Když jsem se před několika lety připravoval na rozhovor s panem Jiřím Urbanem, členem České společnosti rukopisné, přistupoval jsem k tématu jako k jakési názorové kuriozitě v moderním "vyspělém" světě. Škola v nás vychovala až sebemrskačský protirukopisný postoj a spisovatel Ivanov mne v něm jen utvrdil. Náročná příprava ve mne však probudila jednu z mých povahových vlastností - odpor proti dogmatickým pravdám o kterých se "nesmí" diskutovat. Mnohé námitky "zastánců pravosti rukopisů" nelze totiž tak jednoduše odmítnout.
Můj rozhovor již někde ve víru internetu zapadal listím, ale ve mne dosud
zůstává určitá romantická pachuť, která mne nutí číst rukopisné poznámky a
články na toto téma. A případně, i v podroušených večerních hodinách, obhajovat
Hankovu čest.
Vzhledem ke svým nedostatečným odborným znalostem bych mohl k dané
problematice zaujímat pouze osobní postoj a to mi nepřísluší. Nevím kde je
pravda, ale budu plně podporovat snahy těch, kteří by rádi pokračovali ve
výzkumu rukopisů. Ať je pravda jakákoli. Proto si toto dílo zaslouží svou
pozornost a já Vám vřele doporučuji rozhovor pana Jakuba Žytka s Jiřím Urbanem,
který vyšel na Britských listech u příležitosti 190. výročí nálezu Rukopisu
královédvorského:
Rukopisy: Dva mazalové se spojí a budou malovat jak Raffael?
190. let od nálezu Rukopisu královédvorského
