
Mezi tzv. předtkalcovské techniky patří také práce s destičkou (nebo také nazývanou mřížkou). Na této destičce lze poměrně snadno vyrobit jednoduché barevné ozdobné tkanice používané na obšití lemů tunik apod. Nebo si lze snimi vyrobit pevné opasky, pásky a na další využití vhodné tkanice.
Asi největší výhodou této techniky oproti práci s karetkami je relativní přesnost, jednoduchost a hlavně rychlost. Za
jeden den je člověk schopen si vyrobit opasek či kompletní lemování tuniky. Další výhodou, shodnou s karetkami, je přenositelnost pracovního vybavení - tedy tkací destičky.
Popis tkací destičky:
- Destičky používáme dřevěné a může si je vyrobit z jednoho kusu nebo také prokládáním z více kusů žeber následně překrytých lištami (podobně jako je to u hřebene). Funkčně jsou oba dva typy shodné.
- V destičce z jednoho kusu jsou vždy dva typy otvorů - podélné (po celé výšce) a prosté vyvrtané dírky uprostřed "žeber". Tyto otvory se vzájemně střídají, přičemž je jich obvykle lichý počet.
- Destička složená z žeber má mezi jednotlivými žebry mezery a v každém žebru je uprostřed vyvrtaná dírka.
- U otvorů vždy dbáme na dobré zahlazení hran (pilníčkem či sušenou přesličkou), aby při průtahu nití (hlavně vlněných) nedocházelo ke zbytečnému zachycování a trhání.
- Při výrobě tkanice se nitě vložené do podélných otvorů pohybují nahoru či dolů, kdežto zbylé nitě v dírkách zůstávají vůči nim statické.
- Při pohybu destičky nahoru či dolů tak tedy vzniká mezi sudou a lichou řadou mezera, kterou při překřížení vláken následně provlékáme útek. Díky čemuž nám začíná z nití vznikat požadovaný vzor.
- Útek je niť, která se provléká do vzniklé mezery mezi dvěmi řadami vlny. Je to niť, která drží celou osnovu.
|
|
Barvy použité na tkanici: růžová - červec; hnědočervená - kůra švestky; žlutá - šafrán |
Barvy použité na tkanici: fialová - plody bezu chebdí; zelená - kopřiva + skalice zelená; bílá je přírodní |
Postup tkaní na destičce:
- Předem si určíme výsledný vzor tkanice, který si chceme vyrobit a podle něj si připravíme potřebné množství obarvené příze. V případě, že si vyrábíme tkanici bez vzoru, tento bod odpadá. My se v tomto postupu zaměříme na narevnou tkanici.
- Nastříháme si potřebnou délku vlněné příze nebo nití. Tuto délku volíme cca o 5% větší než chceme mít výslednou tkanici a připočteme k ní ztráty na začátku (cca 10-15 cm) a na konci (cca 25-35 cm).
- Začátek jednotlivých nití navazujeme na pevný podklad (venku například na zabitý kůl). Zatím nemusíme dbát příliš na pořadí barevných nití, ale je nutné navázat potřebný počet jednotlivých barev.
- Nyní navlečeme přízí do otvorů v destičce. Při navlékání vycházíme z
předem připraveného rozpisu (některé vzory naleznete níže).
- Až navlečeme všechny nitě, natáhneme je tak, aby destička visela ve
vzduchu a volný konec také uvážeme k pevné podložce.
- Druhou alternativní metodou je přivázání volného konce k pasu. Tato metoda mi však přijde výrazně pracnější a pomalejší.
- Nyní následuje samotné tkanin (postup je popsán pro praváky):
ZLEVA DOPRAVA
|
|
Levou rukou stlačíme všechny svazky příze (mezi destičkou a místem, kde začínáme tkát) dolů a pravou
rukou zvedneme destičku nahoru. Díky protisměrnému tlaku se od sebe oddělí liché a sudé
nitě a do vzniklé mezery vložíme levou ruku. |
K ní přidáme i pravou ruku a rozevíráme sudé a liché nitě od
sebe. Obzvláště vlněná příze má někdy tendenci se do sebe cupovat, takže ji silou od sebe oddělíme. Díky tomuto úkonu stáhneme nitě k místu tkaní a vznikne nám tak první překřížení nití. |
|
|
Nitě se snažíme přiměřeně utáhnout, aby byl vznikající vzor viditelný. Tlak se snažíme pokaždé volit stejně, aby byl vzor stejnoměrný, ovšem s určitým kolísáním vzoru se smířit musíme. |
Takto vytvořenou mezerou provlečeme útek. Mezitím nám destička vlastní váhou klesla dolů a vytvořila novou mezeru. Někdy se volnější nitě o sebe zachytí a proto doporučuji destičku stáhnout dolů za rytmického pohybu k sobě a zpět. Stačí jen 6 cm a vlákna se Vám od sebe bezproblému oddělí. Nyní opět pomocí rukou utáhneme nitě směrem ke vzoru a útek provlečeme zpět. Útek utahujeme naráz po tomto dvojím provlečení a opět přiměřenou silou. Silné utažení má tendenci tkanici deformovat, slabé povede k různé šíři tkanice po celé její délce. |
ZPRAVA DOLEVA
Tento postup mi přijde trochu rychlejší, ale více z něj
bolí záda, když nenastavíte správně výšku.

|

|
Již napletená tkanice. |
Narovnáme nitě a utáhneme útek. |

|

|
Levou rukou zvedneme destičku nahoru. Pravým
ukazovákem zabráníme rozjetí již utkaného vzoru. |
Ukazováček strčíme do vzniklé mezery. |

|

|
Následně i palec a protisměrným tahem
utáhneme předchozí útek.. |
Provlečeme útek a kousek necháme čouhat. |

|

|
Pustíme destičku, ta klesne dolů. Utáhneme
útek. Vytvořenou mezerou protáhneme útkové klubko. |
Opět necháme kousek útkou čouhat. |

|
|
Útek opatrně utáhneme. Držíme jej na opačném
konci, aby se nám výsledný vzor nedeformoval.. |
|
8. Tímto postupem dokážeme vyrobit za hodinu až 2 metry tkanice (u tenčí vlny metr). A to především ve středové části, kde jde práce nejsnadněji. Ze začátku a hlavně na konci se práce výrazně zpomaluje. Vyplatí se tedy
natahovat delší nitě, neb se čas na přípravu a dokončení rozpočítává mezi větší
množství vyrobené tkanice.
Některé možné vzory: