Králík je dnes jedním z nejrozšířenějších chovných zvířat. Vyskytuje se jednak v přírodě jako divoký, tak i v chovech na maso, kožešinu nebo jeko domácí mazlíček. Nebylo tomu tak ale vždy. Přestože byl původně rozšířen po celé Evropě, doba ledová jej vytlačila na jih. Jeho útočištěm se stal především Pyrenejský poloostrov, kde jej chovali již ve starověku. Zpět do našich končin se vrátil díky člověku teprve před osmi sty lety.

Opis studie z výzkumu z let 1954-1965.
Vydáno Archeologickým ústavem ČSAV v Brně vydavatelstvím Academia v Praze 1972.

Informace o vývoji chovu koní u Slovanů soustřeďujeme hlavně na naše země, zatímco údaje o největších chovatelských oblastech – východních slovanských zemích – zestručňujeme vzhledem k četné dosažitelné literatuře z posledních desetiletí.

Během studia zvířecího osteologického materiálu, pocházejícího z výzkumu na hradisku v Chotěbuzi-Podoboře, z výzkumné sezóny v roce 2005, byly nalezeny pozůstatky přední končetiny psa domácího (Canis lupus f. familiaris). Podle osteometrických a morfologických znaků byl pes identifikován jako chrt.

Většiny historiků se shoduje, že v raném středověku se zřejmě rostliny příliš na zahrádkách nepěstovaly, ale ponejvíce se získávaly sběrem. Na druhou stranu víme, že Slované některé druhy rostlin cíleně přemisťovali - jak tomu dnes dokládají botanické nálezy v okolí hradišť Polabských Slovanů.

Podzim byl od nepaměti obdobím lovu. Polní práce byly totiž ukončeny a muži, kteří mohli, vyráželi do lesů a k jezerům, aby obohatili svým pánům jídelníček.
Stejně i tak i Velesův lid obešel své hájenství a pod vedením vladyky ulovili nemálo kusů zvěře.