Barvení III.c. - barvířské rostliny: zelená

Jasná a zářivá zelená.

Královnou mezi zelenými barvami byla nepochybně jasná zelená namíchaná z modré (boryt, indigo) a žluté (šafrán, světlice a další). Tato barva byla nejspíše používaná na hedvábí a její pořizovací cena byla vysoká a nemohl si ji dovolit každý.
 

Zelená mnoha tónů.

Pro barvení na zeleno není třeba sáhodlouze vypisovat jednotlivé rostliny, ale vystačíme si s prostým seznamem rostlin, jejichž listí nabízí jednodušší barvení. Obecně platí, že barví veškeré listí v kombinaci s mořidlem (skalicí modrou). Bez mořidla docílíme pouze žlutých a matných tónů, což mám mnohokrát odzkoušeno.

Rostliny pro barvení by se navíc nemusely ani speciálně pěstovat, protože se barvilo, vším, co bylo po ruce. Navíc kopřiva (jako nejvděčnější zdroj barviva) vždy rostla v okolí lidských příbytků v hojných počtech a byla tedy velice snadno dostupná.

Zde je výpis jen několika nejzajímavějších rostlin vhodných k barvení na zeleno:

• Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) - jedná se o nejvděčnější barvířskou rostlinu, která je navíc i všem známá. Její nespornou výhodou je i skutečnost, že v jejím případě barví i sušená nať.
• Mydlice lékařská (Saponaria officinalis) - rostlina, jejíž kořeny nám poskytují přírodní saponáty vhodné ke praní. jejími listy se dá také barvit.
• Šťovík alpský (Rumex alpinus) - lze barvit celou rostlinou, popřípadě oddenky a protože patří mezi hojné rostliny, je tedy k barvení poměrně vhodný.
• Ostružiník (Rubus sp.) - jeho výhodou je, že u některých jeho "forem" neopadá na zimu listí a dá se jím tedy barvit i přes zimu. Navíc je možné k barvení použít i mladé výhonky.
• Břečtan popínavý (Hedera helix.) - jeho výhodou je, že patří mezi stálezelené a dá se jím tedy barvit i přes zimu.
• Dále barví na zeleno téměř všechny rostliny uvedené v seznamu barvířských rostlin poskytujících žluté barvivo.

Zelené barvy lze dosáhnout v několika odstínech. Od jasné, hráškové po středně zelenou až po khaki.