Příprava materiálů bělením, mořením a ustálováním je stejně důležitá jako samotý barvící proces. Vynecháním některých dílčích kroků se můžeme dočkat různých výsledků - zpravidla ne zrovna žádaných. Nemořené a nebělené textilie se totiž barví mnohem hůře než mořené a bělené.
BĚLENÍ A SRÁŽENÍ MATERIÁLŮ
Všechny textilní vlákna přírodního původu procházejí svým složitým
výrobním procesem. Už hned napočátku materiály máčíme, zbavujeme
nečistot a jedním z konečných procesů je odmašťování (u vlny) a bělení
(u lnu, konopí, kopřivy).
Vlna se čistí máčením v tekoucí studené vodě - tím se odstraní
lanolin a vlna se zároveň vybělí. Taková vlna mnohem lépe přijímá a
fixuje barvivo.
K nám už se zpravidla dostává vlna bělená (osobně si pořizuji mírně
nažloutlou vlnu přímo z přádelny - tedy takovou, která se nejvíce
podobá vlně z domácí produkce. Len a konopí se naopak opakovaně máčí a
bělí na přímém slunečním svitu. Ani ne tak kvůli barvy, ale pro
celkovému zjemnění látky.
U lněných látek je to dnes při získávání mnohem horší, neboť tu již
dostaneme na stůl konečný produkt. Osobně doporučuji kupovat na barvení
bělený len a režný používat na nebarvené textilie. I tak plátno před
barvením vyperte v pračce (vyvářka na 90°C zároveň materiál požadovaně
srazí). Vyprané plátno následně propláchněte. Tím se zbavíte větší
části nežádoucích chemikálií, které v látce dosud mohly být a mohly
bránit fixaci barviva.
MOŘENÍ
Moření primárně slouží k před-přípravě barveného materiálu. Mořidla
usnadňují barvě proniknutí do materiálů i zlepšují následnou fixaci
(trvanlivost) barev. Každé mořidlo také navíc ovlivňuje výslednou barvu
svým složením (zesvětlí, ztmaví apod.), takže ve stejném nálevu (s
použitím různých mořidel) vytvoříme i několik odstínů barev. Délka
moření a množství mořidla je také rozdílné podle druhu barveného
materiálu.
Přestože jde praktikovat barvení a moření vjednom, osobně jej (hlavně
při začátcích) nedoporučuji. Snad jen u vlny a silných barev (kde se
ovšem často obejdete úplně bez mořidla) je možné mořidlo přidávat
rovnou do barvící lázně.
Vlákna rostlinného původu:
Obecně platí, že barvení vláken rostlinného původu (len,
konopí, kopřiva) jde mnohem a mnohem hůře. Pokud máte režný (nebělený)
materiál, bude hodnější jej ponechat na ty textilní doplňky, které
nebudou vyžadovat sytost barev nebo zůstávají v režné podobě (např.
onuce či prostý šat). Věřte, že za tu námahu to nestojí.
Pokud máte bělený len (bělenou konopnou nebo kopřivovou látku
seženete mnohem hůře) můžete se pustit do barvení. Vždy dodržujte
zásadu mořit barvenou textilii předem a následně ji usušte!
Recepty na len je možné vztáhnout i na kopřivové a konopné tkaniny.
Po několika letech zkušeností mohu konstatovat, že neexistuje stejný
materiál (len) a každý druh lněné látky vyžaduje všechny pokusy a testy
opakovat.
Pokud barvíte len nebo konopí, barvěte zásadně na 90% s mechanickým
mícháním (v pračce). Jinak nedosáhnete dobrých výsledků.
Vlákna živočišného původu:
Vlna se barví velmi snadno (stejně jako hedvábí (pokud se
nejedná o zbytkové hedvábí z okrajů zámotků). Vyvarujte se u těchto
materiálů vyšších teplot a tepelných šoků (např. rychlé ochlazení,
vložení do horké vody). Můžete tím materiály nenávratně poškodit
(zplstnatit).
Kosti, parohovina a dřevo:
Velmi lákavé je barvit (bělené) kosti a parohovinu. Obojí
chytá krásně barvu a a i při častějším používání nedochází k vyššímu
oděru barviva. Bohužel neexistují žádné archeologické důkazy pro
barvení těchto materiálů. Neexistují bohužel ani žádné etnografické
podobnosti.
Kůže:
Kůže se zpravidla nebarvila, neboť kůže je činěna v kyselé
břečce a barviva jsou zpravidla zásadité. Barva tedy na kůži příliš
nechytala (respektive se rychle vymočila). V rámci pokusů na
tříselněčiněnou kůži nechytne témeř nic a nebo to dlouho nevydrží. I
díky tomu známe jiné druhy zdobení boty: vypichováním či vyřezáváním
kůže, pošitím barvenými látkami, nabitím kovových součástí.
Kamenec
(Síran hlinito-draselný):
Na barvy:
Na světlé odstíny. Samotný nebarví.
Tip: Kamenec se dá koupit na našem Historickém tržišti.
Přírodní dostupnost: Kamenec je relativně běžně v přírodě dostupný. Otázkou je v jaké
formě (zda krystalické?). Např. u Chomutova je kamencové jezero
Kamenčák, kde se kamenec dříve těžil.
Historická dostupnost: Kamenec je používán jako
smáčedlo už od starověku. Plinius
Starší jej například zmiňuje ve svém Přírodopise (okolo 7 n.l.) a
nejstarší zmínka z našeho území je z obchodování na
Týnském dvoře (1344). Další zmínka
o použití ve výrobě je z roku 1352 z přednášky na Karlově universitě.
Není žádný předpoklad, že by Slované kamenec neznali a nepoužívali. K
barvení je totiž kamenec základní nezbytnou surovinou.
Len: |
Na 100gr
lnu dáme 4 polévkové lžíce skalice a 1/2 lžíce sody. |
|
Vložíme
do 18l vody a přivedeme do varu, rozmícháme. Vložíme len. |
|
Necháme
stát 24 hodin. |
|
Len
vymácháme a usušíme. |
|
|
Vlna: |
Na 100gr
lnu dáme 1 a 3/4 polévkovou lžíci skalice a 1 1/2 lžíce vinného kamene. |
|
Vlnu
vložíme do 18l vody a rozmícháme vinný kámen a následně kamenec.
Přivedeme lázeň k varu a vaříme 60 minut. |
|
Necháme
lázeň pomalu vychladnout a necháme odstát 12 hodin. |
|
Vlnu
vymácháme a usušíme. |
Modrá
skalice (síran měďnatý):
Na barvy: Obecně na modré a zelené
barvy. Samotná barví zeleno-modře.
Varování: Jedovatý!
Výroba: Necháme reagovat kousky mědi v kyselém
nálevu (voda : ocet; v poměru 2:1). Necháme oxidovat v uzavřené nádobě
nejméně 7-14 dní, vzniklý modrý nálev použijeme jako mořidlo.
Tip: Skalice se dá koupit na
našem
Historickém tržišti.
Přírodní dostupnost: Modrá skalice je relativně
běžně v přírodě dostupná. Jde o produkty rozpadu či zvětrávání
minerálů, v nálezech i jako naplaveniny.
Historická dostupnost: U nás je skalice modrá
zmiňována mezi zbožím, se kterým se obchodovalo na Týnském dvoře
(1344).
Další zmínka o použití ve výrobě je z roku 1352 z přednášky na Karlově
universitě. V okolních zemích se skalice k barvení
používala po celý RS a je tedy jasný předpoklad, že i u našich Slovanů
byla známá.
Len: |
Na 100gr
lnu dáme 1 polévkovou lžíci skalice a 40ml octa. |
|
Vložíme
do 10l vody a přivedeme do varu, rozmícháme. Vložíme len a vaříme 30
minut. |
|
Necháme
odstát 2 hodiny. |
|
Len
vymácháme a usušíme. |
|
|
Vlna: |
Na 100gr
lnu dáme 1/2 polévkové lžíce skalice a 8 lžic octa. |
|
Vlnu
vložíme do 10l vody a rozmícháme skalici i ocet. Přivedeme lázeň k varu
a vaříme 60 minut. |
|
Necháme
lázeň pomalu vychladnout a necháme odstát 12 hodin. |
|
Vlnu
vymácháme a usušíme. |
Zelená skalice (Síran železnatý):
Na barvy: Na temné odstíny.
Varování: Pozor zhoršuje kvalitu materiálů
živočišného původu! Jedovatý!
Tip: Skalice se dá koupit na
našem
Historickém tržišti.
Výroba: Necháme reagovat kousky železa (ideálně už
narezlého) v kyselém nálevu (voda, ocet; v poměru 2:1). Necháme
oxidovat v uzavřené nádobě nejméně 14 dní, vzniklý nálev použijeme jako
mořidlo.
Přírodní dostupnost: Zelená skalice je relativně
běžně v přírodě dostupná. Jde o produkty rozpadu či zvětrávání
minerálů, v nálezech i jako naplaveniny.
Historická dostupnost: U nás je skalice modrá
zmiňována mezi zbožím, se kterým se obchodovalo na Týnském dvoře
(1344). V okolních zemích se skalice zelená používala v RS
např. na výrobu inkoustu a je tedy předpoklad, že minimálně po přijetí
křesťanství na VM byla u našich Slovanů známá. K barvení ji ovšem téměř
nevyužijete a není s ní třeba zas až tolik experimentovat.
Len: |
Na 100gr
lnu dáme 1/2 polévkové lžíce skalice. |
|
Vložíme
do 10l vody a přivedeme do varu, rozmícháme. Vložíme len a vaříme 30
minut. |
|
Necháme
odstát 2 hodiny. |
|
Len
vymácháme a usušíme. |
|
|
Vlna: |
Na 100gr
lnu dáme 1/2 polévkové lžíce skalice. |
|
Vlnu
vložíme do 10l vody a rozmícháme skalici. Přivedeme lázeň k varu a
vaříme 60 minut. |
|
Necháme
lázeň pomalu vychladnout a necháme odstát 12 hodin. |
|
Vlnu
vymácháme a usušíme. |
Tanin:
Na barvy: Na tlumené odstíny žluté, červené a
temnější hnědou. Samotný barví hnědě.
Tip: Vezmeme dubovou kůru či duběnky (100gr),
rozdrtíme je a macerujeme 30 minut v 10l vody při mírném varu
(ideálnější je vše nechat 2-3 měsíce odležet). Přefiltrujeme a tím
získáme roztok taninu. Z kůry získáte větší množství, ale duběnky jsou
na výrobu taninu kvalitnější. Duběnky se dají koupit na našem
Historickém tržišti.
Historická dostupnost: V okolních zemích se skalice
zelená používala v RS např. na výrobu inkoustu a je tedy jasný
předpoklad, že minimálně po přijetí křesťanství na VM byla u našich
Slovanů známá.K barvení ji ovšem téměř nevyužijete a není s ní třeba
zas až tolik experimentovat.
Len: |
Vyrobíme
10l roztoku ze 100gr kůry či duběnek |
|
Vložíme
500gr lnu na 24-48 hodin. |
|
Len
vymácháme a usušíme. |
|
|
Vlna: |
Vyrobíme
10l roztoku ze 100gr kůry či duběnek |
|
Vložíme
700gr lnu na 24 hodin. |
|
Vlnu
vymácháme a usušíme. |
SMÁČEDLA:
Kromě mořidel se do lázně přidávají také smáčedla
(ocet, soda), které podle potřeby změkčují vodu, ustalují pH a umožňují
tak lepší barvení. Při různém pH můžeme dosáhnout i více barev (
např. z lišejníků, které poskytují barvivo orcein).
Vinný kámen: Hydrogenvinan
draselný je krystalický zákal (draselné soli kyseliny vinné), který se
ve víně vysráží ve formě jemného sedimentu. Více zde: 1;
2.
- Historická dostupnost: Víno bylo
Slovanům
dostupné, využití vinného kamene známe ze středověku jako přísadu např.
při výrobě inkoustu.
- Moderní dostupnost: Dá se sehnat jako E
336
(vinany draselné – hydrogenvinan draselný, vinan draselný)
- Tip: Vinný kámen se
dá koupit na našem
Historickém tržišti.
Soda: Pomáhá
změkčovat vodu.
Soda pro barvení se
dá koupit na našem
Historickém tržišti.
Ocet: Snižuje pH.
Ocet byl známý po celý starověk i v raném středověku u Slovanů.
V druhém dílu jsme se již posunuli k výběru a
předpřípravě materiálu. Třetí díl je věnován zdrojům barviva.