I.
„VIDĚL JSI SIGRLINNU,
SVÁFNOVU DCERU,
V ŘÍŠI LÁSKY
NEJLIBĚJŠÍ?
PŘECE VŠAK KRÁSNĚJŠÍ
HJÖRVARDA ŽENY
MUŽŮM SEČ ZDAJÍ
V GLASISLUNDU.“
II.
Atli pěl:
„NECHCEŠ ATLOVI
IDMUNDOVCI,
MOUDRÝ PTÁKU,
POVĚDĚT VÍC?“
Pták pěl:
„POVÍM, CHCE-LI ŠLECHETNÝ
OBĚTI MI POPŘÁT
A SMÍM-LI U NĚHO
VYBRAT, CO CHCI.“
III.
Atli pěl:
„NEBER SI HJÖRVARDA,
ANI JEHO SYNŮ,
ANI KRÁSNÝCH
KNÍŽETE NEVĚST,
NEBER SI NEVĚST,
KTERÉ MÁ ŠLECHETNÝ!
JEDNEJME ROZUMNĚ,
JAKO DVA PŘÁTELÉ.“
IV.
Pták pěl:
„BOŽIŠTĚ VOLÍM,
BOŽNIC MNOHO,
ZLATOSRSTÉ KRÁVY
Z KRÁLOVA DVORA,
JESTLI MU SIGRLINN
V NÁRUČÍ USNE
A S KNÍŽETEM
RÁDA PŮJDE.“
Toto se stalo, dříve než Atli odjel domů. A když se vrátil a král se tázal na novinky, zapěl:
V.
„MARNÁ BYLA
NÁMAHA NAŠE!
NA SKALÁCH VYSOKÝCH
KONĚ SE ZNAVILI,
POZDĚJI BYLO NÁM
SAEMORN PŘEBŘÍZT,
PAK NÁM SVÁFNA
ODMÍTLI DCERU,
PRSTENY ZDOBENOU,
JIŽ ZÍSKAT JSME CHTĚLI.“
Král je prosil, aby jeli ještě jednou. Sám se s nimi vydal na cestu. A když přišli na hory a rozhledli se po Svávalandu, tu viděli, že tam hoří daleko široka a že se zvedají velká oblaka prachu jako od koní. Král sjel s hor dolů do země a přenocoval u kterési řeky. Atli měl stráž a přejel přes řeku. Nalezl tam jakýsi dům. Na domě seděl velký pták, aby hlídal, ale usnul. Atli proklál ptáka oštěpem a v domě nalezl Sigrlinnu, královu dceru, a Álöfu, dceru jarlovu, a obě odtamtud s sebou odvedl. Jarl Fránmar vzal na sebe podobu orla a bránil ji před vojskem kouzly. Hrómdmar se jmenoval král, Sigrlinnin nápadník. Ten zabil krále Svávů a plenil a pálil v jeho zemi. Král Hjörvard dostal Sigrlinnu a Atli Álöfu. Hjörvard a Sigrlinn měli spolu velkého a krásného syna. Byl povahou zamlklý a nedali mu žádného jména. - Jednou seděl na mohyle. Viděl, jak devět valkyr cválá mimo, a jedna z nich byla nejvznešenější. Ta pravila:
VI.
„POZDĚ BUDEŠ, HELGI,
PRSTENY VLÁDNOUT,
HRDINO MOCNÝ,
A RÖDULSVALLY,
VĚČNĚ-LI BUDEŠ MLČET
- ČASNĚ OREL VOLÁ -
I KDYŽ MÁŠ, REKU,
HRDINNOU MYSL.“
VII.
Helgi pěl:
„CO MI DÁŠ DAREM
KE JMÉNU HELGI,
SVĚTLÁ NEVĚSTO
KTERÉS MI ZVOLILA?
DOBŘE SI ROZMYSLI,
NEŽLI CO POVÍŠ!
NESTOJÍM O JMÉNO,
NEMÁM-LI MÍT TEBE!“
VIII.
Valkyrja pěla:
„O MEČÍCH VÍM
NA SIGARSHÓLMU,
O ČTYŘI MÉNĚ
NEŽ DESEKRÁT PĚT:
JEDEN Z NICH JE
NADE VŠE LEPŠÍ,
ŠTÍTŮ ŠTÍPAČ,
ZDOBENÝ ZLATEM.
IX.
PRSTEN JE V JÍLCI,
STATEČNOST VE STŘEDU,
HRŮZA V HROTU
PŘED TÍM, KDO JEJ MÁ;
PODÉL OSTŘÍ
JE KRVAVÁ ZMIJE,
OCASEM HAD
KE HROTU HÁZÍ.“
Eylimi se jmenoval král. Jeho dcera slula Sváva. Byla Valkyrjí a jezdila vzduchem i mořem. Ona dala Helgimu jméno a chránila ho potom často v bojích. - Helgi pěl:
X.
„HJÖRVARDE KRÁLI,
NEJEDNÁŠ ROZUMNĚ,
VŮDCE LIDU,
TŘEBA JSI SLAVNÝ;
OHNI JSI DAL STRÁVIT
KRAJE KNÍŽAT,
TŘEBAŽE TI NIJAK
NEUBLÍŽILI.
XI.
HRÓDMAR ZA TO
ZLATEM VLÁDNE,
KTERÉ MĚLI PŘEDTÍM
PŘÍBUZNÍ VAŠI!
MÁLO TEN KNÍŽE
SE O ŽIVOT BOJÍ:
MNÍ, ŽE JSOU VŠICHNI
DĚDICI MRTVI.“
Hjörvard odpověděl, že chce-li se Helgi pomstít za matčina otce, dá mu vojenskou pomoc. Tu vyhledal Helgi meč, jak mu Sváva ukázala. I vyjel s Atlem a porazil Hródmara a vykonali mnoho hrdinných činů. Zabil obra Hata, který seděl na hoře. -Helgi a Atli kotvili s loďmi v Hatafjordu. Atli byl na stráži první půli noci. Hrímgerd, Hatova dcera pěla:
XII.
„KDOŽ JSOU BOJCI
V HATAFJORDU?
ŠTÍTY SE LESKNOU S LODÍ;
ODVÁŽNÍ ZDÁTE SE,
MÁLO SE BOJÍTE.
RCETE MI KRÁLOVO JMÉNO!“
XIII.
Atli pěl:
„HELGI SE JMENUJE,
TY VŠAK NEMŮŽEŠ
HRDINNOVI ŠKODIT.
ŽELEZNÉ HRADY
CHRÁNÍ JEHO LOĎSTVO,
NEMÁME BÁZNĚ Z BABIC!“
XIV.
Hrímgerd pěla:
„JAK SE JMENUJEŠ,
HRDINNO MOCNÝ,
JAK ŽE TĚ BOJCI ZOVOU?
PÁN TI AS VĚŘÍ,
ŽE NA LESKLÉ PŘÍDI
STRÁŽNOU MU KONÁŠ SLUŽBU!“
XV.
Atli pěl:
„ATLI SE JMENUJI:
ZHOUBOU TI BUDU,
OBRYNĚ NENÁVIDÍM!
NA VLHKÉ PŘÍDI
ČASTO JSEM STÁVAL,
RDOUSIL OBŘÍ SLOTU!
XVI.
JAK TY SE JMENUJEŠ,
MRTVOL LAČNÁ?
KDO JE TI, OBLUDO, OTCEM?
DEVĚT HONŮ
MĚLA BYS BÝT POD ZEMÍ,
Z PRSOU BY RŮST MĚLA TRÁVA!“
XVII.
Hrímgerd pěla:
„HRÍMGERD SE JMENUJI,
HATI SLUL MŮJ OTEC,
TEN MEZI OBRY NEJMOCNĚJŠÍ;
MNOHO NEVĚST
ZE DVORŮ UNESL,
NEŽLI HO HELGI SKOLIL.“
XVIII.
Atli pěl:
„TY BYLA, BABICE,
POD LOĎMI KNÍŽETE,
TARASILAS ÚSTÍ FJORDU!
VLÁDCOVY REKY
CHTĚLAS POSLAT RÁNĚ;
PROKLÁLI JSME TĚ BŘEVNEM!“
XIX.
Hrímgerd pěla:
„JAK JSI, ATLI, HLOUPÝ,
MLUVÍŠ ASI ZE SNA
- OBOČÍ KRYJE TI BRVY!
MATKA MÁ LODÍM
STAVĚLA SE V CESTU,
JÁ V MOŘI TOPILA
HLÖDVAROVCE!
XX.
„RŽÁT BUDEŠ, ATLI,
NEJSI-LI VYKLEŠTĚN,
HRÍMGERD VYZVEDNE OCAS!
SRDCE TI, ATLI,
SPADLO, MYSLÍM, DOLŮ,
TŘEBAŽE HLAS MÁŠ HŘEBCE!“
XXI.
Atli pěl:
„HŘEBCEM SE ZDÁT BUDU,
CHCEŠ-LI TOHO ZKUSIT,
AŽ S MOŘE VSTOUPÍM NA SOUŠ!
VŠECHNU TĚ ROZDRTÍM,
BUDU-LI CHTÍTI,
A TY ZASE SCHLÍPÍŠ OCAS!“
XXII.
Hrímgerd pěla:
„POJĎ, ATLI, NA ZEMI,
TROUFÁŠ-LI SI,
SEJDEM SE VE VARINSVIKU;
ŽEBRA TI, ČLOVĚČE,
VŠECHNA ZPŘELÁMU,
PŘIJDEŠ-LI DO MÝCH SPÁRŮ!“
XXIII.
Atli pěl:
„NEPŮJDU, DOKUD SE
NEVZBUDÍ MUŽI,
NAD KRÁLEM ABY KONALI STRÁŽ;
MOHU SE NADÁT,
ŽE POD PLAVIDLEM
Z HLOUBI SE VYNOŘÍ BĚS.“
XXIV.
Hrímgerd pěla:
„PROCITNI, HELGI,
DEJ HRÍMGERDĚ POKUTU
ZA TO, ŽES ZABIL HATA!
MŮŽE-LI JEDINOU
NOC SPÁT S KRÁLEM,
BUDE JEJÍ SMUTEK USMÍŘEN!“
XXV.
Helgi pěl:
„LODIN TĚ POLASKÁ,
ODPORNÁ LIDEM;
Z THOLLEYE THURS,
ZCHYTRALÝ OBR,
NEJHORŠÍ Z OBLUD,
TO BUDE PRO TEBE MUŽ!“
XXVI.
Hrímgerd pěla:
„JÍ CHCEŠ, HELGI, RADĚJ,
JEŽ PŘIJELA K PŘÍSTAVU
TÉTO NOCI S MUŽI!
ZLATOZDOBNÁ PANNA,
VYZBROJENÁ SILOU,
ZDE NA ZEM VSTOUPILA S MOŘE
A VAŠE SPASILA LOĎSTVO.
JEJÍ JE VINNOU,
ŽE NEMÁM MOCI
ZAHUBIT KRÁLOVY MUŽE.“
XXVII.
Helgi pěl:
„SLYŠ MNE, GRÍMGERDO,
ZLOBU-LI SMÍŘÍM,
RCI PÁNU PO PRAVDĚ:
BYLA BYTOST JEDINÁ,
LODI JEŽ SPASILA,
ČI BYLO JICH SPOLU VÍCE?“
XXVIII.
Hrímgerd pěla:
„TŘIKRÁT DEVĚT DĚVIC,
JEDNA JELA V ČELE,
BÍLÁ POD PŘILBOU PANNA;
KONĚ SE VZPÍNALI,
S HŘÍV JIM KANULA
ROSA DO ÚDOLÍ,
KROUPY V HUSTÉM LESE,
PRO ÚRODU LIDEM;
ODPORNÝ BYL MI TO POHLED!“
XXIX.
Atli pěl:
„K VÝCHODU VZHLÉDNI,
DO PEKEL, GRÍMGERDO,
HELGI TEBE ZAKLEL.
NA SOUŠI, NA VODĚ
ZACHRÁNĚNO LOĎSTVO
I JEHO MUŽOVÉ S NÍM!
XXX.
DEN, GRÍMGERDO, NASTAL,
ATLI TEBE ZDRŽEL
DO ROZEDNĚNÍ:
PŘÍSTAVNÍM ZNAMENÍM
SMĚŠNÝM SE ZDÁŠ BÝTI,
JAK TU JAKO SKÁLA STOJÍŠ!“
Král Helgi byl znamenitý válečník. Přišel ke králi Eylimovi a požádal
ho o jeho dceru Svávu. Helgi a Sváva si dali navzájem slib věrnosti a
milovali se nadmíru. Sváva byla doma u otce, zatím co Helgi byl na
válečných výpravách. Sváva zůstala nadále valkyrjí jako předtím.
Hédin byl doma v Norsku u svého otce, krále Hjörvarda. - Hédin se
vracel jednou večer o vánocích domů a setkal se s čarodějkou. Jela na
vlku a místo opratí měla hady. Nabídla
Hédinovi doprovod. „Nikoli!“ řekl. A ona pravila: „Budeš za to pykat
při úlitbě!“
Navečer se skládaly sliby. Byl předveden obětní kanec, muži na něho
vzkládali ruce a pak činili sliby při záslibném poháru. Hédin přísahal,
že si vezme Svávu, dceru Eylimovu, milenku bratra svého Helga, ale pak
toho litoval, odešel, vydal se pustými cestami do jižních zemí a nalezl
svého bratra Helga.
Helgi pravil:
XXXI.
„ZDRÁV BUĎ, HÉDINE,
CO MI POVÍŠ,
JAKÉ NESEŠ
NOVINY Z NORSKA?
CO TĚ, VLÁDCE,
VYPUDILO Z VLASTI,
SÁM ŽE ZA MNOU
SEM JSI PŘIJEL?“
XXXII.
Hédin pěl:
„MNOHEM VĚTŠÍ
JSEM OBTÍŽEN VINNOU,
NEŽ JI KDY MOHU
ODPYKATI;
VYVOLIL JSEM SI
ZROZENOU Z KRÁLE,
NEVĚSTU TVOJI,
PŘI ÚLITBĚ."
XXXIII.
Helgi pěl:
„NEČIŇ SI VÝTEK!
DOJDE, HÉDINE,
NA SLIBY PŘIPITÉ,
NA MŮJ I NA TVŮJ.
NA BŘEH K BOJI
MĚ KNÍŽE VYZVAL.
ZA TŘI NOCI
SE TAM STŘETNEM;
POCHYBUJI,
ZDA SE VRÁTÍM.
PAK BUDE BEZ KŘIVDY
SLOVO TVÉ PRAVDOU.“
XXXIV.
Hédin pěl:
„ŘEKL JSI, HELGI,
ŽE HÉDIN JE HODEN
MAJETKU OD TEBE
I VELKÝCH DARŮ.
SÁM VŠAK CHCEŠ RADĚJI
ZKRVAVIT MEČE
NEŽ NEPŘÁTELŮM
DOPŘÁT MÍRU!“
Toto pěl Helgi, protože tušil, že je blízek smrti a že jeho flygje
navštívily hédina, když viděl ženu jeti na vlku.
Álf se jmenoval král, syn Hródmarúv, který vyzval Helga na souboj na
Sigarově pláni v lhůtě tří nocí.
XXXV.
Helgi pěl:
„NA VLKU JELA
VEČEREM ŽENA,
HÉDINU CHTĚLA BÝT
SPOLEČNICÍ.
VĚDĚLA DOBŘE,
ŽE ZABIT BUDE
SIGRLINNIN SYN
NA SIGARDA PLÁNI.“
Byl velký zápas a Helgi v něm utržil smrtelnou ránu.
XXXVI.
TU POSLAL HELGI
SIGARDA KOŇMO
K EYLIMOVĚ
JEDINÉ DCEŘI.
„POPROS JI, ABY SE
ZCHYSTALA SPĚŠNĚ,
CHCE-LI KNÍŽETE
ZASTIHNOUT NA ŽIVU.“
XXXVII.
Sigard pěl:
„HELGI MĚ SEM
Z POLE POSLAL,
S TEBOU BYCH, SVÁVO,
SAMOTNOU PROMLUVIL.
CHCE TĚ KNÍŽE
JEŠTĚ SPATŘIT,
NEŽLI ŠLECHETNÝ
VYPUSTÍ DUCHA.“
XXXVIII.
Sváva pěla:
JE HELGOVI,
HJÖRVARDA
SYNU?
TĚŽKÝ ZÁRMUTEK
DOLEHL NA MNE!
SHLTLA-LI HO VLNA
ČI
HO ŤALI MEČEM,
TĚM JÁ MUŽŮM
POMSTU ZCHYSTÁM!"
XXXIX.
Sigard pěl:
„ZDE PADL RÁNO
U FREKASTEINU
NEJLEPŠÍ HRDINA
JAKÝ BYL POD SLUNCEM.
ÁLF SI MOHL VLÁDNOUT
VÍTĚZSTVÍM VŽDYCKY,
KDYBY JEN TOHOTO
NEBYL DOSÁHL!“
XXXX.
Helgi pěl:
„ZDRÁVA BUĎ, SVÁVO,
ZTIŠ SVŮJ SMUTEK,
TO JE NAŠE POSLEDNÍ
SETKÁNÍ NA SVĚTĚ,
KREV KNÍŽETI
PRCHÁ PROUDEM;
K SAMÉMU SRDCI
MEČ SE VEDRAL.