Na našich soukromých akcích se snažíme stravovat co nejdobověji. Jsme přesvědčeni, že tehdejší člověk dokázal z přírody vytěžit maximum různých surovin, z kterých si dokázal připravit chutné pokrmy. Výchozím pramenem jsou pro nás archeologické nálezy zbytků rostlin vhodných ke konzumaci. Dalším důkazem mohou být různé kuchařky, které však pocházejí z mnohem mladších dob, nicméně již názvy jídel ukazují na vynalézavost našich předků.
V článku nenajdete recepty na jednotlivé pokrmy, jen přehled, s jakými vhodnými potravinami pro raný středověk je možno vařit.
Pokrmy z hrachu
Hrách setý byla rostlina pěstována odpradávna a nálezy pocházejí například z Mikulčic nebo z českých Němětic. Hrášek je důležitá luštěnina, obsahuje vitamíny skupiny B, fosfor, draslík, vápník a hořčík.
Pučálka – velmi příjemným překvapením pro všechny bylo toto jednoduché, ale chutné jídlo. Jedná se opražený, 3 dny naklíčený hrách. Je možné ho pražit nasucho nebo s trochou oleje. Podáváme se solí.
Hrachová polévka – další pochoutka, kterou si kolegové odnesli i domů. Je třeba vyzkoušet si různou dobu trvání vaření, zda hrášek poté propasírovat, či nikoliv, přidat cibuli nebo smetanu a pod.
Pokrmy z obilnin
Pšenice obecná je u nás dochována např. v Klučově, Něměticích či Březně.
Špalda – jedná se o prastarý druh pšenice pěstovaný již ve starověku, v našem prostředí již Kelty a Germány. Byla nahrazena pšenicemi s vyššími výnosy, ale v současné době zažívá návrat hlavně v ekologickém zemědělství a bioproduktech z něho.
Naši předci mleli zrno na žernovech celé, pokud chtěli získat mouku bílou, museli ji přesívat. Hrubost mletí se dala ovlivňovat tzv. papřicí, tj. zařízení umožňující odstup ležáků od běhounů, a tím hrubost mletí. Primitivnější mletí se dalo realizovat pomocí tzv. zrnotěrky, což byl vhodný oválný kámen, jimž se drtilo zrno na kamenné podložce.
Pšeničný chléb – těsto bylo dobře zpracovatelné a pěkně kynulo, chléb pak byl chutný a nadýchaný a blížil se nejznámějším konzumním chlebům, jaké známe z obchodů.
Pokud se použila celozrnná mouka (mele se celé zrno), chléb byl tmavší a hutnější. Pokud bílá, vznikl chléb bílý a nadýchaný, chutí podobný vece. Bílá mouka je podstatně ochuzena o živiny.
Žito – obilnina dochována v Mikulčicích, Březně, Roztokách, Klučově. Těsto je lepivé, příliš nekyne a chléb je pak velmi hutný.
Placky - placky se dají opéci během minuty a poskytují rychlý přísun čerstvého pečiva. Druh obilniny a hrubost zrna pak ovlivňovaly chuť podobně jak u chlebů. Zdálo se nám, že z jemné pšeničné mouky jsou chutnější.
Ječmenné kroupy – polévku jsme dělali s trochou uzeného masa, osmaženou cibulkou a dochucenou česnekem nebo mlékem.
Oves – na našem území se ve velké míře našel na hradišti Vlastislav, dále v Mikulčicích či Březně.
Ovesné placičky – na webu je bezpočet receptů na různé varianty, my jsme si vystačili s medem, rozinkami, moukou a vejci.
Ovesná mléčná polévka – skládala se ze slaného mléka, ovesných vloček a majoránky.
Pomazánky
Pomazánky byly připraveny z tvarohu v kombinaci s medem, vajíčkem, česnekem, jablkem, oříšky, rozinkami, křenem a jinými dobovými ingrediencemi. Všichni jsme se shodli, že jsou chutné, ba i výborné, a nedá se říci, že by nám nějaké nechutnaly.
Tvaroh – domácí tvaroh se dá udělat ze zkyslého mléka pomoci zvýšené teploty.
Masité pokrmy
Z masitých jídel jsme si vyzkoušeli hovězí s borůvkovým dipem.
Workshop: Slovanské kuchtění
