Podaga

Podaga je také jedním z nejvýznamnějších staroslovanských božstev. Podle Helmoldovy „Slovanské kroniky“ byla u Vagrů (nejzápadnější větev Bodrců) na prvním místě ctěna božstva Podagy a Proveho.

Podaga byl božstvem krásného, příznivého počasí, lovu a vláh. Jako božstvo krásného počasí se dodnes zachovalo pod jménem „pohoda“ – původně „pogoda“. Název Podaga lze rozdělit na „Po“ a „Daga“. „Po“ znamená božskou povýšenost, „Daga“ je staroslovanský výraz pro duhu. Duha, překrásně zbarvený nebeský oblouk, který vyzařuje sedmi barvami, patří k nejkrásnějším přírodním úkazům a je předním znakem Podagy. Od pradávných dob byla duha uctívaným a božským zjevením. Zbytek veliké úcty k ní je doposud zachován ve zvyku, kdy je zapovězeno ukazovat na duhu prstem, aby nebyl člověk vytažen po jejím paprsku nahoru. V bájesloví je označována duha jako „boží stolec“, „boží pásek“, „pás bohorodice“, „boží most pro vstup duší do ráje“. I zde se tedy setkáváme se spojením s dušemi zemřelých.

Podaga, jak již bylo zmíněno, je především božstvem příznivého počasí, které však nespočívá pouze ve slunečním svitu, ale také ve střídání blahonosné vláhy s teplem a světlem. Proto také mohl přivolávat i déšť a větry. A zde hraje právě duha důležitou roli. Ve starých mýtech se říkalo, že voda, která spadne z nebes, musí být znovu vytažena nahoru (viz české: „slunce vodu táhne“). Věřilo se, že duha pije vodu z jezer, řek a studní a předává ji mrakům. Proto se i v Rusku říkalo duze „pijavica“, u Poláků „piauka“. U západních Slovanů je rozšířena pověra, že čarodějnice mohou duhu skrýt a tak přivodit období sucha.

O původu duhy vypravují Poláci, že Slunce, když se vrátí v noci domů za moře, zhotovuje ze svých paprsků duhu a barví ji podivuhodnou barvou. Nemají-li obři, kteří vytváří mračna, dostatek vody, vypůjčí si duhu od Slunce, spustí ji jedním koncem do rybníka nebo řeky a vytáhnou po ní vodu nahoru. Tak zní staroslovanská mytologická představa o koloběhu vodstva.

Podaga v celkovém významu se tedy jeví jako zářivé, osvětlující a jásavé božstvo počasí, duhy a krásné pohody. Jeho znamením byl roh hojnosti, z něhož byla předvídána úrodnost. Pogoda, Pohoda nebo Podaga bylo u Rusů, Poláků, Čechů a Moravanů též jedním z božstev jara a modrojasného nebe. Jeho obraz byl mladý a krásný, ověnčený modrými květy a oděný ve stříbrem protkávané šaty.