Rozdělat oheň křesáním bylo pro Slovany stejně jednoduché a zažité, jako je dnes použití sirek.
Otázkou je, zda bylo v domácnosti nutné ohně opakovaně rozdělávat. Přes den se vařilo, přes noc topilo a oheň se tedy spíše oživoval z úhlíků. Dá se tedy předpokládat, že se v domácnostech křesalo spíše minimálně.

Jedním z největších počátečních neúspěchů, které vedou začátečníky k ukončení experimentálního ohně křesáním, je nekvalitní hubka či práchno. Tedy to, do čeho zachytíte jiskru a z čeho následně rozfoukáte oheň.
Pokud chcete mít k dispozici kvalitní a pravou hubku, můžete si ho vyrobit sami. Není to až tak těžké, když víte jak na to.

Problematice rozdělávání ohně se věnuje celá řáda kvalitních článků v různých časopisech, knihách a především na internetu.
Mě osobně toto téma vždy fascinovalo, ale dlouho jsem se nedokázal dostat ke kýženému výsledku. Až zpětně totiž vidím, jakých chyb jsem se nedokázal vyvarovat.
Nyní, když koněčně dokáži rozdělat oheň ocílkou do minuty a lukem do tří, se cítím oprávněn podělit se také se svými postřehy a návody. Část článku hodlám převzít nebo případně doplnit tak, abychom se zaměřili především na Slovany a Velkou Moravu.

Tento článek je výcuc obsáhlejšího materiálu a shrnuje některé pigmenty dostupné ve středověku. tyto pigmenty mohly být známy a používany také u Slovanů.

Barvení indigem je poměrně složitý a náročný proces. V minulosti se k barvení používala např. zkvašená lidská moč a právě proto byli barvíří vykázáni z měst (v Praze např. na barvířský ostrov). Postup, který zde uvádíme je moderní, neskonale rychlejší a hlavně tolik nepáchne. Jeho další výhodou je, že oproti postupům uváděným i v knihách je tento postup plně funkční a odzkoušený!

Za bratry Rusíny aneb výroba domácího konopného plátna.
Při návštěvě dosud okupovaných rusínských územích jsem spolu s dalšími kolegy a místními odbojáři pátrali i po starých řemeslech a technologických postupech, které by mohly být shodné s obdobím za Velké Moravy. Kontrašpionáží se nám nakonec povedlo získat komplexní materiál o zpracování konopí, ktré se zde ručně zpracováalo ještě zcela běžně před pouhými sto lety...

Jedná se o velmi starou textilní techniku, která se objevuje na mnoha místech v mnoha obdobích, poprvé asi v 7. st. př. Kr. Není tedy důvod, proč by ji nemohli znát i obyvatelé Velké Moravy, přestože přímé doklady nemáme.

Tento článok slúži ako inšpirácia pre tých, ktorí si chcú ušiť slovanský ranostredoveký LH/OH odev. Z nášho územia nemáme z daného obdobia žiaden dochovaný nález textílie, ktorý by dokazoval použitie toho-ktorého stehu. Vychádzame preto zo starších i súdobých textilných nálezov z iných území. Vzhľadom na fakt, že základné typy šicích stehov sa nemenili v podstate od praveku až dodnes a boli a sú prakticky na celom svete rovnaké, môžeme si v tomto prípade pomôcť analógiou.

Kožešina byla pravděpodobně prvním oděvem, který začal člověk v pravěku používat. Zpočátku se k jejímu spojování užíva zvířecí šlacha nebo kožený řemínek, později nit. Z mnohých zmínek z raného středověku můžeme usuzovat, že kožešiny měly slovanské národy ve velké oblibě. Ibrahim Ibn Jákub, který v 10. stol. na svých cestách po Evropě navštívil i Prahu, se zmiňuje o pražské tržnici jako o největším trhu s kožešinami ve střední Evropě.

V tomto článku sa budeme venovať niekoľkým najbežnejším vyšívacím stehom, ktoré možno použiť pri zdobení living history odevov. Článok je pokračovaním článku o šicích stehoch a spoliehame sa na to, že čitateľ je s jeho obsahom a teda aj termínmi oboznámený. Nezaoberáme sa tu jednotlivými druhmi výšiviek a tiež nepopisujeme, kedy sa ktorý steh používal. Vychádzame z toho, že čitateľ si samostatne naštuduje, ktoré stehy a aké motívy sú pre jeho potreby vhodné.

Činění kůží tříslem je znalost velmi stará, používaná u většiny starověkých národů. Nejstarší nálezy takovýchto kůží jsou až 5000 let staré a pocházejí z egyptských hrobů. Tento způsob činění dále zdokonalovali především Římané, kteří se nejspíš rovněž přičinili o rozšíření této znalosti po Evropě. Přestože je pro slovanské národy typické činění především kvašením a pravděpodobně i tukem, dovednost tříselného činění si osvojili nejpozději po příchodu na naše území, což dokládají nálezy činících jam z období Velké Moravy.

Tkanie na hrebeni je veľmi stará textilná technika. Jej výsledným produktom je tkanica, tkaná páska, v minulosti používaná pre svoju dekoratívnosť ako ozdoba lemov tuník, opasok, remeň na tašku a pod. a pre svoju pevnosť ako rôzne popruhy, prípadne i časti konského postroja. Je veľmi pravdepodobné, že i starí Slovania túto techniku poznali a používali na zhotovovanie popruhov i dekoratívnych pások. Výroba tkaníc nie je časovo ani fyzicky náročná, preto využitie tkaníc predpokladáme takmer u všetkých sociálnych vrstiev.

Činění starých Slovanů není dosud zcela objasněno, ale vzhledem k tradici používání kůží a kožešin na území osídlených Slovany, se dá předpokládat, že činění usní i kožešin bylo na poměrně vysoké úrovni.
Archeologickými vykopávkami je doloženo pouze činění usní tříslem. Tříselné činění dává velmi kvalitní usně, pro kožešinu ale vhodné není. Řemen po něm zůstává tvrdý, proto se asi pro činění kožešin používalo jen výjimečně tam, kde tvrdost nebyla na překážku, nebo se i vyžadovala (například jako podložka na spaní).

Lišejníky patřily vždy mezi tradiční barvířské rostliny. Nejen pro svou všudypřítomnost, ale také díky tomu, že mnohé z nich poskytovaly trvanlivá barviva jasných barev.

Hnědá barva patří mezi ty naprosto nejdostupnější přírodní barvy.
Pro Slovany navíc platí, že fragmenty látek z velkomoravských hrobů jsou zpravidla hnědé. I když je hodně spekulativní tvrdit, zda byly hnědé ještě před vložením do země,.