Dožínky na Bialogrodu

Skončilo léto a také období sklizně. Nastal čas hojnosti. Avšak s ním přišel i čas vděku za vše, co dala Matka zem: za pole plná zrní, za stromy ověšené jablky a hruškami, či dokonce broskvemi…

A tak Velesané přijali pozváni obyvatel z hradiště Bialogrod, spřáteleného rodu, jenž žije za řekou Olzou, a vydali se do dalekého kraje, aby společně s Bialogrodskými poděkovali bohyni Mokoši za dary země.


Přijeli i hosté ze severních zemí od Jantarového moře. Zaduněly bubny, rozezvučely se struny gudku a zazněly písně pro všeobecné veselí, i k poctě bohyně Mokoše. Koloval roh hojnosti, pronášely se děkovné řeči, dávaly se obětiny.


Pak obyvatelé Bialogrodu pozvali všechny na bohatou hostinu. Stoly prohýbaly pod hojností jídel, medovina a pivo tekly proudem a z hrdel zněl veselý smích a zpěv.

Takové bylo Swieto wiencowe na Bialogrodu.