Nýtované kotlíky u Slovanů

Autor: Petr Tryščuk <petr(at)v-klub.cz>, Téma: Kuchyně, Vydáno dne: 18. 02. 2012

Potřeba vařit jídlo ve velkém sebou přinášela také otázku kuchyňského vybavení. O slezské misce a jejímu využití ve slovanské kuchyni jsme se věnovali v samostatném článku.
Nyní se budeme pro změnu věnovat další železné kuchyňské výbavě: kotlíkům, nýtovaným z několika kusů železného plechu.

CHCETE NÝTOVANÝ KOTLÍK?

Navštivte naše Tržiště!

Kromě ojedinělých nálezů velkých keramických kotlů (které jsou z raného středověku spíše maďarskou záležitostí), je železo nebo měď jedinou další možností, jak ušetřit čas a energii při vaření ve velkém.

Obecné historické používání kovových kotlů:

Obecné shrnutí: Železné nýtované kotle se vyskytují v nomádském a přilehlém slovanském prostředí již od 8. století . Původně kolmé a mírně kónické tvary s rovným dnem byly od 10. století nahrazeny menšími kotlíky s půkulatým dnem. Takovéto kotlíky již byly převážně (nebo spíše výhradně???) vyráběny z mědi a ze železa u nich zůstaly pouze rukojeti a jejich uchycení ke kotlíkům.
Původní slovanské kotlíky byly vždy širší než vyšší, byly nýtovány hrubými nýty s obdelníkovým půdorysem a měly vyhnutý okraj. Dno bylo rovné nebo jen mírně prohnuté. Bohužel většina na netu nabízených "replik" porušuje všechny tyto pravidla!

Citace z odborné literatury:

Železné kónické kotle s plochým dnem jsou častým nálezem u stepních kočovníků, nositelů Saltovomajacké kultury v 8.-9. století; od nich patrně pronikly v 10.-11. století do severnějšího mordvinského prostředí, kde však byly vyráběny v půlkulovitých tvarech z měděných listů.
Východoslovanské kotle z 10-13. století bývaly měděné a měly jen železné ataše a rukojeti. Drobnější exempláře kónického a dvoukónického tvaru jsou známy z 10.-11. století z Gnězdova.
Velký měděný kotel (výška asi 40 cm, průměr asi 60 cm) téměř válcovitého tvaru s rovným dnem (...) pocází z hradiště ve Vščiži z 11.-13 století.
Železné nýtované kotle půlkulovitých a mírně kónických tvarů (o průměru 20-25 cm) pocházejí z přiladožských mohyl 10. století (dodatek: Místo nálezu je sice v Polsku, ale není jisté, zda se jedná o výrobek Slovanů).
Fragmenty 4 železných kotlů (o průměru 20-30 cm) se nalezlo v hradišti Styrmen v Bulharsku. Datace je uváděna od 8. - 13. století.
Z předvelkomoravského období a období Velké Moravy máme několik konkrétních nálezů nýtovaných železných kotlů, které nám mohou pomoci dokreslit tento druh kuchyňského nádobí.

Osobně se domnívám, že nýtované kotle nahradily měděné kotle z jednoho kusu ze tří důvodů:

Železo bylo mnohem dostupnější a levnější.
Nýtovaný kotel se mohl udělat i z tlustšího materiálu a tím se zvýšila jeho životnost.
Odpadla náročná práce a tudíž byl takovýto kotlík levnější. Tyto kotlíky plnily pouze funkční úlohu a jejich zdobení bylo minimální (viz. Petr Luňák; Výzdoba velkomoravských železných předmětů), takže cena mohla hrát rozhodující úlohu.

Konkrétní nálezy z předvelkomoravského a velkomoravského období:

Měděné kotle z obce Lety u Dobřichovic

Dva měděné kotle vyrobené/vytepané z jednoho kusu měděného plátu. Pouze ataše a rukojeti jsou železné.
Rozměry:

první kotel: výška: 19 cm, průměr: 38 cm
druhý kotel: výška: 26 cm, průměr: 34 cm

Oba nálezy jsou datovány do 7. století

Nýtovaný železný kotel z Pohanska (menší):

Depot z Pohanska III. z objektu č.47.
Kotel je kónického tvaru a složen z devíti plátů. Dno je z jednoho mírně prohnutého kusu, boky jsou vytvořeny ze dvou řad. Držadlo je na obou koncích roztepané a má podobu ptačích hlav.
Rekonstruované rozměry: výška: 22 cm; průměr u dna: 33,4 cm; průměr u okraje: 48 cm; výpočtem odhadovaný objem: 28 l
Podle jiného zdroje: výška: 24 cm; průměr u dna: 35-40 cm; průměr u okraje: 46-47 cm; autorem odhadovaný objem: 30-36 l
Datace: před velkomoravské období: 8. století
Podrobnější informace o nálezu: B. Dostál: Břeclav-Pohansko IV.: 1, 2

Nýtovaný železný kotel z Pohanska (větší):

Depot z Pohanska III. z objektu č.47.
Kotel je kónického tvaru a složen z nejméně jedenácti plátů. Dno se nedochovalo. Na protilehlých stranách (kolmo k držadlu) jsou nanýtované dvě rombické ataše s pohyblivými kroužky. Držadlo je na obou koncích roztepané a má podobu ptačích hlav.
Rekonstruované rozměry: výška: 26 cm; průměr u dna je neznámý / odhadovaný: 43 cm; průměr u okraje: 48 cm; výpočtem odhadovaný objem: 40 l
Podle jiného zdroje: výška: 25 cm; průměr u dna: 43 cm; průměr u okraje: 46 cm; autorem odhadovaný objem: 38 l
Datace: před velkomoravské období: 8. století

Nýtovaný železný kotel z Moravského Svatého Jána:

Nález byl učiněn v rámci náhodného nálezu bronzového a železného depotu u břehu řeky Moravy (u obce Malá Piesočná u Moravského Svatého Jána na slovenském Záhoří)
Kotel má hákovitě zahnuté držadla. Boční stěny byly vyrobeny z pěti kusů a byly (až na vrchol) rovné. Dno je rovné a je ze 3 částí.
Rekonstruované rozměry: výška: 13,6 cm; průměr: 22,6 cm; výpočtem odhadovaný objem: 4,5-5 l
Datace: před velkomoravské období: konec 8. století

Nýtovaný železný kotel z Žabokrek I.

Malý kotlík z železného depotu.
Mírně nálevkovitý tvar, rozšiřující se směrem nahoru. Dno je obloukovitě zahnuté až do roviny.
Rekonstruované rozměry: výška: 15 cm; průměr: 16 cm; výpočtem odhadovaný objem: 2,15 l
Datace: velkomoravské období

Nýtovaný železný kotel z Bojné

Konce držadla jsou vytaženy a hákovitě ohnuty a ukončeny drobnou volutou (PIETA-RUTTKAY A.-RUTTKAY M. 2006, Obr.17).
Rozměry nemám k dispozici, ale jedná se o kotlík menší až střední velikosti s objemem snad do 10 l.
Datace: velkomoravské období

Fragment nýtovaného železného kotle:

Obdélníkový železný plát (25x12 cm) s deseti nýty nalezený u stěny chrámové apsidy (50 cm hluboko). / i.č. 9793
Není uváděna datace.

Odhadovaná tlouštka stěn (pro všechny železné kotle):

Tloušťka nálezů je ovlivněna používáním a dlouhodobou korozí a nevypovídá nic o tom, jak tlustý materiál byl na kotlíky používán.
Odhadovaná tloušťka (s ohledem na funkčnost) je 2-3 mm.

Poznámka výpočtu objemu: Pro výpočet je pro horní rozměr odečten z průměru 1 cm na každý okraj. Výpočet je pouze orientační a je třeba jej brát s velkou tolerancí. například s údaji P.Dostála se tento výpočet velice rozchází.

Shrnutí VM kotlů a systém nýtování:
Velkomoravské nýtované kotlíky (ale i další podobné) se zpravidla skládaly ze samostatně nanýtovaného rovného (nebo mírně vypouklého) dna a obvykle dvou vodorovných řad železných plátů. Jednotlivé železné pláty nebyly ani pravidelné a často se různě překrývaly. Zřejmě odpovídaly tomu, jaký kus se kováři povedlo zrovna vykovat.
Horní okraj kotlíku mohl být pravoúhle zahnutý a na dvou ataších byly upevněné plochá ucha s očky na koncích. U jednoho nálezu (viz. výše) jsou na okraji upevněny ještě dva zavěšovací kruhy.
Nýtky jsou zpravidla velmi hrubě provedené, obdélníkového průřezu a v žádném případě nemají půlkulatou hlavu.

Návod na utěsnění kotle:
Kotel samozřejmě nelze snýtovat tak, aby v něm nezůstaly žádné mezery. Tyto mezery lze "zalepit" osvědčeným historickým postupem, který by sice současnými hygienickými testy neprošel, za to však je prověřen historií i moderním používáním.
Jak tedy postupovat u čerstvě vyrobeného kotle:

Nejdříve kotlík nahřejte nad ohněm a do poloviny jej naplňte plnotučným mlékem. Mléko přiveďte do varu.
Do mléka přidejte ovesné vločky, nebo hrubou mouku + cukr (což je ovšem nedobová ingredience) a zamíchanou směs opět znovu přiveďte k varu.
Obsah kotlíku plně rozvařte, aby hustá směs postupně zaplnila i ty nejmenší mezery a spáry. Odpařené mléko nahraďte novým - obsah musí zůstat kapalný.
Obsah vařte cca 15-20 minut.
Tento postup opakujte tak dlouho, dokud se kotlík nestane plně vodotěsným. Z praxe se ukazuje, že se mezery povede "zalepit" zpravidla 2 až 3 opakováními.
Něketré postupy uvádějí i levnější možnost utěsnění hustou obilnou kaší z vody.

Používání kotle:

Kotlík neslouží ke smažení, ale k vaření. Pro uchování těsnící hmoty je lepší jej nenechávat nad ohněm bez vody.
Kotlík se zavěsí nad ohniště - nejlépe na dřevěné "břevno" nebo na dřevěnou trojnožku. Zatím ze slovanského prostředí nemáme nález kovové trojnožky - ty zatím známe pouze od Vikingů!
Kotlích zavěste za ucho do háčku, který je napevno uvázán nad ohništěm. Nebo jej uvažte přímo na trojnožku a přenášejte kotel i s ní.
V určitém případě, může být kotlík z plochým dnem položen vedle ohniště, nebo na něm. K ohřátí obsahu k varu to stačí, pouze to trvá delší dobu.

Údržba kotle:
Nýtovaný kotlík také potřebuje speciální a šetrnou údržbu.

Po použití jej vymyjte horkou vodou a natřete rostliným olejem - případně sádlem.
Nepoužívejte abrazivní čistidla a v žádném případě neseškrabávejte černý nános zapečeného oleje.
Pokud kotlík přestává těsnit, je třeba zopakovat jeho utěsnění.

Zdroje:

Fotografie kotle z Bojné: Petr Luňák
B. Dostál; Břeclav-Pohansko IV
Petr Luňák; Výzdoba velkomoravských železných předmětů
Zdeněk Měřínský; České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I.
Bohuslav Chropovský, Slované
Diskusní fórum, Living History/li>