|
Králičí kožešiny a jejich využitíLenka Kapustková; Přidáno dne 21. 11. 2011 (2237 přečtení)
Králík je dnes jedním z nejrozšířenějších chovných zvířat. Vyskytuje se jednak v přírodě jako divoký, tak i v chovech na maso, kožešinu nebo jeko domácí mazlíček. Nebylo tomu tak ale vždy. Přestože byl původně rozšířen po celé Evropě, doba ledová jej vytlačila na jih. Jeho útočištěm se stal především Pyrenejský poloostrov, kde jej chovali již ve starověku. Zpět do našich končin se vrátil díky člověku teprve před osmi sty lety. Jako první je na svých mořských plavbách objevili Féničané a nazvali Španělsko zemí králíků i-saphan-im, což si později Římané přeložili do latiny jako Hispania. V polovině druhého století př. n. l. zaznamenává historik Polybios latinský název králíka - cuniculus. V prvním stol. př. n. l. popisuje Terrentius Varro leporária, ve kterých se tato zvířata chovala. A ve 2. stol. n. l. se objevuje králík dokonce na mincích císaře Hadriána. Díky svému chutnému masu byli králíci již ve starověku známí po celém jihu Evropy. Římané je chovali v takzvaných leporáriích, kde se však stále mísili s divokými králíky. Proto ještě nemohly vzniknout barevné mutace, kde je nutné chovy jednotlivých plemen oddělovat. Chovali se pouze na maso, barva kožešiny tedy nebyla důležitá. V Římě se stala oblíbenou pochoutkou především nenarozená embrya a čerstvě narození králíčci. Králíci se na rozdíl od zajíců velmi rychle množí. Pokud mají dostatek potravy a vhodné podmínky k životu, mohou vrhnout i několikrát do roka 8 a více mláďat. Ty pak velmi rychle dospívají a mohou se opět množit. Zároveň se umí velmi dobře aklimatizovat na nové prostředí. V minulosti se tak jejich přemnožená populace často stávala problémem. Na přelomu letopočtu byl údajně jen jediný pár králíků vysazen na Mallorku. Ti se brzy tak přemnožili, že je ani dovezené fretky a psi nedokázali vyhubit. V roce 1418 byli králíci dovezeni na ostrov Porto Santo u Madeiry a během několika let přinutili obyvatele opustit ostrov. V roce 1859 si farmář Austin Mack přivezl z Anglie do Austrálie (stát Victoria) několik párů koroptví a 18 králíků, aby obohatili počet lovné zvěře na jeho pozemcích. Za tento čin dostal od výboru australské Společnosti pro osídlování medaili. Králíci se však brzy aklimatizovali, rozšířili se po celé Austrálii a začali spásat pastviny ovcím. Veškeré snahy o jejich vyhubení byly neúspěšné. Až v roce 1950 byli králíci uměle infikováni myxomatózou, záměrně zavlečenou z Jižní Ameriky, která do tří let vyhubila 90% populace králíků v Austrálii. Jejich rychlé rozmnožování však bylo někdy i žádoucí. Námořníky, především Portugalci, byli králíci vysazováni na pusté ostrovy s dostatkem zeleného porostu. Tvořili si tak zásobárnu masa pro příští plavby. Ale vraťme se zpět k nám, do střední Evropy. O rozšíření králíků z jihu na sever se zasloužili klášterní mniši. Králičí embrya byla totiž jejich postním jídlem. První chovy králíků se objevily v klášterech na jihu Francie a odtud se šířily dále po Evropě. K nám byli dovezeni asi ve 13. století. Jejich chov začal v klášterních ohradách, odkud občas pár kusů uteklo do lesů. Rychle si zvykli na nové prostředí a začali se v přírodě množit. Pravděpodobně právě tito v lesích ulovení divocí králíci, začali být využíváni na kožešinu. Barva divokých králíků je podobná zajícům a minimálně do patnáctého století jsme jinou barvu králičích kožek nejspíš neznali. Z dnešních plemen se této barvě nejvíce přibližuje králík zaječí, je ale bezmála o polovinu větší. KRÁLÍK VE STŘEDNÍ A ZÁPADNÍ EVROPĚ
IMITACE JINÝCH KOŽEŠIN NA KRÁLIČINĚKráličina je pro snadnou dostupnost a nízkou cenu dodnes nejpoužívanější kožešinou k imitacím drahých zvířat. Upravuje se buď sestřižením na různou délku vlasu, rupováním (vytrháváním pesíků), barvením, dobarvováním, nebo potiskem. Víme, že stříhání i rupování kožešin nebylo ničím neobvyklým už ve středověku, o barvení toho však známe velmi málo - téměř nic. Kožky si dobarvovali sami kožešníci, nebylo k tomu určeno speciální řemeslo, jako u barvířů usní. Zikmund Winter píše, že kožešníci dokázali kožešinu ztmavit za pomoci stříbra. Takto nejspíš imitovali drahou dovozovou sobolinu na domácí kuně. Vyskytovaly se i imitace bobra - hnědá, až hnědošedá. Jarmila Pátková se zmiňuje o kožichu, olemovaném tmavě modrou ovčí kožešinou a receptu na obarvení kožešiny na popelavě šedou. Dnes se králičina barví na spousty odstínů, ale základní barvy (hnědá a černá) mají dosud názvy podle zvířat, které se na nich nejspíš po staletí imitovaly.
Dobarvováním a potiskem bílé králičiny je možné imitovat kožešiny s výraznou kresbou, jako je například křeček, ocelot, rys, popelka nebo hermelín. CHARAKTERISTIKA A VYUŽITÍ KRÁLIČINKráličí kožka není příliš trvanlivá, kožešnicky jsou využitelné pouze zimní kožky (od listopadu do února). I zimní kožky mírně línají, až 70 % línavosti se dá odstranit sestřižením pesíků. Sříhá se většinou na výšku 12 až 16 mm, barva podsady je převážně šedá nebo bílá, proto se obvykle dále barví. Vedle ovčích kožešin, používaných především na vesnicích, byla králičina pro svou nízkou cenu nejdostupnější kožešinou, používanou hlavně k podšívání oděvů, ale i lemování, zdobení, šití čepic a límců. Králičinou jsou zdobeny také zimní čepce ženských slezských krojů. Kožešníci ji nakupovali po stovkách i tisících kusech, nechyběla v žádné kožešnické dílně. Při přijímání kožešníka do cechu, patřilo k mistrovské zkoušce mimo jiné vždy ušití blány (kožichu, nebo plátu kožešiny) ze sta králičin. Tovaryš musel králičiny nejprve vyčinit, přinést mistrům ke kontrole a pak teprve mohl pokračovat v práci. Králíci byli menší než dnes, proto i spotřeba kožešin na oděv byla větší. Široké využití nachází králičina i dnes. Většina kožek se dále upravuje barvením na různé pastelové odstíny. Potiskem, nebo ručním dobarvováním pesíků se často imitují kožešiny vzácných zvířat. Na králičině není možné imitovat kožešiny s delším chlupem než má sama, to je například liška nebo kuna. Po vyhubení bobrů a drastickém úbytku zajíců se stala králičí srst nepostradatelnou při výrobě plsti na klobouky. Kožky, které nelze využít v kožešnické ani kloboučnické výrobě, je možné použít k výrobě klihu. ------------------------------------ Dodatek administrátora: Tento článek potvrzuje, že pro "staré" Slovany je využití králičích kožešin špatné a je třeba se mu důrazně vyvarovat.
Celý příspěvek |
Autor: Lenka Kapustková |
|
|
|
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.