Kožešina patří mezi nejstarší materiály, používané k výrobě oděvů. Znalost jejího zpracování sahá mnoho tisíc let do minulosti. Po celou tuto dobu se řemeslo vyvíjelo a zdokonalovalo. Již v raném středověku byla práce s kožešinami a kůží v rukou odborných řemeslníků - zpracovatelů a sešívačů koží.
O velké oblibě nošení kožešinových oděvů v Čechách, svědčí mimo jiné i značné zastoupení kožešnického řemesla ve městech. Mezi ostatními oděvními řemesly tvořili kožešníci často více než čtvrtinu. Přesto se kožešiny v archeologických nálezech až na několik výjimek téměř nedochovaly.

Toto pojednání, (koneckonců obdobně jako hodně jiných), nemusíme vztahovat pouze na Slovany, ale spíše na celý raný středověk. Prameny, ze kterých jsem čerpal jsou tedy středověké a pro Slovany z nich v podstatě nelze vyvozovat žádnou vyjímku. V tomto textu se nechystám rozepisovat ochranu nohu v boji (to by byla věc jiného článku) nebo obuv.

Z pozdějšího období známe časté využití semen Klokoče zpeřené (Staphylea pinnata) na výrobu korálů. Z křesťanského prostředí je časté využití na růžence.
Po určitém bádání lze předpokládat, že semena Klokoče zpeřené mohly být přecijen využívány na výrobu korálků již mnohem dříve. A to i u velkomoravských Slovanů.