
Jedním z jistě žádaných barviv bylo ve středověku červené až červenohnědé barvivo z červce polského (
Porphyrophora polonica, Linnaeus) nazývané polskou (nepravou) košenilou či také karmínem.
Červená barva obecně se v přírodě příliš nevyskytuje a jako barvivo textilu ještě méně, proto byla červená barva velmi žádaná a určitě ne úplně častá. Pokud by jste si ji chtěli pořídit na slovanský oděv, měli by jste představovat přinejmenším příslušníka střední vrstvy.
Podle literatury měli Slované jako oblíbenou žlutou a zelenou, ovšem nálezy velkomoravského textilu jsou červenohnědé (ovšem po více než tisíci letech v zemi). Červené barvivo se ovšem dá využít na doplňkové a ozdobné barvení (pro karetkové pásy, výšivku apod.).
Středověký způsob přípravy: nasbíraní červci byli usušeni a rozdrceni na co nejjemnější prášek. Byl k nim přidán nasycený louh z dubového popele a vše bylo rozmělněno na jakousi kapalinu. Ta byla přefiltrována a do zahřátého roztoku se přidal kamenec. Vzniklá barevná sraženina se ihned oddělila a usušila.
Biologie:Červec polský (Porphyrophora polonica) patří do čeledi
puklicovitých alias červců (Coccidae) (pěstitelům citrusů jsou jistě známy
příbuzné puklice). U červce polského je výrazná pohlavní dvojtvárnost (sexuální
dimorfismus), kdy je samec okřídlený a samice bezkřídlá.
Během larválního stádia a samice v dospělosti se živí mízou,
kterou saje (obdobně jako mšice) na kořenech některých rostlin rostoucích v
písčitých půdách. Uváděn je především
chmerek vytrvalý (Scleranthus perenis),
průtržník lysý (Herniaria glabra) a jestřábník
(Hieracium sp.).
Občas jsou zmíněny i rody (
Galium, Asperula, Dianthus), které budou spíše platit
pro jiný druh červce.
V největším množství vyskytuje a sbírá kolem svátku Jana Křtitele, odkud
získal lidový název
svatojánská krev.
Několik zajímavých informací o skupině puklicovitých získáte z Ottova
naučného slovníku nebo něco málo i na
BioLibu.
Historie: Tento červec se sbíral zejména v okolních zemích
(Sasku, Prusku, Polsku a Maďarsku) a byl tedy starým Slovanům dobře dostupný.
Kromě toho máme potvrzené jeho nálezy také z okolí Prahy, kde jej v 40. letech 20.
století sbíral Baerensprung. Není vyloučeno, že žil i jinde v české kotlině
(vzhledem k dnešnímu zalesnění písčitých půd a tedy i nepřítomnosti hostitelských
rostlin).
Množství zpráv o využití karmínu máme z XVI- XVII. století, ale
je znám mnohem dříve a je reálný předpoklad, že byl (i díky obchodu) využíván po
celý středověk. Prokazatelně bylo toto barvivo známo již Féničanům a také víme
že ve středověku bylo významným předmětem obchodu.
Na výrobu červené barvy se používaly mnohé druhy červců. Dnes se využívá jako
barvivo sušený nich červec nopálový (původem ze střední Ameriky), který má nejčistší červenou
barvu (obsahuje totiž pouze kyselinu
karmínovou).
Chemie: Podle analýz, provedených hlavně chromatografickými
metodami (HPLC − High Performance
Liquid Chromatography, TLC − Thin Layer
Chromatography) obsahují červci jako barviva kyselinu karmínovou a kermesovou
(podle druhu červce v různém poměru, čímž se liší jejich odstín, který přechází
do hnědá při převaze kermesové složky).
Získání a výroba barviva: U červce polského se sbírají cysty,
nikoliv dospělci (ovšem barvivo bude v menším množství přítomno ve všech
stádiích vývoje). Kyseliny tvoří až dvacet procent hmotnosti červce a je
nezbytné sesbírané červce okamžitě vysušit (jen tak si uchová kvalitu).
Sušené cysty rozetřeme na jemný prášek a smícháme s vodou v
poměru jedna ku pěti. Při teplotě 95 stupňů Celsia dobře promícháme a
profiltrujeme.
(Dnes se při míchání přidávají sulfáty hliníku a uhličitan
vápenatý a karmín se poté usazuje na dně).
 |
Nálev z červce - je zde patrný rozdíl
v nasycenosti barev mezi různými materiály. Vlevo nahoře a dole je zbytkové hedvábí (barva
chytá jen slabě); vlevo uprostřed je režný len, který se vůbec nezbarví a
vpravo je vlna, která se okamžitě zbarví do ruda. |
Barvení látek: Pravděpodobně namáčení textilu bez uvedení do varu a za častého
míchání v lázni s použitím kamence.
Svou roli hraje při barvení také PH!
Ottův naučný slovník: Při tom možno dosíci různých odstínů barev: kyselinami jasně červené, kamencem purpurové, solí cínovou karmoisinové, alkaliemi nafialovělé; kyselými šťavelany nebo vínany barvivo se sráží.
Tip: Toto barvivo se dnes vyrábí pouze z červce nopálového (Nopalea
coccinellifera), ale za to je dostupné jako E120 nebo taky kyselina
karmínová. Bohužel ceny jsou velmi vysoké (a prodává se pouze na kila) a tak je nejlepší možnost si sehnat
nějakou sůl kyseliny karmínové nebo mít příbuzného v podniku, kde se E120
používá (salámy, pudinky, jogurty).
Další komplikací je čistota E120, kdy se jedná pouze o kyselinu
karmínovou s absenci kyseliny kermesové. Pokud máte nějaké rady (kde ji
sehnat), tipy – tak pište.
Zajímavý odkaz: Wikipedia