Rogatec – hrobka Svatoplukových předků?

Písemné prameny píší, že sídelní město Velké Moravy v devátém století bylo velké město, velmi starobylé (antické?), mělo nedobytné hradby a nepodobalo se žádnému jinému známému. Takový popis není v souladu s archeologickými nálezy Mikulčic, ani Starého města u Uh. Hradiště, které jsou nejčastěji za ústředí moci navrhovány. Mikulčice s 8.5 ha jsou malé na město a kůlová palisáda Starého města neodpovídá nevýslovné hradbě Rostislava, která v roce 855 již pohledem odradila krále Ludvíka od dobývání. To umožňuje vyslovit opovážlivý názor, že Weligrad Mojmírovců stále ještě uniká rýčům archeologů. Pokusili jsme je najít.

Sedmirohé: pohled k Vacenovicím.

 

V devátém století zapsali ibn Rusta a Gardízí popis cesty na trhy Svatoplukova města. Podle tohoto návodu jsme hledali polohu ústředí moci Velké Moravy. Postupovali jsme podle jejich orientačních bodů od řeky Tisy k Dunaji a Nitře, (“první město na východě Slovanů Wáb Nít”). Po 10 dnech od Dunaje přišli na břeh řeky (Moravy u Holíče?) Další krajina byla rovinatá a lesnatá, to je v souladu s rovinou Dolnomoravského úvalu. Cíl byl uprostřed tohoto území. Hora ze které vytéká voda. To dobře odpovídá vrcholu Náklo u Milotic. Upřesněný text uvádí, že velké město bylo vykopáno hluboko pod úrovní země. Horní část Dolnomoravského úvalu byla podle archeologických nálezů pevností, zbraní a šperků jádrem moci. Leteckou archeologií z dálkově řízených modelů jsme nalezli místo moravního brodu mezi Sudoměřicemi a Rohatcem, tábořiště na obou březích a velký výrobní areál, nacházející se podél toku ústícího do Moravy v Rohatci a pramenícím na vrcholu Náklo. Vyslovili jsme podezření na možnou souvislost velké potřeby dřeva pro desetitisíce železářských a jiných pecí a vznikem středověké pouště Moravská Sahara. Upřesněný text popisu Svatoplukova Města podporuje podezření na jeho polohu v propasti Nákla. Na střední výspě jsme našli pozůstatky požární destrukce pravděpodobně věžovité stavby s bohatým výmazem jíly. Starobylé legendy o Blaníku, Sitně a Čertoryji, kde se skrývaly vojenské sbory vyrážející na obranu země v čase nebezpečí, jsou ve shodě s touto možností.. Nalezli jsme siluetu velké stavby, která by mohla i podle dalších nálezů v okolí být hledaným katedrálním chrámem, skrývajícím Metodějův hrob. 350 ha plocha propasti Nákla mohla skrývat opravdu velké město. Několik pramenů artézské tlakové vody vyvěrající na vrcholu, mohlo město, chráněné přirozeným, 60 m vysokým valem zásobovat vodou i v nepřátelském obležení. Viz www.wogastisburc.com.

 

Plastická mapa Nákla.

Na úpatí Nákla se nachází největší ložisko metanu, dnes je již vytěžené. Nazývá se Sedmirohé. Na něm jsou mohylovité pahrbky, vzniklé výrony uhlovodíků. Je jich sedm, od toho má zřejmě lokalita jméno. Tři jsou větší, jejich výška je asi 12 m nad terénem a mají průměr ca 150 m. Ostatní čtyři jsou přibližně poloviční. Tři největší zanechaly zřejmě také své jméno v místních názvech Rohotří, Tři rohy, Tři kůty, Tři kopce a podobně. Název místa rohů souvisí i s názvy osad Rohatec, Rohov, Rohožník a pod. Zajímavé je, že také Korutanci, zejména v dnešní části Slovinska mají horu, hrad i město Rogatec. Ba i název hlavního města římské provincie Noricum na soutoku řeky Moravy a Dunaje se nazývalo Carnutum, což lze vykládat také jako místo rohů (odvozeně i místo rohatého dobytka a jeho těl tj. masa). Perští kupci označili zřejmě tyto kopce za kultovní “pahrbky”, na nichž uctívali oheň a ukládali popelnice mrtvých. Vzdálenost (“půl hodiny chůze”) odpovídá archeologickým nálezům pohřebišť od sídliště. Staří Slované se obávali duchů zemřelých. Ti údajně neuměli překonat vodu. Proto byly vždy pohanské mohylníky od sídliště odděleny vodním tokem. Místo Sedmirohé by svou polohou i tajuplnými výrony uhlovodíků mohlo nejspíše ukrývat kultovní pohřebiště. O tom, že Velehrad měl své pohřebiště předků, píše roku 1405 římský papež Enea Sylvii ve své Historia Bohemica: “Svatoplukův syn, jemuž svěřil vládu Arnulf, dal tělo svého otce, krále Svatopluka převézt na Velehrad a uložit do hrobky předků.”

Sedmirohé: poloha možné hrobky.

 

Provedli jsme letecký průzkum ložiska Sedmirohé. Výsledkem bylo nalezení siluety stavby, která by mohla být takovou rodovou hrobkou. Její rozměr je asi 25 x 20 m a její na západní straně je přistavena lichoběžníková konstrukce, která připomíná pohřební kapli. V okolí bylo zřejmě větší množství dalších menších objektů, nebo i hrobů. V těchto místech byly již v minulosti nacházeny hroby. Většinou se však nezachovaly. Výjimkou je kostra pravděpodobně avarské princezny. Podle tehdejšího zvyku měla uměle prodlouženu lebku. Prováděli to stahováním hlavy obinadlem od útlého dětství, kdy jsou ještě lebeční kosti pružné a vzájemně spojené volným švem. Nález bronzové lité plakety boha vína Dionýza, plátované zlatem v těsné blízkosti siluety stavby i hlavice antického sloupu naznačují možnou funkci již v období předcházející Velkou Moravu.

Nálezy u Sedmirohé.

 

V této souvislosti se vtírá i podezření na možnost, že četné městské znaky okolních měst i obou biskupství, které si na stolec Metoděje dělaly nárok (Bavorské a Moravské) mají prvek tří, sedmi, nebo jiného počtu rohů (zubů, trnů). Ostatně i zvláštní příčina vítězství Sáma u Wogastisburcu, kde podle kronikáře vítězství nezískali Slované ani tak statečností, jako bezhlavostí Austrazijců, kteří “zanechali stany a všechna zavazadla a bezhlavě uprchli (domnívaje se, že je Dagobert opustil a navrátil se do Nustrie). Panický útěk soustředěných armád mohla způsobit i nenadálá erupce uhlovodíků. Legenda o svatohostýnském zázraku, při němž byli Moravané zachráněni v obklíčení. Tektonický otřes v pravý čas mohl zvýšit vydatnost vodních zdrojů v rokli Nákla a vyděsit obléhající. Dagobert zřejmě prchal první, ostatní se podle kronikáře jen přidali. Ba co více název Wogastisburc je (podle Havlíka nejspíše) slovo složené z hornoněmeckého WO (předložka u) GASTIS (kultovní místo obětí bohům, Hostýn) BURC, které znamenalo (mezi jiným) město. Svatohostýnská legenda může mít historické jádro.