Rostliny z velkomoravského hradiště v Mikulčicích

prof. PhDr. Josef Poulík, DrSc.; Přidáno dne 24. 01. 2009 (5594 přečtení)

Opis studie z výzkumu z let 1954-1965.
Vydáno Archeologickým ústavem ČSAV v Brně vydavatelstvím Academia v Praze 1972.

Poznámka redakce: tato studie je sice již hodně let stará, ale není v plném znění příliš známá laické ani odborné veřejnosti. Tento její přepis snad usnadní dohledávání jednotlivých druhů rostlin, jejichž výskyt byl ve velkomoravském prostředí potvrzen. A zároveň si klademe za cíl zpřístupnit tyto poznatky také dalším zájemcům o Velkou Moravu a přírodu ve středověku.
Některé poznatky byly nepochybně v dalších letech rozšířeny a nebo doplněny. To však nijak neupírá na hodnotě této práce.
Barvné doplňkové fotografie pocházejí z dokumentace Romana Abušinova. Některé fotografie pocházejí z mikulčické expozice.

I. Velkomoravské centrum v Mikulčicích na jižní Moravě

V popředí zájmu československé historické vědy je zvláště studium období, v němž vzniká a rozvíjí se prvý společný stát předků Čechů a Slováků, uváděný v písemných pramenech pod názvem Velká Morava a sousedící na západě s Franskou říší. Osudy tohoto státního útvaru, který v 9. století n. 1. zaujímal důležité místo ve středoevropských dějinách, jsou zlomkovitě zachyceny v písemných pramenech. Písemné památky, které jsou pro řešeni otázky vzniku a rozvoje Velké Moravy velmi cenné, budou jistě našimi historiky i nadále interpretovány a hodnoceny. Sotva však stačí k tomu, aby badatelé na jejich podkladě mohli udat ucelený obraz života a kultury staromoravského lidu. Není proto nahodilé, že této závažné problematice počala věnovat pozornost i československá archeologie. Za posledních více než 20 let se výzkumné práce soustředily zejména v areálech velkých velkomoravských neagrárních center, jako je Staré Město u Uherského Hradiště, Mikulčice u Hodonína, hradiště Pohansko u Břeclavě, oblast Strachotína pod Pavlovskými vrchy, Hradiště nad Znojmem, Rajhrad a Staré Zámky u Líšně, Pobedim na řece Váhu a Nitra na západním Slovensku.

V Mikulčicích se „Na valech" (na pravém břehu řeky Moravy mezi Hodonínem a Břeclaví) začalo se soustavnými výzkumy od podzimu roku 1954. Od té doby se došlo při velkých plošných odkryvech k pozoruhodným poznatkům. Tak se především zjistilo, že u Mikulčic existovalo již v 7.-8. století sídliště neagrárního charakteru o výměře asi 50 ha. V jeho středu byl v té době zbudován na ploše asi 6 ha hrad, který byl opevněn dřevěnými palisádami. Kromě zbytků dřevěných srubových staveb byly na předvelkomoravském sídlišti odkryty zbytky dílen, v nichž se zpracovávalo zlato, bronz a železo. Příznačné jsou pro tento nálezový horizont ze 7.-8. století v Mikulčicích též železné nebo bronzové ostruhy s háčky, které jsou svědectvím toho, že zde patrně v oné době žil některý z moravských knížat se svou družinou.


Velkomoravské dřevěné čluny. Expozice.

Na popisovaném starobylém sídlišti, které mělo již výrobní a vojenský charakter, byl na přelomu 8. a 9. století zbudován nový hrad, který měl plochu asi 6 ha. Byl mohutně opevněn hradbou, mající vnější kamennou zeď, spojenou dovnitř hradu s dřevěnými komorami. Přístup k hradbě byl chráněn starým ramenem řeky Moravy. Kolem knížecího hradu zjistil archeologický výzkum podhradí mající výměru asi 200 ha. Uvnitř mikulčického hradu byla zatím prozkoumána asi šestina celkové plochy, na níž byly odkryty zbytky základů pěti církevních staveb a trosky obdélného objektu (23 m dlouhý a 9 m široký), který lze považovat za zbytky paláce. Mezi největší z uvedených pěti církevních staveb patří trojlodní bazilika (třetí kostel), která byla uvnitř 35 m dlouhá a 9 m široká.

Na předhradí se archeologický výzkum v Mikulčicích soustředil od roku 1960. Zde bylo především odkryto dalších pět kostelů (č. 6-10). Z nich je z hlediska architektonického zvlášť pozoruhodná dvouapsidová rotunda (6. kostel), která byla uvnitř bohatě zdobena barevnými freskami. Mezi ostatními stavbami, odkrytými na předhradí, zaujme vedle rotundy s kamennou a dřevěnou konstrukcí (7. kostela) a kostela č. 8 s pravoúhlým presbyteriem, zejména svatyně č. 9 a 10. Prvá z nich je rotunda, mající uvnitř čtyři půlkruhovité výklenky. Pozoruhodný je svým půdorysem i 10. kostel, který byl objeven západně od knížecího hradu. Má pravoúhlý presbytář a vně i uvnitř lodi jsou protilehlé útlé pilíře. Takové stavby jsou od 9. století známy v oblasti adriatické (Dalmácie, Istrie, Chorvatsko).

V kostelích i mimo ně byli ve zděných hrobkách, jakož i v hrobech s kamennými a dřevěnými konstrukcemi pohřbíváni příslušníci vládnoucí vrstvy. V hrobech a hrobkách mužů se našly železné meče, honosné pozlacené bronzové ostruhy, bohatě zdobené lidskými maskami nebo rostlinnými motivy a k těmto ostruhám přináležející přezky i průvlečky, dále též železné ostruhy často tausované mědi nebo stříbrem. V trupových částech nad pánví mužských nebo chlapeckých koster byly zbytky kožených pásůse stříbrnými nebo bronzovými pozlacenými nákončími jazykovitého tvaru, na jejichž hladké vnitřní ploše jsou v několika případech vryty nebo v mělkém reliéfu zobrazeny světské i církevní postavy mužův orodujícím gestu. Z hrobu též pocházejí četné zlaté a stříbrné šperky. Jde o produkty domácích dílen, které měly čilé kontakty s Byzancí, jakož i s karolínskou a adriatickou kulturní oblastí.


Dřevěné zbytky palisády. Nálezy.

Dosavadní zjištění v Mikulčicích - 10 církevních staveb, silně opevněný knížecí hrad, velmožské dvorce s vlastnickými kostely, 13 hrobů a hrobek velmožů s meči, pozlacené ostruhy s garniturami kování, honosné kožené pásy se stříbrnými a pozlacenými kováními a nákončími s tzv. oranty, předvelkomoravský horizont s dílnami a s hradem, opevněnými palisádami, vedou k úvaze zda Mikulčice nebyly politickým ústředím Velké Moravy. Mohutné opevnění hradu i hrazené nebo opevněné dvorce kolem něho, tedy celý komplex těchto objektů, se mohl zejména cizincům jevit jako skutečná pevnost. Není tedy nahodilé, že se do těchto míst též lokalizuje i ona „nevýslovná pevnost Rostislavova", uváděná v Análech Fuldských k roku 869.

Za prvé desetiletí výzkumů na mikulčickém hradě i na jeho podhradí prozkoumána necelá dvě procenta z celkové plochy. I tak toto rozsáhlé slovanské sídliště městského charakteru vydalo závažná svědectví o dějinách raně feudální střední Evropy v 7.-10. století. Výzkumy v Mikulčicích vyvolaly též problémy i otázk^y, které se týkají obecně hospodářského i společenského dění ve středoevropském prostředí v uvedené době a které českoslovenští badatelé mohou úspěšně řešit v úzké spolupráci s historiky a archeology ze sousedních zemí.

Při soustavných archeologických výzkumech na mikulčickém hradě i předhradí byly získány rostlinné pozůstatky. Tyto nálezy, důležité pro dokreslení obrazu přírodního prostředí velkomoravských Mikulčic i jejich okolí na dolním toku řeky Moravy, vyvolaly úzkou spolupráci s Geografickým ústavem ČSAV v Brně, který pověřil zpracováním zmíněných nálezů, získaných v letech 1954-1965, dr. E. Opravila, jehož stať následuje.

Josef Poulík

II. Rostliny z velkomoravského hradiště v Mikulčicích

Systematický archeologický výzkum „Valů" u Mikulčic započal v srpnu r. 1954 odkrytím několika hrobů v sousedství valu v severozápadní části knížecího hradu. Shodou okolností zasáhly tyto první výzkumy, pokračující v následujícím roce, základy a podlahu tří kostelních staveb obklopených hroby (Po1ík 1957). V těchto objektech se zachovalo sice mnoho různých předmětů a svědectví stavební a řemeslné činnosti bývalých obyvatel hradiště, avšak zbytky rostlinného původu v nich byly dosti vzácné. Fosilizační poměry svrchních půdních vrstev „Valů" i jejich níže položeného okolí jsou málo příznivé pro zachování zbytků rostlinného původu. Mikulčické hradiště leží v zaplavované nivě řeky Moravy a je zčásti pohřbeno mladým souvrstvím povodňových jílovitopísčitých hlín, jejichž podloží tvoří říční písky a štěrkopísky (Kouřil 1967). Mimo dosah povodňové hladiny zůstává pouze část tzv. knížecího hradu a sídliště, které se na západní straně k němu přimyká. Velké rozdíly v kolísání vody v řece podmiňují též výkyvy hladiny spodní vody v prostoru hradiště a střídavé provzdušňování svrchních vrstev uloženin, obsahujících nejvíce archeologických nálezů. V provzdušněných půdách, zvláště na vyvýšeném areálu knížecího hradu, došlo k rychlému rozkladu rostlinných zbytků; přitom zuhelnatělé části jsou rozrušovány pomaleji než nezuhelnatělé. Tyto se nám zachovaly neporušené jen ve větších hloubkách, kde i za minimálního stavu hladiny spodní vody zůstávají v jejím dosahu. První vzorky zuhelnatělého dřeva z ohnišť, odpadní jámy a zásypů hrobů byly sebrány již v r. 1955. Velmi zajímavý studijní materiál poskytly inkrustace z pochev mečů, v nichž se uchovaly zbytky bukového dřeva. Výzkum hradiště na „Valech" se v dalších letech postupně rozšiřoval, přesáhl prostor opevnění knížecího hradu, odkryl část podhradí a v posledních letech došlo k intenzivnímu prokopávání starých vodních ramen. Současně přibýval počet nalezených zbytků rostlinného původu, vedle zuhelnatělých i nezuhelnatělých dřev to byly zuhelnatělé zbytky pěstovaných i sbíraných plodin.¹ Předložená práce se zabývá nálezy rostlinného původu získanými při výzkumu mikulčického sídliště na „Valech" v letech 1955 až 1965; v r. 1965 byly též odebrány první vzorky z výplně vodního příkopu v souvislosti s odkrýváním základů opevnění. Rostlinné nálezy z posledních let výzkumu, hlavně z rozsáhlých výkopů ve vodním příkopu se laboratorně zpracovávají a vzhledem k množství získaných makrozbytků budou výsledky jejich analýz k dispozici mnohem později. Přesto však předběžná pozorování na tomto novém materiálu vesměs potvrzují dosavadní závěry týkající se zastoupení rostlinných druhů, zvláště kulturních plodin².

Autor nezpracovává veškerý botanicky materiál, který se při výzkumu "Valů" nachází: textiliemi rostlinného původu se zabývají laboratoře textilních podniků a zuhelnatělé obilí bylo předáno ke zpracování do Zemědělského muzea, ve kterém je uložena specializovaná sbírka zuhelnatělých obilek z pravěkých i raně historických objektů z československého území.

Při archeologickém výzkumu slovanského hradiště u Mikulčic se ve velkém rozsahu uskutečnilo souběžné provedení archeobotanických analýz. Jejich výsledky předkládané v této práci umožňují poměrně dokonalé poznání životního prostředí obyvatel zaniklé velkomoravské metropole. Konečným cílem archeobotanických analýz by měla být co nejúplnější rekonstrukce životního prostředí v dané době (s přihlédnutím ke geologickým, geomorfologickým a hydrologickým poměrům). Podrobná rekonstrukce fytocenosy, která je výslednicí dlouhodobého vývoje a výrazem určité rovnováhy biologických a fyzikálních činitelů (narušované činností člověka), je možná jen u nalezišť s dostatečným množstvím fosilních rostlinných zbytků. U paleobotanicky chudých archeologických nálezů často s několika zlomky uhlíků dřevin se širokým ekologickým rozpětím (borovice, jasan apod.) je taková rekonstrukce pochopitelně nemožná. Jen početná kolekce rostlinných zbytků nashromážděná z rozsáhlejšího archeologického výzkumu v těsné součinnosti s paleobotaniky dává záruku na získání co největšího množství informací o skladbě dřívějších porostů a o charakteru životního prostředí.

V naší archeologické literatuře máme již několik pokusů o zhodnocení významu životního prostředí v pravěké společnosti. Obecně se touto problematikou zabývá starší práce Filipova (Filip 1930), v novější době hlavně Kudrnáčova (Kudrnáč 1961). Z jeho studie vyplývá, že v Československu máme zatím jen velmi málo nalezišť, která by názorně demonstrovala výsledky syntézy archeologického a paleobotanického výzkumu. Nemáme u nás bohužel tak příznivé podmínky ke konzervaci zbytků rostlinného původu jako například u švýcarských kolových staveb nebo ve wurtech na severoněmeckém pobřeží. První vůbec obsáhlejší kolekci rostlinných zbytků publikoval Dohnal ze slovanského hradiště v Klučově (Dohna1 1958; Kudrnáč 1970). Ve své studii se zaměřil hlavně na zhodnocení nálezů kulturních plodin a plevelů a na základě rozboru jejich druhové skladby interpretoval způsob obdělávání polí, žatvy a zpracování obilí. Nálezy zuhelnatělého dřeva hodnotil jen z hlediska možnosti jejich řemeslného použití. Skladbou okolních lesních porostů v době hradištní se příliš nezabýval (Kudrnáč 1970). Z ekologických vlastností nalezených druhů plevelů zjistil, že analyzované obilí pochází z čerstvě odlesněných pozemků. 0 zhodnocení výsledků paleobotanických analýz se ve svých pracích snaží také Hrubý na příkladu Starého Města. V první monografii (Hrubý 1955) se pokusilo stručnou obecnou charakteristiku životního prostředí, opírající se spíše o interpretaci krajiny a geomorfologických poměrů okolí Starého Města než o nebohaté výsledky analýz zuhelnatělých dřev. Ve své druhé knize (Hrubý 1965) věnované Starému Městu hodnotí výsledky botanických analýz převážně jen z hlediska zemědělské výroby a potřeb řemesel. Převážná část archeologických nálezů v oblasti Starého Města se nachází v provzdušněných půdách a hlínách, ve kterých se zbytky rostlinného původu uchovaly jen velmi vzácně. Proto je dosud možné charakterizovat životní prostředí velkomoravských. obyvatel Starého Města jen velmi globálně hlavní skupiny společenstev lesních porostů;³ pro studium vodních, bažinných a suchozemských bylinných společenstev nemáme zatím žádné podklady. Nálezová situace v Mikulčicích je v mnohém směru značně příznivější. V areálu knížecího hradu na „Valech" u Mikulčic je sice také část objektů mimo dosah stálé hladiny spodní vody, avšak základy opevnění a palisád podobně jako některé objekty podhradí jsou již v její úrovni, takže zbytky rostlinného původu tam nebyly tolik korodovány jako ve svrchních provzdušněných horizontech. Tyto okolnosti umožňují lepší poznání skladby rostlinného krytu v okolí mikulčického hradiště ve velkomoravské době.

Přehled zjištěných rostlin:
(Redakce: U některých méně známých druhů rostlin jsme do textu doplnili odkaz na jejich odborný popis. Případně byla u daného druhu doplněna poznámka o dalším možném využití této rostliny. Zároveň jsou místy doplněny druhové české názvy, které nebyly vždy v originále úplné.)

Abies alba Mill. - jedle bělokorá: trouchnivé dřevo z obložení hrobu. Dřevo bez pryskyřičných kanálků, s abietoidní skulptací tracheid i dřeňových paprsků. Zuhelnatělé dřevo jedle nebylo dosud nalezeno.
Acer sp. - javor: u některých hůře zachovaných vzorků nezuhelnatělých dřev byla špatně uchovaná anatomická struktura, takže určení druhu nebylo jednoznačné. Kromě zlomků dřeva byly z výplně koryta vyplaveny též javorové pupeny, jednotlivě i zlomky letorostů se vstřícně postaven~ pupeny nebo terminální velké pupeny se dvěma postranními.
cf. Acer sp. - javor?: 4 nezuhelnatělé ploché nažky se stopami po křidélkách nebylo možné jednoznačně identifikovat.
Acer campestre L. - javor babyka: 19 zlomků zuhelnatělého dřeva, 1 zlomek nezuhelnatělého dřeva. Při rozlišování druhů podle anatomické struktury dřeva jsem přihlížel k počtu a výšce dřeňových paprsků. Zlomky s dřeňovými paprsky 2-4vrstevnými jsem řadil k Acer campestre L., zlomky s převahou 5 vrstevných dřeňových paprsků k následujícímu Acer platanoides (Vichrov 1959; Gammerman, Nikitin, Nikolajeva 1946; Schmidt 1941).
Acer platanoides L. - javor mléč: celkem 4 zlomky dřev (větví) z výplně příkopu se strukturou rodu Acer L. s dřeňovými paprsky 3-5vrstevnými.
Agrostemma githago L. - koukol polní: častá příměs téměř ve všech vzorcích zuhelnatělého obilí.
Alnus sp. - olše: 27 zlomků zuhelnatělého dřeva, 3 zlomky nezuhelnatělé; roztroušené zlomky samčích jehněd; zlomky dřeva kořenů s typickými zjevy způsobenými hlízkovými bakteriemi. (Redakce: borka olše je používaná na barvení vlny výsledná barva je zlatohnědá)
cf. Alnus sp. - olše: 3 zlomky zuhelnatělého dřeva s nerozeznatelnou perforací trachejí.
Alnus glutinosa (L.) Gaertn. - olše lepkavá: 18 nažek.
Alnus incana (L.) Moench - olše šedivá: 4 nažky.
Atriplex sp. - lebeda: 1 nažka s částečně poškozeným osemením. (Redakce: lebedy mohly být u Slovanů velmi oblíbeny jako typická špenátová zelenina s vynikající chutí - více naleznete v článku o špenátové zelenině.)
Atriplex cf. nitens Schkuhr- lebeda lesklá ?: 2 nažky, zploštělé, s patrným klíčkem.
Avena sativa L. - oves setý: zcela ojediněle zuhelnatělé obilky.
Belula sp. - bříza: 3 zlomky zuhelnatělého dřeva s typickým uspořádáním tracheí v řadách. (Redakce: bříza je strom s řadou využití. Mj. na jaře poskytuje sladkou mízu, která je dodnes oblíbena mezi východními Slovany a Balty - více naleznete v článku o březové míze.)
Carpinus betulus L. - habr obecný: 23 zlomků zuhelnatělého dřeva v nejrůznějších objektech. Dřevo se sdruženými dřeňovými paprsky a jednoduchou perforací. Ve výplni vodního přikopu se ve značném množství vyskytly habrové oříšky bez křídel (155 kusů), 2 zlomky nezuhelnatělého dřeva a několik pupenů, podlouhlých, zašpičatělých.
cf. Cerastium sp. - rožec: 1 zuhelnatělé semeno. (Redakce: Více o tomto druhu naleznete zde.)
Cerasus avium (L.) Moench var. silvestris (Kirschl.) - třešeň ptačí ssp. "ptáčnice": 2 zlomky zuhelnatělého dřeva s dřeňovými paprsky 1-4vrstevnými a tracheami radikálně uspořádanými; 3 nezuhelnatělé pecky velikostí shodné s recentními planě rostoucími ptáčnicemi".
Cerasus mahaleb (L.) Mill. - třešeň mahalebka: 4 zlomky zuhelnatělého dřeva, anatomicky blízká předchozímu druhu, liší se hlavně roztroušenými tracheami.
Cerasus cf. vulgaris Mill. - višeň: tři zuhelnatělé pecky velikostí jen málo se lišící od třešní ptáčnic; jednoznačné odlišení višňových pecek od třešňových bývá málokdy možné; rozměry tří pecek, které lze řadit k višni jsou následující: 10,4x7,6x6,0 mm, 10,6x8,6x6,0 mm, 10,6x7,2x6,2 mm.
Ceratophyllum deinersum L. růžkatec ponořený: 8 nažek úplných a 9 zlomků.
Ceratophyllum submersum L. růžkatec potopený: 3 nažky neporušené + 1 zlomek.
Clematis vitalba L. - plamének plotní: úlomek letorostu se zbytkem řapíků po vstřícných listech.
Cornus mas L. - dřín obecný: 3 pecky, nezuhelnatělé. (Redakce: dnes už dřín je méně známým ovocem, ale ve středověku byl konzumován často)
Cornus sanguinea L. - svída krvavá: 34 zlomků nezuhelnatělého dřeva a 26 peciček.
Corylus avellana L. - líska obecná: 11 zlomků zuhelnatělého dřeva s dřeňovými paprsky sdruženými; perforace tracheí schodovitá, s malým počtem příčných spojů. Mimo dřevo byly ve výplni vodního příkopu nalezeny dva oříšky a 15 zlomků skořápek.
Cotoneaster sp. - skalník: 8 pecek na svém povrchu dosti poškozených. Cotoneaster cf. integerrima Med. - skalník celokrajný ?: 7 pecek 4-5 mm dlouhých se slabě kýlnatou břišní stranou. Podle velikosti a srovnáním s recentním materiálem se nejvíce blíží skalníku celokrajnému.
Crataegus sp. - hloh: 1 pecička s poškozeným povrchem, částečně tvarově deformovaná; 1 zlomek zuhelnatělého dřeva.
Crataegus el. oxyacantha L. - hloh obecný ?: 7 zlomků nezuhelnatělého dřeva; dřevo druhů C. oxyacantha L. se shoduje se dřevem C. monogyna Jacq.; srovnáním s recentním materiálem jak také naznačuje ( Greguss 1959) lze u prvního pozorovat menší frekvenci čtyřvrstevných dřeňových paprsků než u C. monogyna Jacq.
Cucumis sativus L. - okurka setá: 2 nezuhelnatělá semena, tvarem i velikostí shodná s recentními byla nalezena ve vzorku z výplně vodního příkopu; rozměry nalezených semen činí 8,6x,5 mm a 8,4x3,2 mm.
Cyperaceae (cf. Carex sp.) - šáchorovité (ostřice ?): 2 velmi poškozené nažky. Daucaceae - mrkvovité: 2 silně poškozené blíže neurčitelné nažky.
Euonymus sp. - brslen: 7 zuhelnatělých zlomků dřev, anatomicky nelze rozlišit domácí druhy. (Redakce: Více o tomto druhu naleznete zde.)
cf. Euonymus sp. - brslen ?: 6 značně poškozených peciček.
Euphorbia palusrtris L. - pryšec bahenní: 1 částečně poškozená tobolka se zachovanými zbytky bradavek; 6 semen s dobře uchovaným osemením.
Fagus silvatica L. - buk lesní: 2-3 mm tenké plátky dřeva buku impregnovaného produkty cxidace kovů byly nalezeny na zbytcích pochev mečů; 26 zlomků zuhelnatělého dřeva s bezvadně zachovanou strukturou; 2 zlomky nezuhelnatělého dřeva; 2 číšky (nezuhelnatělé) byly nalezeny ve výplni vodního příkopu.
Frungula alnus Mill. - krušina olšová: 2 zlomky nezuhelnatělého dřeva; 3 pecičky, 1 zlomek zuhelnatělého dřeva.
Fraxinus exelsior L. (inc. F. angustifolia Vahl) - jasan ztepilý: 94 zlomků zuhelnatělého dřeva, z toho 2 zlomky částečně zkoksovatělé; anatomická struktura analyzovaných uhlíků byla jinak bezvadně zachována; mimoto bylo nalezeno 11 zlomků nezuhelnatělých a několik pupenů.
Galeopsis tetrahit L. konopice polní: 1 zuhelnatělá tvrdka. (Redakce: Více o tomto druhu naleznete zde.)
Hordeum vulgare L. ječmen obecný: 7 zuhelnatělých obilek. cf. Hordeum sp. - ječmen ?: 3 obilky částečně poškozené.
Iris pseudacorus L. - kosatec žlutý: 7 semen celých a 2 zlomky.
Lamiaceae - hluchavkovité: 8 tvrdek s poškozeným osemením.
Linum sp. - len: inkrustované zbytky tkanin.
Lonicera sp. - zimolez: 1 zlomek zuhelnatělého dřeva, 1 zlomek nezuhelnatělý.
Lonicera xylosteum L. - zimolez pýřitý: 1 zlomek zuhelnatělého dřeva, se strukturou bezvadně zachovanou; trachey roztroušené po celém letokruhu, z nich jarní jsou částečně kruhovitě uspořádány; hojné vláknité tracheidy, dřeňové paprsky jeví heterogenní uspořádání. K tomuto druhu patří pravděpodobně i výše uvedené do druhu obtížně rozlišitelné zlomky.(Redakce: Více o tomto druhu naleznete zde.)
cf. Malus silvestris - jabloň ?: 1 zuhelnatělé semeno.
Nuphar lutea (L.) Sm. - stulík žlutý: 2 hladká oválná semena, na povrchu matně lesklá. (Redakce: Více o tomto druhu naleznete zde.)
Padus racemosa (Lam.) C.K.Sehn. - střemcha hroznovitá: 1 pecka vejčitá, zašpičatělá, povrchové skulptury dobře zachované. (Redakce: Dnes je jméno Padus racemoza považováno za synonymum, správný latinský název zní: Prunus padus L.. Více o tomto druhu naleznete zde.)
Persica vulgaris Mill. - broskvoň obecná: 1 zuhelnatělá částečně poškozená pecka velikosti 21,5x17,0x12,0 mm (0pravi1 1962, 492).
Pinus silvestris L. - borovice lesní: 1 zlomek nezuhelnatělého a 4 zlomky zuhelnatělého dřeva, 1 zlomek nezuhelnatělé borky.
cf. Pinus sp. - hrušeň ?: 1 zlomek zuhelnatělého dřeva s tracheami stejnoměrně roztroušenými na letokruhu, dřeňovými paprsky jedno- až třívrstevnými, s jednoduchou perforací tracheí a spirálními ztluštěninami; jednoznačné odlišeni od jabloně je obtížné ( u této převládají dvouvrstevné dřeňové paprsky).
Pisum sativum L. - hrách setý: zuhelnatělá celá semena i jednotlivé poloviny zcela ojedině1e.⁴
Poaceae - lipnicovité: inkrustované zlomky čepelí a stébel trav, bez klásků, blíže neurčitelné.
Populus sp. - topol: 43 zlomků zuhelnatělého dřeva, dřevo s tracheami uspořádanými do radiálních skupin po dvou, dřeňové paprsky homogenní.
Populus sp. vel Salix sp. - topol neb vrba: 1 zlomek zuhelnatělého a 7 zlomků nezuhelnatělého dřeva; protože anatomická struktura dřeva obou rodů se velmi shoduje, nelze v případech s porušenými a špatně zachovanými dřeňovými paprsky topol od vrby rozlišit.
Potamogeton sp. - rdest: 1 poškozený plůdek. (Redakce: Více o tomto druhu naleznete zde.)
Potamogeton natans L. - rdest plovoucí: zbytky mumifikované čepele natantního listu.
Potamogeton pectinalus L. - rdest hřebenitý: 1 plůdek.
Potamogeton cf. pusillus (L.) A.Gr. - rdest maličký ?: 1 plůdek.
Prunus sp. - slivoň: 1 zlomek zuhelnatělého a 1 zlomek nezuhelnatělého dřeva, u nichž nelze jednoznačně rozhodnout, zdali patří k planě rostoucí trnce či pocházejí ze dřeva pěstovaných slivoní; 1 deformovaná, zřejmě nevyvinutá pecka.
Prunus domestica L. ssp. insititia (Jusl.) Schn. - slíva: 5 pecek, z toho 3 zuhelnatělé a 2 nezuhelnatělé a 2 nezuhelnatělé zlomky; rozměry získaných pecek jsou následující: zuhelnatělé pecky: (délka / šířka / tloušťka / index⁵)

1: 10,4 / 7,6 / 6,0 / 13,7

2: 10,6 / 8,6 / 6,0 / 12,3

3: 10,6 / 7,2 / 6,2 / 14,7

Nezuhelnatělé pecky byly částečně deformované.

Prunus domestica aff. ssp. oeconomica (Borkh.) C. K. Schn. - švestka pravá ?: zuhelnatělá pecka velikosti 15,0x7,0x10,0 mm, index 21,3; na povrchu částečně odřená, takže skulptury málo vynikají, zvláště jsou otupena postranní žebra. Pecku lze srovnat s některými typy dnešních domácích švestek.
Prunus spinosa L. - Slivka trnková / trnka: 4 pecky a 7 zlomků; mezi celými peckami lze rozlišit dva typy, podobající se tvarem i velikosti poddruhům, které popsal Domin (1945) jako ssp. megalocarpa a ssp. ovoideoglobosa.
Quercus sp. - dub: 132 zlomků zuhelnatělého dřeva, 36 zlomků nezuhelnatělého dřeva, 2 zlomky samčích jehněd, četné zlomky borky a ve spoustách se ve výplni vodního příkopu vyskytují jizvy (bazální části) žaludů a typické čtyřhranné pupeny; v jednom objektu byly nalezeny 2 zuhelnatělé poloviny žaludů. Rozlišení jednotlivých druhů nelze u tohoto materiálu provádět.
Quercus petraea (Mattusch.) Liebl. - dub zimní: 59 číšek bez stopek ( nelze zcela jednoznačně vyloučit velkou příměs číšek s odlomenou stopkou od Q. robur); zuhelnatělé poloviny žaludů bez číšek v počtu 5 kusů možno podle jejich velikosti srovnâním s recentním materiálem řadit ke Q. petraea (Opravil 1962).
Quercus cf. pubescens Willd. - dub šípák?: ve vzorku zuhelnatělých polovin žaludů byly dva kusy délky 14 a 15 mm, jaké se u druhu Q. petraea zpravidla nevyskytují. Malými rozměry náleží spíše již ke Q. pubescens.
Quercus robur L. - dub letní: 3 nezuhelnatělé číšky s částečně zachovanými stopkami; 41 zuhelnatělých polovin, které svou velikostí vesměs přes 20 mm možno řadit k tomuto druhu (0pravil 1962).
Raphanus raphanistrum L. - ředkev ohnice / : 1 nezuhelnatělý dílek struku. (Redakce: ohnice mohla být využívána jako salátová zelenina. Semena mohou být náhražkou za hořčici a má také lékařské a kosmetické využití. Více o listové zelenině naleznete v samostatném článku.)
Rhamnus cathartica L. - řešetlák počistivý: 1 zlomek nezuhelnatělého dřeva a 1 pecička.
cf. Rhinanthus sp. - kokrhel?: 2 plochá poškozená semena se zbytkem křídlovitého lemu.
Rosa sp.- růže: 1 zlomek nezuhelnatělého dřeva (část prutu) a 1 zlomek zuhelnatělý.
Rubus sp. - ostružiník: 2 nezuhelnatělé úlomky ostružiníkového stonku.
Rubus fruticosus L. spec. aggr. - ostružiník křovitý: 2 pecičky.
Salix sp. - vrba: 30 zlomků zuhelnatělého dřeva, 1 úlomek nezuhelnatělého prutu; velmi hojně se ve vzorcích z výplně vodního příkopu vyskytují samčí jehnědy.
Sambucus ebulus L. - bez chebdí: 1 pecička. (Redakce: chebdí je mj. vděčnou barvířskou rostlinou, jejíž plody nejsou jako jedny z mála barvících využitelné k jídlu.)
Sambucus nigra L.- bez černý: 3 pecičky, 3 zlomky zuhelnatělého dřeva s dřeňovou dutinou.
Secale cereale L. - žito seté: zuhelnatělé obilky jen jako příměs.
Silenaceae - silenkovité: 1 zlomek tobolky.
Sorbus sp. - jeřáb: v jednom objektu se vyskytlo 12 zuhelnatělých zlomků dřeva s dřeňovými paprsky 1-3 vrstevnými; nebylo možno jednoznačně stanovit, který počet buněk v dřeňovém paprsku převládá u tohoto vzorku.
cf. Sorbus sp. - jeřáb ?: 2 zlomky zuhelnatělého dřeva se strukturou značně porušenou.
Sorbus torminalis (L.) Cr. - jeřáb břek: 13 zlomků zuhelnatělého dřeva, které bylo možno zařadit do rodu Sorbus měly převahu dvouvrstevných dřeňových paprsků. Podle Gregusse (1959) je tento znak charakteristický pro S. torminalis. Sparganium sp. - zevar: 18 plůdků, se značně poškozeným povrchem.
Staphylaea pinnata L. - klokoč zpeřený: 1 zuhelnatělé semeno. (Redakce: Více o možném využití klokoče u Slovanů najdete v článku Korálky z klokočí.)
Stratiotes aloides L. - řezan pilolistý: 1 semeno a 1 polovina semene. (Redakce: Více o tomto druhu naleznete zde.)
Tilia sp. - lípa: 1 zlomek zuhelnatělého dřeva.
Tilia cordata Mill. - lípa srdčitá: 1 oříšek.
Trifolium pratense L. - jetel luční: části listové čepele inkrustované zplodinami oxidace kovů.
Triticum aestivocampactuin Schiemann- pšenice obecná shloučená: zuhelnatělé obilky velmi hojné, jejich jednoznačné rozlišení zda se jedná o pšenici shloučenou nebo obecnou není možné.
Ulmus sp. - jilm: 52 zlomků zuhelnatělého dřeva, u nichž byly skupiny letních tracheid uspořádány velmi rozmanitě, takže nebylo možné jednoznačné stanovení druhové příslušnosti podle typického uspořádání.
Ulmus carpinifolia Gled. - jilm habrolistý: 5 zlomků nezuhelnatělého dřeva, 8 zlomků zuhelnatělých.
Ulmus laevis Pall. - jilm vaz: 25 zlomků zuhelnatělého dřeva.
Viburnum opulus L. - kalina obecná: 1 pecička.
Viciaceae - vikvovité: 2 semena.
Vitis vinifera L. ssp. silvestris (Gmel.) Hegi - réva vinná lesní: 17 nezuhelnatělých zakulacených peciček s krátkým krčkem, jejich rozměry jsou v následující tabulce:

délka mm	šířka mm	tloušťka mm	Index⁶
5,0	3,4	2,6	68
4,6	3,2	2,3	70
4,6	3,5	2,4	76
3,8	3,4	2,9	89
5,0	3,8	2,9	76
3,9	3,8	2,9	97
5,0	3,8	2,2	76
4,8	3,2	2,4	67
4,8	3,6	2,4	75
4,2	3,6	2,3	86
3,8	3,6	2,6	95
4,2	3,9	2,4	93
4,4	3,5	2,0	80
5,0	3,2	2,4	64
5,0	3,8	2,5	76
5,1	4,4	2,4	86
5,8	4,2	3,2	72

Vitis vinifera L. ssp. sativa (DC.) Beger - réva vinná pěstovaná: 4 nezuhelnatělé pecky, protažené, s dlouhým krčkem; velikosti v následující tabulce:

délka mm	šířka mm	tloušťka mm	index
5,6	3,6	2,5	54
5,4	3,2	2,6	59
5,2	2,9	2,4	56
5,2	3,1	2,2	60

Xanthium strumarium L. - řepeň durkoman: 1 plod celý a 1 polovina plodu, oba s ulámanými ostny, s růžky na apikální části dobře zachovanými. Podle zachovaných bází ostnů možno takřka jednoznačně soudit na X. strumarium L. (Redakce: Řepeň je typickou barvířskou rostlinou. Více o barvení řepenáí najdete v článku Barvení III.d. - tradiční barvířské rostliny: žlutá.)

Výsledky analýzy makrozbytků můžeme použít pro částečnou rekonstrukci hlavních rostlinných společenstev, která tvořila rámec životního prostředí mikulčických obyvatel v době Velkomoravské říše. Nerozděluji společenstva na období velkomoravské a předvelkomoravské, protože se z hlediska vývoje rostlinného krytu jedná o poměrně krátký časový úsek cca tří století a studovaný rostlinný materiál není tak bohatý, aby se v něm projevily malé změny, projevující se hlavně u antropicky podmíněných společenstev. Ze zjištěných druhů můžeme soudit na existenci těchto skupin společenstev (ve fytocenologické klasifikaci na úrovni tříd (Holub, Hejný, Moravec, Neuhäusl 1967):

Lemnetea W. Koch et Tx. in W. Koch 1954 - společenstva plovoucích rostlin, nezakořeněných ve dně, ale volně se vznášejících na hladině. Jsou to společenstva stojatých vod jezer a mrtvých ramen, která byla v mikulčickém prostředí v nivě řeky Moravy jistě hojná. Převážná většina hlavních zástupců těchto společenstev se jen velmi vzácně uchovává ve fosilním stavu. Nejčastěji se nalézají semena řezanu pilolistého (Stratiotes aIoides), který byl jistě provázený dalšími druhy, jako jsou okřehky, voďanka, Ricciocarpus aj. Nálezy semen řezanu jsou o to pozoruhodnější, že tento druh je dnes neobyčejně vzácný a na Moravě se vyskytuje pouze na několika málo místech v lužních lesích u Dyje. Mikulčické nálezy pocházejí z výplně vodního příkopu a velmi dobře jej charakterizují: stojatá voda, jen za vyšších vodních stavů komunikující s hlavním tokem řeky.
Potametea Tx. et Preising 1942 - rostlinná sladkovodní společenstva jednak s druhy submersními, jednak s druhy vytvářejícími kromě submersních listů též listy natantní. Zjištěné rostliny z mikulčických nálezů patří k význačným indikačním druhům svazu Potamion eurosibiricum W. Koch 1926. jsou to růžkatec ponořený (Ceratophyllum demersum), r. potopený (C. submersum), stulík žlutý (Nuphar lutea), rdest plovoucí (Potamogeton natans), rdest hřebenitý (P. pectinatus), rdest maličký (P. cf. pusíllus). Vytváří typická stojatá vodní společenstva od nížiny po podhůří; vyskytují se také ve společenstvech stojatých až slabě tekoucích vod příbuzného svazu Batrachion fluitantis Neuhäusl 1959. Nálezy všech těchto rostlin dokazují, že vodní příkop kolem mikulčického hradiště byl zarostlý vodní vegetací.
Phragmiletea Tx. et Preising 1942 - společenstva rákosin a vysokých ostřic. Tato společenstva nevytvářela patrně ve vodním příkopu příliš rozsáhlé formace, nebot jej zatím v nálezech reprezentují pouze kosatec žlutý a zevary.
Molinio-Arrhenatheretea Tx. 1937 - luční společenstva jsou v nálezech zastoupena jen jetelem lučním (Trifolium pratense) a snad i kokrhelem (cf Rhinanthus), podílejícími se na skladbě mezofilních luk nižších poloh.
Salicetea purpureae Moor 1958 - společenstva stromových vrb a topolů. Jsou to porosty bažinatých niv většinu roku zaplavovaných a přecházejících pozvolna v lužní les s jilmem (Ulmion). Mezi dřevinami převládají topoly a vrby, v bylinném podrostu je celá řada bažinných druhů, z nichž ve studovaných nálezech byly zjištěny jen kosatec žlutý a zevary.
Querco-Fagetea Br.-Bl. et Vlieger in Vlieger 1937 -společenstva křovin a listnatých lesů. Početnější výběr zjištěných druhů nám umožňuje lépe charakterizovat tato společenstva. Jsou to v první řadě zástupci lužních lesů svazu Alno-Padion Knapp 1942 em. Medwecka apud Matuszkiewicz et Borowik 1957 lemujících větší vodní toky - jilm habrolistý (Ulmus carpinifolia), vaz (Ulmus laevis), dub letní (Quercus Pubur), jasan (Fraxinus excelsior s. L), javor mléč (Acer platanoides), střemcha (Padus racemosa), réva vinná lesní (Vitis vinifera ssp. silvestris), olše šedá (Alnus incana), olše lepkavá (Alnus glutinosa), krušina (Frangula alnus). Z výskytu druhů, jako jsou třešeň ptačí (Cerasus avium), lípa srdčitá (Tilia cordata), klokoč (Staphylaea pinnata), babyka (Acer campestre) i zmíněný již mléč (A. platanoides), svída (Cornus sangizinea), habr (Carpinus betulus) a líska (Corylus avellana) můžeme usuzovat na přítomnost smíšených dubohabrových porostů ( svaz Carpinion betuli (Mayer 1937) Oberdorfer 1953). Jsou to porosty již mimo dosah zaplavované nivy. K nim se úzce váží společenstva podsvazu Querco-Carpinión K 1 i k a 1957, teplomilných doubrav s dubem letním, babykou, lípou srdčitou a borovicí lesní. Tato společenstva navazují na šípákové doubravy, z nichž byl v Mikulčicích vedle dubu pýřitého (Quercus cf. pubescens) zcela bezpečně prokázán dřín (Cornus mas), význačný představitel těchto xerofilních lesů. Patří tam i břek (Sorbus torminalis). Vedle zástupců lesních společenstev byla v Mikulčicích zjištěna celá řada význačných druhů společenstev křovin, zahrnutých do samostatného řádu Prunetalia Tx. 1952: Iniciální stadia zarůstání pasek a zpustlých ploch charakterizují bez černý (Sambucus nigra), ostružiník křovitý (Rubus fruticosus) a bříza (Betula) - společenstva svazu Sambuco-Salicion capreae Tx. et Neumann in Tx. 1950. Na suchých místech se vytvářela křovinatá společenstva, která po jistou dobu nahrazují původní uváděná lesní společenstva a nebo vytvářejí společenstva lemů těchto lesů: trnka (Prunus spinosa), kalina (Viburnum opulus), brslen (Euonymtis), růže (Rosa), líska (Corylus auellana), svída (Cornus sanguinea), dub zimni (Quercus petraea), hrušeň (Pirus), plamének plotní (Clematis vitalba), hloh obecný (Crataegus oxyacantha), zimolez pýřitý (Lonicera xylosteunz), skalník celokrajný (Cotoneaster integerrima), mahalebka (Cerasus mahaleb). Poslední tři druhy se podílejí na tvorbě společenstev extrémně suchých stanovišti. V rámci mikulčických nálezů zaujímají výjimečné postavení dva význační představitelé lesů třídy Querco-Fagetea. Je to v první řadě buk lesní, s hlavním střediskem vertikálního rozšíření ve výškách kolem 500 m n. n. a výše, kde vytváří i čisté porosty. Buk je ale ekologicky velmi přizpůsobivý a proniká i hluboko do pásma doubrav. Můžeme předpokládat, že ve smíšených porostech habrových doubrav pronikal v malé příměsi na příhodných edafických substrátech i na mladé terasové stupně Dolnomoravského úvalu. Druhý význačný zástupce - jedle bělokorá, již není tak přizpůsobivá a zůstává druhem podhorských a horských lesů. Proto původ jedlového dřeva třeba hledat v Bílých Karpatech, případně v chřibských lesích.
Artemisietea vulgaris Lohmeyer, Preising et Tx. in Tx. 1949 - společenstva rumišť a pobřežních houštin. Rumištní formace svazu Onopordion acanthii Br. - Bl. 1926 zastupuje významný rod řepeň (Xanthium), dále chebdí (Sambucus ebulus) a přimíšena bývá i lebeda lesklá ? (Atriplex cf. nitens). Z pobřežních porostů svazu Senecion fluviatilis Tx. (1947) 1950, zaujímajícího pravidelně zaplavované úrodné půdy na okrajích lužních lesů a řek byl dosud v mikulčických nálezech zjištěn pryšec bahenní (Euphorbia palustris).
Secalinetea Br. - Bl. 1951 - společenstva plevelů polních kultur, hlavně obilnin a porostů lnu. Jako příměs byl v zuhelnatělých obilkách zjištěn koukol polní (Agrostemma githago), ojediněle konopice polní (Galeopsis tetrahit. Mimo vzorky obilek byla nalezena ohnice (Raphanus raphanistrum).

Výsledky paleobotanických analýz z Mikulčic za prvních 10 let výzkumů ukazují, že převážná část dosud získaného rostlinného materiálu se týká hlavně lesních porostů. V nivě řeky Moravy převládaly v 8.-9. století formace tzv. tvrdého luhu - porosty s hlavními dřevinami jilmy, duby a jasanem. Jedná se o lužní lesy zaplavované jen občasně při zvlášť velkých vodách. Tyto lesy se vyvíjely během předchozího tisíciletí v důsledku tehdejšího vyváženého stavu hydrologických poměrů povodí Moravy: zvýšení vodní hladiny se projevovalo pravidelně za jarního tání, letní záplavy se mohly vyskytovat jen výjimečně za zvláště deštivých roků. Ani jarní a zvláště letní záplavy nedosahovaly nynějších katastrofálních stavů. Porosty měkkého luhu zaujímaly jen zarůstající mělká mrtvá ramena a ostatní silně podmáčené terénní deprese. Morfologie předvelkomoravského a velkomoravského povrchu nivy řeky Moravy byla podstatně jiná než dnes (Pou1ík 1963, 11). Zbytky starých teras, pískové přesypy a ostatní vyvýšené terénní tvary (samotný prostor knížecího hradu) vyčnívaly v té době mnohem výše a ve větším rozsahu nad tehdejší úroveň nivy ( Pou1ík 1963, 211). Postupující středověké odlesňování prakticky již od doby velkomoravské neblaze ovlivňovalo odtokové poměry na většině povodí Moravy, která následnými povodněmi znivelovala během několika staletí do značné výše původní povrch z doby staršího subatlantika. Proto se na vyvýšených místech v nivě mohly ještě v době velkomoravské vyskytovat v sousedství tvrdého luhu i porosty habrových doubrav. Některé bylinné druhy i světlomilné křoviny z mikulčických nálezů naznačují, že všechny tyto porosty byly v blízkém okolí hradiště silně prosvětleny a zmýceny v důsledku houstnoucího osídlení a rozrůstajících se polních kultur a lesní pastvy.

Rozbor vzorků z části výplně vodního příkopu naznačuje, že společenstva vodních a bažinných rostlin zůstala v podstatě nedotčená. Lze jen předpokládat, že v místech napajedel a brodů docházelo k jistému narušování pobřežních porostů. Nálezy semen řezanu naznačují, že v té době měla vodní vegetace nesrovnatelně lepší podmínky ke svému vývoji než dnes. V této jinak naprosto nerušené a původní biocenose byla jistě v náležité rovnováze i živočišná složka, z hlediska člověka významná v té době neobyčejným bohatstvím ryb.

Kulturní plodiny

Prvních deset let výzkumu mikulčického hradiště - knížecího hradu, podhradí a částí vodního příkopu - přineslo několik závažných nálezů, významných pro historii kulturních plodin ve střední Evropě. Pro velkomoravské i předvelkomoravské období jsou tyto doklady v mnohém směru velmi objevné a na území našeho státu zatím jedinečné. Nálezy zuhelnatělého obilí patřily mezi očekávané doklady zemědělské výroby. Rozbory obilek a jejich problematika jsou dosti specifické a v rámci studia historie zemědělské výroby tvoří zcela samostatnou kategorii vědeckého výzkumu. Proto se těchto nálezů dotýkám jen okrajově.⁷

Objevné jsou však nálezy dokládající u nás existenci velkomoravského a patrně i předvelkomoravského ovocnictví a vinařství. Zuhelnatělé pecky broskvoně a slivoní, nalézané v některých sídelních objektech a v nezuhelnatělém stavu i ve výplni vodního příkopu pod hradbami, dokazují existenci ovocnictví. Klimatické i půdní poměry jižní Moravy byly odedávna příhodné k zavádění úspěšných ovocných kultur i náročnějších druhů. Svými rozměry (viz výše) patří první nalezená pecka broskvoně k maloplodým odrůdám, jejichž pěstování se asi nejdříve šířilo. Stěží bychom mohli obhajovat myšlenku dovozu choulostivých plodů broskvoně z balkánské oblasti. Spíše je pravděpodobné, že panonskou cestou postupovalo pěstování broskvoně přes Moravu až do Poodří (pro Povislí můžeme předpokládat cestu sarmatskou). Nejbližší polské raně středověké nálezy pecek broskvoně pocházejí z Těšína ( polská část) (Kiet1ińska 1960); na jihu v Podunají jsou nejbližší římské nálezy v Penzendorfu (Werneek 1949) v Rakousku, a v Györ-Homokgödoru (Hartyányi et soc. 1968) v Maďarsku. O rozšíření broskvoně v Panonii a Noricu se zřejmě zasloužili Římané, ačkoliv nemůžeme vyloučit její zavádění již prostřednictvím Keltů. Slované její kulturu asi velmi brzy převzali a postarali se o další rozšíření vně karpatského oblouku. Obdobně se vyvíjela situace se slívami a švestkami. Ve zmíněném Penzendorfu byly podobně jako v Mikulčicích nalezeny slivoňové pecky, které lze ztotožňovat s recentním poddruhem slivoně - slívou (ssp. insitita) a pecky blízké okruhu dnešní švestky domácí (ssp. oeconomica). Tato obdoba nálezů nás vybízí k podobnému závěru jak již bylo řečenou broskvoně. Pecky slivoní byly zaznamenány na Moravě již při dřívějších archeologických výzkumech velkomoravských objektů v Šardičkách (Pou1ík 1948, 164) a v Dolních Věstonicích (Pou1ík 1960, 157); jejich paleobotanické zhodnocení však nebylo provedeno.⁸ Kromě slív můžeme z některých pecek trnky (Prunus spinosa) usuzovat, že byly také zaváděny do kultury. Jsou to druhy, které se u nás v přírodě vyskytují jen velmi vzácně a jejich rozšíření je naprosto neznámé. Z novověkých kultur vymizely úplně, na jejich ojedinělý výskyt v Rakousku upozornil Werneck (Werneck 1961).

V otázce původu našeho vinařství jsme byli dosud odkázáni do oblasti legend a jen analogie z blízkých rakouských nalezišť nás opravňovaly k předpokladu existence révy na Velké Moravě. Z rakouského Podunají soustředil Werneck (Werneck 1949) celou řadu dokladů o révě z římské doby. Zvláště cenné jsou jeho závěry týkající se révových peciček z mithraistické svatyně z období mezi Probem a Diokleciánem, odkryté v r. 1951 v Linci (Werneck 1955). Werneck při této příležitosti hodnotil závěry prací některých autorů (Stummer, Schieman) o možnostech a způsobech rozlišování kulturních odrůd od planě rostoucí révy lesní. Srovnáním veškerých údajů obou autorů se svými výsledky došel ke zjištění, že rozlišení na základě indexů, jak je zvláště prováděl Stummer, není jednoznačné. Mnohé recentní kulturní odrůdy z Rakouska mají příslušný index shodný s indexem peciček lesní révy. Nelze tedy Stummerův vysoký index (přes 76) pokládat za jednoznačný jen pro lesní révu a podobně nízký index (pod 53) příznačný pro kulturní odrůdy. Podle Werneeka platí toto dělení podle indexu spíše jen pro porýnskou révu, u podunajských rév nelze takto výlučně postupovat, zvláště u fosilních materiálů. Je třeba přihlížet také k jejich zevní morfologii. V lineckém nálezu mají révové pecičky obdobné indexy jako mikulčické, u těchto však převládají pecičky s vyšším indexem:
Index: do 53 / 63 až 54 / 64 až 75 / 76 a vyšší
Linec: 9 % / 64 % / 14 % / 4%
Mikulčice: - / 14 % / 33 % / 53 %

Proto jsem k pěstované révě zařadil z mikulčického nálezu jen několik peciček, morfologicky výrazněji odlišných. Mikulčické pecičky mají totiž vedle znaků planě rostoucí révy také některé znaky pěstovaných rév. Znamená to podobně jako u lineckého nálezu, že v mikulčickém prostoru byla pěstována réva primitivnějšího charakteru, a tedy i domácího původu. U části pecek našeho nálezu se zvláště vysokým indexem můžeme hledat jejich původ ne na vinici, ale spíše v lužních lesích u Moravy. Dnes se zachovala lesní réva v jihomoravských lesích jen zcela vzácně (Horák 1960) a nelze vyloučit u těchto exemplářů druhotný výskyt, neboť lesní réva a její odrůdy jsou tam často zplanělé.9 Teprve bohatší kolekce révových peciček z nových nálezů v Mikulčicích nám pomůže lépe konkretizovat naznačené závěry o pěstování révy primitivnějšího charakteru, což předpokládá její výskyt již v předvelkomoravském období.

Jiné ovocné plodiny - ořešák, meruňka - nebyly ve studovaných materiálech z prvních 10 let výzkumu mikulčického hradiště zjištěny; diskutabilní jsou nálezy několika pecek třešně a višně. Rovněž o zelinářství máme zatím minimální doklady, ve vzorcích z vodního přikopu byla nalezena 2 semena okurky.¹⁰ S přihlédnutím k novým nálezům jsou první doklady o znalosti této plodové zeleniny ve velkomoravské době velmi významné pro historii šíření okurky u západních Slovanů. Její nález v Mikulčicích rozboural naše dosavadní představy o pozdním zavádění okurky v českých zemích. Ale již objevy z posledních deseti let z některých objektů vrcholného středověku naznačovaly, že její pěstování má u nás mnohem starší tradici a hlubší kořeny než se obecně předpokládalo (0pravi1 1966).¹¹ Ze sousedního rakouského území zatím okurku z raného středověku neznáme (Werneck 1949)¹² podobně v Maďarsku.¹³ Rovněž na polském území je počet raně středověkých nálezů nepatrný, vzrůstá až od konce 10. století a později; jediný starší nález pochází z 8. stoleti z Hnězdna (Opravi1 1966). Tyto nálezy z Hnězdna, Mikulčic, z mladší doby hradištní a pozdějšího středověku - učiněné na území Polska, Sovětského svazu (asi je zde myšlena především Ukrajina - poznámka redakce) a Československa, jasně ukazují, že šiřiteli okurky ve střední Evropě byly slovanské národy. Od nich ji i s málo změněným pojmenováním později přejímali i západní sousedé. Z raně středověkých nálezů v Německu není okurka téměř vůbec známá, Willerding ( Willerding 1969) se o ní ve svém přehledu nálezů zeleniny ve střední Evropě vůbec nezmiňuje. Otevřená zůstává otázka, kde se slovanské národy po prvé s okurkou seznámily: zda v pontické oblasti, na Balkáně nebo v Panonii. je možný její postup řeckými a římskými koloniemi na černomořském pobřeží k Visle a východním okrajem Alp do středodunajských provincií.

Jiné druhy zelenin případně koření nebyly dosud v Mikulčicích zjištěny a ani poslední nálezy podle předběžných rozborů nepřinášejí nové poznatky. Snad pozdější nález příhodně uchované vrstvy potravních odpadků rozšíří naše poznatky.

Z obilnin byla zjištěna převládající pšenice obecná shloučená, v příměsi ječmen obecný, oves setý a žito seté, z luštěnin ojediněle hrách setý, vesměs druhy známé z ostatních slovanských hradišť. Přadné rostliny zastupuje len.

Závěrem je třeba se zmínit o nepřímých důkazech existence některých ovocných dřevin,zvláště těch, od nichž nemáme k dispozici zbytky plodů, semena apod. je to v případě Mikulčic zuhelnatělé dřevo z čeledi růžovitých (Rosaceae), zařazené k rodu cf. Pirus - hrušek?. Je to pochopitelně zatím velmi slabý důkaz pro kapitolu o potravě, pokud ještě nebyl podložený objevem semen. Dřívější nález dřeva třešně byl však později potvrzený nálezem pecky.¹⁴ Jednoznačně nelze rozřešit, zda dřevo označené Prunus sp. patří trnce nebo slivoni.

Sbírané plodiny

Z plodin rostoucích divoce v přírodě a sbíraných k doplnění jídelníčku se nám v Mikulčicích objevilo několik druhů. Na prvním místě třeba uvést třešeň „ptáčnici", neboť u ní můžeme předpokládat zavedení do kultury. Jinak tvořila příměs okolních lesních porostů. Ke sbíraným plodinám třeba zařadit plody lesní révy, maliny, ostružiny a trnku. Její plody mohly sloužit nejen jako složka potravy, ale mohly být používány i na způsob drogy. Ve sběrném hospodářství raného středověku zaujímá významné místo dřin, nález jeho pecek v Mikulčicích (rozhojněný posledními výzkumy) je první svého druhu u nás. Pecky dřínu se vyskytly na několika nalezištích v Rakousku v neolitu (Werneck 1949) a v římském objektu v Linci (Werneck 1955); z macfarského území jsou známy nálezy z doby bronzové, halštatské a mladší hradištní (Hartyányi et soc. 1968). Obliba této plodiny vyvrcholila nesporně ve středověku, v novověku zájem o ni značně opadl. Dřínové plody nebyly ceněny jen jako součást potravy, ale hlavně v medicinálním užití. Z těchto důvodů docházelo pravděpodobně i k jeho pozdější kultivaci na pozemcích klášterů. Ekologicky patří dřin mezi termofyta a je význačným druhem xerofytních společenstev. V dnešní době má na Moravě zhruba čtyři oblasti souvislejšího výskytu: v okolí Brna, na Moravskokrumlovsku, v okolí Dyje mezi Znojmem a Hardekem a na Pavlovských vrších. Roztroušený je dále v pahorkatinách lemujících Dyjskosvratecký a Dolnomoravsky úval a v Bílých Karpatech.¹⁵ V době velkomoravské byla hustota jeho výskytu na jižní Moravě jistě daleko větší než dnes a ve světlých suchých lesích představoval vítané obohacení sběrného hospodářství.

Zlomky skořápek lískových oříšků dokazují, že také líska měla ve sběrném hospodářství své místo. Velmi důležitou složku ani ne tolik v potravě člověka jako při výkrmu domácího zvířectva (bravu) představují v lesích nižších poloh dubové žaludy. Zuhelnatělé byly nalezeny v jámě severně od tzv. paláce na knížecím hradě. Tato jáma obsahovala značné množství drobných hliněných figurek z nepálené hlíny a je interpretována jako pozůstatek pohanského kultovního místa z předvelkomoravského období (Novotný 1966). V tomto případě byly snad žaludy použity při náboženském rituálu. Dvě zuhelnatělé poloviny byly nalezeny v povrchové vrstvě čtverce 39/-19, nedatované.

K medicinálním účelům byly patrně sbírány též plody hlohu, jeřábu, chebdí, bezu černého a růžové šípky. Nemůžeme vyloučit ani sběr plodů střemchy nebo kaliny, jejichž užití však mohlo být různé (např. barvivo ). (Poznámka redakce: plody kaliny nelze v žádném případě použít jako barvivo)

Počet rostlin, které byly středem zájmu sběrného hospodářství, byl jistě větší. Jmenované druhy jsou uváděny podle dosavadních výsledků paleobotanických analýz nalezených rostlinných zbytků.

Dřevo

I když se již v době velkomoravské objevují na mikulčickém hradišti první zděné stavby, zůstaly lesní porosty nadále významným zdrojem stavebního materiálu. Zdejší stavby sloužily většinou jen náboženským účelům; jako světský, zděný dům byl v Mikulčicích zatím uznán jen jediný objekt - tzv. knížecí palác (Poulík 1967 ). Z toho je patrno, že všichni obyvatelé, jak poddaní, tak i příslušníci vládnoucí vrstvy stavěli ze dřeva a hlíny, výjimečně snad nejvyšší knížata měla zbudované zděné obytné domy. Ale i tyto, stejně tak jako kostelní stavby, potřebovaly dřevo k zastřešení, na podpěry apod. Zděnou stavbu někdy nahrazovala dřevěná konstrukce obložená proutím a obmazaná maltou: tak byl zbudován 7. kostel / rotunda v podhradí (Pou1ík 1967, 178-179). Naprosto nezbytné bylo dřevo k budování fortifikací, ke stavbě mostů, k výrobě plavidel a pro celou řadu dřevozpracujících řemesel. Z nálezové situace analyzovaných dřev, ať již ve stavu zuhelnatělém nebo nezuhelnatělém, bychom se mohli pokusit o nastínění jejich využití: zajímá nás, zda pro některé účely existoval specifický výběr jednotlivých dřevin. Toto určení však není bohužel možné pro všechny nalezené zlomky, poněvadž jejich nálezová situace v mnoha případech zcela znemožňuje bližší interpretaci. V následujícím přehledu jsou u jednotlivých vzorků uvedeny zkrácené signatury podle připojeného dodatku Z. Klanici.

A. STAVEBNÍ DŘEVO

I. Kostely

26/56: dub (Quercus sp.).
15/57: dub (Quercus sp.).
19/57: topol (Populus sp.).
22/57: jasan (Fraxinus excelsior).
25/57: dub (Quercus sp.).
24/57: jasan (Fraxinus excelsior).
36/57: vrba? (cf. Salix sp.).

Ve vzorcích zuhelnatělého dřeva prokazatelně použitého na stavební konstrukce kostelů se zvláště zachovaly zbytky ze sloupů, které podpíraly střechu atria baziliky. Jako velmi pevné opory sloužily hlavně dubové a jasanové klády. Neobvyklé pro tyto stavební účely je použití topolového dřeva; obdobná situace je i u zbytků zjištěných v kostele 2.

II. Opevnění

a) palisáda 1. 19/5 jilm (Ulmus sp.); habr (Carpinus betulus).
b) komorová konstrukce

1/56: dub (Quercus sp.).
3/56: dub (Quercus sp.).
16/56: olše? (cf. Alnus sp.).
18/56: dub (Quercus sp.), habr (Carpinus betulus), jasan (Fraxinus excelsior), jeřáb? (cf. Sorbus sp.).
20/56: dub (Quercus sp.).
31/56: dub (Quercus sp.).
35/56: dub? (cf. Quercus sp.).

Z konstrukcí se zachovaly nezuhelnatělé jen spodní částí kůlů, zasahující trvale pod hladinu spodní vody i za jejího minimálního stavu; ostatní části opevnění se uchovaly jen v zuhelnatělých zlomcích. Silnější kulatina použitá na konstrukci opevnění pochází hlavně z dubu. Slabší kmeny a větve jiných dřevin se používaly jako armatura tělesa valu. Obdobná situace byla í v Klučově, zde také v konstrukci opevnění převládal dub (Kudrnáč 1970).

III. Chaty

4/56: olše (Alnus sp.), vrba (Salix sp.).
8/64: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), dub (Quercus sp.), jedle (Abies alba), vaz (Ulmus laevis), habr (Carpinus betulus), jilm habrolistý (Ulmus carpinifolia), buk (Fagus silvatica), topol (Populus sp.), vrba (Salix sp.), líska (Corylus avellana).

Dřevo uvedené v tomto odstavci má velmi rozmanitou druhovou příslušnost. Naznačuje nám to, že při stavbě sídelních objektů byly používány různé druhy dřev; protože jde o objekty, které vesměs podlehly ohni, nalézáme v jejich zbytcích nepochybně i zuhelnatělé dřevo z předmětů vnitřního vybavení_

IV. Hrobky

33/56: habr (Carpinus betulus), olše (Alnus sp.), břek (Sorbus torminalis), hloh (Crataegus sp.), (Cerasus mahaleb).
1/57: jedle (Abies alba).

Ze zlomků zuhelnatělého dřeva pestrého druhového složení prvního vzorku můžeme stěží předpokládat nějaký funkční vztah k uvedenému objektu. Ojedinělý nález zbytků trouchnivé výdřevy z jedlových desek ve druhém případě (a stop po ztrouchnivělé výdřevě v jiných hrobech) naznačuje jednu z možností využití jedlového dříví jako stavebního materiálu. Je překvapující, že dřevo stromu z horských a podhorských Karpat dovážené z větších dálek bylo používáno k budování hrobek.

B. SPECIÁLNÍ ŘEMESLNÁ VÝROBA - POCHVA MEČE

1/55: buk lesní (Fagus silvatica).

Velmi vzácně se na zbytcích pochev mečů zachovaly inkrustované části obsahující, tenké plátky dřeva buku. Vlivem zplodin oxidace kovů došlo k inkrustaci materiálu, ze kterého byla pochva zhotovena - silnější fornýry i plátna, po kterých však v mnoha případech zůstaly jen negativní otisky vazby. Nález bukového dřeva na pochvách mečů bohužel nepřispívá k objasnění otázky provenience: buk lesní je rozšířený od atlantického pobřeží až do panonské oblasti po Balkán, kde je zastoupený bukem východním, majícím naprosto shodnou anatomickou stavbu dřeva. Protože je buk lesní naše domácí dřevina, která z podhůří sestupovala až na nižší terasové stupně i na jižní Moravě, můžeme uvažovat o domácím původu pochev mečů.

C. OHNIŠTĚ

9/55: buk lesní (Fagus silvatica), vaz (Ulmus lacois), dub (Quercus sp.), hrušeň? (cf. Pirus communis).

Ohniště se zachovanými zbytky zuhelnatělého dřeva patří k vzácným nálezům. Proto nemůžeme vyslovit žádný spolehlivý názor o možnosti selekce pří sběru palivového dříví (pokud vůbec existovala). Uvedené ohniště je zajímavé tíni, že na něm byly zjištěny uhlíky i dvou řídce se vyskytujících dřevin - buku a hrušně.

D. DŘEVO BEZ URČENÍ FUNKCE A PŮVODU

I. Nálezy z prostoru hradiště mimo vodní příkop

2/55: dub (Quercus sp.).
3/55: vaz (Ulmus laevis).
4/55: vrba (Salix sp.), babyka? (Acer cf. campestre).
5/55: buk lesní (Fagus silvatica).
6/55: jeřáb (Sorbus sp.).
7/55: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
8/55: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
10/55: dub (Quercus sp.).
2/56: vrba (Salix sp.), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
5/56: jilm (Ulmus sp.).
6/56: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jilm (Ulmus sp.), topol (Popullus sp.), habr (Carpinus betulus).
7/56: olše (Alnus sp.), jilm (Ulmus sp.).
8/56: brslen? (cf. Euonymus sp.).
9/56: dub (Quercus sp.).
10/56: dub (Quercus sp.).
11/56: topol (Populus sp.), jasan (Fraxinus excelsior), jilm (Ulmus sp.), dub (Quercus sp.).
12/56: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), dub (Quercus sp.).
13/56: dub (Quercus sp.).
14/56. jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jilm (Ulmus sp.).
15/56: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), olše (Alnus sp.).
17/56: břek (Sorbus torminalis), jilm (Ulmus sp.).
21/56: jilm (Ulmus sp.).
22/56: olše (Alnus sp.).
23/56: jilm (Ulmus sp.), borovice? (cf. Pinus silvestris) - zuhelnatělá borka.
24/56. vrba (Salix sp.).
25/56: brslen (Euonymus sp.), olše (Alnus sp.), topol (Populus sp.).
27/56: habr (Carpinus betulus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
28/56: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
29/56: dub (Quercus sp.), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
30/56: jilm (Ulmus sp.), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), dub (Quercus sp.).
32/56: habr (Carpinus betulus), olše (Alnus sp.), topol (Populus sp.).
34/56: dub (Quercus sp.), vrba (Salix sp.), jasan (Fraxinus excelsior), habr (Carpinus betulus), borovice? (cf. Pinus silvestris).
36/57: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), topol (Populus sp.).
37/56: dub (Quercus sp.).
38/56: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), třešeň ptati (Cerasus avium).
39/56: dub (Quercus sp.), jilm (Ulmus sp.), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
40/56: dub (Quercus sp.).
41/56: topol (Populus sp.), vrba (Salix sp.).
42/56: brslen (Euonymus sp.), vrba (Salix sp.)-
44/56: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), liska (Corylus avellana).
45/56: jilm (Ulmus sp.).
2/57: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
3/57: jilm (Ulmus sp.).
4/57: jilm (Ulmus sp.) jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), liska (Corylus avellana),
5/57: liska (Corylus avellana).
6/57: dub (Quercus sp.).
7/57: dub (Quercus sp.).
8/57: dub (Quercus sp.).
9/59: jilm habrohstý (Ulmus cf. carpinifolia).
10/57: dub (Quercus sp.), lipa (Tilia sp.).
11/57: topol neb vrba (Populus sp. vel Salix sp.).
12/57: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
13/57: mahalebka (Cerasus mahaleb).
14/57: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
16/57: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
17/57: dub (Quercus sp.).
18/57-. dub (Quercus sp.), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
20/57: topol (Populus sp.).
21/57: habr (Carpinus betulus).
23/57: dub (Quercus sp.), vrba (Salix sp.).
26/57: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
27/57: dub (Quercus sp.).
28/57: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
29/57: jilm (Ulmus sp.).
30/57: topol (Populus sp.).
31/57: dub (Quercus sp.), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
32/57: zuhelnatělá borka.
33/57: topol (Populus sp.).
34/57: vaz (Ulmus laevis).
35/57: jilm habrolistý (Ulmus curpinifolia), topol (Populus sp.).
37/57: dub (Quercus sp.).
38/57: dub (Quercus sp.).
39/57: babyka? (Acer cf. campestre).
40/57: dub (Quercus sp.), zimolez (Lonicera sp.).
41/57: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
42/57: dub (Quercus sp.), růže (Rosa sp.).
43/57: vrba (Salix sp.).
44/57: jilm habrolistý (Ulmus carpinifolia), dub (Quercus sp.).
45/57: krušina olšová (Frangula alnus).
50/57: dub (Quercus sp.).
51/57: dub (Quercus sp.).
52/57: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), bříza (Betula sp.).
53/57: dub (Quercus sp.), buk lesni (Fagus silvatica).
54/57: habr (Carpinus betulus), líska (Corylus avellana), dub (Quercus sp.).
1/59: babyka (Acer campestre).
2/59: buk lesní (Fagus silvatica), topol (Populus sp.).
3/59: vaz (Ulmus laevis).
4/59: babyka (Acer campestre).
5/59: dub nebo jasan (Quercus sp. vel Fraxinus excelsior).
6/59: buk lesní (Fagus silvatica).
7/59: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
8159: dub (Quercus sp.).
9/59: topol? (cf. Populus sp.).
10/59: jilm (Ulmus sp.), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), babyka (Acer campestre), dub (Quercus sp.), topol (Populus sp.).
12/59: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
13/59: vaz (Ulmus laevis), topol (Populus sp.).
14/59: vaz (Ulmus laevis), bříza (Betula sp.), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)
15/59: topol (Populus sp.).
16/59: vaz (Ulmus laevis).
17/59: dub (Quercus sp.).
18/59: zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum).
19/57: topol (Populus sp.).
20/59: dub (Quercus sp.).
21/59: vaz (Ulmus laevis).
22/59: vaz (Ulmus laevis), líska (Corylus avellana).
23/59: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
24/59: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
25/59: dub (Quercus sp.).
26/59: topol (Populus sp.).
27/59: dub (Quercus sp.).
2/64: javor (Acer sp.), babyka (Acer carnpestre), mléč (Acer platanoides), krušina olšová (Frangula alnus), líska (Corylus avellana), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), dub (Quercus sp.), lipa (Tilia sp.), jilm habrolistý (Ulmus carpinifolia), vaz (Ulmus laevis), topol neb vrba (Populus sp. vel Salix sp.).
112. 3/64: javor (Acer sp.), javor mléč (Acer platanoides), habr (Carpinus betulus), líska (Corylus avellana), brslen (Euonymus sp.), buk lesní (Fagus silvatica), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), borovice lesní (Pinus silvestris), dub (Quercus sp.), jilm habrolistý (Ulmus carpinifolia), vaz (Ulmus laevis), jeřáb (Sorbus sp.).
4/64: habr (Carpinus betulus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), dub (Quercus sp.).
5/64: javor (Acer sp.), mléč (Acer platanoides), bříza (Betula sp.), líska (Corylus avellana), krušina olšová (Frangula alnus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), dub (Quercus sp.), jilm habrolistý (Ulmus carpinifolia), vaz (Ulmus laevis).
6/64: habr (Carpinus betulus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), vrba neb topol (Salix sp. vel Populus sp.), jilm habrolistý (Ulmus carpinifolia).
7/64: habr (Carpinus betulus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), dub (Quercus sp.), jilm (Ulmus sp.), borovice lesní (Pinus silvestris).

Zuhelnatělé dřevo uvedené v tomto odstavci má velmi rozmanitý původ. Úlomky uhlíků pocházejí z různých sídelních vrstev, z objektů bez bližší funkční specifikace, z odpadních vrstev i ze zásypů hrobů. Mohou to být pozůstatky požárů stejně tak jako ohnišť, rozmetané na nejrůznějších místech sídliště. Zlomky zuhelnatělého dřeva a popelovitý mour se pak často dostaly ve velkém množství jak do odpadních jam, tak do zásypů, při zarovnávání terénu pro nové stavby do výplní starších a zrušených objektů apod. Z výčtu zjištěných dřevin můžeme usuzovat, že nejde jen o zbytky stavebního dříví, ale i o materiál použitý jinými dřevozpracujícími řemesly (bednáři, soustružníci) a také dříví používané na ohništích řemeslníků zpracovávajících kovy a vůbec sloužící k vytápění.

II. Nálezy z vodního příkopu

Dřevo z výplně vodního příkopu pochází jednak z požárem zničených palisád a z ohnišť v blízkém okolí, jednak se tam dostaly různě velké kusy nezuhelnatělého dřeva v průběhu trvajícího osídlení. Část analyzovaných dřev pochází i z pobřežních porostů nebo mohla být připlavena z okolí za vyšších vodních stavů. Rovněž některé zuhelnatělé zlomky mohly být takto připlaveny, o jejich transportu svědčí patrné oválení způsobené delším pobytem ve vodě. Mezi zuhelnatělými dřevy byla zjištěna tato: mléč (Acer platanoides), olše (Alnus sp.), habr (Carpinus betulus), hloh (Crataegus cf. oxyacantha), buk (Fagus silvatica), krušina (Frangula alnus), jasan (Fraxinus excelsior), zimolez (Lonicera sp.), borovice (Pinus silvestris), topol (Populus sp.), slivoň (Prunus sp. - asi P. spinosa), dub (Quercus sp.), řešetlák (Rhamnus cathartica), růže (Rosa sp.), ostružiník (Rubus sp.), jilm (Ulmus carpinifolia). Z celkového počtu 63 zlomků byly 3 oválené - dub a jilm. Složení nezuhelnatělých zbytků dřev se příliš nelišilo: babyka (Acer campestre), mléč (Acer platatioides), javor (Acer sp.), plamének? (cf. Clematis), buk (Fagus silvatica), jasan (Fraxinus excelsior), topol (Populus sp.), dub (Quercus sp.), vrba (Salix sp.).

Z dosavadních zjištění vyplývá, že druhové spektrum dřev v jakékoliv formě použitých na mikulčickém hradišti je velmi široké. Můžeme říci, že byly využívány veškeré dostupné druhy, ať pro řemeslnou výrobu či jen k topení. V dosavadním materiálu, vztahujícímu se hlavně na vyvýšený terén "Valů"však není dostatek uspokojivých dokladů ke zjištění výběru dřev používaných soustružníky a ostatními řemeslníky majícími požadavky na speciální vlastnosti jednotlivých dřev. Z věder a ostatních bednářských výrobků se v provzdušněných půdách téměř nic nezachovalo. Jen z výrobků opatřených nějakým kováním zůstaly menší inkrustované zbytky. Tyto však byly vesměs nezpůsobilé k paleobotanickým analýzám, výjimku činily zlomky z pochev mečů. Lepší obraz o druhovém složení dřev si budeme noci učinit teprve po zpracování dřev a dřevěných výrobků, které se nezuhelnatělé zachovaly v dobrém stavu na mnoha mistech v nyní odkrývaném vodním příkopu.

Závěr

Paleobotanické analýzy z prvního desetiletí výzkumu slovanského hradiště „Valy" u Mikulčic umožnily též podrobnější interpretací velkomoravského životního prostředí v nížinných podmínkách. Z fytocenologického přehledu vyplývá, že v údolní nivě řeky Moravy tehdy převládaly dřeviny tvrdého luhu. Vodní a bažinná společenstva byla omezena převážně jen na mrtvá říční ramena a jiné deprese, obvyklé v aluviu meandrující řeky. Dlouhodobě zaplavované nebo po většinu roku podmáčené porosty mozaikovitě osídlovaly jen tyto zřejmě málo rozsáhlé plochy. K nivelací terénu rozhojněním dlouhodobých záplav došlo během následujících století s postupujícím odlesňováním moravského vnitrozemí a podhorských poloh. Přibývající náplavy zvyšující se erozní báze řeky Moravy vedly v pozdějších letech k ústupu intenzívní zemědělské výroby a jejímu omezení na vyšší terasový stupeň. Zaplavované plochy byly ponechány pastvě a senosečím. Samo o sobě dokazuje předvelkomoravské i velkomoravské osídlení údolní nivy, že před 1100 lety tam byly mnohem příznivější životní podmínky než dnes. Proto můžeme předpokládat též intenzívní zemědělskou výrobu (přiměřené úrovně) a s tím související prosvětlení tehdejších nivních lesů. V době Velké Moravy a v obdobích předchozích neměli rolníci obdělávající pole ležící v nivě takové potíže, s jakými se tam setkává dnešní zemědělská výroba. V novověku každé zvýšení srážek i v průběhu vegetační doby způsobuje v okolí Mikulčic okamžité záplavy. Tento stav je právě výsledkem houstnoucího osídlení a intenzivního středověkého odlesňování celého povodí řeky Moravy. Obyvatelé Velké Moravy sídlící v nivních polohách nebyli povodněmi tolik sužováni, neboť vyšší vodní stavy přicházely převážně jen brzy z jara při tání sněhů. V té době docházelo pak ke komunikaci mrtvých ramen s hlavním tokem a jejich částečnému vyplňování písčitými sedimenty. Zjištěná společenstva plovoucích rostlin nebo rostlin rostoucích jen v pomalu tekoucích vodách by se nemohla ve vodním příkopu pod hradištěm plně rozvíjet (a fruktifikovat), kdyby jejich životní rytmus, zvláště v květnu, byl narušován velkým kolísáním výšky vodního sloupce a střídavými změnami rychlosti vodního proudu. Rovněž ze složení lesního porostu v nivě řeky můžeme předpokládat, že zvýšení letních vodních stavů bylo minimální a mimo koryto řeky se projevovalo jen kolísáním hladiny v depresích a na stále podmáčených místech. Vyšší letní záplavy by v původních lužních lesích staršího atlantika nepříznivě působily na přirozenou obnovu jejich hlavní dřeviny - dubu (tak je tomu v současné době např. v lanžhotské rezervaci (Vyskot 1959). Vůbec je třeba předpokládat, že v minimálně narušené pravěké krajině s převodními porosty se letní povodně tak jak je známe dnes asi vůbec nevyskytovaly. Hodnocením tehdejších fytocenologickych poměrů docházíme k závažnému zjištění, že životní podmínky v nivě řeky Moravy byly v Dolnomoravském úvalu poněkud příznivější než dnes. Nejen výhodná obranná pozice v meandrech vodního toku, ale i lepší poměry v zemědělské výrobě umožňovaly pravěké až raně středověké osídlení nivních poloh, neboť jejich tehdejší morfologické a hydrologické poměry se podstatně lišily od dnešní situace.

Vysvětlivky:

Metodika: Při determinaci zuhelnatělého dřeva bylo použito způsobu mikroskopického vyšetření v dopadajícím světle na čerstvých lomných plochách uhlíků ve všech základních rovinách (transverzální, tangenciální a radiální). K mikroskopování byly použity pro menší zvětšení stereomikroskop SM XX (Zeiss), pro zvětšení buněčných detailů (skulptace stěn) byl použitý běžný badatelský mikroskop s namontovaným vertikálním osvětlovačem Meopta. Z nezuhelnatělého dřeva byly připravovány mikroskopické řezy po důkladném očistění. Vlhké dřevo bylo natolik změklé, že nebylo zapotřebí jiných úprav k řezu. Semena a plody byly vyplaveny a po umyti zbytků hlíny vysušeny. Další jejich konzervace nebylo zapotřebí. Nálezové zprávy a dokladový materiál jsou deponovány ve sbírkách archeologické expedice ČSAV na „Valech" u Mikulčic.
Během prvních deseti let došlo k unikátnímu objevu z předvelkomoravského období - zuhelnatělé pecky broskvoně. V posledních letech byly učiněny nálezy i z velkomoravského období.
Z výsledků xylotomickych rozborů z nálezů ve Starém Městě (viz též například E. 0pravi1, Lesní dřeviny na Pohansku v době říše Velkomoravské, Sborn. fil. fak. univ. Brno, E 11:133-136, 1966, kde je i přehled nálezů ze Starého Města) vyplývá, že jen při zvláště vysokých vodách zaplavované polohy v nivě řeky Moravy zaujímala společenstva svazu Alno-Padion - porosty s jilmy podsvazu Ulmion. Po většinu roku zaplavené deprese a zarůstající mladé štěrkopískové náplavy v úrovni vodní hladiny zarůstala společenstva s olší podsvazu Alnion-glutinoso incanae, případně fragmentárně vyvinutá společenstva vrb a topolů svazu Salicion albae. Na terasových stupních přecházely lužní porosty do habrových doubrav. Existence světlomilných křovinatých druhů dokazuje, že lesní porosty byly v prostoru Starého Města ve velkomoravské době značně prosvětlené a zmýcené.
Podle ústního sdělení Z. Tempíra.
Délkový index = (d.100)/š
Index použitý též Werneckem je i = (š.100)/d
Mikulčické nálezy zuhelnatělých obilek bude v samostatné publikaci hodnotit Z. Tempír ze Zemědělského muzea.
Paleobotanické revize těchto materiálů není možná, neboť pátráním po nich jsem zjistil, že u příslušných nálezových celků se tyto doklady nezachovaly. Proto je třeba uvádět v další literatuře pouze jako pecky rodu slivoň (Prunus L. s. s.) a nikoliv opět nekriticky citovat „slíva" a „slíva třešňová" (např. M. Beranová, Staroslovanské ovocnictví v Československu, Český lid, Praha 1969, 56A91-20D).
Snadno se šíří pomocí ptactva; rozhodně však nelze bezvýhradně přijímat kategorické tvrzení C. Blattného o pochybnosti indigenátu lesní révy u nás (C. Blattný, Roste u nás réva vinná lesní - Vitis vinifera L. silvestris (Gmel.) Hegi?, Živa, Praha 1967, 15 (53):169)
V době přípravy rukopisu nebyl již tento první nález ojedinělý, neboť při předběžných prohlídkách nových materiálů určených k paleobotanické analýze byla získána další semena.
V této práci jsou shrnuta naše středověká naleziště semen okurky: Opava 14. až 15. stol., Olomouc 14.-15. stol., Plzeň 14.-15. stol.
Neuvádí žádný nález ani ve svých pozdějších pracích.
Vyjma jeden pochybný údaj z doby bronzové (Szihalom), uvedený v přehledu maďarských nálezů, P. B. Hartyányi et soc. 1968.
V dosud rozpracovaném materiálu posledních let byly zjištěny další třešňové pecky.
Mapka rozšíření dřínu na Moravě, s vyznačením původních a přirozených stanovišť, kulturních a zplanělých výskytů je v práci A. Hrabětová- Uhrová, Dřín (Cornus mas L.) jako užitková dřevina se zvláštním zřetelem k růstovým poměrům na Moravě, Spisy přír. fak. MU Brno, 1953/5, ř. L 6, č. 347:141-155. Mapu s větším počtem vyznačených lokalit zveřejnil J. Šmarda, Rozšíření xerothermních rostlin na Moravě a ve Slezsku, Geografický ú-tav ČSAV Brno, 1-170, mapka č. 70, 1963.

III. Archeologické hodnocení paleobotanických vzorků z Mikulčic

Redakce: Tento soubor výzkumů a nálezů od Zdeňka Klanici zde s technických důvodů nepřetiskujeme.

Původní obrázkové tabulky:

Tab. I.

1.Pecičky révy vinné blízké lesnímu poddruhu (Vitis vinifera L. ssp. silvestris (Gme1., Hegi). (Graines de la vigne quelle sont pareille a la vigne sauvage.) 2. Pecičky révy vinné blízké pěstovaným odrůdám (Vitis vinifera L. ssp. sativa (DC.) Beger). (Graines de la vigne quelle sont pareille A la vigne cultivée.) - 3. Pecka trnky (Prunus spinosa L. aff. megalolocarpa Dom.). (Noyau du prunelier) - 4. Pecka trnky (Prunus spinosa L. aff. ovoideoglobosa Dom.). (Noyau du prunellier). - 5. Lískové oříšky (Corylus avellana). (Noisettes.) - 6. Jizvy ze žaludů (Quercus sp.). (Cicatrices des glands.) - 7. Nevyvinuté číšky dubu letního, bez žaludů (Quercus robur L.). (Coupes des glands quelles ne sont développées, chene commun.) - 8. Oříšky ze zralých žaludů dubu leniho? (Quercus cf. robur L.) (Coupes des glands murs, chene commun?) - 9. Zlomek dubové samčí jehnědy (Quercus sp.). (Fragment du chaton samčí, chene. )

Tab. II.

1. Semena a dva zlomky tobolky pryšce bahenniho (Euphorbia palustris L.). (Grain et deux fragments de la capsule de la euphorbe.) - 2. Semena okurky (Cueumis sativus L.). (Graines du concombre.) - 3. Semena řezanu pilolistého (Stratiotes aloides L.J. (Graines du faux aloes.) - 4. Nažky růžkatce ponořeného, celé i poloviny nažek (Ceratophyllum demersum L.). (Graines du cornifle.) - 5. Nažky růžkatce potopeného (Ceratophyllum submersum L.). (Graines du cornifle.) - 6. Semena kosatce žlutého (Iris pseudacorus L.). (Graines de l'iris jaune.) - 7. Semeno klokoče zpeřeného (Staphylaea pinnata L.). (Graines du staphylier.)

Literatura:

Klanica, Z. 1963: Vorbericht über die Ergebnisse der Grabung des slawischen Burgwalles in Mikulčice für das Jahr 1963, PV 44-51.
- 1963: Vorbericht über die Grabungsergebnisse des altslawischen Burgwalles in Mikulčice für das Jahr 1964, PV 55-60.
- 1965: Výzkum hradiska v Mikulčicích v roce 1965, PV 54-65.
- 1970: Pokus o třídění keramiky z Mikulčic, Sborník J. Poulíkovi k šedesátinám,
Novotný , B. 1966: Hromadný nález hliněných votivních symbolů ze slovanského hradu v Mikulčicích, PA LVII, 649-688.
- 1970: časně slovanské moldavské ozdoby k hromadnému nálezu hliněných votivních symbolů z Mikulčic, AR XXII, 412-420.
Poulík J. 1957: Výsledky výzkumu na velkomoravském hradišti „Valy" u Mikulčic, zpráva za rok 1954-1956, PA XLVII, 241-388.

Související články:
Slovanská zahrádka (01.03.2008)

Celý příspěvek | Autor: prof. PhDr. Josef Poulík, DrSc. |