Svarog

Jméno boha souvisí se staroindickým slovem svar - světlo, zářící, Slunce, nebe. Dokladem o jeho uctívání je jednak slovanský překlad byzantské kroniky Iaonna Malaly sepsaný v Bulharsku, kde Svarogovo jméno nahrazuje řeckého Hefaista, potom ruské traktáty z 11. a 12. století. Na Svaroga upozorňují i mnohé místní názvy: polabský Schwerin se původně nazýval Svarin, znám je i pomořský Swarozyn a český Svaren. Svarogovo jméno se objevilo i na bulharských nádobách z 12.-14. století.

Svarog a Semargl



Na počátku věků, kdy Svarog udeřil palicí do svatého kamene Alatyre, z jisker vyprsknutých z kamene se zrodil bůh ohně Semargl a též všichni nebeští Ratiči - bojovníci Svaroga.

Žhnoucí bůh ohně Semargl přichází v ohnivém vichru, očisťujícího od všeho zlého. Sedí na koni se zlatou hřívou a stříbrnou srstí. Dým je jeho znamením a oheň jeho koněm. Tam kde prošel na koni, zůstala jen černá spálená zem.

Svarogovým úderem se vzňal obrovský oheň, z kterého se zdvihl Boží vítr - tak se zrodil bůh větru Stribog. On začal rozdýchávat obrovské plameny Svarogovy a Semarglovy.

Velký Černý Had, zrozený ze Zemské kachny si usmyslel napodobit Svaroga. Připlazil se k Alatyru a udeřil do něho palicí. Z toho úderu se po světe rozletěli černé jiskry - tak se zrodili temné sily, démoni.

A tehdy Semargl přišel, aby bojoval s velkým Černým Hadem a s jeho bojovníky. Ale neměl dost sil aby hada přemohl. Tehdy had ovinul Zem mlhou. Semargl vystoupil do nebe za svým otcem Svarogem.

Černý Had potom přiletěl do Irije. Jazykem rozbil nebeskou bránu a vlezl do síně, kde seděl na trůnu Svarog. Tehdy Svarog a Semargl uchopili obrovské rozžhavené kleště a chytili jimi jazyk Černého Hada a vpletli ho na velké rádlo. Potom tímto rádlem rozdělili Zem na království Jav (Dobra) a království Nav (Zla). V Javi začal vládnout Svarog, v Navi - Černý Had.