V Čechách a na Moravě se večer o svátku letnic ze všech stran ozývalo silné práskání bičů pastýřů, kteří poháněli svá stáda z pastvy domů. Všeobecně se tradovalo, že takto jsou zaháněni škodliví duchové.

V měsíci květnu zasazovali staří Slované tzv. máje, což byly břízky nebo smrčky, zbavené větví, jakási replika světového sloupu, podpírajícího v místě Polárky nebe. Jejich kůra byla oloupána až po vrchol, který zůstal zelený. Máje se stavěly doprostřed dědiny, nebo také před domy, v nichž byla děvčata na vdávání.

Vánoce znamenají svým slovním významem: „vá-noce“ světlé, posvátné noci. Jejich název pochází z pohanských dob, kdy byly svěceny jako nejtajemnější a nejslavnější svátky. Dle víry předků staré slunce v tu dobu dokonávalo a nové se rodilo. Staré jihoslovanské říkadlo to potvrzuje: „Ptali se vlka, kdy je největší zima a on odpověděl: když se slunce rodí.“