Nýtované kotlíky u Slovanů

Autor: Petr Tryščuk <petr(at)v-klub.cz>, Téma: Kuchyně, Vydáno dne: 18. 02. 2012

Potřeba vařit jídlo ve velkém sebou přinášela také otázku kuchyňského vybavení. O slezské misce a jejímu využití ve slovanské kuchyni jsme se věnovali v samostatném článku.
Nyní se budeme pro změnu věnovat další železné kuchyňské výbavě: kotlíkům, nýtovaným z několika kusů železného plechu.

CHCETE NÝTOVANÝ KOTLÍK?

Navštivte naše Tržiště!

Kromě ojedinělých nálezů velkých keramických kotlů (které jsou z raného středověku spíše maďarskou záležitostí), je železo nebo měď jedinou další možností, jak ušetřit čas a energii při vaření ve velkém.

Obecné historické používání kovových kotlů:

  1. Obecné shrnutí: Železné nýtované kotle se vyskytují v nomádském a přilehlém slovanském prostředí již od 8. století . Původně kolmé a mírně kónické tvary s rovným dnem byly od 10. století nahrazeny menšími kotlíky s půkulatým dnem. Takovéto kotlíky již byly převážně (nebo spíše výhradně???) vyráběny z mědi a ze železa u nich zůstaly pouze rukojeti a jejich uchycení ke kotlíkům.
    Původní slovanské kotlíky byly vždy širší než vyšší, byly nýtovány hrubými nýty s obdelníkovým půdorysem a měly vyhnutý okraj. Dno bylo rovné nebo jen mírně prohnuté. Bohužel většina na netu nabízených "replik" porušuje všechny tyto pravidla!

  2. Citace z odborné literatury:
  3. Osobně se domnívám, že nýtované kotle nahradily měděné kotle z jednoho kusu ze tří důvodů:

Konkrétní nálezy z předvelkomoravského a velkomoravského období:


Shrnutí VM kotlů a systém nýtování:

Velkomoravské nýtované kotlíky (ale i další podobné) se zpravidla skládaly ze samostatně nanýtovaného rovného (nebo mírně vypouklého) dna a obvykle dvou vodorovných řad železných plátů. Jednotlivé železné pláty nebyly ani  pravidelné a často se různě překrývaly. Zřejmě odpovídaly tomu, jaký kus se kováři povedlo zrovna vykovat.
Horní okraj kotlíku mohl být pravoúhle zahnutý a na dvou ataších byly upevněné plochá ucha s očky na koncích. U jednoho nálezu (viz. výše) jsou na okraji upevněny ještě dva zavěšovací kruhy.
Nýtky jsou zpravidla velmi hrubě provedené, obdélníkového průřezu a v žádném případě nemají půlkulatou hlavu.

Návod na utěsnění kotle:
Kotel samozřejmě nelze snýtovat tak, aby v něm nezůstaly žádné mezery. Tyto mezery lze "zalepit" osvědčeným historickým postupem, který by sice současnými hygienickými testy neprošel, za to však je prověřen historií i moderním používáním.
Jak tedy postupovat u čerstvě vyrobeného kotle:

  1. Nejdříve kotlík nahřejte nad ohněm a do poloviny jej naplňte plnotučným mlékem. Mléko přiveďte do varu.
  2. Do mléka přidejte ovesné vločky, nebo hrubou mouku + cukr (což je ovšem nedobová ingredience) a zamíchanou směs opět znovu přiveďte k varu.
  3. Obsah kotlíku plně rozvařte, aby hustá směs postupně zaplnila i ty nejmenší mezery a spáry. Odpařené mléko nahraďte novým - obsah musí zůstat kapalný.
  4. Obsah vařte cca 15-20 minut.
  5. Tento postup opakujte tak dlouho, dokud se kotlík nestane plně vodotěsným. Z praxe se ukazuje, že  se mezery povede "zalepit" zpravidla 2 až 3 opakováními.
  6. Něketré postupy uvádějí i levnější možnost utěsnění hustou obilnou kaší z vody.

Používání kotle:

Údržba kotle:
Nýtovaný kotlík také potřebuje speciální a šetrnou údržbu. 


Zdroje: