Barvení III.g. - Využití červců - polská košenila

Jedním z jistě žádaných barviv bylo ve středověku červené až červenohnědé barvivo z červce polského (Porphyrophora polonica, Linnaeus) nazývané polskou (nepravou) košenilou či také karmínem.

Červená barva obecně se v přírodě příliš nevyskytuje a jako barvivo textilu ještě méně, proto byla červená barva velmi žádaná a určitě ne úplně častá. Pokud by jste si ji chtěli pořídit na slovanský oděv, měli by jste představovat přinejmenším příslušníka střední vrstvy.
Podle literatury měli Slované jako oblíbenou žlutou a zelenou, ovšem nálezy velkomoravského textilu jsou červenohnědé (ovšem po více než tisíci letech v zemi). Červené barvivo se ovšem dá využít na doplňkové a ozdobné barvení (pro karetkové pásy, výšivku apod.).

Středověký způsob přípravy: nasbíraní červci byli usušeni a rozdrceni na co nejjemnější prášek. Byl k nim přidán nasycený louh z dubového popele a vše bylo rozmělněno na jakousi kapalinu. Ta byla přefiltrována a do zahřátého roztoku se přidal kamenec. Vzniklá barevná sraženina se ihned oddělila a usušila. Biologie:Červec polský (Porphyrophora polonica) patří do čeledi puklicovitých alias červců (Coccidae) (pěstitelům citrusů jsou jistě známy příbuzné puklice). U červce polského je výrazná pohlavní dvojtvárnost (sexuální dimorfismus), kdy je samec okřídlený a samice bezkřídlá.

Během larválního stádia a samice v dospělosti se živí mízou, kterou saje (obdobně jako mšice) na kořenech některých rostlin rostoucích v písčitých půdách. Uváděn je především chmerek vytrvalý (Scleranthus perenis), průtržník lysý (Herniaria glabra) a jestřábník (Hieracium sp.). Občas jsou zmíněny i rody (Galium, Asperula, Dianthus), které budou spíše platit pro jiný druh červce.

V největším množství vyskytuje a sbírá kolem svátku Jana Křtitele, odkud získal lidový název svatojánská krev.

Několik zajímavých informací o skupině puklicovitých získáte z Ottova naučného slovníku nebo něco málo i na BioLibu.

 

Historie: Tento červec se sbíral zejména v okolních zemích (Sasku, Prusku, Polsku a Maďarsku) a byl tedy starým Slovanům dobře dostupný. Kromě toho máme potvrzené jeho nálezy také z okolí Prahy, kde jej v 40. letech 20. století sbíral Baerensprung. Není vyloučeno, že žil i jinde v české kotlině (vzhledem k dnešnímu zalesnění písčitých půd a tedy i nepřítomnosti hostitelských rostlin).

Množství zpráv o využití karmínu máme z XVI- XVII. století, ale je znám mnohem dříve a je reálný předpoklad, že byl (i díky obchodu) využíván po celý středověk. Prokazatelně bylo toto barvivo známo již Féničanům a také víme že ve středověku bylo významným předmětem obchodu.

Na výrobu červené barvy se používaly mnohé druhy červců. Dnes se využívá jako barvivo sušený  nich červec nopálový (původem ze střední Ameriky), který má nejčistší červenou barvu (obsahuje totiž pouze kyselinu karmínovou).

Chemie: Podle analýz, provedených hlavně chromatografickými metodami (HPLC − High Performance Liquid Chromatography, TLC − Thin Layer Chromatography) obsahují červci jako barviva  kyselinu karmínovou a kermesovou (podle druhu červce v různém poměru, čímž se liší jejich odstín, který přechází do hnědá při převaze kermesové složky).

Získání a výroba barviva: U červce polského se sbírají cysty, nikoliv dospělci (ovšem barvivo bude v menším množství přítomno ve všech stádiích vývoje). Kyseliny tvoří až dvacet procent hmotnosti červce a je nezbytné sesbírané červce okamžitě vysušit (jen tak si uchová kvalitu).

Sušené cysty rozetřeme na jemný prášek a smícháme s vodou v poměru jedna ku pěti. Při teplotě 95 stupňů Celsia dobře promícháme a profiltrujeme. (Dnes se při míchání přidávají sulfáty hliníku a uhličitan vápenatý a karmín se poté usazuje na dně).

Nálev z červce - je zde patrný rozdíl v nasycenosti barev mezi různými materiály. Vlevo nahoře a dole je zbytkové hedvábí (barva chytá jen slabě); vlevo uprostřed je režný len, který se vůbec nezbarví a vpravo je vlna, která se okamžitě zbarví do ruda.

Barvení látek: Pravděpodobně namáčení textilu bez uvedení do varu a za častého míchání v lázni s použitím kamence.
Svou roli hraje při barvení také PH!

Ottův naučný slovník: Při tom možno dosíci různých odstínů barev: kyselinami jasně červené, kamencem purpurové, solí cínovou karmoisinové, alkaliemi nafialovělé; kyselými šťavelany nebo vínany barvivo se sráží.

Tip: Toto barvivo se dnes vyrábí pouze z červce nopálového (Nopalea coccinellifera), ale za to je dostupné jako E120 nebo taky kyselina karmínová. Bohužel ceny jsou velmi vysoké (a prodává se pouze na kila) a tak je nejlepší možnost si sehnat nějakou sůl kyseliny karmínové nebo mít příbuzného v podniku, kde se E120 používá (salámy, pudinky, jogurty).

Další komplikací je čistota E120, kdy se jedná pouze o kyselinu karmínovou s absenci kyseliny kermesové. Pokud máte nějaké rady (kde ji sehnat), tipy – tak pište.

Zajímavý odkaz: Wikipedia