Poslední vyjížďka Ilje Muromce

Daleko, široko v širém poli nezabělal se to běloučký snížek, nezamžily se to šedé mlhy, ani prach v poli se nepozvedl, ba ani bylinka v poli se nezapotácela. Zapotácel se v poli starý kozák Ilja Muromec a jeho bílá hlavička se zabělala s šedou, řídkou bradou, a dobrý kůň jako mlha se táhne.

Jede starý kozák širým polem a sám sobě se diví:
"Ach, ty stáří, ty stáří staré, staré a vysoké stáří! ZastihlAs mne v širém poli, dostihlos mne černým havranem a sedlo na mou bujnou hlavu! A mladosti má, mladosti má junácká! Tys uletěla, mladosti má, do širého pole, do širého pole jasným sokolem!"
I přijel tak starý kozák ke třem cestičkám, cestám širokým. A po všechny časy, co starý kozák jezdil v širém poli, co jezdil od mladosti do starosti a od starosti až do hrobu, takového zázraku ještě neviděl: na rozcestí těch tří širokých cest stojí dubový sloup, a na sloupu je takovýto nápis napsán:
Kdo prvou cestou pojede - ubit bude.
Kdo druhou cestou pojede - ženat bude.
Kdo třetí cestou pojede - bohat bude.
Tu se starý kozák zamyslil a uvažoval:
"Na co bych se já, stařec ženil? Mladá žena - pro cizího kořist. A nač by mně, starci, bylo bohatství? Ubit musím být!"
A dal se prvou cestou.
Jede, jede starý Ilja, jede právě tři hodiny a ujíždí plná tři sta verst. Zajíždí za vysoké hory a přijede do ležení loupežníků. Není jich mnoho, není jich málo, právě čtyřicet tisíc loupežníkův. Jak starého Ilju uviděli, na koně vskočili a starého kozáka zajali. I hovoří k nim Ilja takovéto slovo:
"Aj, vy zlodějové a loupežníci, vy darebáci a zákeřníci! Co chcete si na mně, starci vzíti? Nemám ani zlata ani stříbra, ani sypkých perel běloskvoucích, mám jen košili na sobě za tisíc rublův a sedlo čerkeské za pět set rublův a koně mého nelze vůbec zaplatiti."
I zakřikl ataman loupežníků, zakřičel velikým hlasem:
"Aj, vy zlodějové a loupežníci, darebáci a zákeřníci! Nač pak se starcem rozmlouváte? Srubněte mu bujnou hlavu!"
Tu se stařeček rozehnal a začal svou palicí mávati: kam mávne - ulice zůstane, zpět mávne, napříč ulička vyvstane. Tak ubil všech čtyřicet tisíc loupežníků do jednoho. Potom vrátil se Ilja ke sloupu a nápis takto opravil:
"A jel tamtudy starý kozák Ilja Muromec a ubit nebyl."
I dal se stařec cestou kudy se ženiti má.
Jede, jede pouze tři hodiny, ale ujíždí na tři sta verst a přijíždí do krásné vesnice, která na vesnici byla veliká, ale na město malá. Stojí ve vesnici královský dvůr, v němž sídlí Marynka králevična a přivabuje k sobě dobré junáky. Starý kozák zajel tam na široký dvůr, sestoupil se svého dobrého koně, přivázal koně ke sloupu točenému a ke kruhu zlacenému. I vyšla Maryška na široký dvůr a bere Ilju za bílé ruce a líbá ho na sladká ústa a doprovází ho do svého bílého paláce. Tam posadila ho za stůl dubový k hedvábnému ubrusu a k pokrmům cukrovým a nápojům medovým. Sama, když odchází, klaní se a říká mu:
"Jen jez, starý kozáče, ale nepřejez se, pij, starý kozáče - ale neopij se, abys se mohl se mnou pobaviti."
Starý kozák jí a pije do vůle a žádné újmy si nepřipouští. Maryška vzala ho za bílé ruce a zavedla ho do teplé ložnice k postýlce vystlané. A takto k němu hovoří:
"Lehni si, stařečku, ke zdi, já mladá, si lehnu na krajíček."
Starý kozák jí odpovídá takovéto slovo:
"Ach, ty dušečko, Marynko králevično! Lehni ty si, Maryško, ke zdi, a já starý, lehnu si na kraj. Já, starý člověk, nevydržím tak ležet jako dříve, musím častěji v noci ven vycházet, ven vycházet na koně dohlížet."
Vzal ji za bílé ručky a hodil ji na postýlku vystlanou a Maryška propadla se do hlubokého sklepení. Starý kozák vzal ty zlaté klíče, odemyká staré kované zámky a pouští ze sklepení na svobodu mnoho carův a carevičů, mnoho králův a kralevičův a mnoho silných, mohutných bohatýrův.
I promlouvají k němu takováto slova:
"Děkujeme ti, starý kozáku, Iljo Muromče, že jsi nás vysvobodil z těžkého zajetí."
Starý kozák vzal Maryšku za bílé ruce, vyvedl Maryšku do širého pole, přivázal Maryšku k syrému dubu, napjal tuhý luk, namířil střelu kalenou a střelil Maryšku do bílé hrudi a rozbil Maryščino nepokojné srdce.
Potom se starý kozák vrátil k dubovému sloupu a starý nápis opravil:
"Jel tamtudy starý kozák Ilja Muromec a ženat nebyl."
A dal se cestou třetí, kde měl zbohatnouti.
Jede, jede pouze tři hodiny, ale ujíždí na tři sta verst a přijede v poli k hlubokému sklepení, Na tom sklepení byl veliký kámen a ten kámen vážil třikrát devadesát pudův. I sestoupil starý kozák s dobrého koně, opřel se o kámen mohutnými plecemi a odvalil se sklepení ten veliký kámen. Ve sklepení nasypáno bylo zlata, stříbra a sypkých perel běloskvoucích. Starý kozák nabral si mnoho zlata, stříbra a mnoho drobných, sypkých perel a vystavěl za ně veliké chrámy a zvonice s velkými zvony.
Potom vrátil se k dubovému sloupu, ale starý nápis neopravil, jenom k němu připsal:
"Jel tamtudy starý kozák - a byl bohat."
Když dojíždí ke slavnému městu Kyjevu, k těm kyjevským jeskyním, přiletělo neviditelné množství andělů, vyzdvihli ho s jeho dobrého koně a zanesli do těch jeskyň kyjevských, aby tam starý kozák Ilja Muromec věčný odpočinek slavil.
A od té doby opěvujeme slávu starého kozáka Ilje Muromce.