Činění starých Slovanů není dosud zcela objasněno, ale vzhledem k tradici používání kůží a kožešin na území osídlených Slovany, se dá předpokládat, že činění usní i kožešin bylo na poměrně vysoké úrovni.
Archeologickými vykopávkami je doloženo pouze činění usní tříslem. Tříselné činění dává velmi kvalitní usně, pro kožešinu ale vhodné není. Řemen po něm zůstává tvrdý, proto se asi pro činění kožešin používalo jen výjimečně tam, kde tvrdost nebyla na překážku, nebo se i vyžadovala (například jako podložka na spaní).

Do této kapitoly jsou zařazeny druhy listové zeleniny, které jsou buď specifické svou chutí (šťovík, šťavel, kozinec sladkolistý) nebo jsou zajímavé svým zpracováním.
Jedná se vesměs o druhy, které hrály u starých Slovanů významnou roli a neměly by být zapomenuty. Především bolševník jako významná polévkobá zelenina je dnes vnímán jako jedovatý, což však není úplně pravdou.
Dále jsou zde druhy u nichž byly konzumovány výhonky.

Špenátem nazýváme jakoukoliv tepelně zpracovanou omáčku nebo pastu z listů merlíkovitých a případně i dalších druhů rostlin.
Nejdůležitější rostliny vhodné pro výrobu špenátů se ke konzumaci za syrova příliš nehodí - jsou tužší, syrové nemají zpravidla žádnou zajímavou chuť (jsou nahořklé nebo aromatické - pelyněk) nebo jsou dokonce pálivé (kopřiva).

Salátem v raném středověku nemyslíme jeden konkrétní druh listové zeleniny (tedy lociku salátovou / salát setý) ani směs všeho možného pokypaného tatarkou.
Salátem byly nazývány veškeré listy pěstované zeleniny nebo planých rostlin, které byly konzumovány převážně za syrova.

Rok se s rokem sešel a při další příležitosti oslav slunovratu se rozhodli říci své ano další dva mladí Slované.
Oproti loňské svatbě, kdy se ženil samotný vladyka Velesova rodu se nyní berou lidé prostí a chudí na majetku.

V rámci Oslav slunovratu 2008 v Archeoskanzenu v Modré jsme pro účastníky (respektive velitele jednotlivých skupin či jejich zástupce) připravili hostinu o šestli chodech.
Asi nikdy nebudeme naprosto přesně vědět, jak mohly u Slovanů probíhat podobné hostiny a proto se ani v tomto fotoseriálu nebudu pokoušet o nějaké větší rekonstrukční dohady.

Přestože hlavní podíl zeleniny měl být podle různých historiků získávána sběrem, nelze zanedbat také cílené pěstování některých druhů či kultivarů planých rostlin. Pakliže budeme tvořit kuchařku pro staré Slovany, tak se neobejdeme s pouhým konstatováním toho co se jedlo či ne. Mnohé druhy zeleniny si zaslouží větší pozornost s ohledem na jejich pozdější kultivaci nebo změnu v užívání. Proto tento článek má následující pokračování v dalších 5 samostatných kapitolách, které se dotýkají jednotlivých druhů zeleniny u starých Slovanů.

Staří slované znali pouze divokou bílou a pravděpodobně i šlechtěnou žlutou mrkev. Krom barvy mrkve se v minulosti lišilo také zpracování. V 16.-17. století se spíše než do omáček a polévek, používala mrkev k výrobě sladkého mázu.
Je otázkou, zda se podobný mrkový máz připravoval i u starých Slovanů, ale technicky to možné je, ačkoliv potvrzující důkazy asi nikdy mít nebudeme.

Špenáty (tedy povařené posekané listí převážně merlíkovitých rostlin) byly oblíbenou slovanskou potravou. Připravovaly se na řadu způsobů a jedním z nich mohly být právě špenátové těstové bochánky.
Při přípravě tohoto jídla jsme se inspirovali receptem ze 17. století, který jsme mírně zjednodušili a upravili pro raný středověk.

Pokud vyjdeme z teorie, že štíty byly vyráběny bez výraznějšího použití kovu, nabízí se několik alternativ jejich konstrukce. Nejprve je třeba určit vhodný materiál. V úvahu připadá zejména dřevo, dále kůže a v neposlední řadě také proutí. Možné, nebo spíše pravděpodobné jsou samozřejmě i kombinace těchto materiálů. Zhotovil jsem dva štíty, které svou konstrukcí mohou odpovídat zjištěným poznatkům. První z nich dřevěný, s dvoubodovým úchopem a zpevňujícím pásovým kováním; druhý vypouklý, pletený z prutů a opatřený středovým držadlem a vyrobený kompletně z organických materiálů.

Druhé pokračování seminární práce ohledně slovanských štítů.

Z archeologického hlediska se v případě slovanských štítů jedná téměř o archeologii nenalezeného. Na význam studia nenalezeného, konkrétně pak při zkoumání otázek vojenství, upozornil např. S. Vencl. Uvedl, že je třeba využívat svědectví méně nápadných složek, stejně jako usilovat o vysvětlení nepochopitelných mezer a rozporů mezi jednotlivými složkami nálezů (VENCL, 1984, 168).

Ve Švédsku je dnes velmi populární hra zvaná kubb (špalek), o níž se tvrdí, že pochází z vikingských dob. Důkazy pro to chybí, není to však vyloučené. Vůbec nejstarší údaj o hře je datován rokem 1613, kdy švédský král Gustav III. údajně použil kubb k řešení sporů mezi vesnicemi.

Studánky hrály v životě Slovanů významnou kultovní roli. Byly opředeny řadou mýtů a proto jim lidé často přinášeli obětiny a dary. Voda z těchto studánek byla následně považována za posvátnou (snad i za léčivou).
Studánky často hostili ve svých pramenech víly (rusalky), které o ně pečovaly a které je chránily.

Čím se živil člověk předtím, než dospěl k vyšším formám zemědělství můžeme usuzovat podle archeologických nálezů a podle toho, co dnes sbírají a konzumují tzv. primitivní kmeny. Nejvíc se ke starým praktikám zužitkování rostlin a plodů ubírali lidé v období hladu. Svědčí o tom mnoho dokladů ze střední Evropy, kde se při vyspělém zemědělství zužitkovávalo také to, co poskytovala volná příroda.