Démon či božstvo lidského osudu, známé u východních a jižních Slovanů jako Rod je některými badateli považován také za stvořitele – tvůrce universa. Podle této verze získal Svarog kontrolu nad stvořením světa až později a pravděpodobně s Rodovým svolením.
Ženské bytosti, které při narození dítěte předvídali jeho osud, se u Chorvatů
a Slovinců nazývaly Rodjenice, u Rusů Rožanice, srbsky Sudnice, Sugjenice,
slovinsky Sujenice, bulharsky Sudženici, Urisnici a česky Sudičky.
V představách žily jako sličné panny nebo přívětivé báby. U Chorvatů a
Slovinců jsou krásné jako Víly, oděné v bílé roucho.
Sudičky, zjevující se u novorozeňat, tančí kolem kolébky nebo stolu a drží se
za ruce. Říká se, že předou nit lidského života. Jedna z nich nit měří, druhá ji
přestřihuje. V Čechách se poletující chomáčky „Babího léta“ považují za předivo
bab – sudiček. Říká se, že na kom se zachytí, ten bude mít dlouhý život.
Sudičkám se také obětovalo. U Chorvatů a Slovinců se v noci v místnosti, kde
žena porodila, zapalovala voskovice a na stůl byly kladeny obětiny: víno, chléb
a sůl. Slovinci prý dodnes nosí ke skalním jeskyním, kde žijí Sujenice, chléb a
pokládají ho na kameny. V Čechách se dával na stůl čistý ubrus a na něj chléb,
sůl a máslo pro Sudičky. Rovněž dostávaly jako oběť první ostříhané vlasy dětí,
což vyvolávalo obavy z těchto bytostí. Také se věřilo, že Sudičky mohou dítě
vyměnit, proto bylo nemluvně po porodu pečlivě hlídáno.
Při pohřebních obřadech se do hrobů vkládalo také vejce a na počest mrtvých i
Rodu se na hrobech pilo z číší. Tyto úkony zřejmě souvisely s představou, že
pohřbem se mrtvý znovu rodí pro život na onom světě. Ochrannou funkci měl pak
bezesporu zvyk, že při odchodu z nekropole se neměl člověk ohlížet a házel za
hlavu na zem kameny, dříví nebo i listí.
Lze odůvodněně předpokládat, že Rod měl významné postavení ve slovanském
panteonu, neboť Rod a Rožanice měli zvláštní svátek, kdy se jim obětovalo, a ten
pravoslavná církev nahradila svátkem Bohorodičky konaným 26.prosince.
Rod a Rožanice (Sudice)
