Od Slovanů nemáme dochované zádné písemné památky a ty první jsou až na březových svitcích z Novgorodu. A ani ty neobsahují beletrii - přestože víme, že Slované (podobně jako ostatní národy) výpravné písně milovali.
Proto jsem se rozhodl zde umístit (alespoň pro inspiraci) severské ságy, které svým původem spadají do období, kdy Slované byli na vrcholu svých sil. прически на свадьбу

O VÖLSUNZÍCH

Král Sigmund, syn Völsungův, měl za manželku Borghildu z Brálundu. Syna svého nazvali Helgem po Helgovi Hhjörvardovici. Hagal měl Helga u sebe na vychování. Hunding se jmenoval mocný král. Po něm dostala jméno Hundská země.

O HJÖRVARDOVI A SIGRINNĚ

Hjörvard se jmenoval král. Měl čtyři ženy. Jedna se jmenovala Álfhild, a jejich syn byl Hédin; druhá slula Saereid, a jejich syn se jmenoval Humlung; třetí se jmenovala Sinrjód a jejich syn slul Hymling. Král Hjörvard učinil slib, že si vezme za ženu, o níž se dozví, že je nejkrásnější. Dozvěděl se, že král Sváfnir má překrásnou dceru, jež se jmenuje Sigrlinn.

Grípir se jmenoval syn Eylimův a bratr Hjördísin. Vládl zeměmi a byl ze všech mužů nejmoudřejší a byl jasnovidný. Sigurd jel sám a přijel k síním Grípovým. Sigurda bylo snadno poznat. Dal se do řeči s mužem venku před síní, který se jmenoval Geitir.

Nídud se jmenoval král ve Švédsku. Měl dva syny a jednu dceru; ta se jmenovala Böndvild. Byli tři bratři, synové finského krále. Jeden se jmenoval Slagfin, druhý Egil a třetí Völund. Jezdili na lyžích a lovili zvěř. Přišli do Úlfdalu a postavili si tam dům. Jest tam jezero, jemuž se říká Úlfsjár. Brzy z rána zastihli na břehu tři ženy, předly len. A vedle nich ležely jejich labutí rouchy. Byly to valkyrje. Byly tam dvě dcery krále Hlödvéra, Hladgunn Svanhtiv a Hervör Vědma; třetí byla Ölrún, dcera Kíarova z Vlachů.

Za nejstarší písemný pramen, který zachytil počátky historie Slovanů, považují dějepisci spis gótského historika Jordanise, žijícího v Byzantské říši. V díle „O záležitostech a dějinách Gótů“ píše, že podél Tisy a Dunaje se usadil početný lid Vinidů. Ačkoliv jejich jména jsou odvozena od různých rodů a míst, nazývají se hlavně Slované a Antové. Sídlí v močálech a lesích místo ve městech. Proto se rok 533, jehož se nejspíše zpráva týká, považuje za první písemný doklad o Slovanech. Nepřímé svědectví však přináší ještě starší písemná památka. V roce 448 římský císař Theodosius II. vyslal poselství ke dvoru vládce Hunů, Attily.