I.
BRZY SIGURD
NAVŠTÍVIL GJÚKA,
VÖLSUNG MLADÝ
SAŇ KDYŽ SKOLIL;
PŘÍSAHY PŘIJAL
ODE DVOU BRATRŮ,
BOJOVNÍCI
SLOŽILI SLIBY.
II.
PANNU MU NABÍDLI,
MNOŽSTVÍ ŠPERKŮ,
GUDRÚNU MLADOU,
GJÚKOVU DCERU;
PILI BUJAŘE
NĚKOLIK DNÍ,
SIGURD MLADÝ
A GJÚKOVI SYNOVÉ.
III.
KDYŽ JELI POŽÁDAT
BRUNHILDU O RUKU,
A SIGURD VYJEL
SPOLU S NIMI,
VÖLSUNG MLADÝ,
JENŽ ZNAL CESTU,
BYL BY JI MÁLEM
ZA ŽENU DOSTAL.
IV.
JIŽNÍ HRDINA
POLOŽIL MEČ
RÚNAMI ZNAČENÝ
MEZI NĚ SPÍCÍ,
ANI ŽENY
NEPOLÍBIL,
ANI KRÁL HÚNSKÝ
JI NEPOJAL V NÁRUČ:
GJÚKOVU SYNU
DAL JI JAKO PANU.
V.
NEBYLA V ŽITÍ
SI POKLESKU VĚDOMA,
NIKDY ZLÝM ČINEM
NEVYZVALA OSUD,
NI SKUTEČNOU VINOU,
NI MYŠLENKOU JENOM,
NORNY ZLÉ
ZASÁHLY V SUDBU.
VI.
SAMA VENKU SEDĚLA
VEČERNÍ CHVÍLÍ,
NEPOKRYTĚ
SE JALA ŽALOVAT:
„SEVŘÍT CHCI SIGURDA
DO SVÝCH PAŽÍ,
MLADÉHO REKA,
ANEBO ZEMŘÍT.
VII.
SLOVO JSEM ŘEKLA -
ŽAL MĚ JIŽ JÍMÁ;
GUDRÚN JEHO ŽENA,
JÁ JSEM GUNNAROVA -
NORNY NÁM VNUKLY
DLOUHOU TOUHU !“
VIII.
ČASTO JDE VEN
PLNA ZLOBY,
CHLADNÁ JAK LEDY
KAŽDÝ VEČER,
GUDRÚN A SIGURD
KDYŽ V LŮŽKO SE BEROU
A SIGURD ŽENU,
HÚNSKÝ KNÍŽE,
DO LNU HALÍ.
IX.
„MUŽE I ŠTĚSTÍ,
OBÉ JSEM ZTRATILA;
RADOST HLEDÁM
VE ZLÝCH PŘÁNÍCH.“
X.
Z HOŘE TOHO
K VRAŽDĚ JITŘÍ:
„NYNÍ, GUNNARE,
NADOBRO ZTRATÍŠ
ŘÍŠI MOU
I MNE SAMU -
NEBUDU NIKDY
S TEBOU ŠŤASTNA.
XI.
NEVRÁTÍM SE,
KDE DŘÍV JSEM ŽILA,
U SVÝCH BLÍZKÝCH
POKREVENCŮ;
TAM BUDU SEDĚT
A PROSNÍVAT ŽIVOT,
NEDÁŠ-LI SIGURDA
SE SVĚTA SHLADIT
A VLÁDCEM SE NESTANEŠ
NADE VŠE VYŠŠÍM!
XII.
SYN NECHŤ S OTCEM
ODEJDE ODTUD!
MLADÉHO VLKA
NETŘEBA DÉL CHOVAT!
KOMU Z MUŽŮ
POMSTU BUDE
SNÁZE SMÍŘIT,
SYN KDYŽ ŽIJE?
XIII.
ZESMUTNĚL GUNNAR,
ODVAHY POZBYL,
CELÝ DEN SEDĚL
TEMNÝ V MYSLI;
RADY SI NEVĚDĚL,
CO BY SI POČAL,
CO BY MU BYLO
NEJLÉPE ČINIT,
CO BY SE PRO NĚHO
SLUŠELO NEJLÍP,
NENÍ KDYŽ VIDĚL,
ŽE VÖLSUNGA ZTRATÍ
A SIGURDA
STRÁDAT BUDE
XIV.
SEM TAM PŘEMÝŠLEL
DLOUHOU CHVÍLI:
NIKDY SE PŘEDTÍM
NESTALO JEŠTĚ,
Z KRÁLOVSTVÍ ABY
ODEŠLA ŽENA.
ZAVOLAL HÖGNA
K TAJNÉ RADĚ
- VĚRNÉHO V NĚM MĚL
PŘÍTELE VEZDY -:
XV.
„BRINHILD MI JEDINÁ
VŠEHO JE LEPŠÍ,
Z BUDLA ZROZENÁ,
SPANILÁ PANÍ.
RADĚJI POLOŽÍM
ŽIVOT VLASTNÍ,
NEŽ BYCH TÉ PANNY
UTRATIL POKLAD!
XVI.
ZRADOU ZLOUPÍME
KNÍŽETE JMĚNÍ.
DOBRÉ JE VLÁSTI
KOVEM RÝNSKÝM,
V RADOSTI ŽÍTI,
BOHATSTVÍM VLÁDNOUT,
V KLIDU SEDĚT
A ŠŤASTEN BÝTI.“
XVII.
HÖGNI MU TEHDY
V ODVĚT ŘEKL:
„NESLUŠÍ NÁM SE
TAKTO ČINIT,
MEČEM ZLOMIT
SLOŽENÉ SLIBY,
SLIBY SLOŽENÉ,
PŘÍSAHY DANÉ.
XVIII.
NEBUDE NA ZEMI
ŠŤASTNĚJŠÍCH KNÍŽAT,
LIDU-LI BUDEME
MY ČTYŘI VLÁST
A NA ŽIVU ZŮSTANE VÉVODA RÝNSKÝ;
NEBUDE LEPŠÍHO
NA ZEMI RODU,
NÁS-LI PĚT SYNY
PLODIT BUDE DLOUHO,
MOC POTOMKŮ
NAŠICH MNOŽIT.
XIX.
DOBŘE VÍM,
ČÍ JE TO VINA:
„BRYNHILDINA
VROUCÍ VÁŠEŇ!“
XX.
Gunnar pěl:
„GUTTHORMA VŽEŇME
DO ZLOČINU,
MLADŠÍHO BRATRA,
NEROZUMNÉHO
KTERÝ STÁL MIMO
SLOŽENÉ SLIBY,
SLIBY SLOŽENÉ,
PŘÍSAHY DANÉ.“
XXI.
LEHKÉ BYLO POPUDIT
PRUDKÉHO JUNA:
ZATKLA SE DO SRDCE
SIGURDU ČEPEL.
XXII.
POMSTÍT CHTĚL SE
HRDINA V SÍNI,
ZA SMĚLÝM CHLAPCEM
ZBRANÍ MRŠTIL:
Z KRÁLOVY RUKY
ZA GUTTHORMEM
MOCNĚ GRAM VYLETĚL,
ŽELEZO LESKLÉ.
XXIII.
NEPŘÍTEL SKLESL,
ROZŤAT VE DVÍ,
RUCE A HLAVA
PADLY STRANOU,
ČÁSTI NOHOU
DOZADU SKLESLY.
XXIV.
USNULA GUDRÚN
VE SVÉM LŮŽKU,
BEZ STAROSTI
U SIGURDA -
PROCITLA PAK,
ZBAVENA RADOSTI
V PŘÍTELE FREYE
KDYŽ TONULA V KRVI.
XXV.
TAK MOCNĚ RUKAMA
ZALOMILA,
AŽ SILNÝ REK SE
S LŮŽKA ZVEDL:
„NEPLAČ, GUDRÚNO,
NEHOŘEKUJ,
NEVĚSTO MLADÁ -
BRATŘI TI ŽIJÍ!
XXVI.
PŘÍLIŠ MLÁD
JE POTOMEK MŮJ,
ZE DVORA NEPŘÁTEL
NEMŮŽE PRCHNOUT;
JIM VŠAK SAMÝM
K HANBĚ A ZÁRMUTKU
BUDOU RADY,
JEŽ SNOVALI SPOLU;
XXVII.
I KDYBYS SEDM
ZRODILA SYNŮ,
TAKOVÝ SESTŘENEC
NEPŘIJDE NA SVĚT!
DOBŘE VÍM VĚRU,
JAK VĚCI SE MAJÍ:
„NEŠTĚSTÍM VŠÍM
BRYNHILD JE VINNA!
XXVIII.
RÁDA MĚ MĚLA
PŘEDE VŠEMI MUŽI -
GUNNARU VŠAK JSEM SE
NEZPRONEVĚŘIL;
NEZRUŠIL PŘÁTELSTVÍ,
NEZLOMIL PŘÍSAH,
AČ JEHO ŽENY
MĚ PŘÍTELEM ZVALI.“
XXIX.
OMDLELA ŽENA,
VYDECHL SIGURD;
TAK MOCNĚ RUKAMA
ZALOMILA,
ČÍŠE AŽ ZVONILY
V KOUTECH SÍNĚ,
NA NÁDVOŘÍ
KŘIČELY HUSY.
XXX.
TEHDY SE BRYNHILD,
BUDLOVA DCERA,
ZASMÁLA JEDNOU
ZE VŠÍ MYSLI,
GJÚKOVY DCERY
PRONIKAVÝ
PLÁČ KDYŽ DOLEHL
K JEJÍMU LOŽI.
XXXI.
TU ŘEKL GUNNAR,
REKŮ VLÁDCE:
„NESMĚJEŠ SE,
MSTIVÁ ŽENO,
VESELE V SÍNI,
ŠTĚSTÍ TUŠÍC!
PROČ PLEŤ BÍLÁ
ZESINAL,
STRŮJKYNĚ ZLÉHO?
SMRT TĚ ZNAMENÁ!
XXXII.
NEJVÍC Z ŽEN
BYS TOUŽILA,
BYCHOM TI PŘED ZRAKY
UBILI ATLA,
BRATRA BYS VIDĚLA
KRVÁCETI,
ABYS MU RÁNY
MUSILA VÁZAT.“
XXXIII.
Brynhild pěla:
„ZBABĚLÝ NEJSI,
ZABILS UŽ DOST!
MÁLO VŠAK ATLI
DBÁ TVÝCH HROZEB.
BUDE ŽÍT
DÉLE NEŽ TY
A VŽDY MÍTI
VÍCE SÍLY.
XXXIV.
ŘÍKÁM TI, GUNNARE,
- SÁM TO DOBŘE VÍŠ -
VY JSTE SE PRVNÍ
PROVINILI!
MLADÁ JSEM BYLA
BEZ STAROSTI,
BOHATA ZBOŽÍM
V BRATROVĚ DOMU.
XXXV.
NEPŘÁLA JSEM SI,
MUŽ BY MĚ MĚL,
DOKUD JSTE, GJÚKOVCI,
NEPŘIJELI,
TŘI NA KONÍCH,
KRÁLOVÉ LIDU -
KÉŽ SE TA CESTA
NEBYLA STALA!
XXXVI.
LÁSKU JSEM DALA
KRÁLI LIDU,
ZDOBEN JENŘ ZLATEM
NA GRANU SEDĚL;
NEBYL VÁM NIKOMU
PODOBEN V OČÍCH,
ANI SE VZHLEDEM
NEPODOBAL.
PŘESTO SE MNÍTE
KRÁLI BÝTI!
XXXVII.
V SOUKROMÍ MI
ATLI SVĚŘIL,
NIKDY ŽE Z POKLADŮ
PODÍLU NEDÁ,
ZLATA NI ZBOŽÍ,
LEČ ŽE SE VDÁM -
NIKDY NI ZLOMEK
Z DĚDICTVÍ MÉHO,
KTERÉ MI V MLÁDÍ
V MAJETEK ODEVZDAL,
KTERÉ MI V MLÁDÍ
NA ZLATĚ SKYTL.
XXXVIII.
NA VAHÁCH VĚRU
MYSL MÁ BYLA,
MÁM-LI JÍT KLÁT SE
A PORÁŽET REKY,
ZHOUBNÁ V ZBROJI,
ZA VĚC BRATRA -
ABY SE SVĚTEM
ROZHLÁSILO,
MNOHÉHO MUŽE
SKLÍČILO SMUTKEM.
XXXIX.
NA KONEC JSME SE
SPOLU SHODLI:
LEPŠÍ SE MI ZDÁLO
LMNĚNÍ SI VYPROSIT,
PRSTENY RUDÉ,
NA SYNU SIGMUNDA -
JINÉHO MUŽE
ZLATA JSEM NECHTĚLA;
XXXX.
JEDNA BYLA LÁSKA MÁ,
NIKDY VÍC
NEMĚLA VALKYRJA
VRTKAVÉ MYSLI!
VŠECHNO ATLI
POZDĚJI POZNÁ,
AŽ O MÉM ZNIKU
ZVĚST HO DOJDE:
XXXXI.
NIKDY ŽENA NEMÁ
LEHKOMYSLNĚ
POSPOLU ŽÍT
S MUŽEM JINÉ.
TEHDY BUDE BĚDNÝ
BOL MŮJ POMSTĚN!“
XXXXII.
ZVEDL SE GUNNAR,
ZÁSTUPŮ KNÍŽE,
ŽENU OBJAL
KOLEM ŠÍJE;
CHODILI VŠICHNI,
PO DRUHU DRUH,
ABY JEJÍ VŮLI
OBMĚKČILI.
XXXXIII.
ODMÍTLA KAŽDÉHO,
KDO JI CHTĚL TĚŠIT,
NIKDO JI NEZLÁKAL
Z DALEKÉ CESTY.
XXXXIV.
PŘIBRAL HÖGNA
K TAJNÉ RADĚ:
„RCI, ABY VŠICHNI
MUŽI ŠLI DO SÍNĚ,
TVOJI I MOJI
- NOUZE JE VELKÁ! -
MOHU-LI ŽENĚ
V ODCHODU ZABRÁNIT,
AŽ SAMA POHROMA
ČASEM PŘIJDE:
CO SE MÁ STÁT,
AŤ OSUD URČÍ!“
XXXXV.
HÖGNI TAKTO
ODPOVĚDĚL:
„NIKDO JÍ NEZDRŽUJ
NA POUTI DALEKÉ!
KÉŽ SE UŽ NIKDY
NEVRÁTÍ NAZPĚT!
S NÁMAHOU MATKA JI
PŘIVEDLA NA SVĚT,
ZROZENA PROVŽDY
STROJITI ZLO,
MNOHÉMU MUŽI
MYSL MÁSTI.“
XXXXVI.
ZARMOUCEN GUNNAR
ODEŠEL Z RADY,
BRYNHILD KDE ŠTĚDŘE
PLÝTVALA ŠPERKY.
XXXXVII.
ROZHLÉDLA SE
PO VŠEM JMNĚNÍ,
PO VŠECH RABECH
A VĚRNÝCH SLUŽKÁCH;
BRNĚNÍ VZALA -
VESELA NEBYLA -
NEŽ SE ZRANILA
OSTŘÍM MEČE.
XXXXVIII.
NA PODUŠKU
KLESLA STRANOU,
MEČEM ZRANĚNA
TAKTO DĚLA:
IL.
„SE MNOU POJĎTE,
KDO ZLATO CHCETE
I MENŠÍ DARY
NA MOU PAMĚŤ!
KAŽDÉMU DÁM
KOVOVÝ KLENOT,
PLENY A PLÁTNA
A TKANINY TENKÉ.“
L.
MLČELI VŠICHNI
SNOVALI RADU,
VŠICHNI POTOM
ODPOVĚDĚLI:
„DOST KRVE TEKLO!
MY CHCEME ŽÍT!
SMRT TVÝCH SLUŽEK
DOST TEBE UCTÍ.“
LI.
AŽ ŽENA MOUDRÁ,
BÍLE ODĚNÁ,
VĚKEM MLADÁ
TAKTO DĚLA:
„NECHCI, NIKDO
NEDOBROVOLNĚ
PRO MNE ABY
ŽIVOTA POZBYL!
LII.
S KOSTMI VAŠIMI
SHOŘÍ BEZTOHO
MÉNĚ JMĚNÍ
A MENJINA MLETÍ,
AŽ KE MNĚ PŘIJDETE
NA NÁVŠTĚVU.
LIII.
SEDNI SI, GUNNARE!
CHCI TI ŘÍCI,
ŽE UŽ TVÉ SVĚTLÉ
NEVĚSTY NENÍ.
DÁL VAŠE LOĎ
POPLUJE PROUDEM,
AŽ UŽ ZDE NA SVĚTĚ
NEBUDU ŽÍTI.
LIV.
SMÍŘÍŠ SE S GUDRÚNOU,
DŘÍVE NEŽ MYSLÍŠ;
SLAVNÁ ŽENA
BUDE MÍT U KRÁLE
SMUTNÉ VZPOMÍNKY
NA MRTVÉHO MUŽE.
LV.
ZRODÍ SE PANNA
ZE SVÉ MATKY,
BĚLEJŠÍ BUDE
JASNÉHO DNE,
SVANHILD, SVĚTLEJŠÍ
NAD ZÁŘ SLUNCE.
LVI.
GUDRÚNU DÁŠ
DOBRÉMU MUŽI,
MNOHÝM ŽENA
ZHOUBOU BUDE;
NEBUDE CHTÍTI
ZA REKA SE VDÁT;
ATLI VŠAK JI
ZA CHOŤ POJME,
Z BUDLA ZROZENÝ,
BRATR MŮJ.
LVII.
DOBŘE SI VZPOMÍNÁM,
JAK JSTE JEDNALI,
KDYŽ JSTE TAK HANEBNĚ
PODVEDLI PANNU -
ZBAVENA ŠTĚSTÍ
ŠLA JSEM ŽITÍM.
LVIII.
ZA CHOŤ ODDRÚNU
BUDEŠ CHTÍTI,
AVŠAK ATLI
ODMÍTNE PROSBU;
BUDETE SPOLU
SKRYTĚ SCHÁZET,
ONA TĚ MILOVAT,
JAK JÁ BYCH MĚLA,
KDYBY OSUD BÝVAL
NÁM NAKLONĚNĚJŠÍ.
LIX.
ATLI TI POSLÉZ
ZPŮSOBÍ ZLO:
DO HADÍ TĚ
HADÍ JÁMY.
LX.
NEBUDE PAK
DLOUHO TRVAT,
NEŽLI ATLI
VYDECHNE DUCHA,
ŠTĚSTÍ POZBUDE,
O SYNY PŘIJDE,
AŽ HO GUDRÚN,
ROZHOŘČENA,
OSTROU ČEPELÍ
PROKLÁ V LŮŽKU.
LXI.
LÉPE BY BYLO GUDRÚNĚ,
SESTŘE NAŠÍ,
NA SMRT JÍTI
S PRVNÍM MUŽEM,
KDYBY JÍ NĚKDO
Z DOBRÝCH PORADIL,
NEBO SAMA MĚLA
NAŠI MYSL!
LXII.
STĚŽÍ UŽ MLUVÍM -
NEMUSÍ GUDRÚN
KVŮLI NÁM
OBĚTOVAT ŽIVOT:
VYNESOU JI
VYSOKÉ VLNY
K JÓNAKROVÝM
ZDĚDĚNÝM STATKŮM.
LXIII.
DĚTI ZPLODÍ,
DĚDICŮM SVÝM,
JÓNAKRA SYNŮM,
ODKAZ ODEVZDÁ;
SVANHILDU PAK
Z DOMU POŠLE,
SVOU A SIGURDA
SLIČNOU DCERU.
LXIV.
TRPKÉ JI BUDOU
BIKKOVY RADY
JÖRMUNREKK NA NI
UVALÍ HOŘE -
TU VYMŘE VŠECHEN
SIGURDŮV ROD,
GUDRÚNIN PLÁČ
TÍM BUDE VĚTŠÍ.
LXV.
JEDINOU PROSBU
CHCI TĚ PROSIT
- TA BUDE NA ZEMI
POSLEDNÍM PŘÁNÍM! -:
POSTAV TAK PROSTRANNOU
HRANICI NA PLÁNI,
ABY NÁS VŠECHNY
POJALA, CO JSME
SE SVĚTA SEŠLI
SE SIGURDEM.
LXVI.
HRANICI VYZDOB
ŠTÍTY A LÁTKAMI,
VLAŠSKÝM KMENTEM
A VLAŠSKÝM ZLATEM;
VEDLE MNE HÚNSKÝ
NECHŤ HRDINA SHOŘÍ.
LXVII.
PO BOKU HÚNSKÉHO
HRDINY ZHOŘTEŽ
SLUHOVÉ MOJI,
ZDOBENÍ ZLATEM:
U HLAV DVA
A SOKOLŮ STEJNĚ;
PAK BUDE VŠECHNO,
JAK MÁ BÝTI.
LXVIII.
MEZI NÁS POLOŽTE
ZDOBENÝ KOV,
BŘITKÉ ŽELEZO,
TAK, JAK LEŽELO,
V LŮŽKO KDYŽ JEDNO
JSME VSTOUPILI SPOLU,
KDYŽ MUŽ A ŽENA
JSME MANŽELI SLULI.
LXIX.
VALHALLY BÁJNÉ
SKVOUCÍ BRÁNY
NEZAPADNOU
ZA PATOU KRÁLE,
PŮJDE NAŠE
DRUŽINA S NÁMI -
CHOROVOD NÁŠ
NEBUDE CHUDÝ.
LXX.
SLUŽEK PĚT
V PRŮVODU PŮJDE,
OSM SLUHŮ
SLAVNÉHO RODU,
ČELEĎ VŠECHNA,
OTCOVSKÉ DĚDICTVÍ,
BUDLI JEŽ DAL
DÍTĚTI SVÉMU.
LXXI.
MNOHO JSEM ŘEKLA -
VÍC BYCH DĚLA,
MEČ KDYBY DAL MI
DELŠÍ LHŮTU.
SELHÁVÁ HLAS,
RÁNY ROSTOU -
PRAVDU JSEM PRAVILA -
NADEŠEL KONEC !“