Většiny historiků se shoduje, že v raném středověku se zřejmě rostliny příliš na zahrádkách nepěstovaly, ale ponejvíce se získávaly sběrem. Na druhou stranu víme, že Slované některé druhy rostlin cíleně přemisťovali - jak tomu dnes dokládají botanické nálezy v okolí hradišť Polabských Slovanů.
V dnešním Meklenbursku totiž rostou na místech bývalých slovanských hradišť
byliny, které sem nepatří. Z této skutečnosti vyplývá, že je sem Slované museli sebou donést a cíleně pěstovat (Jídlo a pití v pravěku a ve středověku; Magdalena Beranová; 2005) - buď jako léčivky, nebo jako pochutiny.
Tento souhrn druhů není v žádném případě komplexní nebo konečný, ale může
pomoci při výběru rostlin na "slovanskou" zahrádku...
Pokud bychom si chtěli vytvořit slovanskou zahrádku, musíme přemýšlet jako
naši předkové - prvním cílem je účel, pro který se daná rostlina hodí. Já jsem v
tomto příspěvku tedy použil podobné členění (a nikoliv taxonomické na které jsem
spíše navyklý), ale podle použití.
Barvířské rostliny
Přestože drtivá většina Slovanů chodila oděna v režný či bílý šat, zřejmě jim
nebylo cizí i barvení. Pro barvení některými barvami (modrá, červená i žlutá) se
zřejmě středověcí barvíři neobešli bez sběru, rozšiřování rostlin, ale zřejmě
některé z rostlin museli i cíleně pěstovat.
Mezi takto pěstované rostliny mohly patřit tyto:
- Pro barvení na žluto -
podrobnosti o těchto rostlinách naleznete v samostatném článku:
- Šafrán setý (Crocus sativum)
- Rýt žlutý (Reseda lutea) *
- Kručinka barvířská (Genista tinctoria) *
- Rmen barvířský (Anthemis -?Cota tinctoria) *
- Srpice barvířská (Serratula tinctoria) *
- Třezaka tečkovaná (Hypericum perforatum) *
- Řepeň durkoman (Xanthium strumarium) *
- Celík (Zlatobýl) obecný (Solidago virgaurea) *
- Vratič obecný (Tanacetum vulgare)
- Pro barvení na růžovo / červeno-
podrobnosti o těchto rostlinách naleznete v samostatném článku:
- Srpek obecný (Falcaria vulgaris) *
- Vřes obecný (Calluna vulgaris)
- Svízel syřišťový (Galium verum) *
- Svízel severní (Galium boreale)
- Mařinka barvířská pravá (Asperula tinctoria tinctoria) *
- Mořena barvířská (Rubia tinctorum) *
- Světlice barvířská (Carthamus tinctorius) *
- Pro barvení na modro -
podrobnosti o borytu naleznete v samostatném článku:
- Boryt barvířský (Isatis tinctoria) *
* semena těchto barvířských rostlin se u nás dají objednat.
Rostliny ke praní a mytí
Naprosto specifickou rostlinou mohla být v raném středověku mydlice
lékařská, která jako jediná naše původní rostlina v sobě obsahuje saponiny.
Mydlice
lékařská (Carthamus tinctorius) *
Historie:
Použití v historii: Jedná se o rostlinu tradičně využívanou v léčitelství
i pro mytí.
Použití pro Slovany: Rostlina se u nás rozšířila druhotně - nevíme od
kdy, ale Slované ji klidně mohli cíleně dovážet a vysévat na vhodné lokality.
Botanické údaje:
Rozšíření: V ČR zdomácnělá na celém území kromě vyšších poloh.
Původní rozšíření u nás není známé. V Evropě roste od Středozemí přes střední
Evropu, po Kavkaz. . Dnes je rozšířena až do Skandinávie a na východ přes Sibiř
na Dálný východ.
Ekologie: Původně pobřežní porosty u větších vodních toků i
stojatých vod, dnes často i vlhké okraje cest. Dříve se pěstovala, proto je
zdomácnělá v obcích. Je nitrofilní.
Popis: Trvalka až 80 cm vysoká se ztlustlým kořenem a oddenky
asi 15–50 cm dlouhými. Lodyhy jsou přímé, nahoře větvené. Listy jsou podlouhle
eliptické, 3–10 cm dlouhé, až 5 cm široké. Květy jsou 25–35 mm dlouhé a 20–25 mm
široké. Kvete od června do října.
+ Botanický popis je převzat z Internetu;
Více
botanických informací o rostlině.
+
Více fotografií na Google.
Využití:
Kořen mydlice obsahuje až 5%
saponinů, které slouží k umývání i praní.
Získání saponátů:
- Pro rychlé využití lze hrst kořínků přelít horkou
vodou (cca 3dcl) a řádně potřepat, aby vzpěnila. Tato voda s vylouhovanými
saponiny lze použít jako mýdlo či šampon.
- Saponiny se z kořenů dají získají i tak, že se kořen usuší a rozdrtí (nebo se za čerstva
nadrobno nařeže). Poté se přelije vařící vodou a následně se několik hodin namáčí
(s občasným promícháním / protřepáním). Saponiny se postupně vyluhují do vody.
- Odpařováním by se měl dát získat koncentrovanější roztok.
- Návody na výrobu moderních šampónů -
Magický herbář.
Zdroj saponátů: Celá rostlina. Využívá se však pouze kořen, který jich
obsahuje nejvíce.
Další využití: Jako léčivka (odhlenění, ekzémy) nebo jako zdroj barviva
při barvení na zeleno.
Zajímavost: Je známo, že živočišným vláknům nesvědčí zásaditá reakce
běžných mýdel, a proto se při jejich praní používaly mnohem jemněji působící
saponiny mydlice. Dodnes s ním restaurátoři perou choulostivé oděvy a tapety.
Dostupnost osiva: Semínka se dají sehnat u specializovaných
pěstitelů nebo se dají také objednat na našem webu.
Bříza bělokorá (Betula
verucosa)
Určité množství saponinů (uvádí se okolo 3%)
by mělo obsahovat také listí bříz. Březové šampóny
jsou koneckonců dodnes dostatečně známy a používané.
Březové listí je tedy určitou levnou a všem Slovanům dostupnou alternativou pro
mytí a praní.
Získání saponátů: Saponiny se z listí získávají obdobným způsobem -
vylouhováním v horké vodě.
Pochutina k utrhnutí: je
libo sladké nebo kyselé?
Kdo by neměl rád sladké a kyselé. Kyselá chuť byla podle literatury ve
středověku oblíbená a o sladké chuti se není třeba vůbec zmiňovat. Pomineme-li výrobu kyselé chuti (kvašení, octy) a získávání sladkých pochutin
(med, ovoce), zbývají nám některé rostlinky, které se jako pochutiny konzumovaly a
jednu z nich známe určitě i z našeho dětství.
Šťovík kyselý (Rumex
acetosa) / Šťovík
menší (Rumex
acetosella)
Historie:
Použití v historii: Jedná se o velice oblíbenou rostlinu tradičně využívanou jako
pochutina nebo jako rostlina na saláty. Jeho použití se předpokládá už od
pravěku (Beranová) a např. v Římě byl chápán jako jídlo pro vyšší vrstvy.
Na našem území jej ještě nedávno
konzumovali v horkých letních měsících sekáči, aby uhasili žízeň.
Použití pro Slovany: Oba dva druhy šťovíku jsou u nás naprosto běžné a
dostupné. Slované je téměř určitě konzumovali jako pochutinu i jako zeleninu.
Botanické údaje:
Rozšíření: V ČR zdomácnělá na celém území kromě vyšších poloh.
Původní rozšíření u nás není známé. V Evropě roste od Středozemí přes střední
Evropu, po Kavkaz. . Dnes je rozšířena až do Skandinávie a na východ přes Sibiř
na Dálný východ.
Ekologie: Původně pobřežní porosty u větších vodních toků i
stojatých vod, dnes často i vlhké okraje cest. Dříve se pěstovala, proto je
zdomácnělá v obcích. Je nitrofilní.
Popis: Trvalka. Středně vysoká ( 30 - 100 cm ), lodyhy jsou
přímé, málo větvené, listy mají velice proměnlivý tvar. Květní lata je červená s
jednoduchými větvemi - doba květu: VI - VIII.
+
Více fotografií na Google /
Více fotografií na Google.
Využití:
Na saláty. Oblíbená na jaře, kdy nejen osvěžuje, ale zároveň doplňuje potřebný
vitamín C.
Upozornění: Při větším množství konzumace šťovíku zdraví neprospívá.
Škodlivé účinky kyseliny šťavelové je třeba
potlačit přídavkem mléka, smetany nebo sýra do pokrmu. Šťovík se proto má
požívat jen občas.
Další využití: Jako léčivka.
Zajímavost: V roce 1895 se v Paříži prodalo 20 mil. kilogramů listí
šťovíku.
Dostupnost osiva: Jedná se o naprosto běžné rostliny, kterou
rostou takřka na každé louce.
Šťavel kyselý (Oxalis
acetosella)
Šťavel kyselý se v minulosti konzumoval obdobně jako šťovík. Narozdíl od něj
byly ceněny především oddenky a stopky listů. Oproti šťovíku se tedy muselo
nasbírat hodně stopek a proto musel být šťovík mnohem více používaný. také
dostupnost šťavelu (oproti šťovíku) byla výrazně menší.
Kozinec sladkolistý (Astragalus
glycyphyllos) *
Historie:
Použití v historii: Využití této rostliny (kromě léčitelství) není známo.
některé zdroje jej uvádí jako náhražkové sladidlo.
Použití pro Slovany: Tato rostlina byla záměrně šířena a pěstována
přinejmenším Polabskými Slovany v dnešním Meklenbursku. Z toho vyplývá, že si ji
Slované cenili a zřejmě nikoliv jako léčivky, ale spíše jako sladidla.
Botanické údaje:
Rozšíření: Areál druhu se nachází v Evropě a zasahuje až na
Sibiř. U nás se vyskytuje roztroušeně až hojně v teplejších oblastech, ve
vyšších polohách roste jen vzácně nebo chybí.
Ekologie: Roste v lesních lemech a na světlinách, ve starých
sadech a na úhorech, v lomech, na náspech a také na železničních stanicích, na
půdách hlubších, mírně vlhkých, na různých podkladech.
Popis: Vytrvalá bylina, lodyha poléhavá, lístky krátce
řapíkaté, vejčité. Květy v hustých hroznech - kalich zvonkovitý, lysý,
žlutobílý. Kvete od května do srpna, plodem je čárkovitý, srpovitě prohnutý
lusk.
+ Botanický popis je převzat z Internetu;
Více
botanických informací o rostlině.
+ Použitá fotografie pochází z Internetu;
Více fotografií na Google.
Využití:
Listy rostliny obsahují určité množství cukru se zřejmě konzumovaly pro svou
chuť nebo se možná přidávaly i do jídel.
Další využití: Jako léčivka - kořen i stonky byly kdysi využívány na
přípravu léčivých odvarů.
Dostupnost osiva: Semínka se dají sehnat u specializovaných
pěstitelů nebo se dají také objednat na našem webu.
Olejnaté
rostliny
Rostliny,
které si Slované museli téměř určitě pěstovat, byly ty, z jejichž semen se
získával olej. Příroda by nedokázala nabídnout dostatečné množství semen pro
další zpracování. v této kapitole uvádím jen jednotlivé druhy rostlin - samotná
výroba oleje bude popsána jinde. Navíc se ve všech případech jedná o známé druhy
rostlin, které se zvláště nemusí představovat.
Zpravidla se jednalo o rostliny, které byly standardně pěstovány i z
jiných důvodů jako např. na výrobu textilií:
- Len setý (Linum usitatissimum) *
- Konopí seté (Cannabis sativa)
- Mák setý (Papaver somniferum)
- Lnička olejná / Lnička setá pravá (Camelina alyssum alyssum)
Dalším možným zdrojem oleje byly plody a semínka keřů a stromů:
- Buk lesní (Fagus sylvestris)
- Bez červený (Sambucus racemosa) - semínka
- Líska obecná (Cornus avellana) - oříšky
- Ořešák královský (Juglans regia) - ořechy
Pro nejvyšší vrstvy se zřejmě dovážel také olej olivový a mandlový.
* tato semena se u nás dají objednat.
Léčivky, koření, salátové
rostliny i ostatní
bylinky
Tuto skupinu bylinek nelze jednoduše dále členit neboť nevíme k čemu
konkrétní rostliny požívali naši předkové. Navíc se mnohé rostliny využívaly k
několika různým účelům. Vypsány jsou zde ty druhy, které mohly být primárně
používány jako léčivky a až sekundárně ke konzumaci. Rostliny určené ke
konzumaci (na saláty, špenáty nebo jako typické koření) budou popsány v
samostatných kapitolách.
Následují
rostliny jsou pouze výběrem těch druhů, které byly "prokazatelně" používány /
pěstovány v raném středověku. Zčásti se jedná o druhy, které se sami pokoušíme
pěstovat a u kterých je nějaká přímá souvislost se Slovany.
* Osivo těchto druhů
rostlin si lze u nás objednat na našem
tržišti!
Orcae Ita
Slovanská zahrádka
