Stejně jako už loni, přinášíme Vám z letošního "Vynesení Moreny / smrti" pouze fotografie. Letošní akce měla opět svou skvělou atmosféru, plnou zpěvu a říkadel. A když po utopení Moreny okamžitě vysvitlo dlouho očekávané slunce, bylo to téměř symbolické.

Upozornění: Jak sami z fotek poznáte, letošní rok prodělal jednu významnou změnu a to tu, že tato akce byla v omezené míře zpřístupněna "nekostýmované" veřejnosti. Jedná se o jedinou akci v roce (pořádanou Velesovým lidem), která takto zřejmě bude zpřístupněna i v dalších letech. Důvodem je ukončení "veřejných slunovratů" a snaha alespoň někdy prezentovat veřejně naši činnost.

Velesův lid připravil zážitkové vynášení Moreny pro děti ze školky na Čeladné"Mateřská škola Čeladenská beruška". Děti se náramně bavily a jsme rádi, že jsme jim mohli přiblížit jeden se zvyků starých Slovanů.

Celý den hustě sněžilo. Vločky se snášely na hodoňovský hvozd, padaly do holých větví stromů, přikrývaly stráně a pod sněhovou pokrývkou mizely i tajné zvířecí stezky. Bílou zamlklost krajiny rušil jen průvod lidí, zabalených do vlněných plášťů a kožešin, kráčející tak rychle, jak jen to závěje dovolovaly. Někteří s námahou vlekli plně naložené sáně, jiní měli svůj náklad na vlastních zádech, jeden mladík nesl na ramenou obrovské zdobené poleno. Byl Kračún a Velesův lid spěchal na posvátné obřadní místo přímo v srdci lesa…

Vynesení Moreny je oslavou, která se v určité podobě přetrvala až do dnešních dnů.
Povídání o původu a významu této oslavy je rozepsáno v jiných článcích, takže Vám nyní přinášíme "pouze" fotky z vynášení Moreny, které se konalo 20.3.2010.

Uskupení ROD pořádá v rámci svých aktivit také rekunstrukce hostin. Hostiny měly velmi důležitou roli v tehdejší společnosti, protože ukazovaly na možnosti hostitele, postavení a bohatství jednotlivých rodin. A především sloužili k tomu, k čemu dnes: k naplnění břicha všemožnými pochoutkami.

Zimní Slunovrat Velesova lidu proběhl jako již tradičně v místech naší posvátné studánky.
Nejdříve však vědma Jeducha uspala vílu Marusju, uzamkla studánku na zimu a pak se ti méně zimomřiví vydali k vatře. Ta vzplála jasným plamenem a stala se předzvěstí velmi tuhé zimy...

Zářijové podzimní táboření je akcí Rodu (tedy uskupení sdružující několik skupin zabývajících se rekonstrukcí Velké Moravy). Toto podzimní táboření v podstatě zakončuje letní sezónu roku 2009.
Následující fotografie mají tedy ukázat jak by mohl ve středověku vypadat tábor a zachycují mj. náš program.
Například výuku rozdělávání ohně pod vedením mistra Hroma :)

Během posledního zářijového víkendu vyrazila na loveckou výpravu i skupina vedená vladykou Křesomyslem, vládcem Velesova lidu. Této výpravy se zúčastnili jak náhončí, tak i vznešení hosté z jiných rodů. Nakonec se k výpravě přidali i franští cizinci...

Tento článek je výcuc obsáhlejšího materiálu a shrnuje některé pigmenty dostupné ve středověku. tyto pigmenty mohly být známy a používany také u Slovanů.

Barvení indigem je poměrně složitý a náročný proces. V minulosti se k barvení používala např. zkvašená lidská moč a právě proto byli barvíří vykázáni z měst (v Praze např. na barvířský ostrov). Postup, který zde uvádíme je moderní, neskonale rychlejší a hlavně tolik nepáchne. Jeho další výhodou je, že oproti postupům uváděným i v knihách je tento postup plně funkční a odzkoušený!

Za bratry Rusíny aneb výroba domácího konopného plátna.
Při návštěvě dosud okupovaných rusínských územích jsem spolu s dalšími kolegy a místními odbojáři pátrali i po starých řemeslech a technologických postupech, které by mohly být shodné s obdobím za Velké Moravy. Kontrašpionáží se nám nakonec povedlo získat komplexní materiál o zpracování konopí, ktré se zde ručně zpracováalo ještě zcela běžně před pouhými sto lety...

Jedná se o velmi starou textilní techniku, která se objevuje na mnoha místech v mnoha obdobích, poprvé asi v 7. st. př. Kr. Není tedy důvod, proč by ji nemohli znát i obyvatelé Velké Moravy, přestože přímé doklady nemáme.

Tradiční jarní Rusálie spojené s buzením víly Marusji probělho za krásného slunečného počasí. U naší studánky, nad kterou bdí dědek, jsme se sešli při zvuku budnu. Poté naše vědma přivítala Marusju nádhernou písní, při které snad žádné oko nezůstalo suché. Víla se za těchto líbích zvuků musela probudit. Vědma ji předala dárek a po vladykovi následovali ostatní. Letos jsme vyzdobili strom, jehož větve chrání jak studánku, tak bdícího dědka. Poté ji vědma ještě poděkovala písní a vladyka se hluboce poklonil za její loňskou ochranu.

Předně je třeba říci, že o skutečném odívání velkomoravských Slovanů (a vlastně i o odívání všech raně středověkých Slovanů) toho moc nevíme. Několik málo pramenů nám však dává za pravdu v tvrzení, že Slované (obdobně jako ostatní středověké národy) nosili tuniky.
Přičemž tunikou myslíme oděv připomínající košili. Oproti košili je tunika delší (alespoň do půli stehen) a ve spodní části je zpravidla rozšířená. Zároveň je tunika oděvem, který se obléká přes hlavu.

I v tomto roce Velesův lid neponechal nic náhodě a vynesl Morenu ze vsi. Tu za zpěvů a bubnů zapálil a vhodil do Ostré řeky. Kde ji následně vzal prudký jarní proud a odnesl ji daleko pryč. Máme nyní až do podzimu jistotu, že se Morena nevrátí.