Technologický postup činění kůží v době Velké Moravy

Jedná se o výňatek z článku ZPRACOVÁNÍ KŮŽE V OBDOBÍ VELKÉ MORAVY
Autoři: Jan Galatík, Ing. Antonín Galatík CSc.
(časopis Moravského muzea - Vědy společenské; 1981)

Na základě analýz, předpokládaných nástrojů a zkušeností z výroby usní lze s určitou přesností stanovit technologii, kterou v době Velké Moravy koželuzi používali. Stručně lze tuto technologii znázornit takto:

1. Stažení kůže, opracování rubové strany nožem, odstranění podkožního vaziva a zbytků masa.
2. Praní vodou, pravděpodobně tekoucí, odstranění nečistot, zbytků hnoje a krve.
3. Uvolnění vlasu buď mírným zapařením na hromadách nebo vápnem v jámách vyhloubených v zemi.
4. Odstranění vlasu, odchlupování nožem, vytlačení límcového pigmentu nožem tzv. "omykaní".
5. Praní vodou (tekoucí), odstranění nečistot, zbytků vlasů a pigmentů, popřípadě vápna, bylo-li použito k odchlupování.
6. Činění v jamách, tak, že kůže byly posypány solí a ukládány na sebe a proloženy vrstvou kůry se stromů (dubu, smrku, popřípadě jinou třísloviny obsahující kůrou). Vyplněná jáma byla zakryta dřevem a hlínou po zaplavení vodou. Postupně se vyluhovaly třísloviny a rozpustila sůl. Doba činění byla několik měsíců až jeden rok (u ovčích kůží a hověziny až 3 roky).
7. Vyčiněné usně byly vyjmuty z jámy, natřeny živočišnými tuky a zvolna usušeny do zavlhlého stavu. Usně mírně vlhké a vláčné byly měkčeny a rozpracovány na "hobze", tj. na měsíčkovitém železném nástroji, umístěném na asi 1 m vysokém podstavci. Přitom byly rozpracovány jednotlivá vlákna kolagenní struktury kůže, která při dalším sušení kůže již neztvrdla.
8. Kůže byly dále dosoušeny ve stínu, zvolna, až vyschly na normální vlhkost(asi 15% vody) a opět rozpracovány na "hobze".
9. Hotové usně byly apretovány nátěrem surovou zvířecí krví na líci. Tento postup nátěr byl zaschnutí několikrát opakován, až usně získaly čokoládově hnědou, mírně lesklou povrchovou úpravu líce.