Výroba tkanic na destičce (mřížce)

Mezi tzv. předtkalcovské techniky patří také práce s destičkou (nebo také nazývanou mřížkou). Na této destičce lze poměrně snadno vyrobit jednoduché barevné ozdobné tkanice používané na obšití lemů tunik apod. Nebo si lze snimi vyrobit pevné opasky, pásky a na další využití vhodné tkanice.

Asi největší výhodou této techniky oproti práci s karetkami je relativní přesnost, jednoduchost a hlavně rychlost. Za jeden den je člověk schopen si vyrobit opasek či kompletní lemování tuniky. Další výhodou, shodnou s karetkami, je přenositelnost pracovního vybavení - tedy tkací destičky.

Popis tkací destičky:

• Destičky používáme dřevěné a může si je vyrobit z jednoho kusu nebo také prokládáním z více kusů žeber následně překrytých lištami (podobně jako je to u hřebene). Funkčně jsou oba dva typy shodné.
  • V destičce z jednoho kusu jsou vždy dva typy otvorů - podélné (po celé výšce) a prosté vyvrtané dírky uprostřed "žeber". Tyto otvory se vzájemně střídají, přičemž je jich obvykle lichý počet.
  • Destička složená z žeber má mezi jednotlivými žebry mezery a v každém žebru je uprostřed vyvrtaná dírka.
• U otvorů vždy dbáme na dobré zahlazení hran (pilníčkem či sušenou přesličkou), aby při průtahu nití (hlavně vlněných) nedocházelo ke zbytečnému zachycování a trhání.
• Při výrobě tkanice se nitě vložené do podélných otvorů pohybují nahoru či dolů, kdežto zbylé nitě v dírkách zůstávají vůči nim statické.
• Při pohybu destičky nahoru či dolů tak tedy vzniká mezi sudou a lichou řadou mezera, kterou při překřížení vláken následně provlékáme útek. Díky čemuž nám začíná z nití vznikat požadovaný vzor.
• Útek je niť, která se provléká do vzniklé mezery mezi dvěmi řadami vlny. Je to niť, která drží celou osnovu.

Barvy použité na tkanici: růžová - červec; hnědočervená - kůra švestky; žlutá - šafrán	Barvy použité na tkanici: fialová - plody bezu chebdí; zelená - kopřiva + skalice zelená; bílá je přírodní

Postup tkaní na destičce:

1. Předem si určíme výsledný vzor tkanice, který si chceme vyrobit a podle něj si připravíme potřebné množství obarvené příze. V případě, že si vyrábíme tkanici bez vzoru, tento bod odpadá. My se v tomto postupu zaměříme na narevnou tkanici.
2. Nastříháme si potřebnou délku vlněné příze nebo nití. Tuto délku volíme cca o 5% větší než chceme mít výslednou tkanici a připočteme k ní ztráty na začátku (cca 10-15 cm) a na konci (cca 25-35 cm).
3. Začátek jednotlivých nití navazujeme na pevný podklad (venku například na zabitý kůl). Zatím nemusíme dbát příliš na pořadí barevných nití, ale je nutné navázat potřebný počet jednotlivých barev.
4. Nyní navlečeme přízí do otvorů v destičce. Při navlékání vycházíme z předem připraveného rozpisu (některé vzory naleznete níže).
5. Až navlečeme všechny nitě, natáhneme je tak, aby destička visela ve vzduchu a volný konec také uvážeme k pevné podložce.
6. Druhou alternativní metodou je přivázání volného konce k pasu. Tato metoda mi však přijde výrazně pracnější a pomalejší.
7. Nyní následuje samotné tkanin (postup je popsán pro praváky):

ZLEVA DOPRAVA

Levou rukou stlačíme všechny svazky příze (mezi destičkou a místem, kde začínáme tkát) dolů a pravou rukou zvedneme destičku nahoru. Díky protisměrnému tlaku se od sebe oddělí liché a sudé nitě a do vzniklé mezery vložíme levou ruku.	K ní přidáme i pravou ruku a rozevíráme sudé a liché nitě od sebe. Obzvláště vlněná příze má někdy tendenci se do sebe cupovat, takže ji silou od sebe oddělíme. Díky tomuto úkonu stáhneme nitě k místu tkaní a vznikne nám tak první překřížení nití.
Nitě se snažíme přiměřeně utáhnout, aby byl vznikající vzor viditelný. Tlak se snažíme pokaždé volit stejně, aby byl vzor stejnoměrný, ovšem s určitým kolísáním vzoru se smířit musíme.	Takto vytvořenou mezerou provlečeme útek. Mezitím nám destička vlastní váhou klesla dolů a vytvořila novou mezeru. Někdy se volnější nitě o sebe zachytí a proto doporučuji destičku stáhnout dolů za rytmického pohybu k sobě a zpět. Stačí jen 6 cm a vlákna se Vám od sebe bezproblému oddělí. Nyní opět pomocí rukou utáhneme nitě směrem ke vzoru a útek provlečeme zpět. Útek utahujeme naráz po tomto dvojím provlečení a opět přiměřenou silou. Silné utažení má tendenci tkanici deformovat, slabé povede k různé šíři tkanice po celé její délce.

 

ZPRAVA DOLEVA

Tento postup mi přijde trochu rychlejší, ale více z něj bolí záda, když nenastavíte správně výšku.

Již napletená tkanice.	Narovnáme nitě a utáhneme útek.
Levou rukou zvedneme destičku nahoru. Pravým ukazovákem zabráníme rozjetí již utkaného vzoru.	Ukazováček strčíme do vzniklé mezery.
Následně i palec a protisměrným tahem utáhneme předchozí útek..	Provlečeme útek a kousek necháme čouhat.
Pustíme destičku, ta klesne dolů. Utáhneme útek. Vytvořenou mezerou protáhneme útkové klubko.	Opět necháme kousek útkou čouhat.
Útek opatrně utáhneme. Držíme jej na opačném konci, aby se nám výsledný vzor nedeformoval..

 

 

    8.    Tímto postupem dokážeme vyrobit za hodinu až 2 metry tkanice (u tenčí vlny metr). A to především ve středové části, kde jde práce nejsnadněji. Ze začátku a hlavně na konci se práce výrazně zpomaluje. Vyplatí se tedy natahovat delší nitě, neb se čas na přípravu a dokončení rozpočítává mezi větší množství vyrobené tkanice.

 

Některé možné vzory: