Lešij, nebo Lesovik či Lesje, je pán lesa. Podle legend se často zjevuje jako sedlák bez opasku nebo s opačně obutými botami. Někdy mívá křídla, ocas, kopyta a je pokrytý černou srstí. Může se objevit i v podobě zajíce, vlka, medvěda, prasete, koně, kohouta, hořícího stromu, nebo jako muchomůrka.
Při chůzi v lidské podobě nevrhal stín a mohl se snadno schovat mezi svými
stromy. Ze zvířat má nejvíce v oblibě vlka, sehrávajícího ve slovanské mytologii
úlohu krále zvířat.
Povaha Lešije je nevypočitatelná. Může naučit opravdová magická kouzla nebo
ulechtat oběť k smrti. Také velikost může libovolně měnit z nejmenší (jako
lísteček nebo myška) na obří (jako nejvyšší strom).
Mytologie nám tedy podává vcelku ucelený obraz o této bytosti. Lešij je
nebezpečný. Žárlivě střeží své listnaté království a rád svádí narušitele z
cesty. Je třeba pamatovat na pořekadlo: „
Kdo se bojí, nesmí do lesa.“ Tajemnost
lesa má totiž tendenci probouzet vytěsněné nevědomé obsahy, které může bytost Lešije použít jako formy vlastní manifestace. Je to přirozený a velmi důmyslný
způsob obrany lesa před lidmi. Les může vylákat to, čeho se bojíte a použít to
proti vám. Stačí osamocená procházka do hlubin lesa a ani nevíte jak, najednou
se iracionálně bojíte a před vnitřním zrakem vám vyvstávají ty nejstrašnější
obrazy. Lešij může svým vlivem způsobit až rozbití soudržnosti komplexu prvků
vědomé osobnosti. Proto se mnoho lidí po setkání s lesními bytostmi zbláznilo,
případně úplně ztratili orientační smysl. Vede k tomu i tradovaná snaha této
bytosti o rozesmávání svých obětí. Smích totiž snižuje koncentraci člověka.
Každý rok v říjnu upadl Lešij do jakéhosi zimního spánku a opustil svůj lesní
domov až do dalšího jara, kdy se vrátil ještě divočejší a hlučnější než kdy
předtím.
Lešij
