Skupina oživlé historie Bukowy Las z Polska připravila experimentální přechod Jeseníků,
zasazený do slovanského prostředí (6. - 9. století) a zaměřený na prověření
vlivu velikosti štítů při partyzánském způsobu vedení boje.
Nakonec se této expedice zúčastnilo pouze 5 bojovníků a všichni s malými štíty,
takže nešlo experimentálně ověřit, nakolik by velký štít (přes 80 cm v průměru)
komplikoval Slovanům lesní přesuny.
Celkově lze i tak expedici zhodnotit jako velice povedenou a lze se jen těšit na další podobné výpravy.
K samotné expedici:
Skupina byla tvořena 5 bojovníky: Mścidrug (za Slovana z 6. století z Balkánu); Irek (Velká Morava); Razoslav (za Slovana z 9. století z Polska); Mžurka (Velká Morava); a já také za Velkou Moravu.
Naše česká část výpravy vyrazila v pátek v podvečer z Videlského sedla. První trasa byla pouze 3,3 km dlouhá, ale celkem stoupala a my jsme ještě neměli vyzkoušeny úvazy a nošení vybavení. Pohyb v terénu bez hvězd a ve všudypřítomném blátě byl velice nepohodlný a těžkopádný. A na neprošlapané stezce by byl naprosto nemožný. Asi za hodinu a něco jsme se (již za tmy) setkali s našimi přáteli z Polska, kteří již měli rozdělaný oheň.
Medovina a hovězí smažené na slezské misce nám rozproudily krev i náladu. A především u mne vylepšily jazykové schopnosti...
První noc byla testovací a až k ránu jsem pochopil, jak nejlépe využít své přetežké nocležiny tak, abych se dobře vyspal.
Sobotní pochod byl hlavním testem naší odolnosti a během něj jsme urazili 17,9
km. Průměrná rychlost (bez přestávek) činila přibližně 3,5 km v hodině). Což vzhledem k mokru, blátu, terénu a historické obuvi není až tak nejhorší. (V turistickém vybavení bych odhadoval možnou rychlost na cca 5 - 5,5 km/ hod).)
Během této trasy jsme si ověřili jak naše vybavení, odolnost štítů a také
opět vhodnost úvazů vybavení. Naše moravská část výpravy měla více nocležin než polská, takže jsem si chvílemi jsem připadal ověšený jako vánoční stromeček. Ale i tak se šlo dobře.
pochod jsme zakončili výstupem na Koberštějn, kde
jsme za přízně bohů přečkali další chladnou noc. A bohužel i vlhčí, takže i já
jsem se k ránu (donucen zimou) přesunul k ohni.
Poslední den jsme se pod Konberštejnem rozdělili. My se vydali zpět do
Videlského sedla a Poláci na svou stranu směrem na Zlaté hory.
Výprava byla vynikající a budu na ni velice rád vzpomínat. Dlužno přiznat, že by
nebyla pro každého. Dovedu si představit řadu lidí, kteří by především noc
nepřečkali v pohodě. Hlavním cílem do budoucna za sebe vidím v dovybavení a
dořešení nocležin a především nosného systému. Velice zvažuji pořízení osla :c)
Přestože
nedorazili zastánci velkých štítů, přinesl nám přesun, krom krásných zážitků, i některé cenné informace.
Tedy za mne:
- Pro nováčky: svou první expedici s plnou (i noční výbavou) začněte už za světla.
A nejlépe ji udělejte
jen jednodenní. Příště si totiž vezmete jiné vybavení a hlavně si už během
dne vyladíte úvazy...
- Jako největší problém se ukázaly způsoby uchycení a rozložení nesených
věcí. Při nesené váze (u mne cca 15 kg) bylo mírné zhmoždění trapézových svalů
jedinou nepříjemností výpravy.
- Je nutné kvalitní a široké polstrování úvazu, jinak dochází o odírání
krku.
- Příjemně se mi při spaní osvědčilo toto podložení: lněná vrstva, vlněná, ovčí kůže s chlupem (pod nohy jedna, pod trup dvě). V této kombinaci jsem od země nepocítil žádný chlad.
- Se zimou a odolností vůči chladu nad ránem se nejlépe bojuje ohněm.
Zároveň je vhodné plášť kolem sebe zavázat - zabrání se tak velkému úniku
tepla.
- Na spaní je lepší jeden pořádný a hrubý plášt, než dva poloviční.
- Malé štíty nám takřka neznemožňovaly pohyb a to i v hustém terénu. Pouze
v místech velmi neprůchozích musel bojovník se štítem na zádech procházet
bokem.
- Dobře namaštěné boty s kvalitními vložkami a ovinkami nesnižovaly
komfort nohy. Bota (a noha) pouze trpěla na nepřirozeném povrchu (asfaltovém
nebo na drceném kameni).
- Jako vášnivý turista mohu porovnat svalové zatížení: U historické obuvi
dochází při chůzi k větší zátěži jiných svalů než dnes. Namátkou je více
zatěžován dvojhlavý sval stehenní a přední lýtkové svaly.
- Při testech odolnosti štítu vůči ostré sekeře se nejvíce odvědčil
slaměný štít (více v samostatném příspěvku).
Podzimní přechod Jeseníků 
