Nová možnost Metodějova hrobu

Generace historiků hledaly Weligrad, ústředí moci Velké Moravy devátého století podle písemných památek. Když V. Hrubý objevil v roce 1947 první velkomoravskou kamennou stavbu a další byly nalezeny v Pohansku u Břeclavi a Valech u Mikulčic, vzniklo velké nadšení. Očekávalo se, že nepochybné důkazy o místě hlavního města i katedrálního chrámu podají archeologové. Názory na možné ústředí Mojmírovců postupně polarizovaly mezi zastánci Starého Města a Valů u Mikulčic.

1. Slepá ulička.

obr.1.: Porovnání velikosti známých pevností.

Vzájemná kritičnost měla také své klady. Odhalila slabiny obou míst. Komplexní hodnocení žádného z těchto míst není v souladu s písemnými památkami (237). Velehrad, sídlo Rostislava, popisovali letopisci jako velké město, větší než Nitra (7). Ta podle archeologického výzkumu měla více než 50 ha mohutnou hradbou opevněné plochy, tisíce hrobů, množství keramických pecí a známek výrobních objektů. Byla to skutečně aglomerace městského typu (18,19). Vedle toho je pouhých 8.5 ha Valů u Mikulčic příliš málo na město (41). Také Staré Město se svými 30 ha nebyla významnější lokalita než Nitra (obr. 1). Archeologicky zde byla prozkoumána konstrukce opevnění. Hliněné náspy zpevněné kůly (10,11,12). Tato palisáda byla neúplná a spoléhala na vodní a bažinaté plochy. Nemohla to být nevýslovná a nedobytná hradba Rostislavova města, která udivovala souvěké letopisce. Další rozpaky způsobuje datování obou těchto lokalit. Písemné prameny popisují Velehrad v první polovině devátého století jako velmi staré, doslova antické město (4,5,6). Zatím co Nitra má prokázanou kontinuitu od počátku slovanského osídlení, zejména bohatou keramikou pražského typu, Valy u Mikulčic a Staré Město (17) jsou mladší. Písemné prameny informují také o tom, že sídlo Rostislava mělo nějaký výjimečný vzhled. Bylo prý nepodobné všem ostatním i nejstarším od doby antiky známým (4).

obr.2.: Oblast nálezů největších pevností, zbraní a šperků.

Obě navrhované lokality nemají nějakou zvláštní podobu. Pokusy vysvětlit nějak tyto nesrovnalosti vedly k názorům, které řečeno slovy historika L. E. Havlíka mají blíže k novým legendám, než k historické pravdě o Moravě (1). Domnívám se, že profesionální archeologické skupiny zejména Mikulčic a Starého Města se nekriticky snaží potlačit názor, že by ústředí Velké Moravy mohlo být jinde. Jedno je však vcelku nesporné. Širší území, vymezené nálezy největších známých pevností Velké Moravy (10, 13, 17, 27, 120), nálezy největšího počtu mečů, zlatých a stříbrných šperků, největších mohylových pohřebišť a atributů jezdeckých družin tvoří oblast ústředí moci. V tomto území lze právem Velehrad hledat (obr. 2).

Pokusili jsme se je najít podle popisu cesty na Velehrad, který nám zanechali perští kupci. Postupovali jsme podle jejich návodu a jednotlivé orientační body a většinu území předpokládaného ústředí moci jsme prozkoumali pozemním průzkumem a metodou letecké archeologie.

2. Hledání Velehradu podle popisu cesty perských kupců.

obr.3.: Orientační body cesty jsou označeny čísly: 1 = překročení řeky Tisy 2 = dosažení Dunaje u Vácova 3 = po deseti dnech (200 km) příchod na břeh řeky Moravy (?) 4. Další území bylo rovinaté a lesnaté. Svatopluk sídlil uprostřed (5). Poblíž byly kultovní pahrbky (6).

Asi v letech 912 až 923 vzniklo dílo připisované Abú Omar ibn Rustovi z Isfahánu "Kniha vzácných drahokamů". Zachoval se jediný exemplář (3), který se nachází v British Museum (sign Add 23478). Popis cesty na trhy Svatoplukova města je stručný, ale poměrně přesný. Pro nás má význam hlavně úsek od překročení řeky Tisy k Velehradu: …"a další řeka je Ister", tedy Dunaj. Ten nepřekročili, ale uvedli, že na druhém břehu jsou Uhrové. Tomu odpovídá Vácovské ohbí Dunaje. Na tomto místě se také dostali na nejstarší známou evropskou komunikaci, sledovatelnou depoty bronzů až k brodu přes řeku Moravu u Hodonína. Byla to spojnice nalezišť mědi v dolním Podunají s nalezištěm cínu v Čechách, jak prokázaly spektrální analýzy bronzových hřiven. Podle jejich nálezů zrekonstruoval trasu cesty Janšák (23). Protože soutok Moravy s Dunajem u Bratislavy byl (a dodnes je) neprůchodný, používala tento úsek také dálková cesta z Byzance do západní Evropy, „Via Magna“. Asi v polovině cesty míjeli Nitru. I to nám zapsali: …"Na počátku území Slovanů je město zvané Váb Nít“. Denní trasy odhadují odborníci na 20 km. Cílem byla „hora ze které vytéká voda….a kté hoře je cesta deset dní členitým územím bez (jiných) cest.“ Po 200 km skutečně dosáhli moravní řečiště u Hodonína. Následující text má důležité upřesnění: „..Další území je rovinaté a lesnaté a oni žijí ponejvíce v těchto lesích…. Uprostřed tohoto území Slovanů je sídlo Svatoplukovo.... Cílová oblast je tedy shodná sjádrem moci. Nejvyšší bod ve středu roviny mezi řekami Moravou a Kyjovkou je vyvýšenina Náklo (obr. 3).

Kupecká trasa musela překonat řečiště Moravy. Pokusili jsme se místo brodu najít metodou letecké archeologie. Na povrchu obilních lánů se často objevují siluety objektů, ukrytých pod zemí. Různý obsah živin ovlivňuje zabarvení stébel a rychlost růstu i dozrávání. Tyto kresby se však objevují jen při zasetí vhodné plodiny, správném stadiu zrání, z vhodné výšky a za správného osvětlení. Sledovanou plochu je proto nutné snímkovat dlouhodobě a čekat, až se objeví výrazné siluety objektů. Často trvá několik let, než zemědělci zasejí vhodnou plodinu. Proto se klasická i ultralehká letadla ukázala jako nákladná a neoperativní. Nejlépe se osvědčily lehké, radiem řízené modely poháněné elektromotorem. Mohou operovat v malé výšce, neomezují je letové předpisy, ani blízkost hranic. Jsou kdykoliv připraveny k použití. Startují z ruky a přistanou i na malé ploše. Jsou tiché a bezpečné. Nevadí jim terénní překážky, vysoké stromy ani sloupy, věže a komíny. Snímky z digitálních fotoaparátů jsou levné lze je vyhodnotit okamžitě po přistání. Zařízení, které zkonstruoval a řídil amatérský letecký modelář K. Galatík z MK Otrokovice nám umožnilo systematický průzkum zájmového území. Významné nálezy jsme vždy ještě snímkovali na klasický film, neboť fotografie mají vyšší rozlišení a umožňují zvětšeniny detailů.

3. Kde brodila kupecká cesta moravní řečiště?

obr.4.: Letecký snímek v IR spektru. Zachytil trasu pochodu směrem k Náklu?

Snímkovali jsme celou moravní nivu od Mikulčic po Bzenec. Předpokládali jsme, že zbytky po staletí pokládaných dřevin pro zpevnění bažinatých úseků trasy cesty vytvořily v půdě velké množství organických látek, které výrazně ovlivní barvu porostu. Skutečně jsme místo brodu našli. Přímková trasa, kolmá na všechny ramena moravního řečiště byla nalezena na nejužším místě (obr. 4). Tam, kde se u Sudoměřic předhůří Bílých Karpat blíží k protějšímu břehu u Rohatce na vzdálenost jen asi 3 km. V infračerveném spektru se projevuje obsah vody jako tmavší odstín modré. Proto je na snímku vidět i mělká část vodního brodu přes hlavní řečiště Moravy zvané Tečelec. Trasa směřuje přesně k nejvyššímu bodu, vrcholu zvanému Náklo (265 m/ n m) podél toku Růdníček, který na tomto vrcholu pramení.

4. Brod měl na obou březích velká tábořiště.

obr.5.: Zobrazení trasy brodu a obou tábořišť.

Na obou březích moravní nivy, u obce Sudoměřice a Rohatec byla objevena rozsáhlá tábořiště se stovkami ohnišť, pícek a malých výrobních objektů (obr. 5) Datování pozemním sběrem keramických střepů ukázalo, že kupecké karavany tu tábořily od samých počátků doby železné až po13. století. Tábořiště u Sudoměřic odkryla také výstavba silničního obchvatu budovaná v roce 2005 a potvrdila datování. Tábořiště u Rohatce na trati zvané Kerchůvky má také zachovanou velkou studnu, zvanou Habánské oko.

 

5. Velký výrobní areál.

Letecké snímky podél další trasy k Náklu ukázaly překvapivě velké množství železářských pecí. Jejich počet podél potoku Růdníček od Rohatce k Náklu přesahuje desítky tisíc. Letecká prospekce doplněna povrchovým sběrem, ukázala, že lokalita povodí Ratíškovického potoka v délce asi 6 km měla mimořádnou koncentraci železářských, ale i jiných, zejména sklářských a keramických pecí (obr. 6). Archeologové i historici soudí, že budování sídlisek závislých hutníků, kovářů a výrobců keramických nádob souviselo až s budováním městských aglomerací. Důvodem byla velká poptávka po výrobcích ze železa na místních trzích. Nejstarší státní útvary se také staly velkými odběrateli zbraní. Proto hutě významně podporují možnost mocenského ústředí v okolí Nákla. Skutečnost, že zde po staletí pracovalo velké výrobní středisko, dosvědčuje okolní krajina. Velká spotřeba dřeva pro tuto výrobu může vysvětlit proč zde ve středověku vznikla písečná poušť, zvané Moravská Sahara. Zalesnil ji až v19. století strážnický lesník Bechtel. Na polích v místech siluet objektů nacházené železářské strusky, skleněné slitky, zbytky konstrukcí pecí, keramické střepy i celé nádoby dosvědčují velkou škálu dalších řemeslných výrob. Keramické střepy umožňují datovat období, kdy byly tyto objekty funkční. Ukazuje se, že zde pracovali Keltové, Germáni i Slované. Slovany dokládá nejen množství keramických střepů, ale také zkoumané velkomoravské hradiště „Křivda“ u Růdníku, které překvapilo velkým množstvím železných předmětů. Zbytky rudy v nacházených struskách dokládají velmi kvalitní železnou rudu, především limonit a hematit. Ten se těžil u Kyjova ve slepencích ždánicko-hustopečského souvrství. U Stražovic na vrcholu Babí lom u Kyjova jsou pozůstatky rozsáhlé důlní činnosti a také největší velkomoravský mohylník. Erosí splavované valouny limonitu i hematitu se nachází také v sedimentech na úpatí Nákla v místě Růdník (obr. 7).

6. Velehrad ležel v propasti Nákla?

Zvláštnost polohy města pod úrovní povrchu země by mohla souhlasit s textem análů Fuldských o nepodobnosti všem ostatním známým (4). O bojovnících spících uvnitř hory, kteří přijdou na pomoc v době ohrožení, se zachovaly četné legendy. V Čechách je to hora Blaník (223), na Slovensku Sitno (166), na Moravě Čertroryj (Čentoryja) (224), v Polsku Črtoryj, v Bavorsku klade pod zem velké město (Sámovo?) legenda Mnichovského Neuhausenu (165). V okolí Nákla u Ždánic se váže tato pověst na horu Palánek (167), i když tam spíše bojovníci bohatě obdarovávali sličné děvy (za ošetření koní). Překvapivé je, že uvnitř Nákla se skrývá skutečně obrovská dutina (obr. 8). Má plochu asi 400 ha, bylo by to opravdu velké město. Geologické příčiny vzniku této přírodní kuriosity jsou dvě. Ohnisko tektonických poruch vzniklé nasouváním pohoří Bílých Karpat a Chříbů a tlaková ložiska uhlovodíků, která těmito zlomy pronikají z velkých hloubek. Písky s vodou pod hydraulickým tlakem pod nepropustnou vrstvou jílů. Postrach zdejších horníků lignitových dolů, nazývaný „lauksón“. Vyvýšenina Náklo je geologicky tzv. “bahenní sopka“. Při tektonických otřesech vymlely mohutné výrony vody na vrcholu kráter. Protržením jeho severní stěny vznikly přístupové rokle. Cíl cesty perských kupců. Velehrad, sídlo Svatoplukovo. Hora ze které vytéká voda. Celá oblast propastí i vrcholu Nákla byla v posledních asi 150 letech poddolována, neboť zde byly významné ložiska lignitu. Dnes je již vytěžen. V období mezi světovými válkami zakoupila kutací práva firma Baťa, která odtud vybudovala systém lanovek a železnice do Rohatce a plavební kanál až do Otrokovic. Podivné je, že publikované překlady textu perských kupců takovou zvláštnost, jako je město v kráteru, uložené pod povrchem země, nepopisují. Podrobný překlad popisu Velehradu od ibn Rusty publikovaný např. Havlíkem (1) zní takto: …Nejvznešenější a nejčelnější je mezi nimi ten, jemuž říkají vládce vládců a nazývají ho Svatopluk. Má větší moc než župan a župan je jeho zástupce. Tento král vlastní nejlepší koně a jeho pokrm se připravuje jen z kobylího mléka. Má dobrá, pevná a drahocenná brnění. Město ve kterém sídlí se nazývá Dž.r.wáb. V každém měsíci se v něm konají po tři dny trhy a při nich nakupují a prodávají. V jejich zemi je tak tuhá zima, že si lidé musí vykopat obydlí pod zemí, která přikryjí střechou ze dřeva… (dále pokračuje popis sauny:...vejdou dovnitř… rozdělají oheň …svléknou si šaty a zůstávají v tomto bydlí až do jara…). Pokusili jsme se zjistit doslovně přesný překlad této pasáže. Reprodukce originálního textu vydal Hrbek v Magnae Moraviae Fontes Historici III. Text je psán spisovným jazykem Koránu, který má přesné slovníky. Znalec tohoto jazyka, Dr. Chálíf Bahbouh (2) z arabského nakladatelství v Praze, nám přeložil postupně všechna slova textu včetně synonym (obr. 9). Výsledek nás překvapil. Velehrad byl místem vlády Svatopluka a byl hluboko pod zemským povrchem. Mylnou vokalizací a kompilací byla tato pasáž překládána tak, že z Velkého hradu (velkoměsta) se stala tuhá zima. Město pod zemí bylo vysvětleno popisem sauny. Přesný překlad zní : Muži jejich jsou jak je to možné pod povrchem země a tomu udělali střechy ze dřeva. Kupují tam a prodávají a v jejich zemi vládne Velehrad, úplně vykopané město, v němž bydlí (chrwáb ?) a mají tam trhy každý měsíc tři dny, kromě toho co nadojí z mléka. A mají hradby výborné, nedobytné a vzácné. On se nazývá pán pánů, následník a proto král. Dobytek (velký) nemají, jen on má a jí z něho pokrmy. Ten, který prý je hlavou státu. Náčelníci ho nazývají Svatopluk. Hlavní město se nazývalo Weligrad. Svatoplukova záliba v pití kvašeného kobylího mléka, kumysu je nesmysl, vyplývající z kompilace výlučného vlastnictví velkého dobytka (nejen koní), a vyloučení mléka při měsíčních třídenních trzích (175). Velmi zajímavý je však důvod chybného překladu Velehradu na Velezimu. Text je psán bez vokálů. Výraz grad, město je psáno slovanským výrazem, tedy grad. Protože celý text postrádá (podle tehdejších pravidel) samohlásky, i zde se překladatel musel vypořádat s dodatečnou vokalizací. Měl tyto možnosti: GxRxD doplnit jako GaRD tj. zima, nebo GaRaD tj. kroupy. Další možnosti GRaD a GRD nemá v arabských slovnících význam. Překladatel tedy usoudil, že význam má pouze GaRD, tedy zima. Nepochopitelnou podzemní sídelní městskou lokalitu nahradil podle něho logicky se zimou související saunou, kterou barvitě vylíčil texty, které jsou zřejmě již jen jeho soukromá literární tvorba.

7. Pohřební pahrbky.

obr.10.: Pahrbek koty 218.

Další terénní zvláštností jsou dvě ložiska uhlovodíků na severním úpatí Nákla. Jsou zde podivné kuželovité pahrbky. Vznikly mohutnými erupcemi uhlovodíků a vody (obr.10). Geologicky jde o t. zv. „bahenní sopky“. Největší mají svá jména, na příklad Čertoprd, Kopec a podobně. Text ibn Rusty je zřejmě také popsal, jako kultovní místo, kde uctívají oheň a ukládají mrtvé v popelnicích: „...zemře-li někdo, spálí ho. Na druhý den po spálení uloží popel do nádoby a tu vynesou na pahrbek… po roce od úmrtí vezmou příbuzní 20 i více džbánků medoviny, shromáždí se na pahrbku a tam jedí a pijí a potom odejdou…a všichni uctívají oheň..." (1). Největší mohylovité útvary mají až 150 m průměr a výšku až 15 m. Plocha pahrbků i okolí vykazuje velké množství střepů, spálených kostí, dřeva a nachází se tu i kovové zlomky. V blízkosti je osada Vacenovice. Tam se při těžbě písku nacházelo množství lidských koster (54). Zvláštností byl nález kostry avarské princezny s lebkou deformovanou uměle do délky a bronzová litá zlacená plaketa boha vína zobdobí stěhování národů .

8. Královský palác?

Je velmi zajímavé, že na přístupových cestách jsou četné místní názvy, popisující pahrbky. (Rohatec, Rohov, Rohožník, Tři rohy, Cánov, Cunín, Trnov, Trnava). Další názvy jsou zvukomalebné a mohou souviset s erupcemi (Čertoprd, Bzinec, Střílky, Střelice, Kvasice, Buchlov, Hluk) Další jsou názvy místa probořeného, nebo ukrytého vrokli (Radějov, Propast, Vrádiště, Vracov, Čertoryj, Babidol, Vnorovy a podobně). Velmi zajímavý je nejstarší pečeť Vracova, která může dokonce zachycovat pohled na město uvnitř propasti Nákla, přístupné roklemi, chráněnými mohutnou branou. Jsou na ní tři konstrukce věžovitých staveb (obr. 11). Na střední výspě se vyskytuje zvláštní, cihelnou drť připomínající hornina, vystupující až na povrch. Může jít o pozůstatek obrovského požáru dřevěných konstrukcí smasivním uplatněním jílů, které se vypálily žárem až do struktury připomínající cihly. Vrstva je asi 45 až 65 cm silná a pokrývá plochu několika set m čtverečních. Její součástí je masivní vrstva popela a dřevěných oharků (obr 12). Místo je tak špatně přístupné, že zřejmě nebylo vůbec obděláváno a zůstala zachovaná zániková vrstva tohoto areálu.

9. Hledání katedrály pomocí letecké archeologie.

obr.13.: Silueta možné katedrály Metoděje?

Naftonosné ložisko severně od Nákla tři významné bahenní sopky. Může stím souviset název zaniklé osady Rohotří u Kyjova. Leteckou archeologií jsme našli velmi zajímavou siluetu stavby (obr. 13) na úpatí pahrbku, na mapě označeném kota 218. Sledovali jsme ji několik let, kdy zde byly porosty kukuřice, řepky a obilí. Objekt jsme snímali z výšek 50 až 200 m a kontrolními značkami určili jeho velikost. Byl neobvykle velký. Celý objekt na snímku byl zachycen až zvýška více než 150 m. Má tvar chrámové lodi dlouhé asi 55 m a široké 40 m široké. Podélná osa směřuje kvýchodu, kde je trojúhelníkové prodloužení (kněžiště?) dalších asi 25 m. Celková plocha by odpovídala více než 1600 m2, což by byla kapacita asi pro 3 – 4 tisíce lidí. Taková stavba nemá vsoučasných nálezech obdoby.

10. Byla to stavba chrámu?

Zdá se, že katedrální chrám na starobylém pohanském kultovním obětišti, nebyl přímo vsídelním městě Mojmírovců, ale někde poblíž. Svědčí o tom text Granum cathalogi preasulum Moraviae, ze 14. století (...Když byla ta země (Morava) poněkud uspořádána, následoval po blaženém Metodějovi vbiskupském úřadě jako první Jan, biskup Moravský a sídlil 25 let vchrámu sv. Petra u Veligradu, který byl kdysi metropolním sídlem... Tam vmíru zemřel. Vokolí siluety jsme našli zajímavé artefakty (obr. 14).

obr.14.: Nálezy vokolí siluety naznačují chrámovou stavbu.

Podle lidové tradice se zachovala ztohoto chrámu kamenná románská křtitelnice sletopočtem 1785 (tehdy se oslavovalo 900 let od smrti Metoděje). Dnes slouží jako podstavec kříže. Zajímavé jsou také tak zvané „Svatobořické opice“, o nichž lidová tradice soudí, že patřily pohanskému obětišti, které zbořil Svatopluk na příkaz sv. Metoděje. (Od jeho pokynu Svaťo zboř ty modly odvozuje tradice i název Svatobořic.) Podle zprávy zachycené sběratelkou folkloru, Bimkovou, se zde zastavovala ještě koncem 19. století poutní procesí do Šaštína, mělo to být místo starého poutního moravského chrámu. Upomíná to také památník, trojboký sloup, zvaný „František“. Na něm jsou tři kamenné barokní ikony. Jedna znich zobrazuje klerika skatedrou a atributy metropolitního arcibiskupa svelmi starobylým tvarem berly a lidská lebkou. Zaráží také nápis na sloupu , zřejmě latinská zkratka VM I. ( V(ae) M(ethodius) I (acet), tedy: Ó běda, Metoděj zde mrtev lež?) Možnost, že t.zv. Opice jsou pozůstatkem antického oltáře naznačuje nález hlavice antického sloupu a sošky boha obchodu Merkura). Nelze vyloučit ani možnost, že jde o místo popsané antickými autory, jako t.zv. Zázračný déšť Marka Aurelia (54, 219, 241, 119). Významný poutní chrám dokládá nález velkého pokladu stříbrných mincí zroku 1970. Byl rozebrána nálezci, zejména dětmi. Některé měly i několik pětilitrových lahví těchto mincí. Předpokládá se, že šlo u ukrytou chrámovou pokladnici, neboť to byly na tehdejší dobu nejmenší mince. Převažovaly stříbrné krejcary české, uherské a tyrolské ražby (1439-1490). Výjimečně se vyskytovaly i mince vyšší hodnoty (kremnický denár a pražský groš). Kzániku stavby chrámu a úkrytu pokladny zřejmě došlo po roce 1471 (nejstarší možné datum ražby mince Vladislava II.) a před rokem 1496 (úmrtí Matyáše Korvína, nejmladší mince nálezu). Zánik byl zřejmě násilný, neboť mimo chrámovou pokladnici ukryli také kultovní předměty, jak naznačuje vr. 2002 nalezený kultovní meč. Měl rukojeť zdobenou zlatem a stříbrem a čepel hadovitého tvaru, zhotoveného ve 13 - 14 století. Oba nálezy byla učiněné asi 2 km severozápadně, na břehu Kyjovky. To naznačuje směr útěku a podporuje možnost, že šlo u následek vpádu ze směru od Uher. Zřejmě v období útoku Matyáše Korvína na Moravu. V r. 1469 dobyl Veselí n/M a zaútočil i na Hodonín a Uherské Hradiště. Tehdy zaniklo na Hodonínsku mnoho obcí. Podporuje to i nález depotu uherských dukátů ztohoto období, (nález z roku 1927) vHodoníně. Korvín tehdy získal doživotně Moravu (1479 – 1490). Zvláštní je, že tato chrámová stavba by tedy měla přežít husitské války vnichž byl Velehradský klášter zničen. Při hledání písemných pramenů jsme našli zajímavé dokumenty o existenci utajeného plebána, který byl významným svědkem důležitých listin. Jeho místo působení de Seghat souviselo sMistřínem (na jehož katastru silueta chrámu leží). Na příklad rozhodčí listinou olomouckého biskupa Dětřicha z6.února 1286 byly uznány argumenty mistřínského plebána Wernhera na finanční ztrátu způsobenou vybudováním nové fary klášterem sv. Tomáše vBrně, který budovali vtěsném sousedství Mistřína (v Šardicích.). Rozhodnutí obsahuje příkaz udržení věčného mlčení (perpetuum silentium) o použitých argumentech. Tradici významného bývalého poutního chrámu vtomto místě i existenci velkého města (nazývaného Červené město) zachovali četní kronikáři okolí (Svatobořice, Vacenovice, Hodonín) i moravský kronikář V. Brandel. Také vdokumentu zroku 1222, týkající se kostela vPřítlukách a vydaný biskupem Robertem, svědčí plebáni podivínský, jarohněvický, vrbický a farář Albero de Shegat, vdalším dokumentu je Wicardus de Sheghat. Nelze zřejmě vyloučit i možnou souvislost tohoto místa s Kosmovým Secir Ecclesia.

11. Závěr.

Domníváme se, že zejména lokalita možného chrámu, jehož přesné souřadnice jsme určili pomocí navigačního systému GPS na místě Loc. 48^o59´06´´ N 17 ⁰ 07´26´´E a dalších míst jsou natolik zajímavé, že by bylo žádoucí provedení profesionálních výkopových archeologických sond. Narazili jsme však na neochotu českých profesionálních pracovišť. Zveřejnění naší hypotézy odmítla odborná redakce Akademie věd České republiky dokud nebude ověřena archeologickým průzkumem. Ministerstvo kultury ČR i Státní památkový ústav nám sdělili, že licenci na výzkum vtéto oblasti má pouze Archeologický ústav akademie věd. Ten provedení průzkumných sond odmítl. Vytvořila se tak administrativní smyčka, která znemožňuje ověření naší hypotézy a současně brání jejímu zveřejnění. Zaslali jsme proto stížnost ochránci lidských práv ČR. O. Motejl, který nám sdělil, že nemá nástroje, jimiž by mohl ovlivnit redakce odborných periodik, ani archeologický výzkum.

Doporučil využít práva svobody tisku a o nálezech informovat. Proto jsme využili internetové stránky www.wogastisburc. com a další možnosti amatérů.