Slovanská lípa - vznik jednoho symbolu

Západní Slované si za svůj národní symbol zvolili lípu. Což je jistě zvláštní, neboť to byl právě dub jako strom, který dominoval celé střední Evropě a byl symbolickým stromem od dob Keltů, Germánů až po první Slovany.
Kdy a jak naši předkové odsunuli dub na druhé místo, nevíme. Jisté jen jedno, byl to neobvyklý krok k specifické jedinečnosti a v porovnání s heraldickými znaky, které byly stvořeny a dodnes jsou poplatné trendu doby. Symboly la či orla nalezneme po celé Evropě. Lípu však ne. Jen ta je pevně spjata se Slovany.

Všichni tedy víme, že lípa je český národní symbol, ale již málokdo tuší, jak se jím vlastně stala. Také, pokud se podíváme do literatury, zjistíme o původu lipové symboliky velice málo. Pro sesbírání patřičných informací bylo potřeba pátrat v různých rozdílných pramenech a bohužel se při vytváření závěru neobejdeme bez řady spekulací.

Shrňme si tedy to, co je nám o symbolice lípy známo:

• Jako první uvedli lípu jako symbol slovanství básníci. Datovat však slovanskost lípy teprve od tohoto data (jak se o to pokusil například Miroslav Ivanov) je ošidné. Básníci často jen převádějí realitu obyčejného života do vznešeného jazyka múzy. Přesto za odkaz lípy jako slovanského symbolu vděčíme právě J. Kollárovi za jeho dílo "Slávy dcera" či polskému básníku Krasickému .
• Lípa se stala oficiálním národním symbolem až roku v červnu 1848 (2.-12.6.48), kdy byla na Všeslovanského sjezdu v Praze (účastni byli delegáti Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a dále Poláci, Rusíni, Chorvati, Srbi, Slovinci a Dalmatinci - tedy všechno porobené slovanské národy) ustanovena jako národní symbol. Lípa tak tak stála proti velkoněmeckým snahám o porobení slovanského živlu. Bylo vlastně reakce na frankfurtský sněm, kde byl jako symbol velkoněmectví zvolen dub. Lípu jako národní strom měl navrhnout Fr. Ladislav Čelakovský.
• Není ovšem možné předpokládat, že by se lípa stala během krátké doby národního obrození zničehonic symbolem. Zde je nutné tušit mnohem hlubší kořeny, které možná mají původ už "mezi Vislou a Dněprem."
• Dub, jako mohutný a statný strom, byl v historii jako symbol přiřazován božským hromovládcům - mužům a válečníkům. Z toho lze usuzovat jasnou mužskou diferenciaci dubu. Zasvěcení Diovi v Řecku, Jupiterovi v Římě, Donarovi ve Skandinávii, Perunovi u Slovanů atp.
• Lípa buď nikomu zasvěcena v historii není (nebo to pro nedostatek pramenů nevíme) nebo patří právě ženám.
• O mužském a ženském prvku najdeme také další důkaz v označení rodu - TEN dub a TA lípa. Podle posledního výzkumu (uveřejněno i ve 100+1) se právě označení rodu výrazně podílí na vnímání daného předmětu. Bylo by velmi zajímavé porovnat rod lípy a dubu i u ostatních slovanských národů, popřípadě i u dalších evropských národů. Kdysi jsem si prošel některé jazyky a tuto teorii veskrze potvrzovaly.

Pravděpodobný vývoj stromové symboliky ve slovanských zemích

1. Protoslovanské kmeny uctívají všechny stromy stejně, ale díky svému významu, ale především mohutnosti a dlouhověkosti se dostávají do popředí mimojiné dub i lípa. Tato úcta k oboum stromům bude mít pravděpodobně mnohem starší kořeny, než jen slovanské. Pravděpodobně je vlastní všem indoevropským etnikům.
2. Dominantním stromovým symbolem indoevropských národů Germánů a Keltů je dub. Tento mohutný strom se svým tvrdým a trvanlivým dřevem je uctíván jako něco stálého, pevného a spjatého s duchovním významem. Společný celoevropský význam a tradice činí z dubu strom číslo 1.
3. U Slovanů, Baltů (Baltoslovanů), Italiků se o popularitu dělí dub s lípou. Dub je přitom skoro vždy definován jako mužský prvek nebo má přímou spojitost s muži.
4. Pakliže by dub nebyl v mytologické výbavě Slovanů od počátku, mohli jej přijmout při postupu do Evropy. Což není úplně pravděpodobně, neboť dub a lípa se staly takřka shodné v uctívání pro všechny Slovany  (zatím to ovšem nemám ověřené u všech dnešních slovanských kmenů). A to platí i pro Baltoslovany.
5. Další vývoj: Oba tyto dva stromy/symboly jsou svorně uctívány po stovky let a jejich duchovní význam se v důsledku křesťanství potlačuje do úrovně "významné dřeviny". 
6. Tyto dva stromy jsou tedy až do doby "vzniku" národního obrození považovány za "důležitější", ale následkem germánské rozpínavosti dub získává negativní význam.
7. Obrozenci svolávají jako protiklad "Frankfurtskému sněmu" Sjezd všeslovanský a proti "germánskému" dubu volí "slovanskou" lípu. Uctívání stromů je v té době již minimální (díky křesťanství) a proto má v nové podobě již jiný rozměr.
8. Lípa se stává slovanským symbolem až dodnes, kdy je opět "zapomínána" jako důsledek cíleného odnárodnění států Evropy.

Mystika a mytologie

V knize Stromy a jejich léčivá moc se dočteme: "V zemích Čechů, Moravanů a Slezanů býval hezký zvyk, že při svatbě a jiné významné události byla vysazována lípa, pod lípou se konaly vesnické sněmy, kázání." A o kousek dál. "Lípa byla opředena spoustou pověr. Lipové lýko sloužilo ke spoutávání démonů. Figurka z lipového dřeva se nosila pro štěstí. Nošení lipové kůry chránilo před otravou a listy se využívaly při tajných kouzlech k získání nesmrtelnosti. Z lipového dřeva jsou vyřezávány slavné oltáře, neboť toto dřevo se italsky nazývá lignum sanctum, tedy svaté dřevo."

Velmi zajímavá je legenda o chudých starých manželích z Frygie, o Filemónu a Baukis.

Pověst praví že k nim (myšlen Filemón a Baukis) "jednoho dne zavítal v přestrojení Zeus. "Přijali jej ve svém domě, jali se svému hostu, jehož doprovázel Hermés, připravovat nejlepší jídlo, jaké si mohli dovolit, a již se chystali zabít svou jedinou husu, když v tom Zeus zasáhl. Byl dojat jejich vlídností a opravdovou zbožností, a o to více, že mezi ostatními obyvateli v kraji nenalezl nic než krutost a zvyk zahrnovat bohy výčitkami a opovržením. Aby jejich chování potrestal, rozhodl se seslat na zemi ničivou potopu, avšak stařičké dobré manžele Filemóna a Baukidu před ní zachránil a nevídaným způsobem je odměnil. ... a vyslyšel jejich modlitbu, aby zemřeli současně. Když je po mnoha letech přemohla smrt, proměnili se ve dva stromy, dub a lípu, které tam pak bok po boku rostly." (Kdo je kdo v mytologii - Alexandr S. Murray) Tento mýtus je pro nás velmi zajímavý. Seslání potopy jako trestu "za nezbožnost" a primitivní pohanské prvky legendy nám určují datování kořenů příběhu hluboko do minulosti. Pro nás je nyní mnohem podstatnější právě pojetí přeměny partnerů - muž a žena = dub a lípa. Tento mýtus nám dává oprávnění tvrdit, že staří Italikové pojímali ve svém mýtu nebo v celé mytologii dub jako mužský prvek a lípu jako prvek ženský. Potvrzuje to zde nastíněnou teorii o celoevropském pojetí dubu a lípy a jejich významných duchovních rozměrech.

Další národy

• Baltové, Baltoslované - Lotyšsko: Jako jeden z důkazů hovoří příklad národních symbolů Lotyšska, mezi které patří jako lotyšské národní stromy lípa (Tilia cordata; lotyšsky; liepa) a dub (Quercus robur; lotyšsky: ozols). Citace: "Dub a lípa jsou charakteristické prvky lotyšské krajiny. Oba stromy se dosud široce využívají pro lékařské účely. Jak z lipových květů, tak z dubových kůr se připravují léčivé nálevy. Lotyšské dainy (lidové písně), které obsahují dávné představy národa o etice a morálce, se o lípě a o dubu zmiňují nejčastěji." To hovoří jasně - Lotyši patří do skupiny Baltských národů (nebo jsou považováni za tzv. Baltoslovany [Abeceda národů, Zdeněk Wolf]). Formování lotyšského národa pochází z přelomu 16.-17.století a je jasné, že pokud lípu jako národní symbol "má na svědomí" slovanský živel, musel jej vnést už během formování Lotyšského národa. Nemůže obstát ani tvrzení, že lípa se do Lotyšska dostala až během "socialistické rusifikace" během sovětském okupace (po roce 1945). To lze jednoznačně vyloučit, protože lípa je symbolem trvalým (viz. lotyšské dainy - lidové písně) a ty se tvořily na venkově, který nebyl nikdy rusifikován. Citace: "zejména na venkově si uchovali Lotyši silnou a živoucí kulturu" (Encyklopedie Zeměpis světa, G. Batemen, V. Eganová). Vypadá to spíše na mnohem starší tradici - dub i lípa pocházejí z mnohem starší doby, než je samotné formování svébytného Lotyšského národa. Germanizační tlaky (Vikingové, křižáci) či slovanské tlaky (Velkoruské, bolševici) neměly na tyto symboly zřejmě žádný vliv. Formovaný národ našel řešení v tom, že si uchoval jako národní strom jak dub tak i lípu.  Lípa se ve střední Evropě vyhoupla nad dub především a jedině jako protiklad velkoněmeckému tlaku. Taková potřeba v Lotyšsku nebyla, neboť germanizační tlak byl naprosto srovnatelný s ruským.
• U Germánů byl dub zasvěcen bohu Donarovi (nebo-li Odinovi).
• O uctívání dubu od Keltů se není třeba příliš rozepisovat. Informace o uctívání lípy však chybí. Proti lípě hovoří také irský ogham /irské písmo/, kdy je každému písmu přiřazen nějaký významný rostlinný druh, ale lípa (přestože je vyjmenováno 25 botanických druhů) je vynechána!
• Finsko - zde se traduje pověst o Jumalovu stromu, což byl dub zasazený ve Finsku (kde normálně neroste). Pověst hovoří o dubu, který přeci jen ve finské půdě vyrostl a to tak, že zakryl oblohu a musel být poražen. Dub ve finské mytologii největší pravděpodobností souvisí s expanzí Vikingů a varjagů na finské území a je jedním z prvků, jež Finové z tohoto pramene přejali.
• Řecko-Řím: Když chtěl Zeus (Iupiter) něco sdělit svým kněžím, "zašuměl ve větvích posvátného dubu vítr. U kořenů (posvátného) dubu tryskal pramen a v koruně odpočívali posvátní holubi." (Předpokládá se, že dubový kult vztažený na Zeuse vychází z "nesmírně dávných dob" z "primitivního náboženství Italiků". Což potvrzuje i pramen - jehož uctívání je pro evropská primitivní náboženství typické.
• Baskové jsou perfektní skupinou, která by nám mohla srovnávací metodou říci velmi hodně. Bohužel v tomto směru se mi (přes veškerou snahu) doposud nepodařilo zjistit nic konkrétního. (Pokud to samo o sobě není podstatnou informací !?)

  Doplňující zajímavosti

  • Lípa slovanská: Národní spolek (1948-49) radikálně demokratický (informace o Lípě Slovanské)
  • Lípa v rukopisech: Rukopisy Královédvorský a zelenohorský
  • Léčivé lípy jsou především "slovanské" domácí lípy T.cordata a T. platyphyllos a nikoliv dovezené (T.americana ap.) 

   

  Rod Tilia L. - lípa

  Lípa není, jak víme jenom národním symbolem, ale také medonosným stromem, který má mnoho dalších pozitivních vlastností. Přes veškerou historii by se nemělo zapomenout na taxonomii, protože by byla ostuda, vysadit někde na počest Slovanů lípu dovezenou z Ameriky.

  Víceleté, listy opadavé, na větvích dvouřadé střídavé, nedělené, srdčité nebo na bázi uťaté, pilovité nebo zubaté, špičaté, palisty malé opadavé; květenství v dlouze stopkatých vrcholících, žlutavé nebo bělavé, vonné, listen blanitý, podlouhlý, k stopce květenství přirostlý a s ním opadavý. Květenství oboupohlavné, pravidelné pětičetné , androeceum (soubor tyčinek) obsahuje až 80 tyčinek, volné nebo nitkami srostlé v 5 svazečků, gynoeceum (pestík) pětipouzdrý, nažka tvrdá – oříšek s 1-3 semeny. Děloha dlanitě laločnatá.
  Všechny druhy se mezi sebou  plodně kříží a kříženci, často popisovaní jako druhy, se běžně vysazují i v parcích a spontánně se šíří ve volné přírodě; pěstuje se též mnoho cizích druhů, které se druhotně šíří i v křížencích s druhy domácími.

  Druh - Tilia platophyllos Scop. - lípa velkolistá

  Popis
  Strom až 40 metrů vysoký, větve rozkladité. 
  Listy: Listy široce až okrouhle vejčité, 3-12 cm velké, na bázi srdčité. pravidelně ostře, ale ne osinkatě pilovité, náhle zašpičatělé, na líci pýřité nebo lysé, na rubu světle zelené a zvláště na žilnatině pýřité. žilky 3° vynikl, souběžné, řapík 2-5 cm, pýřitý.
  Květenství: visuté, 3 (2-5) květů, listen 5-12 cm, květy žlutavě bílé. Corolla (koruna květní) - 8 mm, androeceum (soubor tyčinek) - 30-40 ks.
  Plody: kulovité nebo hruškovité, 8-10 mm, silně 5žebré, plstnaté, oplodí dřevnaté.

  Druh - Tilia cordata Miller. - lípa malolistá

  Popis
  Strom, zřídka keř až 30 metrů vysoký, koruna široká, rozkladitá. Mladé větévky lysé.
  Listy: Řapíky listů 1-4 cm, lysé, čepele nesouměrně okrouhle srdčité, 3-6(-9) x 3-7 cm, na bázi srdčité, jemně pilované, náhle zašpičatělé, lysé, jen na rubu v paždí žilek rezavě hnědě chlupaté, žilky 3° nezřetelné
  Květenství: Vrcholík s 5-11 ((3-16) květy, přímý, ve třetině až polovině s čárkovitě jazykovitým listenem. Corolla (koruna květní) - žlutavě bílá
  Plody: tenkostěnné, kulovité, v průměru 6 mm, slabě brázdité.

  Výskyt
  Světlé smíšené lesy dubohabrové, lužní a svahové lesy. Půdy vlhké i vysychavé, zásadité, často vápenaté, humózní, kamenité i hlinité. V teplejších krajích hojná, jinde roztroušená, často sázená.

  Druh - Tilia vulgaris Hayne. - lípa obecná

  Je možné, že se jedná o křížence (hybrida) druhů T. platophyllum a T. cordata. 

  Popis:
  Větévky: mladé větévky lysé.  
  Listy: čepele 6-10 cm velké, široce vejčité, na bázi šikmo srdčité až skoro uťaté, pilovité, krátce zašpičatělé, na líci tmavozelené, na rubu bledší, po obou stranách lysé, jen na rubu v paždí žilek rezavě hnědě chlupaté, žilky 3° sotva patrné nebo nevyniklé
  Květenství: Vrcholíky nicí, 4-10 květů
  Plody: Nažky široce vejčité, v průměru 8 mm.

  KLÍČ k určování druhů rodu Tilia sp. v České a Slovenské republice

  1a    Listy na rubu lysé nebo pýřité, s chlupy jednoduchými
      2a    Plody vynikle žebernaté
          3a    Listy na rubu pýřité: Tilia platophyllos (Lípa velkolistá)
          3a    Listy na rubu lysé, jen v paždí žilek se svazečky chlupů
              4a    Listy pilovité, zuby špičaté, bez osinek:  Tilia platophylos (Lípa velkolistá)
              4b    Listy osinkatě pilovité:  Tilia caucasica (Lípa kavkazská)
      2b    Plody hladké nebo nezřetelně žebernaté
          5a    Květenství přímé, žilky 3° na rubu listu nevyniklé Tilia cordata (Lípa srdčitá)
          5b    Květenství visuté
              6a    Listy velké, 10-20x8-15 cm, náhle zašpičatělé, osinkatě pilovité, květy +/- 15 mm v průměru: T. americana
              6b    Listy menší, nanejvýš 10 cm, špičaté, ale ne osinkatě pilovité
                  7a    Plody kulovité, zaoblené:  Tilia vulgaris (Lípa obecná)
                  7b    Plody zašpičatělé: Tilia euchlora (Lípa zelená) 
  2b    Listy na rubu hvězdicovitě chlupaté, bíle plstnaté nebo zelené
      8a    Listy na rubu chlupaté, ale ne bíle plstnaté: Tilia rubra (Lípa červená)
      8a    Listy na rubu hvězdicovitě bíle plstnaté 
          9a    Větévky i řapíky lysé: Tilia heterophylla (Lípa různolistá)
          9b    Větévky i řapíky pýřité až plstnaté
              10a    Řapíky kratší než půl čepele, plody slabě 5žebré: T. tomentosa (L. stříbrná), T.manshurica (L.mandžuská)
              10a    Řapíky delší než půl čepele, plody s 5 rýhami: T. petiolaris (L. řapíkatá),  Tilia heterophylla (Lípa různolistá)*

  * platí pokud jsou větévky nápadně dlouze visuté

  Připraveno podle: Nová květena ČSSR, Prof. Doc. Josef Dostál, Academia Praha 1989