Slovanský web

KALENDÁŘ

  Měsíc:

Hlavní stránka Seznam projektů a akcí Ke stažení Mail Slované ! ! ! KOSOVO JE SRBSKO ! ! !   Více  
roh   Nabídka témat roh

roh   Tipy na výlet roh
Festival Beltine 30.4.-1.5.
Zelené svátky 17.-19.5.
Jantarová stezka 1.-2.6.
Oslavy Slunovratu 21.-23.6.
Boj o hradiště 10.-11.8.
Bitva Rogar 17.-18.8.

roh   Fotoreportáže z akcí roh
Dožínky

Zimní Slunovrat

Lov vlka

Kupalo - Slunovrat

Jarilky 2011

Vynesení Moreny 2011

VŠECHNY FOTOREPORTÁŽE...

roh   Komiks roh
Inspirováno misiemi u Slovanů.
Komiks.
roh
Celý komiks
roh

roh   Informace a kontakty roh
Administrátor:
Petr Tryščuk
777 103 532
petr@slovane.cz

http://o-chae.com

NAVRCHOLU.cz


Bohové

* Víra starých Slovanů II.

Přidáno dne 16. 01. 2006 (3395 přečtení); administrator

Nejvíce dokladů o bozích a svatyních máme u Polabských Slovanů a v Pomořanech. Němečtí obyvatelé si brali boj proti pohanství za záminku pro své válečné cíle a v této souvislosti nám zanechali četné popisy pohanských bohů a svatyní.
Jeden z nejznámějších a nejmocnějších bohů měl svatyni v Retře na území kmene Ratarů z lutického-veletského svazu.

Svatyně a bozi polabských Slovanů

Podle Thietmara Merseburského, který zemřel roku 1018 a podal o tomto bohu nejstarší a zároveň velmi věrohodné zprávy, se původně nazýval Svarožič. Svarožič, syn boha Svaroga, bůh slunce a ohně, byl uctíván v 11. a 12. století také v Rusku. V 11. století se z pramenů o Polabských Slovanech jméno Svarožič ztrácí a týž bůh je nazýván Radegast nebo Radigast, podle původního jména svatyně. Thiemar popisuje svatyni i obřady velice podrobně. V kraji Ratarů prý stál pevný hrad trojboké podoby se třemi branami, zvaný Riedegost, obklopený posvátným lesem, ve kterém se nikdy nekácelo. Dvě brány tohoto hradu byly přístupné pro všechny, třetí, nejmenší, na východní straně, vedla na stezku k jezeru. V hradě byla jen jedna svatyně, mistrně zbudovaná ze dřeva, která spočívala na základu z rohů divokých zvířat. Zvenčí byla zdobena obrazy překrásně vyřezávaných bohů a bohyň.

Uvnitř svatyně stály sochy bohů ve strašlivých helmách a pancířích a každý bůh měl vespod vyryto své jméno. První mezi nimi byl Svarožič (Zuarasici), obzvlášť uctívaný všemi pohany. Byly tam rovněž praporce, které se vynášely jedině v době války. To vše hlídali kněží, kteří jediní měli právo sedět, když se bohům obětovalo nebo když se je snažili usmířit; ostatní přítomní stáli. V chrámu se věštilo pomocí magických obřadů, při nichž hrál velkou roli posvátný kůň; převáděli ho přes zakopané losy, o nichž nevíme nic přesnějšího, a přes dva oštěpy, které byly překřížené a zaražené do země.

Lutici měli více svatyň a uctívali různé bohy, avšak tento chrám a jeho hlavní bůh požívali největší úcty. Po vítězném tažení nebo po vítězných válkách byl zahrnován dary. Jeho hněv i hněv ostatních bohů se kněží snažili usmířit zvířecími i lidskými obětmi. Podle pozdějších zpráv dostávala svatyně v Retře pravidelné daně, takže bůh i svatyně velice zbohatli. Adam Brémský uvádí, že v polovině 11. století byl již bůh v Retře zlatý a měl purpurové lože. V roce 1066 mu byla obětována hlava křesťanského biskupa Jana z Marienburgu, ale to se chrámu ani bohu nevyplatilo. Německý biskup Burchard svatyni roku 1068 vyvrátil a odjel domů do Halberstadtu na Radegastově posvátném koni. Pohanský chrám v Retře již nikdy nebyl obnoven.

Místo Svarožiče - Radegasta zaujal Svantovít, bůh Ránů ze svatyně v Arkoně na ostrově Rujána. Snad o žádném slovanském bohu se nenapsalo tolik vědeckých i polovědeckých článků a studií jako o něm. Někteří badatelé uvažovali, že to vlastně nebyl pohanský bůh, ale pohany zbožštěný svatý Vít, k čemuž sváděla příbuznost jména i některé údaje kronikářů. Ale ať již Svantovítovo jméno vzniklo z jakéhokoli základu, je jisté, že ve 12. století neměl s křesťanským světcem vůbec nic společného a že byl plnokrevným pohanským bohem se všemi přednostmi, mocenskými požadavky a atributy.

Svantovít se dostal ve 12. století na přední místo mezi polabsko-slovanskými bohy především díky obchodním, hospodářským a vojenským úspěchům Rujany a Ránů a také proto, že ostatní pohanští bohové postupně odpadali. Přinášeli mu dary nejenom pohané, ale i křesťanští panovníci, pokud chtěli s Rány dobře vycházet. Daně odváděli Svantovítovi a jeho kněžím byly pravidelné a platili je domácí i cizinci. Patřila mu také třetina nepřátelské výzbroje a kořisti dobyté ve válkách. Svantovít měl nejen kněze, ale i vlastní družinu složenou ze tří set jezdců na koních. Tito bojovníci odevzdávali knězi pro boha veškerou kořist i zisky z loupeží a válek. Majetek Svantovítův byl ukryt v truhlicích pod závorami a zahrnoval peníze, ozdoby, drahé látky a jiné předměty, např. drahocenný pohár od dánského krále.

Svantovítův chrám nestál na osamoceném místě, ale na planině uprostřed města, byl však ohrazen a měl jen jeden vchod. Již sama ohrada byla zdobena vyřezáváním a malbami, vesměs prý hrubými a neumělými. Uvnitř ohrady byla vnější chrámová budova s červenou střechou. Vnitřní chrámovou stavbu tvořily jenom sloupy, mezi nimiž byly látkové zástěny. V ní stála ohromná socha se čtyřmi krky a čtyřmi hlavami, z nichž dvě sedívaly dopředu a dvě dozadu. Vlasy měla přistřižené do obvyklého účesu obyvatel Rujany, vousy taktéž vyholené. V pravé ruce držela kovový roh naplněný vínem. Suknice sahala k holením a nohy byly vyřezané i s klouby tak mistrně, že spojení bylo patrné jen při bedlivém pozorování. Poblíž sochy leželo udidlo, sedlo a četné božské odznaky, z nichž vynikal především meč se skvostným tepáním pochvy a rukojetí a stříbrným zevnějškem.

Také u Svantovíta se věštilo a konaly se posvátné obřady. Když byla věštba nepříznivá, odložili válečné tažení nebo obchodní jednání na dobu příhodnější. Velký význam měl kult zemědělský. Každým rokem naplnil kněz Svantovítův roh čerstvým vínem a po roce zkoumal, kolik ubylo. Když bylo vína dost, měla být dobrá úroda, když málo, neúroda. Podle toho pak řídili ukládání zásob a spotřebu potravin v daném roce, aby vystačili i v letech neúrodných. K poctě Svantovíta a pro věštebné účely pekli kruhový koláč s medem, který byl téměř tak veliký jako člověk. Po obřadu nastala velká slavnost a hodování, při němž konzumovali i oběti předložené bohu. Svantovít měl vlastního bílého koně, na kterém směl jezdit jenom kněz; v noci prý na něm jezdil bůh sám - to byl kůň zpocený a ušpiněný. Podle kronikáře Helmonda prý byl Svantovítovi každoročně obětován člověk, křesťan určený losem.

Kromě této svatyně na Rujaně existovaly i jiné chrámy, jednak pobočky hlavního Svantovítova chrámu, jednak svatyně dalších bohů uctívaných vedle Svantovíta, ale méně mocných a významných.

Roku 1168 byla Arkona vyvrácena vojenskými a obchodními rivaly Ránů - Dány. Dánský král Valdemar dal sochu Svantovíta rozsekat a spálit.

Z dalších polabských a pomořanských bohů je třeba zmínit např. Rugievita v městě Korenici, který měl idol z dubu se sedmi obličeji. Ve Štětíně uctívali Triglava, který měl rovněž chrám zdobený řezbami a malbami a další menší svatyně. Byl to mocný bůh, "summus deus", který měl podobně jako Svantovít a Radegast svatého koně, s jehož pomocí se věštilo. Biskup Otto dal jeho sochu po roce 1128 rozsekat a tři stříbrné hlavy poslat do Říma. K vyvrácení Triglavových svatyní ve Štětíně pomáhal Štětínský lid, který prý si přestal boha vážit, když viděl, že se sám nedokáže bránit. Pomoc lidu však pramenila spíše z jiného základu, z útlaku kněží, bohatých obchodníků a šlechty, kteří hájili svou moc právě ve jménu Triglavově. Triglav byl uctíván také ve Wolinu - Vinetě. Zde se biskupu Ottovi Bamberskému podařilo zničit jenom svatyni, zlatého boha ukryl kněží na venkově v dutém stromě a pohané mu nadále přinášeli oběti.

Mohli bychom jmenovat ještě řadu slovanských bohů na severu a chrámů i hájů jim zasvěcených. Nikde nebyl jenom jeden bůh, ale vždy jich bylo více vedle sebe, i když ten či onen nabýval hlavního významu a často byl uctíván daleko mimo okruh své svatyně.

Svatyně a jejich idoly, které tak podobně popisovali němečtí a dánští kronikáři, budí již řadu let pozornost archeologů. Vždyť pozůstatky svatyně se musely zachovat, i když stavba byla vyvrácena a vypálena! Zničení a vypálení zanechává mnohdy pro archeology zřetelnější stopy než četné přestavby a změny na místě obývaném dlouhá staletí až do novověku.

Přední německý archeolog prvních desetiletí našeho století Carl Schuchardt se pokusil najít hned obě nejvýznamnější, Retru a Arkonu. Retru lokalizoval na jedno z mnoha hradišť v Meklenbursku, obklopených jezery, na hradiště Schlossberg u Feldbergu na břehu Feldberského jezera. V roce 1922 tam provedl menší výzkum a zjistil, že jde o opevněné místo, které sice nebylo úplně tříboké, ale termín tricornis snese mnoho výkladů. Thietmar jím pravděpodobně myslel tři brány, o nichž se rovněž zmiňuje. Věřilo se tomu až do doby, než v roce 1967 provedl další výzkum Joachim Herrmann, nejznámější německý archeolog věnující se Polabským Slovanům. Výzkum potvrdil, že šlo skutečně o hradiště, a ne ledajaké, ale ne o centrum kmene, v němž mohlo žít asi 600-1200 obyvatel. Na bočním výběžku nad jezerem objevil i svatyni oddělenou příkopem. Nemohla to však být Retra, protože hradiště a "chrám" žily a zanikly mnohem dříve, než se rozšířila sláva a moc Retry a jejího boha. Patří k nejstarobylejším, pocházejícím ze 7. - 9. století. Svatyně byla mnohem prostší, než jak ji popisuje Thietmar Merseburský na počátku 11. století, a celé hradiště jinak členěno.

Slovanskou Arkonu s chrámem Svantovíta hledal C. Schuchardt v roce 1921. O jejím umístění nemohlo být sporu - šlo o svatyni na mysu Arkona na křídových útesech u Baltského moře. Zbytky valů jsou dodnes zachovány. Na mírné vyvýšenině předpokládal C. Schuchardt svatyni a nalezl jednoduchou čtvercovou stavbu se čtyřmi sloupy a s náznakem podstavce uprostřed. Zdálo se, že jde skutečně o hledaný chrám, i když byl proti popisu velmi jednoduchý. Brzy se však objevily námitky z různých stran, vždyť archeologický nález byl tak málo průkazný! Co když to byla jiná stavba, třeba malý misijní křesťanský kostel? H. Berlekamp provedl nedávno revizní výzkum moderními metodami a zjistil, že jde o zbytky vnitřního opevnění. Svatyně stála patrně dále na východ a její pozůstatky se spolu s částí útesů zřítily již dávno do Baltského moře.

V nedávné době prozkoumal E. Schuldt svatyni z 9. století v Gross Radenu u Schwerinu (Zvěřín). Byla to velká dřevěná budova, asi 11,5 m dlouhá a 7 m široká. Kolem ní stálo původně více než sto soch z dubového dřeva. Při výzkumu jich bylo nalezeno 53, počet vskutku nevídaný. Zobrazují lidské postavy ve skutečné velikosti, ale jsou velice stylizované. Svatyně, spojená snad i se shromaždištěm, stála osamoceně na okraji sídliště, bezprostředně před hradištěm.



Uctívání zvířat

K slovanskému náboženství patřily nejen sochy a sošky bohů v lidské podobě, ale i zvířecí idoly nebo oběti zvířat. V Mikulčicích v předvelkomoravské vrstvě se našlo kultovní místo, snad obětiště, s četnými hliněnými figurkami zvířat, sedel, ptáčků a hlaviček, dosti neuměle vymodelovaných. K náboženským představám Polabských a Pomořanských Slovanů patřil kůň, s jehož pomocí se věštilo. Kultovní význam mají patrně i různé sošky koníků, dřevěné, olověné či z jiného kovu, nalezené např. v Braniboři, v Opolí i jako přívěsky ve východoslovanských mohylách. Ke kultovním účelům sloužila slepičí vejce nebo celé slepice, kohouti či kuřata ukládaná do hrobů jak v době předkřesťanské, tak i po přijetí křesťanství. Ještě stará česká knížata 10. - 11. století, pohřbená na Pražském hradě, měla u sebe tyto staré pohanské atributy. Mezi východními Slovany byly rozšířené tzv. pisanki, malovaná vajíčka, vypálená z hlíny. Dostala se i do Polska.

Slované, podobně jako jiná etnika, uctívali také posvátné háje, stromy nebo vodní zdroje. Zajímavý nález byl učiněn na hradišti Stará Kouřim v Čechách. Pramének, vytvářející malé jezírko doplňované dešťovou vodou, byl symbolicky ohrazen příkopem. V takto vzniklém kultovním prostoru se pálily obětní koně. Později tam byl postaven křesťanský kostelík ze dřeva.



Představy o posmrtném životě

Archeologie sleduje způsob pohřbívání, v němž se odrážejí náboženské představy o posmrtném životě. Slované pohřbívali zpočátku žehem a nedávali mrtvému do hrobu či na poslední cestu do záhrobí nic nebo téměř nic. Postupně přecházeli k pohřbu nespáleného těla, a to pod přímými či nepřímými vlivy křesťanství nebo prostřednictvím jiných etnik a jejich náboženství. Pro pohřeb nespáleného těla, tzv. kostrové pohřbívání, bylo v té době příznačné, že pohřbený dostával milodary, které mu měly být jednak k užitku, jednak měly zdůrazňovat jeho společenské postavení. V době vznikající třídní společnosti právě tento aspekt nabýval na významu. Křesťanství zprvu tomuto zvyku nebránilo, nejstarší křesťanské pohřby bývaly velmi bohaté. Teprve v další fázi, kdy se zdůrazňovala "rovnost před bohem", byli i bohatí pohřbíváni bez výbavy.

 

Magdalena Beranová
Slované, Panorama Praha, 1988
(převzato ze slovanstvo.wz.cz)


Související články:
Socha Radegasta na Radhošti (26.04.2008)
Jarovít (16.04.2006)
Rujevit, Porevit a Porenut (16.04.2006)
Ostatní bohové - Pizamar a Tiarnaglofi (16.04.2006)
Semargl (16.04.2006)
Radegast (16.04.2006)
Prove (16.04.2006)
Podaga (16.04.2006)
Jarní božstva (16.04.2006)
Rod a Rožanice (Sudice) (16.04.2006)
Lada (16.04.2006)
Stribog (16.04.2006)
Meluzina (16.04.2006)
Jarun (Jarovít) (17.01.2006)
Živa (17.01.2006)
Jarovít (17.01.2006)
Dažbog (obsáhleji) (17.01.2006)
Svarog (podrobněji) (17.01.2006)
Víra starých Slovanů I. (16.01.2006)
Legendy o Dažbogovi (15.01.2006)
Mokoš (15.01.2006)
Triglav (15.01.2006)
Chors (15.01.2006)
Svantovít (15.01.2006)
Veles (15.01.2006)
Perun (15.01.2006)
Svarožic (15.01.2006)
Svarog (15.01.2006)
[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 3] 1 2 3 4 5
Zobrazen celý článek | Počet názorů: 1 | Přidat názor | Informační e-mailVytisknout článek

roh   HISTORICKÉ TRŽIŠTĚ roh

Široká nabídka levného vybavení nejen pro Slovany, ale takřka pro celou historii...

Naše trvalá nabídka:
+ Oblečení
+ Táboření
+ Vojenská výbava
+ Osobní výbava
+ Řemeslné potřeby
+ Ozdoby a šperky
+ Duchovní pořeby
+ Jídlo a pití


roh   Pozvánka: Beltine 2013 roh

roh   Sháníme roh
Pro potřeby našeho webu sháníme nadšence stejného ražení jako jsme my.
Nebráníme se žádné spolupráci, ale nyní potřebujeme především kreslíře, malíře, kteří by měli chuť přispět svou prací k lepšímu vhledu Slované.cz.

Tento web je neziskový a tudíž nemůžeme nabídnout žádný honorář.

NOVÉ MALBY
Vesna

Více obrázků od stejného autora.

F. Skřivánek: Lov Gryfa

Více obrázků od stejného autora.


roh   Partneři roh
Velesův lid
Orcae Ita
Orcae Ita.

Velkomoravané
Velkomoravané

CEA
CEA

seznam všech
slovanských skupin


roh   Odkazy roh
Putování po středověkých památkách.

Web věnovaný středověku.

Web o Horní a Dolní Lužici.

Slovanská knihovna při NK.

Ústav slavistických a východoevropských studií FF UK.

Moravský etnofolk čerpající ze slovanských kořenů.

Slovanské fórum.

Vlastenecké a kulturní sdružení.


roh   Jazyčníci roh
Společnost staroslovanské kultury, tradic a duchovna.

Kruh Peruna - Slovensko.


Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.