Semargl

Toto božstvo v rámci východoslovanského panteonu znamená velkou záhadu a kolem jeho původu i funkce se vyskytuje velmi mnoho otazníků a nejasností. Jedním z hlavních problémů je otázka, zda šlo o jednoho, či dva bohy.

Podle Povesti vremennych let náležela ke skupině idolů postavených knížetem Vladimírem i socha „Semargla“. Slovo nekojego christoljubca oproti tomu uvádí při této příležitosti dva bohy: „…právě tak se nemohl křesťan snést s křesťany žijícími ve dvojvěří, kteří věřili v Perouna a v Chrsa a v Sima, v Rgla a v Mokoš a ve víly, kterých je třicet sestřenic, neboť tak říkají nevzdělaní, všechny majíce za bohyně, a tak jim přinášejí oběti a zabíjejí jim na počest kuřata…“ Na jiném místě stejného díla se k těmto bohům váže ještě jedna zmínka: „…proto křesťanům nepřísluší hry ďábelské hrát, jako tanec, hudba, ďábelské písně zpívat a přinášet oběti idolům, jak tito, již se modlí k ohni při sušení obilí, vílám, Mokoši, Simou, Rglou a Perounou, Volosu, dobytčímu bohu, Chrsou, rodu a rožanicím a všem jejich prokletým bohům.“

Z tohoto důvodu vyvolává velké rozpaky etymologie jména božstva, a proto se zde objevuje celá řada možných názorů na jeho původ. Směr vycházející ze slovanského prostředí považuje za primární dva výrazy zmiňovaných božstev, a to Sem (z praslovanského tvaru „semja“ ve smyslu „rodina“), z něhož by mohla vyplývat funkce ochránce rodu, a dále Rgl (z praslovanského „rž“ – „žito, obilí“), vystupující jako nadpřirozená bytost pečující buď o rostlinnou vegetaci, nebo o kvašení spojené s přípravou poživatin z obilí. Odraz jejich názvů je spatřován v polských místních jménech Rgielsko, Rgilew či Siemianowo, Semianowice. Na tento názor navazuje další teze, spatřující v názvu prvního božstva jakéhosi „správce“ starajícího se o dobytek, a tímto způsobem pomáhajícího čeledi i hospodáři, ve druhém bohu pak „patrona“ obilí.

Pokud by tedy skutečně šlo o dvě božstva, nabízí se zde varianta chápat jejich vzájemný poměr i projev jako blíženecký, jenž je v indoevropské tradici dobře znám (např. řečtí Dioskúrové Castor a Polux), odkud mohli Slované čerpat.

Odlišná linie, považující Simargla pouze za jednoho boha, upírá svou pozornost do íránské oblasti, v níž se vyskytuje démon Senmurv v podobě bájného okřídleného psa se dvěma pařáty, jehož funkce spočívala v ochraně vegetace. Tuto hypotézu podporuje fakt, že se na Rusi v 11. a 12.století objevují na některých ozdobných předmětech (šperky, spony, náramky) zobrazení téměř identická s íránským vzorem, považovaná za podobu Simargla, což souvisí s jedním z možných ovlivnění Slovanů touto kulturou.

Jestliže tedy přijmeme teorii o Simarglově démonické podstatě, pak by představoval bytost nižšího řádu, a proto se vůbec naskýtá otázka jeho zařazení mezi ostatní božstva panteonu knížete Vladimíra.