Staré jámové činění kůží tříslem

Činění kůží tříslem je znalost velmi stará, používaná u většiny starověkých národů. Nejstarší nálezy takovýchto kůží jsou až 5000 let staré a pocházejí z egyptských hrobů. Tento způsob činění dále zdokonalovali především Římané, kteří se nejspíš rovněž přičinili o rozšíření této znalosti po Evropě. Přestože je pro slovanské národy typické činění především kvašením a pravděpodobně i tukem, dovednost tříselného činění si osvojili nejpozději po příchodu na naše území, což dokládají nálezy činících jam z období Velké Moravy.

Doba činění se pohybovala podle síly kůží od několika měsíců až po 3 roky. Ani delší doba v zemi údajně kůžím neškodí, naopak získávají na houževnatosti a odolnosti proti oděru a vlhku. Nevýhodou je, že získávají barvu podle druhu použitého třísla (žlutou, hnědou, červenohnědou a pod.). Postup při tomto činění se příliš neměnil až do 19. století, kdy rychlý rozvoj chemického průmyslu postupně zkracoval dobu činění přidáváním chemikálií a umělých třísliv a tradiční způsoby začaly být nahrazovány novými "chemickými". Podle popisu jámového činění tříslem z 19. století, pak můžeme odvodit, jak asi mohlo vypadat činění tříslem za Velké Moravy.

1. Konzervování

Stažená kůže se nejprve očistila od zbytků masa a tuků a poté ve stínu usušila. U severních národů pak bylo časté konzervování i mražením. Takto konzervovaná kůže mohla být uskladněna do té doby, než se nasbíral dostatečný počet kůží k naplnění jámy.

2. Námok a odstranění srsti

Před činěním se musely kůže opět rozmočit ve vodě, to trvá u malých kůží asi 2 dny, u velkých někdy i více než týden.
K odstranění srsti se od starověku používalo shnilé moči, což ovšem jednak velmi zapáchalo a jednak znehodnocovalo srst. Proto se nejspíš u ovčích kůží, ze kterých bylo nutné získávat i vlnu používalo k odstranění srsti mírné zapaření. Později se začal používat popel, obsahující potaš.
Nakonec vápno, rozpuštěné ve vodě. Přestože se podle archeologických nálezů používalo vápno k odchlupování nejpozději od 12. století, u nás se používaly všechny tři způsoby (moč, popel i vápno) až do konce 19. století Po asi dvoutýdenním loužení, se kůže vytáhly a mechanicky se z nich nožem nebo škrabkou odstranila srst.

3. Mízdření a praní vodou

Před samotným činěním bylo nutné z kůží dokonalým oškrábáním odstranit veškeré podkožní vazivo, tuky a blány. Tento proces se nazývá mízdřením.
Praním se pak odstranil zbytek nečistot a především látka použitá k odchlupení (moč, popel nebo vápno). Pokud byla v blízkosti tekoucí voda, pralo se tak, že se kůže přivázaly ke kůlu zaraženému v korytě potoka a nechaly se volně propírat proudem.

4. Načinění v bobtnacích barvách

Před samotným činěním v jámě bylo nutné kůže načinit v bobtnacích barvách. Pokud by se tato operace vynechala, kůže by se vložením rovnou do silného třísla mohly spálit. Tyto barvy se připravovaly vyluhováním třísla, které odpadá ze starších jam. Tříslo se zalilo vodou a nechalo asi šest měsíců stát.
Takto připravený výluh obsahoval především kyselinu octovou, vzniklou kvašením přítomných cukrů a jen velmi málo třísla. Kůže v těchto barvách asi po dvou týdnech nabobtnaly a jejich líc se načinil. Tuto barvu je možné použít i několikrát. Kůže malých zvířat s tenkým řemenem (jehňata, kůzlata a pod.) bylo možné vyčinit i pouze v těchto barvách, nechávaly se v nich ale déle.

5. Činění v jámě

Takto načiněné kůže se pak vkládaly do jam vymazaných jílem aby nepropouštěly vodu a střídavě se zasypávaly rozemletým tříslem. Nakonec se jáma zalila teplou vodou (max.40 stupňů), zatížila a zasypala. Voda byla pravděpodobně ohřívána pomocí horkých kamenů.
Za dob Velké Moravy byla asi jako tříslo používána především dubová kůra, která je známá tím, že dává velmi kvalitní, jadrné kůže, zbarvené do žlutohněda. Je možné použít taky větve, žaludy a duběnky, dřevo ovšem obsahuje tříslo jen u stromů starých více než sto let. V 19. století se k činění používala především kůra smrků, ta zbarvuje kůže do světlehněda, není však většinou schopna kůže zcela pročinit.
Po šesti měsících se kůže z jámy vyjmuly a přeložily do dalšího vkladu. Takovýchto vkladů mohlo být až šest, podle síly kůže. Naříznutím se zkoušelo, jestli je již kůže zcela pročiněna, pokud byla uvnitř bílá, v činění se pokračovalo.

6. Mazání

Po vyčinění se kůže ometly od přebytečného třísla a zavěšené na tyčích se pomalu ve stínu sušily. Ještě vlhké se mazaly tukem. Mazání se několikrát opakovalo, až byla kůže měkká a vláčná. Tuto operaci je nutné provádět za vlhka, kdy jsou kolagenová vlákna oddělena. Po uschnutí se vlákna slepí a tuk mezi ně špatně proniká.
K mazání mohlo být využíváno jak loje nebo rybího tuku, tak i lněného či konopného oleje. Je pravděpodobné, že vedle činění tříslem byl používán rovněž způsob činění tukem, zbytky tuku, které po tomto činění zůstávají se pak použily k mazání kůží třísločiněných.

7. Využití

Takto vyčiněné kůže byly velmi kvalitní. Vyznačovaly se jak pevností a odolností proti oděru, tak i poměrně dobrou odolností proti vlhku. Jejich využití bylo rozsáhlé, od výroby obuvi, popruhů, opasků, brašen, kožených lahví, pouzder nožů, až po výrobu sedel, či částí zbrojí. Tenké, měkké kůže z mladých zvířat mohly být využívány i k výrobě oděvů. Vyjímečně pak mohlo být toto činění použito i pro kožešinu. Z lícové strany byly pak často kůže, nebo hotové výrobky natírány krví a to i v několika vrstvách. Takovýto nátěr zbarvil kůži do hněda až červenohněda a dodal jí lesk. Protože barva na kůži po čase bledla, používal se nátěr krví i při renovaci starších kožených výrobků.

Je pravděpodobné, že činění tříslem nebylo jediným způsobem činění, který staří Slované znali. Vedle tohoto způsobu mohlo být rovněž využíváno činění tukem a kvašením. Třísločinění je ovšem zatím jediným zpracováním kůže, které je možné doložit archeologickými nálezy z období Velké Moravy. Zároveň svědčí o vysoké úrovni zpracování kůží už v raném středověku.