|
StribogTomáš Nový; Přidáno dne 16. 04. 2006 (2745 přečtení)Jako božstvo větrů vystupuje ve slovanské mytologii Stribog. Větrné božstvo může být dobrým, ale také škodlivým. Je v úzkém vztahu se sluncem, vodou, počasím a s dušemi zemřelých. Vyznačuje se vševědoucností, protože provane na svých cestách celý svět. Bylo často žádáno o věštby, zejména o jarním vání. Má velikou moc, sílu a bohatství, i vliv na zemskou úrodu. V „Povesti vremennych let“ je jmenován mezi modlami, které stály u Kyjeva
roku 980 na čtvrtém místě. „Slovo o pluku Igorově“ ho připomíná následujícím
veršem:
Na Rusi si představovali vítr jako muže se zakovanými ústy, který dýchá jen mezi zuby. Kdyby dýchal plnými ústy, všechno na světě by rozfoukal, srovnal hory s dolinami a nastal by konec světa. Vítr jezdí na bílém koni, který je vůbec zosobněním vanoucího větru. Proto i v pohádkách bývá často rychlý kůň nazýván Větrem. Podle jiné verze jezdí Král větrů v modrooblakovém voze, do něhož jsou zapřaženi čtyři bujní oři, kteří se jmenují: Jih, Sever, Východ a Západ. Jedna slovenská pověst vypráví, že Král větrů sídlí v čarokrásné zemi, kde jsou skály a stromy ze zlata, tráva z hedvábí, zvířata mají zlatou vlnu a ptáci zlaté peří. Jeho zámek stojí na myší nožce. Tím jsme naznačili, že hlavních větrů je čtvero: Jižní, Severní, Západní a Východní. Všichni jsou syny jediné matky (zřejmě Meluziny nebo Strigy), ale často se znesváří. Ze všech nejvíce je oslavován Jih, který přináší vláhu a teplo, jeho účinkem mizí sníh a příroda se zazelená. Méně vděčná role připadá Severu, který má dost špatných vlastností, ale přece jenom jednu důležitou a prospěšnou. Přináší zdraví. Západ nosí déšť, Východ čistí vzduch. Dodnes se dochovalo přání „dobrého větru“ na cestu. Vítr je obrazem náhlého a nenadálého štěstí, ale i neštěstí, jak je uváděno v mnoha pohádkách. Je také božstvem zpěvu a milostnosti. Štěstí, které Stribog přináší, je ukryto ve významu slovního kmene „Stri“, který je obsažen i ve slově stříbro, které u Slovanů znamenalo mnoho. Bývalo zvykem, zvláště u Huculů, pokládat k novorozenci stříbrný peníz a přát mu : „Buď šťastné jako stříbro!“ Vítr nosí ale i neštěstí a smrt. Slováci říkali, když někdo zemřel na mrtvici: „Větr ho zavjou!“. V době moru si Poláci představovali morovou nákazu jako bílou paní a nazývali ji „Powietrze“. S větrem létají také mrtví, o štědrovečerní noci je celé ovzduší naplněno dušemi zemřelých. V tu dobu je možno spatřit nejen zemřelé příbuzné, ale i zapadlá města, zničené hrady, chrámy a jiné. Větrům se obětovala převážně mouka, Slovinci jim předkládali při pečení čtyři
kousky chleba na okno.
Související články:
Celý příspěvek |
Autor: Tomáš Nový |
Socha Radegasta na Radhošti (26.04.2008) Jarovít (16.04.2006) Rujevit, Porevit a Porenut (16.04.2006) Ostatní bohové - Pizamar a Tiarnaglofi (16.04.2006) Semargl (16.04.2006) Radegast (16.04.2006) Prove (16.04.2006) Podaga (16.04.2006) Jarní božstva (16.04.2006) Rod a Rožanice (Sudice) (16.04.2006) Lada (16.04.2006) Meluzina (16.04.2006) Jarun (Jarovít) (17.01.2006) Živa (17.01.2006) Jarovít (17.01.2006) Dažbog (obsáhleji) (17.01.2006) Svarog (podrobněji) (17.01.2006) Víra starých Slovanů II. (16.01.2006) Víra starých Slovanů I. (16.01.2006) Legendy o Dažbogovi (15.01.2006) Mokoš (15.01.2006) Triglav (15.01.2006) Chors (15.01.2006) Svantovít (15.01.2006) Veles (15.01.2006) Perun (15.01.2006) Svarožic (15.01.2006) Svarog (15.01.2006)
|
|
|
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.