Velká Morava v roce 900 už zdaleka nebyla tím mocenským útvarem, který za knížete Svatopluka spolurozhodoval o dění ve střední Evropě. Přesto však ještě stále měla svého vládce z mojmírovského rodu, vojenskou družinu, církevní organizaci na čele s biskupy a s arcibiskupem i značnou lidskou základnu.
A snad proto, že jim v roce 896 přenechal Mojmír II. oblasti horního Potisí,
zůstávali vůči ní loajální i Maďaři, jejichž bojové oddíly v té době pustošili
již polovinu Evropy. Pak však nastala změna. Na sněmu v Regensburgu se v roce
901 moravský kníže Mojmír II. i jeho chráněnec, markrabě východní marky Isanrik,
usmířili s východofranským králem Ludvíkem IV. Dítětem. Tím se ovšem dostali do
protimaďarského tábora. Proč tak učinili, na to nelze s jistotou odpovědět.
Existují totiž určité náznaky, že do té doby se někteří Moravané mohli dokonce
účastnit i maďarských výbojů do severní Itálie a do Bavorska. Nelze přitom
přehlédnout, že kromě Velké Moravy se drancování ze strany Maďarů vyhýbalo také
Isanrikově východní marce, jejíž území jinak leželo "na raně" jako první.
Odpověď maďarských nájezdníků na nově vzniklou situaci na sebe nenechala dlouho čekat. Už v následujícím roce 902 byli napadeni nejprve Moravané a o něco později i Bavoři. Výsledky srážek však byly stejné; jízdní oddíly Maďarů ještě byly odraženy. To, jak se zdá, mělo za následek krátkodobé zklidnění situace, neboť jen tak si lze vysvětlit snahu o vyřešení celních tarifů při obchodování na Dunaji mezi Bavory a Moravany, známou z pramenů jako "Inquisitio de theloneis", či lépe jako Celní tarif z Raffelstetten. Tento relativní klid ovšem netrval dlouho. Už v roce 906 zaznamenal analista Saxo další srážku Moravanů s Maďary. Údajně opět vítěznou. Pak však zpráva o Moravanech natrvalo končí, stejně jako na dlouhou dobu není zmiňována Velká Morava. Jen v Iuvavských letopisech se ještě dočteme o velké bitvě u Bratislavy, ve které 4. července roku 907 maďarské oddíly na hlavu porazily vojsko Bavorů. Karpatská kotlina se tak natrvalo dostala pod jejich nadvládu.
Skutečnost, že mezi účastníky bitvy u Bratislavy nejsou uvedeni Moravané, považují někteří badatelé za důkaz, že Velká Morava už tehdy neexistovala. Tento její skorý zánik dokládají také tím, že už když Maďaři táhli v roce 906 k dolní Nise na pomoc Sasy napadeným Glomačům, procházeli napříč Moravou a nikdo jim v tom nebránil. Podle Dušana Třeštíka jsou pro stanovení absolutního data zániku Velké Moravy důležité také okolnosti související s kronikou Reginona z Prümu. Ta měla být dokončena už v roce 908 a přesto se v ní vzpomíná, že Svatoplukovi synové vládli v "regnum" svého otce jen krátce, a že Maďaři "vše až do základů zpuztošili". Uvedený český historik z toho vyvodil následující závěry; moravské vojsko Mojmíra II. muselo být Maďary na hlavu poraženo už v roce 906, přičemž prohraná bitva se měla odehrát někde u Nitry. Důsledkem této porážky byl okamžitý a úplný zánik mocenských struktur Velké Moravy, včetně její církevní organizace. Zpustošeno mělo být celé území Moravy a Slovenska a některé jejich části měly dokonce zůstat vylidněny. K obsazení těchto oblastí Maďary ovšem nedošlo. Vítězové zde jen kontrolovali situaci.
Protipólem závěru o náhlé a jednorázové likvidaci Velké Moravy v roce 906 je verze o jejím postupném zanikání, či spíše jakémsi déle trvajícím odumírání. Hlavním zastáncem této verze je Lubomír E. Havlík. Proces zániku podle něj začal bezprostředně po smrti Svatopluka v roce 894, kdy došlo k odpadnutí několika satelitních území a následnému rozdrobení státní moci. Tohoto oslabení pak využili staří Maďaři, kteří zpustošili okrajové části Velké Moravy, přičemž zabrali její východní oblasti. Státní a církevní organizace na Moravě měla však zůstat více méně nedotčena. Tribut měl být Maďarům vyplácen až do roku 925. Ani po tomto datu Havlík ovšem nepředpokládá, že by státní a církevní život na Moravě úplně zanikly, měly jen upadnout a ztratit na významu. Ke konečné ztrátě samostatného postavení mělo dojít až později, v 11. stol., kdy se území Moravy dostalo pod nadvládu českých Přemyslovců.
Diametrálně odlišné verze dvou známých historiků mají své zastánce i odpůrce, své slabší i silnější stránky. Z obou však vyplývá, že v učebnicích dějepisu tak démonizovaný rok 907, ona bitva u Bratislavy mezi Bavory a Maďary, nemá jako rok zániku Velké Moravy téměř žádné opodstatnění.
Výňatek z knihy: Slované - doteky předků
Zánik Velké Moravy v písemných pramenech
