Barvení I. - úvod

Slované, stejně jako i ostatní národy raného středověku toužili po kráse. Celkový vzhled (včetně barevnosti) měly tehdy mnohem větší demonstrativní charakter, než je tomu dnes a určovala se jimi mj. příslušnost ke společenské třídě. Například purpurem obarvený šat nesměl (pod přísným trestem) nosit nikdo jiný, než východořímský (byzantský) císař. To je ovšem extrémní případ. Ostatní limity v barevné škále byly spíše dány dostupností a cenou barviva.

Barvířství bylo a je specifickým řemeslem. Na jednu stranu velmi jednoduchým, relativně levným a tedy dostupným všem svobodným vrstvám. Na stranu druhou vyžadovalo u určitých barev velmi náročné technologie, které nám dávají zabrat i dnes. Část barviv byla zase dostupná jen v omezené míře (např. šafrán) a nebo se musela dovážet (indigo).
Já se v tomto článku zaměřím především na obecné návody, rady a tipy. Tento článek Vás má poučit o té jednodušší formě barvení a poradit, krok po kroku, jak na to. Snad Vám vypomůže se vyvarovat začátečnických chyb a planých pokusů.

 

BARVIT či NEBARVIT:

Mohla by vyvstat otázka, zda je pro oživlou historii nezbytné barvit přírodními a tehdy dostupnými mořidly a barvivy. Podobně i jako v ostatních oblastech Oživlé historie je primární výsledný vzhled, daný tehdejšími technologickými znalostmi, chováním materiálů a dostupností či importem).
Budete-li barvit například přírodními barvami na pomerančově oranžovou, kterou raný středověk zřejmě vůbec neznal, bude to určitě špatně.
Stejně tak, nabarvíte-li nepřírodními barvivy třeba len na sytě petrolejovou - a nejde-li taková barva dosáhnout přírodní cestou, bude to zase špatně.

Proč tedy barvit přírodně:

• Nejednotnost barvy: Pro nižší a střední vrstvy se pravděpodobně barvilo jen 1-2x, a to v malých kotlících (za tepla) nebo barvících jámách (za tepla a snad i za studena) a barevnost celé plochy tedy nemusela být tedy zcela ustálená. Určité barevné výkyvy (mapy) mohou tedy ke vzhledu Slovanů patřit.
• Nestálost barev u plátna: Část přírodních barviv má nižší životnost (stálost) než chemické barvy. Přirozené zešednutí a vyblednutí by mělo patřit ke vzhledu používaného oblečení.
• Snadnost a dostupnost: Osobně se domnívám, že kupovat barevnou vlněnou přízi nebo ji barvit "nepřírodně" je zbytečné. Barvit vlnu není není ani složité, ani těžké. A výsledný pocit za to určitě stojí.
  

VÝBĚR BARVY:

Historické poznatky: Prostí Slované se pravděpodobně odívali jen do režných látek, zpravidla bělených. Pokud už vůbec barvili tak pomocí "obyčejných" barev (preferovali prý žlutou a zelenou, viz. M. Beranová) a barevná škála vycházela především z dostupnosti materiálů. Tedy na tom, co okolo nich rostlo (popřípadě "běhalo" - červec). S vytvořením vyšších společenských vrstev a rozvojem obchodu (importu) dochází již za Sámovy říše, ale hlavně za Velké Moravy, k dovozu hedvábí, brokátů a dalších drahých materiálů a to včetně barvených látek. Lze se také tedy inspirovat v barvách jižních zemí, kde se tyto materiály vyráběly nebo odkud se importovaly.

Ve velkomoravských nálezech jsou uváděny různé odstíny hnědé, zlatohnědé a černé (Kostelníková).  Otázkou ovšem zůstává, nakolik se barva změnila po několika stovkách let při uložení v zemi.

Účel, pro který barvíme: Velmi důležitým faktorem pro barvení (jak již vyplynulo z výše napsaného textu), je postavení člověka, kterého hodláme odívat (respektive jaká postava bude danou věc nosit).
Pokud hodláte vyrábět tuniku pro otroka, nechejte ji režnou, pro nižší vrstvu barvete jen vlnu (spíše bez mořidel). U střední vrstvy již můžete šáhnout k celé barevné škále bez červené, sytě modré, sytě žluté (šafrán) a barev dočerna. Tyto barvy jsou vyhrazeny nobilitě, županům a celkově nejvyšší společenské třídě. Jste-li byzantský císař, můžete šáhnout dokonce po purpuru.
U barvení příze namotané na motovidlech (pro další zpracování) tak přísní být nemusíte. Spotřeba barviva je u vlny menší a vlna se také mnohem snáze čistí, bělí a následně i barví. Pro použití u tkaní a vyšívání lze, dle mého úsudku, posunout celou barevnou škálu směrem dolů. Tedy i příslušník střední vrstvy si může dovolit obšít plášť oblemovaný modro-červenou tkanicí.

Tento první díl je tedy určitým odskokem do historie, přičemž se často opírám i o spekulace. V další části si už povíme něco konkrétnějšího, a to o výběru materiálu a jeho moření.