Staroslovanská svatba

V dnešní době, je již velmi těžké přesně rekonstruovat jakýkoliv průběh zábavy či rituálu našich slovanských předků. Přestože nikdy nelze dosáhnout věrné podoby, i tak máme určité množství podkladů, asociací, církevních zákazů, dochovaných zvyků a dalších podkladů, které se dají zpracovat. Touto cestou jsme postupovali i při rekonstrukci raně středověké svatby dvou urozených lidí z období Velké Moravy.

Každé svatbě nejdříve předcházelo vyjednávání rodičů snoubenců a nebo rodičů nevěsty s ženichem. Toto vyjednávání v ranném středověku u Slovanů mělo spíše vyváženou funkci. Neboť věno nevěsty a výplatné za nevěstu bývalo přibližně ve stejné výši. Tyto dohody se nepochybně uzavíraly u všech sociálních vrstev obyvatelstva, i když byly pravděpodobně u bohatších vrstev tyto jednání delší a zřejmě i urputnější.

Na rozdíl od pozdější křesťanské doby, byly sexuální mravy starých Slovanů poměrně volné a panny jako nevěsty mohly být snad dokonce ženichem odmítnuty. I proto se mnohá nevěsta již vdávala s útěžkem, což nikoho nepobuřovalo. Spíše naopak - rodiče nevěsty tuto skutečnost museli i vítat. Plodnost jejich dcery byla totiž prokázána a mohli za ni vyzískat i vyšší výkupné. I přes toto setkávání novomanželů před svatbou, byla svatba velkou slávou, nepochybně doprovázanou patřičným mysticismem a bujarým veselím.

U ženy se také jednalo o jistou formu iniciačního procesu, doprovázenou navíc vstupem do nového prostředí. Tedy ohromnou životní změnou.

 

Samotná svatba se mohla konat ve významné lunární dny, jako byl například Slunovrat, jehož oslavy končily až čtvrtého dne. A zde začíná také náš příběh...

 

Svatební obřad v den slunovratu

Dervan, vladyka a pán vlastního domu, družiny, lidu svobodného i nesvobodného, vládce území a hradiště, poznal při společných bojích proti Frankům vislanského vojvodu Kaina. Společné zážitky v boji, vzájemná záchrana života, u nich vybudovala silné přátelství.
V době míru se proto oba vladykové občas navštěvovali. Ve dnech slunovratu, pobýval na návštěvě u vladyky Kaina nejen vladyka Dervan, ale i jeho strýc Karloman se svou sličnou dcerou Vesnou.

Oba mladí lidé v sobě brzy nalezli velké zalíbení a protože byli oba z urozeného rodu, nestály jejich vztahu žádné velké překážky. Vladyka Kain se velice rád ujal vyjednávacích rozhovorů mezi vladykou Dervanem a svým strýcem Karlomanem. Když byla výše věna a výkupného vyjednána, určil pohanský žrec datum navýsost symbolické - letní slunovrat. Bylo to první výročí jejich osudového setkání. Vladyka Dervan se navrátil zpět domů, aby se věnoval vládnutí, ale svou milovanou, občas navštěvoval, neboť starý obyčej, mu to nikterak nezakazoval. Přípravy na svatbu mezitím vrcholily na obou stranách. Až se čas slunovratu i svatby nachýlil.

V den kdy, Svarožic otáčí na vesmírné pouti svůj povoz zpět, a den se začne opět krátit, vyrazila na cestu také Karlomanova družina s nevěstou, vedená vladykou Kainem a jeho bojovníky. Tento svatební průvod, vedený vladykou se svou stráží a praporečníkem, obklopený bojovníky s ženami a nevěstou uprostřed, byl naprosto typický pro toto období. Všichni svatebčané byli ozdobeni zelenými věnci a rozkošné svobodné dívky nosily ve vlasech kvítí.
V družině nikdy nechyběli pištci, bubeníci, bardové - a ani v případě Karlomanovy družiny tomu nebylo jinak.

Přestože lid prostý uzavíral zpravidla sňatky nejdéle den chůze od svého domu, u urozené vrstvy tomu tak zpravidla nebylo. K moravskému hradišti proto dorazila Karlomanova družina až třetí den k večeru. Přestože oba vladykové udržovali v kraji pořádek, nemohl se Dervan dočkat své nevěsty a také jej zžíral strach: stát se může v těchto divokých krajích cokoli. Vybíhal tedy co chvíli na ochoz a na most a vyhlížel svou nevěstu.

Už byl třetí den oslav, kdy lid slaví slunovrat, večer se chýlil a družina stále nepřicházela. Protože byla mezi oběmi sídly převeliká vzdálenost a svatební průvod kráčel dle starého ritu pěšky, každá noc mohla přinášet svatebnímu průvodu riziko. Unaven vyčkáváním navrátil se tedy Dervan do svého hradiště a věnoval se svým každodenním povinnostem. Neuplynulo ani příliš času, slunce se jen mírně naklonilo k západu, když se z lesa ozvaly rohy . Hlídka na věži už také zahlédla zástavu Vislanů a zatroubila na pozdrav, a hlavně aby upozornila veškerý lid v hradišti.

Z lesa vychází Kainova a Karlomanova družina...

 

Nevěstina družina se zastavuje před mostem do akropole. Nyní již nesmí pokračovat dále, neboť by vstoupila na chráněné území Moravanů. Zatím musí vyčkávat na přímé pozvání.

 

Na povel vladyky Kaina opět trubači zatroubí. Je to však už jen symbolické upozornění, neboť na hradišti panuje velký ruch a shon. Čeká se jen na vladyku.

Zvědaví obyvatelé akropole vybíhají na ochozy a pozorují příchozí návštěvníky. Přestože nevěstu očekávají, vše záleží jen na rozkaze vladyky. Až on určí, zda se nejedná třeba o léčku.

Dveře do Akropole zatím zůstávají uzavřeny. Když je náhle, s mohutným zavrzáním, rozrazí jeden z mužů Dervanovy osobní stráže...

A již sám vladyka Dervan vychází před věž, doprovázený svým praporečníkem a osobní stráží...

Svému praporečníkovi předává vladařskou hůl a vychází na most - vstříc svým dlouho očekávaným hostům.

Až teprve nyní vstupuje na most také vladyka Kain. Uprostřed se oba potkávají. Neviděli se již tři měsíce a velice srdečně se tedy objímají...

Vítej bratře! zní od obou srdečně. Oba jsou rádi, že cesta je u konce. Ještě prohodí pár vět, načež se vladyka Dervan otáčí a zavolá svou hospodyni, aby přinesla chléb a sůl.

Chléb a sůl, první jídlo, kterým jsou dle starých zvyků vítání všichni vzácní hosté.

Hospodyně se vrací zpět na začátek mostu. Zde bude nabízet chléb a sůl i ostatním členům nevěstiny družiny.

Teprve nyní jsou vyzváni ostatní hosté, aby šli dále. Až po uvítacím ceremoniálu vstupují na most. Nyní je chrání nejen přízeň bohů, ale i povinnosti hostitele. On a jeho lidé budou bdít nad jejich klidným spánkem a krutě potrestají každé bezpráví, které by si kdokoliv vůči nim zkusil dovolit.

Uprostřed průvodu přichází také nevěsta Vesna, kterou vede její otec, vladyka Karloman. Její tvář je dosud zahalena.

Také nevěsta okusí chléb a sůl, a pár domácích má porvé možnost vidět na letmý okamžik její tvář.

Symbolický chléb a sůl je také připraven pro nevěstinu matku Květoslavu...

Oba vladykové, doprovázeni nevěstiným průvodem, vchází do hradiště.

Vladyka Dervan rozděluje svým lidem úkoly a nařizuje přinést co nejvíce medoviny.

Úkoly byly rozděleny. Nastal čas! Vladyka a pán hradiště vystupuje na ochoz. Třikrát zabouchá svou holí o zem a sjedná si klid.

Místní i příchozí hosté se shromáždí okolo něj a vyčkávají.

Obě družiny se zatím drží spíše odděleně. Ale to je jen na chvíli - obřad i hostina se blíží.

Vladyka Dervan ještě jednou přivítá své hosty.

Přivítá také nevěstu a jejího otce.

A už vyzývá vladyku Kaina, aby vystoupal k němu na ochoz.

Ten, doprovázený svým praporečníkem, přichází. Na ochoz vystupuje, stejně jako pán hradiště, po hřbetu otroka, tak jak se na vladyku sluší.

Vladyka Kain pronáší svou řeč. Lituje ztráty své sestřenky. Ale zároveň se raduje, neb poutem nejsilnějším, manželským, budou nyní oba rody pevně spojeny. A silné spojenectví se hodí vždycky!

Děkuje se bohům za jejich přízeň a žádá se jejich požehnání.

Slava bogom! Slava! Slava! Slava! - zní nad hradištěm. Vyprahlá hrdla přijímají první doušky medoviny. Otroci i svobodní muži a ženy rozlévají medovinu a dav se veselí. Pokud mezi lidem obou rodů byly nějaké bariéry, tak nyní zmizely.

Po krátké chvíli, až se dav vybouří a napije, vyzývá vladyka Kain svého strýce Karlomana, aby dovedl nevěstu k ženichovi.

Také vladykovi Karlomanovi a nevěstě patří právo urozených a vystoupají na ochoz po hřbetu otroka. Ten se pod tíhou vladyky Karlomana jen prohne...

Nadchází první očekávaný okamžik: otec odhaluje nevěstinu tvář ...

... a vladyka Dervan děkuje bohům za jejich přízeň a lid jásá, protože vidí, jak krásnou a mladou ženu si jejich vládce vybral!

Nyní přichází chvíle, kdy otec předává Dervanovi svou dceru za ženu. Nejedná se o svatební akt, ale o symbolický souhlas hlavy rodiny s touto svatbou. Předávám ti nyní Dervane, svou dceru Vesnu za ženu.

Ženich přijímá svou vytouženou nevěstu pod svá ochraná křídla.

Ještě než dojde ke svatebnímu slibu, pije se na krásu nevěsty! Na požehnání bohů i k všeobecnému veselí.

A nyní již dochází k obřadu. Vladyka Kain, kterému jako vzácnému hostu připadlo právo partnery oddat, bere do svých rukou dlaně novomanželů.

Dervane, chceš si vzít Vesnu za ženu a milovat ji až do smrti. Ano, chci!

Vesno, chceš si vzít Dervana za muže a milovat jej až do smrti. Ano, chci!

Odávající nyní vezme dlaň nevěsty a vloží ji do manželovy dlaně. Tímto symbolickým aktem se stává nejen jeho manželkou, ale je zde zároveň vyjádřena podřízenost ženy.

Zelený svatební věnec oddávajícího se stává symbolem pouta, které novomanžele spojí. Oddávající jej navlékne na spojené dlaně novomanželů a zpečetí tak nerozlučnost jejich vztahu.

Nastává čas na polibek - novomanželé jsou vyzváni k polibku za velkého skandování a všeobecného veselí všeho lidu.

Jenže se to zdá být málo, takže...

... si novomanželé dávají repete. Vladyka Dervan si mezitím na hlavu nasadil věnec, který jejich manželství spojil.

Krásná nová paní, hází svůj věneček mezi hosty. Věneček z kvítí, který symbolizuje do roka další svatbu, chytá za všeobecného veselí místní tanečnice Mona. Nebude to tedy příliš dlouho trvat a i ona skončí pod čepcem. Vesně mezitím nasazuje manžel plachetku - již nikdy nebude smět nosit věneček jen z kvítí, ten přísluší jen svobodným dívkám.

Ještě je zde keramická nádoba, která se obětuje obům. Jejíž střepy posílí štěstí novomanželů...

Nastává čas darů... Nevěsta, jako symbol plodnosti dostává jablko.

Dále si novomanželé vzájemně dávají hodnotný dar. Zlaté prsteny vyrobené těmi nejzdatnějšími moravskými zlatníky.

Vladyka Kain předává také svůj, velice hodnotný dar. Meč od těch nejlepších vislanských kovářů... Takový dar, v hodnotě mnoha krav, se musí náležitě ocenit. Bohové požehnají této zbrani, aby zabila mnoho nepřátel Moravanů a Vislanů.

Jsou přinášeny další a další dary... Lid se baví a pije medovinu.

Již se zdá vše býti u konce, ale novomanželé mají ještě jedno překvapení. Vesna, která byla Dervanovi již dávno zaslíbena, nosí pod srdcem vladykovo dítě. Podle předpovědi žrece, který provedl složitou věštbu, to bude chlapec, který bude pokřatovatelem rodu...

Vladyka Dervan, předává tedy otci k výkupnému ještě jednoho otroka. Plodná žena, má vždy vyšší cenu a on nyní nemůže vypadat jako šetřílek... Vždyť čeká syna, pokud bohyně Mokoš dá, svého nástupce.

A zase se pije - tentokrát na zdraví dítěte!

Obřad je u konce. Otrok, který se mezitím stal Karlomanovým majetkem opět poslouží, aby paní hradiště mohla sestoupit. Vladyka Karloman však sestupuje sám: Zmiz, nebo tě zlomím! odežene otroka. Svůj majetek si holt musí šetřit... :c)

Novomanželé schází z ochozu kordonem svatebčanů a ti jim přejí zdraví a házejí na ně obilí, čočku a hrách. To vždy novomanželům přináší štěstí...

Část vesničanů a družiny hoduje na velkých svatebních koláčích. Malá skupinka, včetně hudebníků, doprovází novomanžele před práh domu, kde je přichystáno svatební lože.

Ženich přenáší nevěstu přes práh. Domácí bůžkové - dědkové, duchové předků, kteří sídlí pod prahem každého domu, by jinak nevěstu vyhnali. Když je však poprvé přenesena přes práh, přijmou ji za svou a drží nad ní ochrannou ruku.
Jen co za novomanželi zapadnou dveře, omladina před polozemnicí spustí povyk a povzbuzuje je k velkému výkonu.

Nyní svatba pomalu končí, i novomanželé nakonec opustí lože a přidávají se k hostině.

Již vyčerpaného vladyku čeká ještě překvapení, které už nečekal. Žádná pořádná staroslovanská svatba se neobejde bez únosu nevěsty, ale co naplat - ta je těhotná, takže je unesen sám mocný vladyka.

Nastává rvačka i boj.

Obě strany jsou vyrovnané a nikdo navíc vladyku nechce. :c) Nu co naplat. Vladyka sám se vykupuje 30 litry medoviny, což je kvitováno velkým řevem... Může se jít opět hodovat...