Veškeré vodstvo bylo oživeno mytickými bytostmi, nad nimiž vládl vodní duch, představovaný v našich krajích pod jménem Vodník. U Rusů byl nazýván Vodjanik, Vodovik, Děduška vodjanoj, v Lužicích Vodny muž, Slovinci mu říkali Povodni, Vodeni, Polabané Vodha, Voda, Vodan, Voden bog.
Vodník byl známým vládcem s velikou mocí ve své říši, kde v hlubinách řek,
potoků a jezer byl králem a měl svá sídla, dvory a křišťálové paláce, provozoval
velké hospodářství jako velmož na zemi a choval stáda koní, krav a ovcí.
V zimě odpočíval ve své podzemní říši, jakoby uspán a bezmocný. Teprve s
jarem se probouzel k životu, lámal ledy, zvedal vody, trhal hráze a působil
povodně. K usmíření mu byly předkládány oběti.
Mezi jeho vlastnosti patřily potměšilost a nebezpečnost pro lidi, kteří se
dostali do jeho říše. Ohrožoval životy plavců a také rybáři, aby získali jeho
přízeň, mu házeli jako oběť do vody máslo. Mlynáři mu obětovávali černou svini,
aby netrhal hráze. Byl především duchem nočním, protože za dne se obával blesku.
Jeho barva byla černá.
Ve spojení s jeho kultem byly včely, které se podle bájesloví zrodily z koně,
který byl Vodjanikem k smrti uhnán a uvržen do bahna. Tehdy prý rybáři vytáhli z
bahna celý roj, z něhož se včely rozletěly do celého světa.
Mezi oběti tomuto vodnímu božstvu patřily i černé kachny, černé slepice, kočky,
holubi, prasata a bochníky černého chleba. Někde se dokonce při jarním tání
obětoval i černý kůň, pomazaný medem.
Vodník může na sebe vzít rozličné podoby. Zjevuje se lidem jako veliký děd
nebo jako mládenec. Může se proměnit v žábu, rybu, hada apod. Za měsíčních nocí
je ve svém živlu, vyskakuje z vody jako ryba, tleská, laškuje s Rusalkami,
troubí na roh, sedává na mlýnském kole a rozčesává si vlasy. Je nebezpečný pro
mladé dívky, které strhává do hlubin a bere si je za ženy. Při svatbě bouří
vodním živlem, rozvodní jezero, trhá hráze, mosty a tak se říkává, když běsní
voda, že „Vodník se žení“. Na podzim, v měsících září a říjnu, se scházejí
Vodníci na své sněmy k pramenům řek.
Tento vodní duch přežívá v nesčetných pohádkách, kde se vypráví, že Vodník
byl nadán schopností zadržovat lidské duše utopených na cestě do nebe. Držel je
v hrníčkách pod pokličkou, a když se sám rozhodl je vypustit, odkryl poklici a
duše se vynořila na hladinu v podobě bubliny.
U Jihoslovanů se Vodník vyskytuje i pod názvy Maran nebo Muk.
Kresby:
František Skřivánek
Vodník
