|
Psaní na pergamenPetr Tryščuk; Přidáno dne 19. 02. 2006 (12594 přečtení)
Pokud by Vás láká psaní na pergamen, podobně jak psali naši předkové, můžete si to nyní pomocí tohoto návodu vyzkoušet. Je třeba jen počítat s trouchou trpělivosti a snahy, ale výsledek Vás jistě potěší. Tento návod je zaměřen na to, aby byl zachován princip oživlé historie - tedy jedná se o přesný popis "jak psali naši předkové". K tomu, aby jste mohli začít psát, potřebujete 4 základní prostředky a pomůcky:
PERGAMEN Historie: Již písaři v Malé Asii používali místo drahého a nedostupného papyru pergamen. Tento materiál byl vyvinut přibližně ve 2. století př. n. l. v maloasijském městě Pergamon (dnes Turecko), jehož jméno dodnes nese. Kusy pergamenu byly také vázány do svazků zvaných kodexy, které jsou předchůdci moderních knih. Výrobní popis: Stažené kůže se máčely ve vápenné lázni, pak se odstraňovala jejich svrchní vrstva a očišťovaly se od zbytků chlupů a masa. Posypaly se sádrou, která měla pohltit zbytky tuku, a poté se sušily na sítech a opět seškrabovaly. Bylo velice důležité, aby se kůže dokonale vyčistily, jinak pergamen nesnesitelně zapáchal. Pro psaní se používala především vnější strana kůže, jejíž hustší vlákna umožňovala lepší čištění. Pergamen se vyráběl z jemně vyčiněné oslí, ovčí, telecí nebo kozí kůže, ale někdy se vyráběl také z kůží gazel, antilop, nebo dokonce i pštrosů. Pergamen nejvyšší kvality získaný z kůže velmi mladých nebo ještě nenarozených telat se nazývá velín (ze starofrancouzského slova veel – „tele“). Výborně uchovává barvy, nevsakuje inkoust. Na něm byly kresleny nejkrásnější iluminace. Tip: Pergamen můžete hypoteticky vyrobit ze surové kůže -
tzv. štípenkového pergamenu. Ovšem tento materiál je velmi tuhý a nepoddajný a
jistě Vás to bude stát hodně práce, než zvláční.
Sehnat "štípenkový pergamen" můžete:
PSACÍ PROSTŘEDKY Historie: Na pergamen se psalo ptačími brky, nejlépe husími nebo labutími. Improvizačně se dají použít i jiné, avšak dostatečně velké brka. Výrobní popis: Podle některých údajů se snad měla brka několik hodin vařit ve vodě aby změkla, poté se očistila a spodní část brka se odřízla. Osobně jsem zkoušel vařit brka až deset hodin a po vyschnutí byly stejně tvrdá jako předtím, takže nevím, zda je tento krok opravdu nezbytný. Několika řezy se upravil nově vzniklý konec brka tak, aby šířka psaných tahů písma odpovídala potřebám písaře. Zaříznutí brka: Paradoxně jsem velice pátral po tom, jak vůbec konec brka zaříznout. Moje pokusy vždy dopadaly tragicky - brko buď vůbec nepsalo, nebo byl konečný výsledek velmi žalostný a neuspokojivý. Na první pohled triviální záležitost, v dnešních časech však zapomenutá, se pro mne změnila v noční můru. Proto velmi děkuji čtenáři tohoto webu - Ladislavu Cetkovskému - za zaslání naskenovaných knih, ze kterých jsem čerpal informace pro následující odstavce. Výrobní postup (obrázky zleva doprava):
Převzato z PÍSMO, PAMĚŤ LIDSTVA, Georges Jean, vydavatelství HORIZONTY 1994. Další možnost úpravy hrotu brku - převzato z knihy "Příběh pera a inkoustu" : Upozornění: Pakliže Vám brk zaschne, musíte jej před dalším psaním nově zaříznout. Tip: Brk si musíte opatřit u sousedů nebo počkat až opelichají labutě na Vltavě...
PODKLADY NA PSANÍ Budeme předpokládat, že jako nádobka na inkoust sloužil i v ranném středověku kravský roh umístěný v kulovém otvoru destičky (která sloužila jako pevný podklad pro psaní). Výrobní popis: Vyčistěte kravský roh (popis najdete v sekci u nádob na pití) a zpracujte podkladovou dřevěnou desku do požadovaného tvaru. Tip: Rohy se dozajista špatně shánějí. Někdy je seženete na jatkách nebo u veterinárních pracovníků (třeba při odrohování dobytka).
INKOUST
Historie: Až do 19. století byl nejrozšířenějším inkoustem
železoduběnkový, vyráběný s použitím zelené skalice. Ten ovšem po letech hnědne
až rezaví, ale hlavně narušuje písmo, respektive papír, který se vlivem inkoustu
rozpadá. Používaly se také barevné inkousty (ale zřejmě ne pro ranný slovanský
středověk), zlatý se dělal z práškového zlata rozmíchaného v bílku. Za pozornost stojí především prvé dva recepty: Duběnko-železitý inkoust – (1) Další možné recepty na výrobu inkoustu:
Tipy a rady: Duběnka je reakce dubu na nakladené vajíčka a larvy žlabatky dubové.
Uvnitř těchto novotvarů – hálek se vyvíjejí larvy žlabatek. Na podzim můžete
duběnky sbírat na listech i větvičkách, místy ve velmi hojném počtu. Duběnka
se dá teoreticky případně nahradit jiným zdrojem tříslovin. Zelená skalice (Síran železnatý - Fe(SO4).7H2O)
se používá na čištění (jako koagulant) odpadních vod a dá se sehnat také v
tekuté podobě (přísada do živočišných krmiv, pro výrobu katalyzátorů, jako
čiřidlo při čištění odpadních vod nebo na odstraňování mechorostů) -
Koupit ji můžete také zde -
http://www.via-rek.cz/detailprodukt.php?p=24 Arabská guma je pryskyřice akácií a dá se pořídit v restaurátorských potřebách nebo specializovaných papírnictvích. Koupit na
Internetu ji můžete v i-obchodě
ALTAMIRA
Fotografie: autor Petr Tryščuk, podklady a výroba
www.slovane.cz
Související články:
Celý příspěvek |
Autor: Petr Tryščuk |
Slované v očích Theofylaktových (27.04.2007) Psaní na voskové tabulky (19.02.2006) Velkomoravské písemnictví (19.02.2006)
|
|
|
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.