Hradiště LIBICE

Libice, hlavní hradiště Slavníkovců, jednoho z nejmocnějších rodů v Čechách v období raného středověku, bylo centrem většího teritoria, které Slavníkovci ovládali ve východních Čechách. Nacházelo se na vyvýšenině nedaleko soutoku Labe s Cidlinou. Libice ovšem nebyla pouze sídlem knížecího rodu a správním centrem knížectví, ale také místem ražby slavníkovských denárů.

Prostor předhradí pozdějšího slavníkovského hradiště byl osídlen už v mladší době bronzové. Archeologické nálezy prokázaly existenci lidu kultury mohylové, lužické a knovízské, ale z východního cípu předhradí pocházejí také nálezy z doby římské. Po krátkém přechodném období se v 6. století na Libici usadilo slovanské obyvatelstvo a přineslo s sebou keramiku pražského typu. V průběhu 8. století prokazatelně došlo k nárůstu populace a v 9. století zde již stálo dobře opevněné hradiště. Byly zjištěny dvě fáze opevnění. Starší opevnění bylo tvořeno hliněnou hradbou s roštem a vnější kamennou zdí. Ve druhé fázi byla postavena hradba se třemi řadami komor o šířce 4,5m a vnitřní i vnější hradební zeď byla vystavěna z opuky. Před hradbou probíhal široký příkop. První konkrétní zmínku o Slavníkovcích máme v Kosmově kronice k roku 981, kdy údajně zemřel kníže Slavník. Po celé slavníkovské období bylo předhradí hustě osídleno a stával zde také kostel Panny Marie s malým pohřebištěm okolo. Později dostal gotickou podobu a v letech 1774 – 1777 byl vrcholně barokně přestavěn. V souvislosti s josefínskými reformami byl ale zrušen a dnes slouží jako fara. V jihovýchodní části předhradí byla odkryta další stavba, pravděpodobně kněžský dům, a v místech dnešního hřbitovního kostela sv. Vojtěcha zřejmě stával již v 10. století kostel zasvěcený sv. Bonifácovi.

Uvnitř opevnění vlastní akropole průzkum doložil větší stavební aktivitu v polovině 10. století. Konkrétně bylo odkryto základové zdivo kostela ze druhé poloviny 10. století. Jednalo se o jednolodní stavbu otonského typu s transeptem se dvěma tribunami a krátkým presbytářem zakončeným apsidou. V prostoru mezi touto apsidou a jižním křídlem transeptu bylo nalezeno zdivo dvou malých místnosti, patrně baptisteria a sakristie. V těsné blízkosti kostela na jižní straně byly zjištěny zbytky dřevěné budovy považované za slavníkovský palác, který byl propojen s kostelem. Prokázáno bylo také naprosté zničení hradiště v roce 995, které je podloženo písemnými prameny. Na místě slavníkovského paláce byl poté nově postaven kastelánský dům. Obnoveno bylo i hradiště, ovšem tentokrát už jako přemyslovský opěrný bod, jehož opevnění nebylo tak mohutné jako předchozí. Kastelán zde působil až do doby kolem roku 1120, kdy přenesl své sídlo do předhradí. V průběhu 12. století ztratilo upadající libické hradiště svoji funkci i význam a vytratilo se z písemných pramenů. Až v roce 1228 je Libice zmíněna jako ves v držení kláštera sv. Jiří na Pražském hradě.

Libice je v centru pozornosti badatelů už od 16. století. Odborné výzkumy prováděl na konci 19. století Josef Ladislav Píč a později Jan Hellich. V letech 1949-1953 byl dr. Rudolfem Turkem z Národního muzea proveden detailní archeologický průzkum lokality, při němž byly odkryty nejen zbytky staveb, ale také mnohé velice hodnotné předměty, které dokládají velmi vysokou kulturní úroveň obyvatel slavníkovského hradiště. Drobné předměty, které se zachovaly i přes násilnou destrukci prostoru, dokumentují čilé obchodní styky Libice nejen s celou oblastí Čech, ale i s Velkou Moravou a objevily se dokonce i importy z prostředí vikingského, karolinského a balkánského. Nálezy vykreslují Libici druhé poloviny 10. století jako kvetoucí, prosperující hradiště, centrum obchodu, kultury a církevního života.

V roce 1961 bylo libické hradiště vyhlášeno archeologickou památkovou rezervací, v roce 1979 bylo zřízeno ochranné pásmo a samotná akropole hradiště je od roku 1989 chráněna jako národní kulturní památka. Od roku 1974 provádí Archeologický ústav AV ČR každoroční záchranné archeologické výzkumy v předhradí a do současné doby bylo takto prozkoumáno necelých 6 % plochy předhradí. Tyto výzkumy detailně mapují vývoj opevnění v průběhu 10. století. Letecký průzkum lokality provedený v roce 2000 přinesl řadu poznatků o vnitřním členění akropole a poskytl podněty pro další výzkum. V prostoru hradiště a v jeho okolí bylo zachyceno několik pohřebišť, na nichž se pohřbívalo po celý raný středověk. Často byly zjištěny pohřby příslušníků vyšších společenských vrstev, kteří se již prokazatelně klonili ke křesťanství. Nejvýznamnější akcí poslední doby na území akropole bylo umístění bronzového sousoší sv. Vojtěcha a sv. Radima v těsné blízkosti odkrytého zdiva kostela v roce 2000. Umístění sousoší předcházel záchranný archeologický výzkum.

; Z hlediska památkové péče je v dané lokalitě prvořadým úkolem zajištění archeologického naleziště v prostoru akropole a zamezení nežádoucích zásahů do podkladových vrstev terénu předhradí (obec Libice).

Zdroj: internetové stránky Středočeského kraje