Kresi, kupadla, Vajano

Od 21. do 24.června, dne letního slunovratu, už všechna světelná božstva naplnila svou moc. Slunci, trůnícímu v lesku a slávě, byly na jeho počest zapalovány tzv. svatojánské ohně. U Jihoslovanů se nazývaly „kresi“, od čehož je odvozen i název měsíce června „Kresnik“. V Dalmácii se zapálený oheň nazývá „Ljetská Koleda“, na rozdíl od „Zimské Koledy“ o zimním slunovratu. Ljetská koleda byla zapalována na určitém místě na návrších.

Slováci jmenovali svatojánské ohně jako Vajano, Vajanovo, Vajanok. Vajano, rozloženo na „Va“ a „Jano“, znamená „světlý nebo svatý Jano“. Polákům jsou tyto ohně známy pod jménem Sobótki.

Jano se zde objevuje jako božstvo. V Čechách lidé vyhazovali do výše ohnivá košťata a volali: „Pověz nám, velký Bože, svatý Jene, dlouho-li živi budeme!“ Kolikrát vyhozené koště nezhaslo, tolik roků tázajícího se čekalo.

U těchto svatojánských ohňů bylo veselo, zpívaly se písně. Po všeobecném veselí k ránu nastalo koupání. I dobytek při těchto slavnostech byl v noci hnán přes oheň a ráno do koupele. Proto se u Rusínů nazýval tento čas i ohně „kupadla“.

O noci letního slunovratu všichni Slované chodili hledat léčivé byliny, které v tomto čase měly zázračnou moc. Zejména se pátralo po tajemném zlatočerveném květu kapradí. Kdo ho našel, mohl objevit pomocí něho poklad.

Tradovalo se, že v poledne 24.června se zjevuje Polednice, tedy právě v okamžiku, kdy sluneční božstva dosahují vrcholu. Rozložíme-li její název na „Po“ a „Lednice“, či Ladnice nebo Lada, zjistíme, že znamená „Velkou, božskou Ladu“.