Studánky hrály v životě Slovanů významnou kultovní roli. Byly opředeny řadou mýtů a proto jim lidé často přinášeli obětiny a dary. Voda z těchto studánek byla následně považována za posvátnou (snad i za léčivou).
Studánky často hostili ve svých pramenech víly (rusalky), které o ně pečovaly a které je chránily.
Velesův lid proto připravil slavnostní obřad, při kterém požádal vílu Marusju o její přízeň.
Víly a rusalky vycházejí z vody obzvláště v jarních měsících, kdy je listí stromů svěže zelené a kdy se vše rodí...
Průvod se vydává z vesnice ke studánce doprostřed lesa.
Troubením na roh započíná slavnost a vladyka tímto zároveň vyzývá vílu, aby vystoupila ze své studánky a přijala jeho lid.
Kněžka Velesova lidu začíná hrát víle Marusje a studánce. Tímto aktem dává najevo přízeň svou i lidu, který zastupuje. Ukazuje tak veselou a dobrou tvář - víla reaguje příznivě. Je připravena přijmout obětiny.
Nyní jsou přinášeny dary. První daruje víle věnečky z květin samotná kněžka. Významný a důležitý dar, je však dar vladyky - umístění dědka Velesova lidu. Ten bude u studánky trvale bdít nad její čistotou a bude ji spolu s vílou ochraňovat před zlými silami.
Víla přijala hlavní dary a také souhlasila s přijetím do Velesova lidu. Kněžka tedy může pokračovat v obřadu: nabírá posvátnou vodu do nádoby.
Každý kdo víle daruje dar, který se jí zalíbí, je vzat pod její ochranu. Jako odměnu za tento dar se může napít vody, která má dotyčnému zajistit zraví.
Ke studánce se přistupuje jednotlivě a podle postavení v rodu.
Proto po vladykovi předává svůj dar jeho žena.
Pak následují další a další.
Poslední nevypitá voda, se nyní vrací zpět do studánky.
Pokračování: Oslava Rusálií pokračovala
křtem vladykova syna a jeho přijetím do Velesova rodu.
Zasvěcení studánky Velesova lidu
