Zimní běs vzdušného živlu. Až do dnešních dnů se objevuje v pohádkách a mýtech ve všech slovanských státech pod názvy: Jaga Baba, Jedži Baba, Jendži Baba, Jedza, Jedzyna, Jezinka, Baba jaha, Jehera, Baba Iha. Lidé si ji představují jako odpornou a vyhublou lidožravou stařenu s dlouhou bradou a rozcuchanými vlasy.
Ježibaba bydlí v hustém lese v chaloupce na stračí nebo kuří noze, ohrazené
plotem z lidských kostí. Podle některých mýtů se živila poutníky a polykala
jejich maso tlamou, která se rozprostírala od země až po brány podsvětí.
Když chce ježibaba cestovat z místa na místo, létá vzduchem v ohnivém sloupu,
jehož stopu za sebou zametá koštětem. Když letí vzduchem, vzdychá země, větry
dují, zvěř vyje a stromy se sklánějí. Má sedmimílové samochodící boty, koberec
samolet a meč samosek. Vládne kouzelným prutem, kterým může všechno proměnit v
kámen.
Ve své chaloupce skrývá zlato, stříbro a divotvornou vodu. Ve stájích chová
rychlé koně, zvané u Slováků Tátoši, kteří soptí ohněm. V pohádkách se hlásí k
Ježibabě do služby hrdinové, kteří chtějí tyto kouzelné koně získat.
Ježibaba
