Slovanský štít s koženou puklicí

Petr Tryščuk; Přidáno dne 30. 08. 2006 (10818 přečtení)


Před samotným potahováním štítu (chte-li se do něj pustit) doporučuji přečíst si také články Potahování mandlového štítu I. a II. na serveru Living history. A seminární práci Petra Luňáka Slovanské štíty v archeologických nálezech na území ČR I.; II.; III.

Historie:

  Problematiku štítů u západních Slovanů na našem území je poměrně komplikovaná. Především se jedná o naprostou absenci středových puklic jak v depotech, náhodných nálezech i hrobech. Především ve vybavených hrobech válečníků je absence puklic výmluvná. Dá se usuzovat, že buď Slované štíty do hrobu nedávali (důvody mohou být různé) a nebo dávali a my je nenacházíme.
Protože pravděpodobné zbytky dřevěno-kožených štítů z hrobů známe, spíše bude platit to druhé. I kdyby se v budoucnu nějaké železné puklice našly, "nekovové" levnější varianty štítu budou mít na slovanských akcích stále své místo.

Prootže se nemá cenu rozepisovat o něčem, co již skvěle zpracovali jiní, tak podrobnější historické rozoracování přebírám z článku občanského sdružení Wothanburg (Projekt Curia Vítkov). Celý článek o štítech naleznete na jejich webu (zde se jedná pouze o výňatek).

Slovanské štíty v písemných pramenech od 6. do 10.st.

V písemných pramenech se sice štíty objevují poměrně často, bohužel se až na výjimky ve formě určitých náznaků příliš nezabývají jejich konstrukcí nebo stylem boje. V každém případě ale dokládají existenci štítů ve slovanském prostředí již od nejstarších dob:

6.st.: Jedna z nejstarších zpráv o štítech Slovanů v raném středověku pochází z pera byzantského historika Prokopia z Cesareie, který popisuje ve své Historie o válce Gótské mimo jiné výzbroj Slovanů na Dunaji v 6.st. takto "Jdou-li do boje, postupují nejvíce na nepřítele pěšky, držíce v rukou malé štíty a oštěpy".

6.st.: Další byzantský historik Pseudo-Maurikios se v 6.st. zmiňuje o výzbroji Slovanů na sever od dolního Dunaje takto: "Ozbrojen bývá každý muž dvěma krátkými oštěpy, někteří též pěknými štíty, ale těžko přenosnými." (Havlík 1987, 43). Tato podivná zmínka o štítech kontrastuje s předchozí zprávou Prokopiovou. Zdá se, jako by se mezi Slovany, které popisuje vyskytovaly i štíty skutečně velké a těžké, ale není zcela jasné jak to autor myslel.

9.st. Zmínky o štítech Čechů a Moravanů uvádí k roku 871 Fuldské anály v souvislosti s přepadem svatebního průvodu Čechů na Moravu. Ani zde nenajdeme podrobnější popis štítů, zato se tu ale objevují doslova v masovém měřítku, což dokládá jejich všední výskyt ve vojsku našich předků: "Mezitím moravští Slované strojili svatbu a přiváděli dceru kteréhosi vévody z Čechů. Když se to dověděli výše uvedení mužové, to jest Arno (Würsburský biskup) a jiní, kteří s ním byli, ihned ozbrojeni pronásledovali nepřátele. Ti prchajíce, přišli však z neznalosti ke vzpomenuté hradbě a tam pro těsnost místa (museli) zanechat koně a výzbroj a zachránili holý život. Když tam naši přišli, našli 644 koní s otěžemi a sedly a stejný počet štítů, které tam prchající zanechali a bez odporu to sebrali a vrátili se radostně do tábora". (Havlík 1987, 140).

9.st. Z osmdesátých a počátku devadesátých let devátého století pak pochází zprávy z prostředí bagdádského chalífátu, které se zmiňují o zemích Slovanů. Ibn Rusta ve své "Knize vzácných drahokamů" zmiňuje v souvislosti se Slovany toto "Jako zbraně používají krátké oštěpy, štíty a kopí a kromě nich jiné nemají" (Havlík 1987, 193). Proto že se dále zmiňuje o zemi Svatoplukově, tedy Velké Moravě, je tento údaj relevantní i pro nás. Údaj není zcela přesný, proto že my známe z výzbroje bojovníků Velké Moravy také meče a sekery, nicméně uvádí zde štíty v souladu s jinými prameny jako běžnou věc. Ibn Mahmúd Gardízí ve své "Okrase historie" píše: "...zbraně jimiž válčí jsou oštěpy, štíty a kopí" (Havlík 1987, 195). V Perské kronice "Země světa" se mimo jiné praví "Jejich zbraněmi jsou štíty, krátké oštěpy a kopí. Císař (Slovanů) se nazývá Svatopluk" (Havlík 1987, 196). Poslední dva uvedené prameny ale zřejmě vychází z Ibn Rusty, pouze jej doplňují a upravují.

10.st. O výrobě štítů u nás v 10.st. se také zmiňuje Ibrahim ibn Jákúb (Jákob) při popisu Prahy "V městě Frága vyrábějí se sedla, uzdy a tlusté štíty, kterých se užívá v těchto zemích" (Státní ústřední archiv v Praze 1971, 27), bohužel pro nás zmínku o "tlustých štítech" nebo jejich konstrukci dále nerozvádí.

Takže shrnuto a podtrženo, štíty jsou pro Slovany běžné, ale nevíme v podstatě jaké. Můžeme se odrazit od nalezeného oválu či použít analogii z okolních zemí, kterou se mohli Slované inspirovat.

Podle tvaru a úchopu můžeme rozdělit štíty následovně na kruhové a oválné.

Kruhový štít:
a) Jednou z možných variant je štít bez puklice, kdy je úchop vysunut vně ze štítu. Po konzultaci s ing. Vaverkou (a potvrzují to i názory dalších šermířů) se tento štít podstatně hůře ovládá, neboť těžiště štítu je posunuto mimo osu štítu.
b) Další možností je náhrada kovové puklice za puklici z organických materiálů, jako je dřevo či proutí potažené kůží. Možností je i vrstvená kůže.

Oválný štít:
a) Dá se udělat oválný, vypouklý s příčkou, s puklicí i bez (přičemž platí výše uvedené).
b) Absence puklice se dá také vyřešit jezdeckým úchytem (viz článek o štítech).

Vypouklý štít:
Takovýto štít známe v kulaté podobě od Franků a lze jej obdobně vyrobit také v oválné podobě. Jeho výhodou by mohla být absence puklice (u Franků však byla) se zachováním vyváženosti štítu při středovém úchopu.

Dřevěný korpus

Jeho výrobu nyní přeskočím, neboť na internetu lze některé návody najít a já si pro jistotu kvalitní korpus zakoupil. Pokud si však budete korpus vyrábět či kupovat, dbejte na to, aby štít odpovídal historickým předlohám a postupům (tedy aby byl lepený, zpevněný kolíčky a nikoliv hřebíky apod.).

Dále (v případě, že štít chcete mít skutečně hodnověrný) bych dbal na určitou nerovnost (alespoň viditelné / nepotažené části) povrchu a na šíři desek (raději širší než užší).

Použitý matriál je v mém případě bříza pro desky a jasan na příčky a úchop. Obecně platí, že na tělo štítu se především používalo lehké dřevo. U Vikingů nalézáme především borovici, smrk, jedli a lípu, přičemž se zde jehličnany objevují častěji z důvodu nedostatku jiného dřeva. U anglosaských štítů je to topol, olše a vrba. My můžeme využívat jak listnáče tak jehličnany s lehkým ale pevným dřevem (například i bříza). Případně (ale pro RS spíše výjimečně) je možné vyrobit dřevo překlížením (ukázka nálezu - štít z Trondheimu).
Tloušťka prkýnek může být od 0,5 - 1,5 cm (čím tenčí, tím lehčí), přičemž se od středu vně prkénka zúžují.

Rozměry štítu: Odhaduji použitelnou velikost (průměr) kulatého štítu od 50 - 80 cm. U oválného velkomoravského nálezu ze Starého Města??? - Valy máme odhadnuté rozměry 40-45x60cm.

Tip - výrobce štítu: Hawkwind; cena mého štítu průměr 60 cm, síla cca 1 cm, 1130,- Kč (i s poštovným)

 

Proutěný štít

Další variantou je vyrobit si korpus z proutí. Analogie z východu ukazují spíše na proutí pletené podobně jako slaměná ošatka a nikoliv jako proutěný košík. Takto vyrobený korpus se dá (musí) potáhnout surovou kůží (nejlépe dvojí vrstvou).

Zkušenost kolegy Knechta s proutěným štítem (pletený ovšem košíkářským stylem) z akce: Proutěný štít potažený surovkou se osvědčil výborně, ani jeden sek nešel skrz kůži, natož skrz celý štít, jediné poškození způsobil Trubadix, který ještě před bitvou zkoušel štít hákovat sekerou a zevnitř natrhl dva proutky. Stane se, příští bude ze silnějších. Snad jedině v šiku díky svému vypouklému tvaru štít po sousedních trochu klouže, ale nic není dokonalé. Původní záměr zkoušet štít ostrými zbraněmi se neuskutečnil, jelikož jsem musel v neděli brzo odjet a navíc ho potřebuju ještě po zbytek sezony používat a nemám čas vyrábět jiný. Takže někdy později.

 

Vystýlka

Vnitřní vystýlka může být provedena surovou kůží s chlupem dovnitř (nezdá se to být ale praktické, je to méně odolné a zároveň nevím o žádném podobném nálezu), nebo konopnými textily či provazy (pro ochranu hran). Vystýlka může být tvořena také trávou či senem (mezi kůži a dřevo) jako je například dochováno u nálezu slovanského štítu z Litvy (odkazy na ruské stránky).

Ochrana šítu - surová kůže

V celém tomto článku, je zmiňována pouze surová kůže (štípenkový pergamen) a nikoliv vyčiněná ušeň, která je na výrobu štítů naprosto nevhodná.

Spotřeba: Na dvojitou vrstvu stačí pergamen z půlky krávy, cena cca 300,- Kč.

Tip: surovou kůži na potažení štítu si můžete koupit na našem Historickém tržišti.

Rozmočování surovky:

• 2-3 hodiny: Kůže už je tvárná a při schnutí nehrozí "zkroucení" dřevěného korpusu. Tato doba je vhodná také na první rozmočení, rozměření a nastříhání jednotlivých potřebných částí.
• 5-8 hodin: Kůže je dostatečně rozmočená, a jde patřičně vytáhnout, a zůstává bílá (doba je vhodná například na bubny). U kulatého štítu je tato doba vhodná i na potahování štítu (kulatý korpus více při sesychání vydrží).
• 12 hodin: Kůže je téměř jako plastelína a dá se velmi dobře vytahovat a tvarovat. Na tvarování a vrstvení puklice je to ideální doba, navíc při hlazení má kůže tendenci se v jednotlivých vrstvách k sobě lepit.
• 2 dny: Delší doba namočení a rychlé sesychání kůže může posloužit k výrobě tlustší kůže.
• 3 dny: Akorát tak děsný smrad...

Kůži můžete kdykoliv usušit a zase rozmočit. Nikdy nenamáčejte v horké/vařící vodě! Kůže se může příliš srazit a už ji na nic nenatvarujete.

Cílené srážení kůže: Tak to se nejprve vykope jáma v zemi, pak se vyrazí do lesa na dřevo a do nějakých skal na kameny (nejlépe sopečného původu). To dřevo se zapálí a do něho se vloží to kamení. Když je rozpálené do ruda, vloží se do jámy. Přes takto vyplou jámu se vypne mokrá surovka a opatrně se do jámy lije voda! Toť zhruba vše. Kolíky musí být hodně masivní! (Zdroj: LH forum; Mokohtavenotaxe)

 

Potažení štítu surovkou

Zpevnění obvodové hrany:

Protože považuji obvodovou hranu za nejrizikovější místo (pro životnost štítu), rozhodl jsem se jej speciálně zpevnit. Nařezal jsem dva pruhy kůže (cca o 1-2 cm širší než tloušťka štítu; tedy 3-5 cm), které jsem následně spojil koženým řemínkem. Nad ohněm (stačí i horkovzdušná pistole nebo fén) jsem urychlil povrchové zasychání kůže a prsty ji hladil tak, aby přecházela na obě strany (ve tvaru obráceného "U"). Vrstvu kůže nanesenou na hranu jsem nechal dobře zaschnout dva dny.
V kotlíku jsem si roztopil vosk a jakmile začal vřít, postupně v něm namáčel celou hranu štítu potaženou kůží. Zřejmě by se vyplatilo to obtočit víckrát, ale já jsem spokojen s jedním namočením - kůže se mírně zpevnila.

 

 Další možnosti zpevnění obvodu:

• konopným provazem
• kovem (nedochováno pro naše Slovany)

Navoskování:

Celý dřevěný korpus jsem polil (ideální by bylo jej ponořit) horkým voskem, který jsem rozetřel po celé ploše a následné seškrábal. Zaplnil jsem tím poslední mezery a vyrovnal mírné nerovnosti. Dále jsem ponechal silnější vrstvu vosku u hrany, kdy jsem vyrovnal nerovnost tloušťky hrany obalené surovkou a tloušťku dřevěného korpusu.
O navoskování štítu jsem dosud nikde nečetl, ale domnívám se, že uškodit nemůže a zabraňuje navlhání štítu.

Tip:  Voskujte a opracovávejte postupně a po částech. Vystydlý vosk nejde takřka dolů! Práci může pomoci urychlit horkovzdušná pistole či alespoň fén.

 

Puklice z kůže:

Tento postup výroby kožené puklice je částečně upraven vůči mému pokusu. Kůži na puklici si nachystáme předem: Obzvláště okraje štípenkového pergamenu jsou ze silnější kůže,takže využijeme právě je. Ustřihneme vždy kruhové (není podmínkou) kusy větší o 5-10 cm než otvor na puklici.

První si připravte "kostru" ze dvou vrstev kůže - tedy první koženou puklici, která měla držet následný tvar při potahování dřevěného korpusu. Její vytvarování jsem provedl na kónické přílbě a nechal zaschnout den na ní a druhý den (po sundání/strhnutí z přilby) jsem ji nechal doschnout na sluníčku. Stejnou službu (ne-li lepší) jako přilba poskytne dřevěná forma, jenže vyrábět formu pro jeden štít mi přišlo naprosto zbytečné.
Stejným způsobem si připravíme i další dvojvrstvu. Tuto ořežeme pouze na tvar puklice. U první puklice (jakmile je kostra dostatečně vyschlá), zahneme (kleštěmi) přebytky kůže tak aby jsme vytvořili skutečnou puklici s hranami (aby měla spodní hranu rovnou a doléhala tak na korpus štítu). Vše spojíme dohromady a sklížíme. Takto připravenou puklici vyvaříme v horkém vosku (alespoň 10-15 minut) a necháme ji opět pořádně zaschnout. Puklice tímto vyvařením získá větší pevnost a tolik nenavlhá.

Varování: Kůže namáčená do horkého vosku musí být pořádně vyschlá jinak se zkroutí a o těžce připravenou kostru přijdete!
 

Puklice ze dřeva:

• Puklice dřevěná: Dá se vydlabat s  měkčího netříštivého dřeva (jako jasan). V tomto ohledu experimentovali ve sdružení Velkomoravané s výsledkem: Prkýnkový kulatý štít, 65cm, potažený surovkou s dřevěnou poklicou potaženou surovkou, připevněnou kolíčky a řemínky ze surovky vydržel v pořádku. Prkýnkový kulatý štít potažený surovkou, 70 cm s dřevěnou poklicou nepotaženou připevněnou 6 kolíčky - puklica po asi 15 úderech odletěla. Zdroj: LH forum, Jarkwis.
• Kovová puklice:  Puklice se vykovává z 3-3,5 mm plechu, za tepla (ohřátá ve výhni) a vytepáváním do dřevěné (nejlépe dubové) formy (jamka ve tvaru puklice).
• Absence puklice: Vyžaduje změnu úchytu štítu a to buď
  • použití jezdeckého úchytu
  • úchytu středového, vystouplého ven (tato varianta je však zavrhována pro výrazné zhoršení použitelnosti štítu, jeho nevyvážení apod.)
    
    

Potažení kůží:

Předem připravené rozmočené kůže (2 ks) které přesahují obvod štítu 5 cm na každé straně (já to udělal méně (asi 2-3 cm), ale to je tak tak na doraz.)
Kůže rourkou (průbojníkem) po obvodu prorazíme a následně koženými řemínky svážeme k sobě. Svazujeme ji na uzlíky a snažíme se kůži současně po obvodu stahovat, aby se již obvod mírně zkracoval a vyzdvihoval nahoru. Svazování nedokončíme a necháme posledních 15 cm volných. Po spojení se nám vytvoří "miska" s mírně zvednutými okraji.

Přesně ve středu rozstřihneme kůži u obou vrstev do "X" (velikost ramen u "X" je určena velikostí otvoru pro puklici). Mezi tyto dvě kůže vložíme připravenou povoskovanou kostru puklice a vystrčíme ji na jednu stranu připraveným řezem X.

Nyní potáhneme korpus štítu. Podstatné je to, že kožené řemínky slouží ke svazování, ale na stahování kůže musí být dostatečně silné aby se neroztrhly. Použil jsem raději i silné motouzy (ale doporučuje se stejná kůže jako na potahování - kvůli pnutí při zasychání.)

Zpevnění - uchycení puklice:

Nyní máme nachystaný štít, vrstvená puklice je dostatečně silná a nyní je třeba ji pouze upevnit dalším kusem kůže. Uchycení musí být provedeno hned po natažení kůže!
Nachystaný rozmočený kruh z kůže vsuneme za vrchní lístky vnější kůže tyto "kruhy" a vypneme je na kostru puklice.

Varování: Já původně takto puklici vložil 4 vrstvy, přičemž 4 byla předem obarvená plody bezu chebdí. Výsledek byl moc pěkný, ale s jedním nedostatkem - více vrstvená kůže již nebyla schopna vyschnout a začala zahnívat, takže jsem puklici musel vyměnit.

Barvení a výzdoba:

V případě barvení jsem experimentoval s dostupnými přírodními barvami. Puklice byla namáčena a třena 15 minut v roztoku barvy  z plodů bezu chebdí. Vznikla příjemná modrá (tu jsem použil), která po delší době námoku dala vzniknou barvě tmavě modro-fialové.

Na štítu jsem následně (a po zaschnutí povrchu) udělal "ornament". Z vosku (ideálně je použít roztopený vosk, který již tuhne a získává tmavou barvu a je dosud tvárný) jsem udělal 4 "přehrádky" a do nich na 5 hodin nalil roztok z kůry ořešáku královského (Juglans regia) a roztok skalice modré. Ve chvíli, kdy štíty začínaly příliš nasávat (stávat se tvárnými), jsem roztoky vylil.

Sušení jsem urychlil (doporučuje se spíše sušit barvy pomalu, ale u 5ti hodinového námoku mi to přišlo zbytečné.

Další metody barvení:

• Hlinkou a klihem: Přírodní pigmenty a hlinky smícháme s vodou a klihem z kopyt a kostí a nanášíme na částečné vlhkou kůži. Po nabarvení se kůže nechává zcela vyschnout, přičemž se doporučuje pomalý způsob schnutí. Zdroj: Indiani.cz.
• Hlinkou a bílkem: Přírodní hlinku smícháme s vaječným žloutkem a výslednou temperu naneseme na dřevo (popřípadě i kůži, ale není to odzkoušeno). Po uschnutí barvy se povrch přetře rozšlehaným bílkem. Jedná se o dochovanou středověkou metodu. I zde je třeba nanášet barvu na předem vlhký materiál, jinak barva udělá pouze vrstvu na povrchu a ta má mnohem kratší životnost i jiný vzhled.
• Krví: Je možné barvit nejen kůži, ale i dřevo. U dřeva se doporučuje horká volská krev (na jatkách se dá koupit krev prasečí). Dřevo po ní pěkně lazuruje, konzervuje...akorát že zasmrádne.
• Olejem: barvivo (měděnka, rez apod.) se smíchá se lněným či jiným olejem a nanese se na kůži/dřevo.
• Botanickými barvami: Nejideálnější je rovnou kůži rozmočovat v barevném roztoku. Například barva z bezu chebdí (Sambucus) chytla solidně i na mokrou kůži po 15 minutách namáčení a vtírání. Při tvorbě obrazců se dá požít metoda dodatečného namáčení či vtírání (výsledky nejsou již tak dobré).
• Anorganické barvy:
  • černá: saze, tuha
  • bílá: kaolin, rozemletý křemen a vápenec, křída
  • modrá: azurit
  • žlutá: okry a hlinky - směsi hydratovaných i nehydratovaných oxidů železitých a křemičitanu hlinitého
  • červená: hlinka (máme dochované kusy červené hlinky z doby Velké Moravy);
  • zelená: měděnka (měděný plech se nechá zoxidovat a výsledný zelený povlak se seškrábe)
  • červená: oxid železitý smíchaný se lněným olejem
  • botanické barvy: plody, listí, indigo a další (což je ovšem na samostatnou kapitolu).

Tip: lněný olej se dá sehnat ve výtvarných potřebách. Například v ALTAMIŘE (cca 1litr / 250,- Kč) nebo v drogériích TETA (cca 1litr / 70,- Kč).Tip: některé hlinky se dají sehnat v Altamiře.

Ochranná vrstva:

• Natření olejem (impregnace proti vodě) - je možné použít lněný, konopný či jiný přírodní rostliný olej.
• Potření štítu slabým klihem (za vlhka má ale tendenci se lepit).
• Vyvaření voskem (politím horkým voskem) - funkce zpevnění
• Poletí horkou vodou - funkce zpevnění

Já jsem ve svém konkrétním případě použil impregnaci olejem (asi 0,5 dcl) a voskem (močení v horkém vosku puklici a okraje) a polití horkým voskem přes celou plochu.

Shrnutí výsledku:Bohužel jsem nezvážil korpus před vyschnutím, váha po vysušení surovky je pro tento štít. Mechanické vlastnosti:  Odolnost:

Zdroje:

• Diskuse o výrobě raně středověkých štítů se vede na Living history.
• The 'Viking Shield' from Archaeology
• Wothanburg (Projekt Curia Vítkov)
• LH skupina Skjaldborg - barvení
• Rekonstrukce anglosaského štítu