Snad všichni známe velikonoční říkanku "Hody, hody do Provody...". V knížkách i na internetu se čím dál častěji objevuje její moderní verze, kde je tradiční "do Provody" nahrazeno výrazem "doprovody". A vše může být také následně doplněno výkladem o tom, že se jedná o doprovod k hostině. Skutečnost je však mnohem zajímavější a původ tohoto říkadla sahá k samým počátkům Slovanů a k jejich původní pohanské mytologii.

Toto pojednání, (koneckonců obdobně jako hodně jiných), nemusíme vztahovat pouze na Slovany, ale spíše na celý raný středověk. Prameny, ze kterých jsem čerpal jsou tedy středověké a pro Slovany z nich v podstatě nelze vyvozovat žádnou vyjímku. V tomto textu se nechystám rozepisovat ochranu nohu v boji (to by byla věc jiného článku) nebo obuv.

Opis studie z výzkumu z let 1954-1965.
Vydáno Archeologickým ústavem ČSAV v Brně vydavatelstvím Academia v Praze 1972.

Informace o vývoji chovu koní u Slovanů soustřeďujeme hlavně na naše země, zatímco údaje o největších chovatelských oblastech – východních slovanských zemích – zestručňujeme vzhledem k četné dosažitelné literatuře z posledních desetiletí.

Tento článok slúži ako inšpirácia pre tých, ktorí si chcú ušiť slovanský ranostredoveký LH/OH odev. Z nášho územia nemáme z daného obdobia žiaden dochovaný nález textílie, ktorý by dokazoval použitie toho-ktorého stehu. Vychádzame preto zo starších i súdobých textilných nálezov z iných území. Vzhľadom na fakt, že základné typy šicích stehov sa nemenili v podstate od praveku až dodnes a boli a sú prakticky na celom svete rovnaké, môžeme si v tomto prípade pomôcť analógiou.

Kožešina byla pravděpodobně prvním oděvem, který začal člověk v pravěku používat. Zpočátku se k jejímu spojování užíva zvířecí šlacha nebo kožený řemínek, později nit. Z mnohých zmínek z raného středověku můžeme usuzovat, že kožešiny měly slovanské národy ve velké oblibě. Ibrahim Ibn Jákub, který v 10. stol. na svých cestách po Evropě navštívil i Prahu, se zmiňuje o pražské tržnici jako o největším trhu s kožešinami ve střední Evropě.

V tomto článku sa budeme venovať niekoľkým najbežnejším vyšívacím stehom, ktoré možno použiť pri zdobení living history odevov. Článok je pokračovaním článku o šicích stehoch a spoliehame sa na to, že čitateľ je s jeho obsahom a teda aj termínmi oboznámený. Nezaoberáme sa tu jednotlivými druhmi výšiviek a tiež nepopisujeme, kedy sa ktorý steh používal. Vychádzame z toho, že čitateľ si samostatne naštuduje, ktoré stehy a aké motívy sú pre jeho potreby vhodné.

Činění kůží tříslem je znalost velmi stará, používaná u většiny starověkých národů. Nejstarší nálezy takovýchto kůží jsou až 5000 let staré a pocházejí z egyptských hrobů. Tento způsob činění dále zdokonalovali především Římané, kteří se nejspíš rovněž přičinili o rozšíření této znalosti po Evropě. Přestože je pro slovanské národy typické činění především kvašením a pravděpodobně i tukem, dovednost tříselného činění si osvojili nejpozději po příchodu na naše území, což dokládají nálezy činících jam z období Velké Moravy.

Zimní slunovrat patřil mezi důležité svátky starých Slovanů. Byl i určitým předělem mezi doznívajícím podzimem a nasvávající zimou, přinášející zpravidla období strádání a smrti.
K tomuto svátku se vázala řada zvyků a rituálů, jejichž rekonstrukce není úplně možná. Proto je následující oslava Velesova lidu jednou z mnoha možných rekonstrukcí oslavy zimního slunovratu.

Z pozdějšího období známe časté využití semen Klokoče zpeřené (Staphylea pinnata) na výrobu korálů. Z křesťanského prostředí je časté využití na růžence.
Po určitém bádání lze předpokládat, že semena Klokoče zpeřené mohly být přecijen využívány na výrobu korálků již mnohem dříve. A to i u velkomoravských Slovanů.

Z debaty o praktickém využití slezské misky pro přípravu, jídla jsme dospěli k variantě vystavět pro slezskou misku vlastní pícku.
Cílem bylo experimentálně ověřit vybudování pícky v terénu (při táboření či přesunu) a také jsme chtěli porovnat vlastnosti při vaření mezi slezskou misou používanou "volně" a slezskou miskou pevně umístěnou na pícce.

Tkanie na hrebeni je veľmi stará textilná technika. Jej výsledným produktom je tkanica, tkaná páska, v minulosti používaná pre svoju dekoratívnosť ako ozdoba lemov tuník, opasok, remeň na tašku a pod. a pre svoju pevnosť ako rôzne popruhy, prípadne i časti konského postroja. Je veľmi pravdepodobné, že i starí Slovania túto techniku poznali a používali na zhotovovanie popruhov i dekoratívnych pások. Výroba tkaníc nie je časovo ani fyzicky náročná, preto využitie tkaníc predpokladáme takmer u všetkých sociálnych vrstiev.

Cibulová zelenina zřejmě patřila do pravidelné slovanské stravy. Mimo sbírané a pěstované druhy česneku to mohla být především cibule, přičemž právě ona mohla doplňovat jídelníček o tolik potřebné cukry a živiny v zimním období.

V této skupině jsou zahrnuty okurky, tykve, melouny a ostatní plodové zeleniny, které jsou především dnes tak velmi oblíbené.
U starých Slovanů však plodová zelenina nehrála příliš významnou roli. Bylo to jednak nedokonalým prošlechtěním jednotlivých druhů tak i náročností na jejich pěstování.

Kořenová zelenina nehrála v jídelníčku starých Slovanů tak významnou roli jakou bychom ji asi přisoudili dnes.
V určitém množství si Slované jistě všímali i kořenů planých druhů rostlin, ale neexistuje žádný důkaz, který by pěstování kořenové zeleniny na našem území z období raného středověku potvrzoval.