Pokud vyjdeme z teorie, že štíty byly vyráběny bez výraznějšího použití kovu, nabízí se několik alternativ jejich konstrukce. Nejprve je třeba určit vhodný materiál. V úvahu připadá zejména dřevo, dále kůže a v neposlední řadě také proutí. Možné, nebo spíše pravděpodobné jsou samozřejmě i kombinace těchto materiálů. Zhotovil jsem dva štíty, které svou konstrukcí mohou odpovídat zjištěným poznatkům. První z nich dřevěný, s dvoubodovým úchopem a zpevňujícím pásovým kováním; druhý vypouklý, pletený z prutů a opatřený středovým držadlem a vyrobený kompletně z organických materiálů.

Druhé pokračování seminární práce ohledně slovanských štítů.

Z archeologického hlediska se v případě slovanských štítů jedná téměř o archeologii nenalezeného. Na význam studia nenalezeného, konkrétně pak při zkoumání otázek vojenství, upozornil např. S. Vencl. Uvedl, že je třeba využívat svědectví méně nápadných složek, stejně jako usilovat o vysvětlení nepochopitelných mezer a rozporů mezi jednotlivými složkami nálezů (VENCL, 1984, 168).

Žebrové přilby by mohly být jednou ze součástí vybavení slovanských válečníků ze vznikajícího kmenového svazu, známého jako Sámova říše. A to buď převzetím od ustupujících Germánů a nebo přebíráním kořisti,/ technologie od útočících Avarů. Ve zjednodušené podobě by mohly přetrvat až do dob velké Moravy. - poznámka redakce.

Tento článek je doplňujícím příspěvkem k oživlé historii a pouze ukazuje další možnou cestu, kudy se lze vydat při výrobě slovanského štítu - konkrétně u štítu s koženou puklicí. Je také doplněn o poznatky a připomínky účastníků fóra Štíty na Living history (přibližně do stránky 30).

Raně středověký prak byl zbraní, kterou ovládal nepochybně každý chlapec již od útlého mládí. Kdo si vyzkouší střelbu z praku, tak ocení schopnost střelce strefit letícího ptáka či tak malý cíl jako lidská hlava.
Výsledná hodnota praku není příliš velká (u rostliných vláken zanedbatelná) a jeho účinnost byla dostatečná. Dobrý zásah mohl protivníka z boje vyřadit i trvale či jej dokonce zabít.