Originální název článku: Radarové sondy naznačily, že staří Moravané uměli vyvolat erupce uhlovodíků?
Amatérská rekonstrukce popisu cesty na trhy Svatoplukova města, sepsaná perskými kupci, naznačila novou možnost Weligradu. Propast Nákla na vyvýšenině u Hodonína. Vznikla vzedmutím jílových vrstev tlakem metanu blízkého ložiska uhlovodíků. Na vrcholu vytryskl kdysi dávno mohutný výron artézské vody. Vytvořil obrovský kráter, jeho protržením vznikly přístupové rokle. To je v souladu s názvem cíle perských cestopisů: "Hora ze které vytéká voda.".

Začátek akce: 11.12.2009 v 09:00 hodin (Pá)
Předpokládaný konec: 31.03.2010 v 16:30 hodin (St)

Cílem výstavy je seznámit návštěvníky prostřednictvím archeologických nálezů se všedním i nevšedním životem v ránem středověku. Vybrány jsou jednotlivé aspekty jako obydlí a sídliště, opevněná hradiska, zemědělství, řemesla, vojenství, kult a další. Výstava se snaží podávat ucelený pohled na život a kulturu v období od počátku 8. do 11. století.

Specialisté na raný středověk z Archeologického ústavu naší Akademie věd už mnoho let na levém břehu Vltavy nedaleko Roztok u Prahy zkoumají jedinečný nález: dosud největší obytný areál nejstarších Slovanů u nás.
O životě našich předků vypovídá především množství nalezené keramiky. Z čeho a jak ji staří Slované vyráběli? Odpovědi na tyto otázky hledali pomocí moderních analytických metod naši chemici z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.

Rytí do kůry živých stromů, k velké potěše lesníků a zahradníků, přestává být populární. Díla vzniklá pomocí spreje jsou, k malé radosti majitelů domů a dopravních podniků, lépe vidět a dají méně práce. Na otázku, kdy vlastně rytí značek do stromů začalo, či spíše, kdy už zaručeně existovalo, máme odnedávna překvapivou odpověď. Tou je nález asi 10 cm velké hvězdice, vyryté do kmene dubu, který stával poblíž toku středního Labe mezi lety 600-800 našeho letopočtu.

Práce se snaží přispět k odstranění diskrepance mezi datováním mužských a ženských hrobů na velkomoravských pohřebištích, její příčinou je mj. pozdní datování veligradského šperku. Zabývá se několika stratigraficky nízko uloženými hroby ze Starého Města Na valách, které obsahují vyspělý veligradský šperk.

Milí přátelé a známí, srdečně Vás zveme na vystoupení PROMĚNY projektu JEDEN STVOL, které se uskuteční v prvních květnových dnech na několika místech Moravy (Pozlovice, Zlín, Ostrava), v Polsku (Rešov) a na Ukrajině (Lvov).
Posláním tohoto projektu je vystihnout společné kořeny, blízkost, pestrost i různorodost kultur zúčastněných zemí.

Máme před sebou tři na sebe původně navazující jazykové areály v rámci západní větve slovanských jazyků. Dialekty a nářečí pomořanské, polabské a řekněme srbské (neboť původní rozsah užívání těchto nářečí se neomezoval pouze na oblast Lužice) mají kromě samotných jazykových shod i velice podobnou historii a osud.
Většina z nich podlehla dlouholeté germanizaci a z celkem rozsáhlého území dnes nacházíme na lingvistické mapě pouze malé ostrůvky, kde se tyto západoslovanské jazyky zachovaly - jedná se o nářečí lužickosrbská a kašubská. Ta zůstávají dodnes prakticky na periférii původních jazykových oblastí.

Naše nejstarší historie je zahalena hustou mlhou. Nevíme zhola nic o pátém století, kdy se u nás objevují první slovanské kmeny. Téměř nic neznáme o našich předcích šestého století, kteří děsili Byzantince silnými vojenskými expedicemi a postupně obsadily větší část Balkánu. Také období ranně středověkých států sedmého století je zahaleno mlhou. Jen světélko písemné památky o Sámově říši probleskuje temnotou.

Velká Morava v roce 900 už zdaleka nebyla tím mocenským útvarem, který za knížete Svatopluka spolurozhodoval o dění ve střední Evropě. Přesto však ještě stále měla svého vládce z mojmírovského rodu, vojenskou družinu, církevní organizaci na čele s biskupy a s arcibiskupem i značnou lidskou základnu.

První slovanský stát, který vznikl začátkem 9. století v oblasti na sever od Dunaje, na území dnešní České a Slovenské republiky, je obecně nazýván Velká Morava. Tento název byl často, nejen v české literatuře, vykládán jako výraz velikosti a moci slovanské říše vytvořené na konci 9. století knížetem Svatoplukem. Ve skutečnosti však tento název v soudobých pramenech, ať už staroslověnských či latinských, nikde nenajdeme. Poprvé jej použil, a vlastně vytvořil, až o půlstoletí později byzantský císař Konstantin Porfyrogennetos, aby tak vyjádřil, že má na mysli území ležící vně hranic byzantské říše.

Součástí stěhování národů byl příchod Slovanů do střední a jižní Evropy. Kolem roku 800 vznikla na našem území dvě knížectví. Moravské knížectví v čele s knížetem Mojmírem I. a Nitranské knížectví v čele s Pribinou. Počínaje knížetem Moravanů Mojmírem I. se setkáváme s první dynastií, která zosobňuje raně středověký stát. V dějinách se Mojmír I. objevil roku 830 jako panovník říše, pro kterou se později ujal název Velká Morava. Velkomoravská říše byla prvním útvarem na našem území, který je možno označit jako ranou formu státu. Z původního jihomoravského jádra se postupně rozšířila a zahrnula oblasti v Čechách, Slezsku na dnešním Slovensku a v Podunajské nížině. K významným událostem patřil Mojmírův útok na nitranského knížete Pribinu a tím připojení Nitry k Velké Moravě.

Odhaduje se, že celkový počet obyvatelstva se na centrálním území Velké Moravy mohl pohybovat v rozmezí 300 000 – 350 000 jedinců. Z antropologického hlediska to údajně byla populace značně heterogenní, nicméně, jasně v ní převažovali poměrně vysocí leptodolichomorové, tedy lidé s úzkým obličejem a dlouhou mozkovnou. Průměrná výška mužů se tehdy pohybovala okolo 170cm, byť žili i jedinci vysocí 180cm a větší, nicméně také malí s výškou okolo 160cm. Ženy měřily v průměru 160cm. Tyto údaje lze vztáhnout na většinu tehdejších evropských populací, přičemž trvaly až do 13. století, kdy se průměrné výšky u obou pohlaví zmenšily cca o 10cm.

Kmen Venedů, nám určitě lépe známý jako Slované, je prastarého původu. Aspoň tak soudíme z toho, že pravděpodobně jich se týká krátký zápis Hérodota o národu Skythů oráčů, kteří obývali za jeho života ruské stepi. Pak ztrácíme stopu našich předků na celá dlouhá staletí. Až Tacitus se o nich zmiňuje a také Caesar nám o nich zanechal krátkou zmínku. Ani oni dva, ani Plinius a Ptolemaios však netušili, k jakému etniku vlastně tito barbaři patří a v podstatě je to ani moc nezajímalo. Žili totiž velmi daleko od Říma. Přesto však Římané nazvali Baltské moře Venedským zálivem, což svědčí o jisté známosti kmene. Je ovšem také docela dobře možné, že tito Venedové nemají s našimi předky vůbec nic nebo jen velmi málo společného. Moderní věda totiž ví o Slovanech v době vrcholu Říma asi stejně málo jako sami Římané a spíše ještě méně.

Od konce 5. století se postupně na území střední a jižní Evropy stěhují slovanské kmeny. Ze své původní pravlasti samozřejmě odcházejí o něco pomaleji na východ i sever. Po jisté stabilizaci poměrů v nově obsazených územích začíná slovanské zemědělské obyvatelstvo budovat hradiště, jakožto správní a obranná centra, kolem kterých pozvolna vznikají i řemeslnické osady. Na některých územích (především bývalé Římské říše) slovanské obyvatelstvo osadilo města již existující, nebo je obnovilo. Z hradišť se často stávala i významná obchodní centra. Mnohá z hradišť jsou (zvláště ve střední a východní Evropě) přímými předchůdci dnešních měst. V rámci cyklu Malý přehled slovanských počátků vás v následujícím krátkém výběru ve stručnosti seznámíme s vybranými hradišti a jejich stručnou historií.