Barvení IV. - barvící lázně

Posledním krokem v barvířském řemeslu je získání barviva a barvení samotné. Případně je někdy vhodná i následná fixace či doladění barev (např. domořením).
Po přečtení této zavěrečné části se již můžete plně pustit do vlastních pokusů.

BARVÍCÍ LÁZNĚ:

Speciální barvící lázně nyní prozatím vynecháme - týkaly se skutečně kvalitních barvířů a získání barvy někdy trvalo i 2 roky. Kdo by chtěl znát tyto postupy, nechť se obrátí na knihkupectví Grada a pořídí si knihu Barvíme pomocí rostlin od V. Bidlové.

Klasická barvící lázeň - PŘÍPRAVA:

1. Sklizeň: U některých rostlin se množství získaného barviva odvíjí od doby sklizně. U kůry a dřeva doporučuji sběr nejdříve od konce srpna. V jiných případech (např. listí) je to prakticky jedno.
2. Zpracování hmoty: Je velmi důležité co nejvíce rozmělnit zdroj, ze kterého se bude získávat barvivo (čím drobnější částečky - tím bude rychlejší uvolňování barvy). Takže sekat, drtit, krájet. (Takto upravený zdroj barvy se dá v mnoha případech i usušit; barvit se s ním dá i později).
3. Předmočení: Alespoň u větších částeček sušeného materiálu i některého čerstvého (jako je kůra) je vhodné zdroj barviva předem namočit na 24 hodin.
4. Vyvaření: Zpracovanou hmotu vyvaříme podle potřeby 20-60 minut. Pořádně scedíme, necháme vychladnout na teplotu lidského těla a můžeme vkládat látky či vřetena k barvení.

Nyní můžeme vkládat textilie určené pro barvení. Látky vkládáme pokud možno tak, aby se nikde nepřekládaly a přízi namotanou na motovidle.

1. Macerace:
   • Len, konopí, kopřiva: můžeme vařit 0,5 až 2 hodiny podle potřeby
   • Vlna: teplota by neměla přesáhnou 50-60˚C, při vyšších teplotách vlna lépe chytá barvu, ale zároveň i plstnatí
   • Hedvábí: teplota by neměla přesáhnou 50˚C neboť lesklé typy hedvábí ztrácejí svůj lesk.
   • Studená lázeň: je vhodná pro velmi kvalitní mohér, vlnu a hedvábí. Takovou lázeň necháváme odležet i 48 hodin.
   • Namáčení ve studené vodě; několikeré - s vychladnutím i bez, podle druhu barviva
2. Míchání: Během vyváření mícháme. Některé recepty mají velmi přesně stanoveno jak a kolik míchat. Obecně však postačí mírně promíchat co 15 minut, aby se barva nekoncentrovala na jednom místě.
3. Dokončení: Chladnutí materiálu musí u vlny (mohéru) probíhat pomalu, jinak dojde k jejímu poškození. U ostatních materiálů je to jedno.
4. Vymáchání: Zpravidla nechávám barvu nejdříve zaschnout a až následně ji proplachuji. Je však otázka nakolik se fixace barviva v látce zvýší. Případně tedy můžete proplachovat hned po vyjmutí z lázně.
5. Vysychání: provádíme zásadně ve stínu a ne na přímém slunci.

Barvící lázeň s mořidly:

Nálev z červce - je zde patrný rozdíl v nasycenosti barev mezi různými materiály. Vlevo nahoře a dole je zbytkové hedvábí (barva chytá jen slabě); vlevo uprostřed je režný len, který se vůbec nezbarví a vpravo je vlna, která se okamžitě zbarví do ruda (výsledkem je ale růžová).

Jak již jsem zmínil v první části, tuto barvící lázeň příliš (pro začátečníky úplně nedoporučuji). Na druhou stranu jsem ji dřéve z důvodu úspory času a energií využíval a to hlavně na vlnu a především u silných barviv, jako je kůra ořešáku apod. Dnes si matriál téměř vždy předmořuji předem.

1. Barvivo: Barvivo získáme stejně jako v předešlém případě. Do barvící lázně navíc (po vyjmutí pevných částeček) vložíme mořidlo (poměry stejné jako u moření) a rozmícháme jej.
2. Macerace v lázni probíhá stejně jako v předešlém případě.

Tipy:

• Barveno v 1, 2 a 3 nálevech (odleva) odvarem z kůry ořešáku královského. Rozdíly v sytosti hnědé jsou jasně patrné.

  Jedno barvení zpravidla (především u rostlinných vláken) zpravidla nestačí a je tedy někdy nutné barvit i 2 až 4x. Druhé barvení zpravidla ujednotí barevnost a sníží množství "fleků" a "map".

• Pro ušetření můžete po barvení slít mořidla i barvu z lázní do PET láhví (ale pozor na uskladnění - někdy Vám tato barva může zplesnivět). Při dalším použití zpravidla stačí dodat jen poloviční dávky mořidel a u barvy 60-90% nové barvy (podle druhu barvení).

USTALOVÁNÍ  BAREV - DOMOŘOVÁNÍ:

V některých případech je vhodné barvy ještě následně po obarvení ustálit, nebo zesvětlit (kamencem) nebo ztmavit (taninem, skalicí zelenou).

• Ustálení provádíme již u řádně vymáchané obarvené látky. Tu ještě namočíme do vody s octem (cca 5 lžic octa na 1 litr vody) a necháme stát 30 - 60 minut. Varování: Před ustálením octem to nejdříve vyzkoušejte na vzorku - změna pH může výslednou barvu i zničit!
• Ustalování močí (močovinou): Tuhle teorii jsem dosud neověřoval, ale má prý jistou etnografickou podobnost s pozdějšími dobami.
• Jako další mořidla a ustalovače se uvádí hašené vápno a skalice bílá, ale až z 19. století a bez bližších podrobností.
• Domořování probíhá v menších nebo stejných poměrech jak bylo uvedeno u moření (viz výše). Zpravidla stačí použít původní zbytek (neobohacený) mořícího nálevu. Délka namáčení je ovšem výrazně kratší. Orientačně se osvědčilo (i doporučuje) 10-50 minut.

Zdroje a odkazy (pro všechny díly seriálu o Barvení):

• Nabídka mořidel, barviv, semínek barvířských rostlin a pomůcek k přírodnímu barvení: Historické tržiště
• Barvíme pomocí rostlin, V.Bidlová
• Curia Vítkov
• Skjaldborg – společnost pro živou historii
• Kamenec: 1, 2, 3
• Diskuse na toto téma na LivingHistory.cz