
Lišejníky patřily vždy mezi tradiční barvířské rostliny. Nejen pro svou všudypřítomnost, ale také díky tomu, že mnohé z nich poskytovaly trvanlivá barviva jasných barev.
Skalačka barvířská (Roccella tinctoria)
Mezi nejoblíbenější lišejníky používané k barvení patřila zřejmě i skalačka
barvířská (Roccella tinctoria), která rostla v hustých trsech v oblasti středomoří a byla jako barvivo sbírána už starými Řeky i po celý středověk.
Historická dostupnost: Středoevropští Slované se barvivem ze Skalačky mohli setkat především jako s již obarveným importovaným zbožím.
Dnešní dostupnost: Skalačka barvířská ve středomoří stále roste a dá
se se tedy sbírat. Její zpracování jako barviva se již téměř neprovádí - pouze
pro výrobu lakmusových papírků.
Chemické složení barviva: Základem barviva (zvaného též
orseille nebo orcein) je orcin C6H3(CH3)
(OH)2, který se v reakci s ammoniakem a vzduchem slučuje do sytě
červenomodré břečky. Výsledkem bývá sytě fialové zbarvení barvené látky.
Více o využití barviva pro indikaci pH naleznete zde:
http://www.chemie-master.de/FrameHandler.php?loc=http://www.chemie-master.de/lex/indikat/l01.html
Barvení - vlastní experiment:

Usušené a podrcené stélky Skalačky barvířské. Vyplatí se je hodinu macerovat ve vařící vodě a následně prolít jemným sítkem a odstranit tak zbytky stélek.


Různé barvy břečky (zleva doprava) podle PH - barva s nižším PH je žlutooranžová, další je sytě červná a při přidání sody se nám nálev zabarví do temně fialové. Kyselost zvyšujeme pomocí octa.


Nálev při prvním barvení a následný výsledek z prvního barvení. Barva není dosud nijak výrazná.


Porovnání barvy vlny po prvním barvení s vlnou po druhém barvení.
Vlněná příze po dvou barveních a po vymytí.
Další lišejníky, vhodné k barvení látek, budu k tomuto článku s postupem času přidávat.
Dostupnost barviva: nasušené stélky se dají dovézt ze středomoří Případně nabízíme tyto stélky určené k barvení k odprodeji z vlastních zásob.